JAMARON - Kapela silných pout pokračuje (rozhovor)

Dobře poslouchatelné a vesměs přímočaré písničky, silný pěvecký projev zpěvačky, české texty, šikovné aranže a instrumentace s čím dál větším příklonem k modernějšímu rockovému fundamentu, to jsou indicie, které v posledním roce charakterizují tvorbu pražských JAMARON. Tahle parta je známá rovněž tím, že jí tvoří trojice sourozenců Dostálových (zpěvačka Marie a kytaristé Ondřej a Jakub), kromě nich také ještě bicman Václav Hejda, který se připojil před pěti lety. Na podzim dovršili deset let existence a odjeli slušně navštěvované klubové turné, na které od února navážou další řadou koncertů. Navštívil jsem jedno jejich vystoupení a působí na mne dojmem po krůčcích vyspívající a koncertně vyježděné kapely, která vstupuje do své zlomové etapy. JAMARON se však museli koncem léta 2023 vyrovnávat s tragickou smrtí svého dlouholetého spoluhráče, kamaráda, baskytaristy a producenta Filipa Karlíka. Přes prvotní šok a smutek bylo rozhodnutí kapely po čase pokračovat jasnou volbou. Během brouzdání po jejich klipech, kterých mají na youtube opravdu požehnaně a navíc velice dobře zhotovených, jsem si uvědomil, že jejich velkou devízou je právě soudržnost. Na domluvený telefonický hovor jsem nemusel ani dlouho čekat a během pátečního večera před dvěma týdny se na druhé straně linky ozval hlas zpěvačky Marie Dostálové (dále už jen MD), kterou posléze dodatečně přes mail doplnil jeden z jejích bratrů, kytarista Jakub Dostál (JD). Zde je tedy výňatek toho podstatného.

Koncerty nebo studiová práce? Co tě víc baví? Přijdeš mi, že na pódiu seš ve svém živlu. Jak to tedy máš?

MD: Oboje má něco do sebe, to se asi nedá říct tak jednoznačně. Bez studiové práce by koncerty těžko byly. Na koncertech je nejlepší ta energie od lidí, kterou kapele vrací. Podobnou zpětnou vazbu člověk nenajde nikde jinde, vidět jak lidi baví to, co vlastně děláme. Tohle si lze jedině užívat.

Před nějakými osmi lety, v počátcích vaší kapely, kdy jste se o pěveckej post s bráchama střídali, si rovněž zastávala pozici saxofonistky. Co dnes téma hry na saxofon? Objeví se ještě někdy v tvorbě JAMARON? Rozuměj tomu tak, že jsem opravdu rád, že ti ten pěveckej post nakonec celej přenechali, ptám se však proto, že mě zvuk sága v rockové hudbě baví.

MD: Nerada říkám nikdy, ale zatím to není úplně v plánu. Saxofon samozřejmě doma mám, nemám však moc časových příležitostí si na něj zahrát. No a že by mě to zas až tak bavilo, to se taky říct nedá.:-) Zpěv byl pro mne vždycky na prvním místě. Věděla jsem od začátku, že jsem v naší kapele ta jasná loterie :-), nicméně k tomu rozhodnutí jsme postupem doby museli prostě dozrát všichni. S tím saxofonem neříkám tedy nikdy, možnost tady prostě je.

Tvůj zpěv se postupem doby vcelku zásadně vyvíjí, jak se slyšíš? Cvičíš? Trénuješ hlas?

MD: Ve čtrnácti letech člověk nebyl dorostlej na to, aby podával nějaký velký pěvecký výkony. Postupem času jsem začala cítit, že do toho zbytečně moc peru a tak jsem začala chodit na hodiny, kde mne učili určitý techniky, abych si úplně neoddělala hlasivky, ale to základní vyjádření a barva v hlase, to je prostě moje. Tyhle věci mě nikdo neučil a jsem ráda, že jsem to dostala do našeho posledního alba a teď v posledním roce taky do tří aktuálních songů, které vyšly už coby singly a klipy a budou obsaženy na nadcházející desce.

Klipy jsou u vás velké téma. Máte jich spoustu a jsou hodně nápaditě a profi provedené. Pracujete s více tvůrci nebo dáváte přednost osvědčenému režisérovi? Který klip máte sami nejradši a který vás najvíc bavil dělat?

