BEHEMOTH, SATYRICON, ROTTING CHRIST - Praha, O2 Universum, 27.dubna 2025

Nejen pro blackmetalový žánr jako takový, ale i pro organizátory z Obscure Promotion bylo uspořádání akce ve vysočanské hale O2 Universum výzvou. Takřka dokonale zaplněný prostor moderního koncertního sálu byl v neděli svědkem akce, která snesla měřítka opravdu velkých produkcí a v mnoha ohledech tudíž neměla chybu. Svědčí to hlavně o profesionalitě všech zainteresovaných, hudebníků samotných, kteří svůj (kdysi dávno podzemní) žánr dokázali dostat do velkých arén, ale také pořadatelské stáje, která roky oslňuje především vývojem svého stěžejního festivalu Brutal Assault. Už nemalý počet odbavovacích turniketů u vchodu pomohl v tom, že lidé plynule proudili dovnitř a nikde nevznikaly absolutně žádné tlačenice (tedy alespoň v době, kdy jsem tudy procházel). Strohý avšak rozlehlý betonový interiér předsálí, opatřený jednotlivá patra propojujícími eskalátory a na každém patře také několika bary, nenabízel žádné místo k posezení, jakoby tím bylo jasně stanoveno, že návštěvník je tady za účelem sledování koncertu a ne vyvalování se všude možně mimo hlavní sál. Byla v této nabídce stání a nic než stání až nelidská efektivita (popíjej v předsálí, ALE VE STOJE!). Naštěstí program akce šlapal jako perfektně seřízené hodinky a mezikoncertní prodlevy se neměly šanci protáhnout.

Už s nástupem řeckých démonů ROTTING CHRIST bylo zjevné, v jak dobrých zvukových podmínkách bude celá pražská akce odprezentována. Tuhle letitou kapelu však nijak zvlášť nesleduji a od začátku představovala pro mne nejmenší lákadlo večera. Co spojovalo všechny tři ten večer vystupující, byl jednoznačně proklamovaný odpor k církvi a ke křesťanství. Řekové vedeni svým neholeným a decentně umolousaným lídrem Sakisem Tolisem na mne dělali dojem určitě nejtopornějších odpůrců těchto pořádků a i jejich skladby nenabídly až tolik mimořádných momentů. Slabinu jsem slyšel v určité kolovrátkovosti, kdy se jejich songy stále rozjížděly, postupně za přispění stále se opakujících chórů tak připravovaly posluchače na gradaci, která ovšem nakonec nikdy nenastala. 

Setlist ROTTING CHRIST.

ROTTING CHRIST platili sice za o něco hravější stoupence metalového dění než jejich rovněž uznávaní krajané SEPTICFLESH, protože tvorba Hnijících Kristů není až tolik svázána moderními groovy a předprogramovanými pásy, ale ani tahle věc z nich nedělala perlu temnoty, za jakou mám třeba portugalské MOONSPELL. Zřetelné u Řeků je přidržování tvorby stále poblíž klasicky hejvíkového prostředí, v čemž osobně vůbec nevidím žádný zápor, právě naopak, kytarové vyhrávky, sóla a nepřeplácaná rytmika ROTTING CHRIST velmi sluší, jen škoda že ze skladeb nedokážou prostě vytřískat více a už vůbec se u nich nedá mluvit o nějakých výrazných hymnách. Překvapilo, že v rámci třičtvrtěhodinového programu zazněla jen pouze jedna skladba z poslední desky „Pro-Xristou“ a celý set byl spíše koncipován coby průřez pozdnějších etap jejich dlouhého black/deathového portfolia.