JD: Naše klipy jsme dělali s několika různými tvůrci/režiséry a myslím, že všichni se dají označit za osvědčené. Já sám mám nejradši klipy, které mají nápad, jako například ten na song „Malý Berlín“, kde kamera rotovala kolem našich čtvrtkruhových kulis, nebo „Jedenáct“, kde jsme lehce nastínili atmosféru „Stranger Things“. Tyhle dva klipy se mimochodem natáčely v jeden den, takže to bylo opravdu náročné. Jinak mě hodně bavilo natáčení klipu „Kamikaze“, kde atmosféra klipu přesně odpovídá atmosféře songu. Sice mě při natáčení málem srazila bugina, která mě měla jen objet, ale naštěstí jsem si kromě zaprášené kytary a plic neodnesl žádný úraz, takže dojmy z natáčení zůstaly čistě pozitivní. Ale upřímě mi nejvíc vyhovuje, když se klip natáčí kratší dobu, aby se dalo jít nějak rozumně spát :-). Například klip na „Úhel pohledu“ se natáčel přes 24 hodin, takže poslední klapka padla v 9 ráno a podobně to bylo s klipem na song „Betelgeuse“, kde jsme končili cca 3 hodiny po půlnoci v zasněžených Prachovských skalách.

Vaše nejsledovanější skladba na youtube je paradoxně se šesti miliony pouštění „Osudová balada“ z první desky „Nahá“ (2016), jak se to může u zcela neznámé a nehrané kapely stát, že song v sledovanosti mnohonásobně předčí ostatní tvorbu? Osobně si v žádném případě nemyslím, že jde o vaší nejlepší skladbu, tohle splňují především novější věci od roku 2021.

MD: Ten úspěch má taky svou story. Ten song jsme natočili, když mi bylo sedmnáct a youtube v tom viděl nějaký potenciál a automaticky byl song zařazenej do nějakých playlistů, takže úspěch bylo něco, co jsme my přímo neovlivnili. A jsme za to obrovsky rádi, že se tohle povedlo. Lidi tuhle naší písničku prostě milujou, sice nechápu, proč milujou ten zvuk zrovna této písničky, protože zrovna s ním tedy spokojená ze zpětnýho pohledu nejsem, ale poselství téhle písničky - vzít život do vlastních rukou - je zjevně velký. Má motivovat každého člověka k tomu jít dál.

Další vaše výrazná skladba ze starších etap je „Zauzlíkovaná klec“ z druhé desky „Doma“ vydané na konci roku 2019. Je to další balada, tentokrát s ekologickým podtextem. Co o ní můžeš říct?

MD: Tuhle věc napsal brácha na základě nějakých mých myšlenek, který jsem měla v sobě už dlouho. Já jsem vlastně studovala ekologii a pak jsem se dostala do stavu, kdy mne ta ekologie tak pohltila, že mne bylo smutno třeba i z toho, že někdo netřídí odpad. Jde o to, že mě přišlo, že společnost prostě nevidí přesah nějakých svých necitlivých činů a zásahů. Poselství této písně vězí v tom, nekoukat furt na sebe a myslet třeba taky na nějakou budoucnost, mít v sobě ohleduplnost.

Jednou z vůbec nejlepších vašich skladeb je další pomalá věc „Betelgeuse“. Zde se mi líbí souhra kytar, melodika i textová složka. Jak to máte v kapele se skládáním? Kdo v tomto směru kapelu táhne?

MD: „Betelgeuse“ napsal brácha Ondra. Celkově, z 80-90% jsou skladatelský kredity od bráchů Ondry a Jakuba, přičemž pak jsem tady já, která jim do toho ráda šťourá. Filip, ten dělal hlavně tu melodickou stránku songů, harmonie, občas nějaké beaty. Vlastně jsme postupem doby zjistili, že to funguje nejlíp, když to kopeme tak nějak společně, zvlášť pak ty texty, které jsou vlastně kompletně od nás. Za celou dobu byla možná jen jedna sloka, kterou jsme potřebovali ve studiu rychle dodělat a s tou nám pomohl někdo zvenčí. Takže někdo z kapely s něčím přijde, pak se společně sejdeme a celý to doladíme.

Co vy a hudební vydavatelství? Jste někde upsáni nebo jde vždy o samovydání? Já že jsem si v souvislosti s vámi nikde nevšiml vydavatele. Jak to vidíte do budoucna?

JD: U našich alb se zatím vždy jednalo o vydání po vlastní ose. Jeden čas byla spolupráce s labelem velké téma, ale nakonec jsme si znovu potvrdili, že svoboda, dělat si vše jak sami chceme, je to nejcenější. U vydávání singlů a alb nám dělá digitální distribuci Supraphon a reklamu a podobné věci zase spravuje Digiton, ale do hudby a její produkce se nám naštěstí nikdo nemotá.

V textu titulní skladby z vaší poslední desky jste naráželi na problematickou situaci v rámci rodinných vztahů a sice rozvod rodičů. Je blbý, když se tyhle negativní věci řeší skrz děti. V případě, že se emotivní text týká vás, nejste v jistém smyslu moc otevření?

JD: V textu téhle písně jsem se inspiroval několika lidmi ze svého okolí a i naším společným dětstvím. Jde tam o atmosférou po rozvodu rodičů, o nedostatek uznání mezi blízkými a třeba i o popis vztahu mezi mnou a rodiči mé bývalé partnerky.:-) A jestli nejsme moc otevření? No podle mě je právě otevřenost a upřímnost to, co lidi při poslechu ocení, nebo díky čemu se dokáží s textem třeba i ztotožnit. Navíc mně se právě takové texty, kde čerpám sám ze sebe a okolí, nejlépe píšou.

Mou nejoblíbenější vaší skladbou je „O lžích a lidech“, textově, melodií i zachycenou vášní. „Kamikaze“ je naopak rozveselená punkovka, co o těchto singlech k vaší zatím stále poslední desce „Generace“ (2022) můžeš vlastně říct?

MD: „O lžích a lidech“ se mi taky líbí. Tu složil brácha Jakub. Naopak „Kamikaze“, kde v klipu jezdíme na buginách v areálu kladenské Poldovky, je Filipova skladba. Z ní je cítit takové to punkové nadšení. Skladby byly realizovány uprostřed covidového období, kdy se nedaly hrát koncerty. Bylo to pro nás jako pro hodně koncertní kapelu těžké období.

Další povedený song z třetího alba „Generace“ je „Malý Berlín“. Na internetu jsem si hledal, kde se nachází v Praze čtvrť přezdívaná Malý Berlín a zjistil jsem, že jde o ty prvorepublikové činžáky poblíž holešovického Výstaviště. Vztahový text je autentický?

MD: Tenhle song by asi líp popsal brácha Ondra. On bydlel v této části Prahy a ve chvíli kdy předával byt, tak po něm do bytu se přestěhovala jedna slečna se svým partnerem, prostě pár, který se pak nějak rozešel, ale hodně dlouho jim trvalo, než se od sebe odstěhovali a nakonec vlastně brácha Ondra randil s tou holkou. Ta písnička je vlastně o ní a o jejím vztahu s tím jejím bývalým přítelem, kdy jsou vlastně vedle sebe, ale už to všechno vyprchalo.

Skladba „Jedenáct“ má až moderně metalovou podobu a byla inspirována seriálem „Stranger Things“, co vy a podobné seriály?

MD: My milujeme seriály, jako asi každej normální člověk a všichni dnešní mladý lidi. Máme rádi všechny streamovací služby a sledujeme to. „Stranger Things“ se nám hodně hodně líbilo. Brácha to vlastně napsal přímo na ten příběh a tomu byla přizpůsobena částečně i vizualizace klipu, světla a všechno, protože ho to tak pohltilo. A vlastně to poselství vyjadřuje, že všechno není úplně světlý a občas máme každej nějakou stinnou stránku.

Přejděme k songům vypuštěným s předstihem k nadcházející desce. S tvojí změnou image přišel singl „Nepatrný ztráty“, jde o protiválečný song? Druhým singlem se stal svižný „Outsider“. Víš co, nepřijdeš mě tak. Připadáš si snad ty sama jako outsider?

MD: K první tebou zmíněné skladbě. Nechtěla bych se montovat do nějaké politické tématiky a do záležitostí tohoto typu, ale ano, je to celkově o nesmyslnosti války. Prostě jsme zareagovali na aktuální události. A k té druhé: Vážně ti nepřijdu jako outsider?:-) Každej jsme asi zažili nějaké ústrky v průběhu vývoje svého života, že si člověk říká, že tam do té společnosti kde zrovna je, vlastně úplně nepatří...