Norští SATYRICON jsou bezesporu jednou z největších severských legend černého kovu a jejich soustředěnost a vycizelovanost projevu mne během vystoupení znovu dokázala fascinovat. Viděl jsem je v průběhu posledních dvou dekád již asi devětkrát, ale o žádném jejich koncertě opravdu nedokážu říct, že by dopadl za očekáváním, či byl dokonce slabý. Tento aktuální byl stejně jako ten v létě na posledním Brutalu prostě znovu skvělý a strhující. Jejich současný zvuk se nese v podivně mlhavém oparu snové rozostřenosti a v oněch pozvolných riffových figurách, ze kterých jako rarášci tu a tam vyskakují ďábelské tritóny, nacházím dost z jejich aktuálního kouzla. SATYRICON jsou dost možná sofistikovanější verzí čehosi, co ve své době kdysi chtěli postihnout švýcarští CELTIC FROST, ale ten umělecký přesah je ještě o značný kus větší. Zkrátka ďábelský blackový rockec, ve kterém nechyběla údernost ani atmosféra.

Setlist SATYRICON.

Satyrův pódiový projev, který je hodně vzdálen zuřivosti a přepjatým emocím, dokonale odpovídá náladě, jakou jejich aktuální koncerty vyvolávají. Ohromný nadhled, intenzivní důraz na muzikální složku a dalo by se říct až vyžadovaný minimalismus, to všechno ze SATYRICON dělá v rámci black metalu nenapodobytelný úkaz. Převládaly určitě songy z pozdnějších etap v čele s nejpamátnějšími čísly z alba „Now Diabolical“, ovšem Norové několikrát zabrousili i dále do historie a jejich prezentace starší devadesátkové tvorby také měla své velké kouzlo a opadstatnění. Samozřejmě nesměla chybět památná hymna „Mother North“. Za mne šlo určitě o další špičkový a dramaturgicky mimořádně dobře podaný koncert od těchto veteránů norské školy. Zkrátka ta hodinka v jejich společnosti utekla jako nic a já už v tento moment věděl, že jsem stran účasti na této pražské akci rozhodně neprohloupil.

Co stran originality a neobyčejnosti vlastní tvorby polští vládci pekel BEHEMOTH na SATYRICON trochu ztráceli, to ovšem s přehledem dohnali svým prožitkem, zanícením a velkolepou show plnou ohňů, ďábelských symbolů a Caligulovských póz. Nergal je metalová hvězda par excellance, což dokazoval každou minutou seance, které již přihlížel zcela zaplněný barák. Tenhle týpek se pro roli vůdce vyloženě narodil, jasně, byla v tom jistá porce přehrávání a emotivního vybízení, ale takhle výtečně podaný koncert, navíc s mimořádně povedeným zvukem a sehraností do nejmenších detailů, jsem od Poláků ještě nezažil. Samozřejmě se dnes každým dnem očekává vydání jejich zbrusu nového alba „The Shit Ov God“, ze kterého ten večer zazněly hned tři fláky, ale jinak byl celý výstup pojatý jako rovnoměrný průřez celou jejich kariérou. 

Setlist BEHEMOTH.

Díky parádnímu zvuku pak ve skladbách vynikly i takové detaily jako žesťové aranže a různé chóry podporující démonické vyznění jejich setu. Kapela svůj koncertní program až tolik nemění, takže je možné říct, že byl znovu důraz kladen na stěžejní hymny, které BEHEMOTH hrají živě v největší míře. K tomu, aby dokonale uhranuli celý (dle mého) pětitisícový sál jim tentokrát stačila hodina a čtvrt, v průběhu které se vydali doslova z maxima a potvrdili, že jsou už hodně let opravdu velkou metalovou kapelou světového formátu, kapelou, na jejíž každý albový počin, či každé tour se čeká s nemalým očekáváním. Prvotřídní vystoupení, během kterého BEHEMOTH potvrdili svou současnou formu, ale také to, že jsou v rámci tohoto The Unholy Trinity Tour jednoznačně nejtvrdší a nejnebezpečnější kapelou večera. Výsledku pomohly i dvě vyvýšené rampy na krajích pódia, kam hudebníci postupně vybíhali, měnili své pozice a celkově tak dali svému výstupu panoramatičtější ráz. Opravdu skvělý zážitek a výborný koncert!