No jasně! Mám to stejně.:-) 

MD: Prostě taková jsem dlouho byla a ty lidi mě začali třeba víc brát až teď v posledních letech. Možná to tak nevypadá, ale byla jsem outsider. Neposlouchala jsem žádnou trendy hudbu, poslouchala jsem rock a to byla v rámci mojí generace už tehdy před lety fakt divný. Na střední škole jsem nikdy nebyla „in“, byla jsem spíš jako ta na okraji, která s nima tak nějak koexistuje.

Tak to já taky. :-) „Outsider“ je vlastně metalová písnička, že jo? Řekl bych ideální vypalovačka na koncerty.

MD: Jo jo, ta mne moc baví. I když zazpívat to v téhle rychlosti, uf. Navíc uhrát tam tu dvojšlapku je pro bubeníka Vaška jako fakt taky dost šílený, ale my to prostě dáme, zvládáme, musíme.:-)

Třetí a zatím poslední singl z nadcházející desky se jmenuje „Jizvy“ a téma se zřejmě týká depresí, je tomu tak? V textu ležíš v otevřeném kufru auta a kouříš cigárko, seš kuřačka?

MD: Hlavní téma se týká vykoupení psychické bolesti fyzickou. Ondra už o tom mluvil v některých rozhovorech. To poselství této skladby je jednoznačné, NEDĚLEJ TO!! Co se týče kouření, jsem milovník elektronických cigaret a strašně mě to vadí, to že jím jsem, takže za chvíli asi nebude ani tahle kuřačka. Zatím je to moje jediná závislost, tedy kromě sportu a těch pozitivních závislostí.:-)

Co děláš za sport?

MD: Momentálně fitko a OCR běhy.

Ve studiu Sono jste nahráli vaší poslední desku „Generace“. Zeptám se, tam pravidelně nahráváte, nebo nyní zvolíte něco jiného? Jiné místo. 

MD: Ano, desku „Generace“ jsme nahrávali v Sonu, ale nyní cítíme, že vyzkoušíme něco jiného. Vždycky jsme se snažili o co nejkvalitnější zvuk, aby my sami bychom s ním byli spokojení, ale co se týče Sona, ačkoliv je to nejlepší studio u nás (prostě bomba - doporučuji ho všem), přesto jsme si říkali, že nám tam prostě něco chybí. Nešlo to prostě překlenout. Takže jsme se rozhodli vyzkoušet teď producenta Damiána Kučeru, kterej dělá modernější metalové nahrávky a je členem kapely SKYWALKER, nahrává spoustě dalších kapel desky, takovejch těch moderně metalovejch, a vlastně i díky němu jsme teď s těma posledníma třema singlama hudebně a zvukově tam, kde jsme vždycky chtěli být. Jedině na ty loňský live session videa starších songů jsme se vrátili do Sona, ale míchal je znovu Damián Kučera.

Když už je řeč o vašem momentálním producentovi, měli jste člověka, který tvorby zastřešoval vždycky? Kdo to byl v minulosti?

JD: Ono to momentálně vypadá tak, že k Damiánovi přijdeme s hotovým demáčem a znovu nahrajeme bicí, zpěvy a některé linky, aby měly studiovou kvalitu a pak už se vlastně jde na míchání. Některá dema jsou v podstatě totožná s finálními nahrávkami, jen jsou tam třeba trochu jiné zvuky nástrojů. Jinak v Sonu s třetím albem „Generace“ to vypadalo dost podobně, jen jsme se pak ve studiu v nahrávkách trošku víc vrtali, druhé album „Doma“ jsem celé dělal já u sebe doma :-) v říčanském bytě na svém notebooku a první album „Nahá“ se nahrávalo ve studiu UHL Records u Jesenice

Nová deska je na obzoru? Vyjde v roce 2024?

MD: My bysme rádi, ale nechceme se omezovat autorsky a něco zbytečně uspěchávat. Necháme si tedy trochu volnější prostor, ale rozhodně to nebude nějak dlouho trvat. Teď třeba jdeme do studia nahrávat další dva singly, tedy pátý a šestý, s tím, že ten čtvrtý k nadcházející desce je již připravenej na konec ledna 2024, takže se máte na co těšit.

24.01.2024	Diskuse (9)	Stray janpibal@crazydiamond.cz