Last Hardrock Outsider

BATHORY - Twilight Of The Gods

Skutečnost, že BATHORY jako studiový projekt jednoho skandinávského nadšence, navíc stále žádanější a v našich zeměpisných šířkách oblíbený, nám umožňovala popasovat se s další skvělou nahrávkou jen osmnáct měsíců po milníku „Hammerheart“. Na podzim roku 1991, zhruba v době vzedmutí největšího zájmu o Quorthonův band ze strany mainstreamově-metalových plátků, jsme se tedy dočkali dalšího alba, kterému se dostalo důstojného názvu „Twilight Of the Gods“ a jehož obal zdobil soumrak nad severským pohořím. Šlo o album, které definitivně deklarovalo vývoj hudby BATHORY směrem k pohanské mytologii a dlouhým, pomalým a z části dokonce akustickým skladbám. Z mého pohledu jde v případě diskografie této kapely o nejvíce perfekcionistické dílo, po zvukové stránce zjevně to nejlepší, za jakým kdy Quorthon stál.

 

Materiál ukazoval stále se zlepšující muzikantskou výbavu pořád ještě mladého, avšak díky tomu, že šlo již o jeho šesté album, také velmi zkušeného a soběstačného Švéda a od prologu úvodního mocného hymnu stoupal až kamsi k vrcholkům skandinávských hor. Už nějakou dobu bylo možné v hudbě BATHORY rozpoznat totožné inspirace jako tomu bylo v polovině osmdesátých let u Američanů ctících skutečný heavy metal - MANOWAR, a na „Twilight Of the Gods“ se podařilo zhudebnit nápady, které měly potenciál opravdových Conanovských eposů. Šlo zkrátka o bytelné sousto, které se dnes rovněž řadí k největším klasikám žánru.


 

Stále se zlepšující muzikantská výbava umožňovala Quorthonovi (za producentské asistence Bosse – rozuměj jeho otce) vyšperkovávat materiál k dokonalosti. Instrumentální složka, kde se to hemžilo nejen výpravnými plochami houpavých riffů, akustickými rozjezdy skladeb, jejichž zvuk si nic nezadal s čistotou horských bystřin, ale i mnohem sebevědomější a suverenější prací na kytarových sólech, které mnohdy skladby dopomáhaly vygradovat, doznala výrazných zlepšení. Druhou kapitolou byl samozřejmě vokální vklad, kdy si Quorthon dovolil popasovat se s mnohem náročnějšími momenty. „Twilight Of the Gods“ bezesporu ukazuje jeho nejlepší pěvecký projev, o čemž svědčily takové významné hymny pohanského metalu jako „Through Blood By Thunder“ nebo zjevně nejznámější položka kolekce „Blood And Iron“. Dávnověké příběhy naplněné hrdinstvím a válečným odhodláním statečných mužů severu, oddaných uctívat svá božstva a žít v souladu s přírodou vlastní krajiny, se ukázaly jako hlavní náplň nahrávky, která stála inspirací pozdější tvorbě mnoha mladých, rovněž pohansky stylizovaných kapel devadesátých let.

 

Další inspirací Quorthonovi však začala být i hudba Richarda Wagnera, německého skladatele vážné hudby 19.století, jehož skladby naplněné scénickou dramatičností opěvovaly zejména germánskou historii a mytologii. Vlastně ona rozmáchlost alba „Twilight Of the Gods“ je toho asi největším důkazem. Ale abych jen nechválil, právě tyto složky způsobovaly, že pro někoho mohl materiál působit nudně a utahaně. Je pravda, že hodinová sada pomalého a vážného metalu, navíc stylizovaného do stále totožné podoby se vší tou patetickou valivostí, mocnými chóry a lyrikou opěvující mytologické obrazy dávnověku, působila na někoho ubíjejícím a monotónním dojmem.  



Skladby jako „To Enter Your Mountain“ nebo „Bond Of Blood“ opravdu působily až příliš setrvale a neměnně. Z této linie bylo dílo vytaženo až v samotném závěru, skvostým hymnem „Hammerheart“, překrásným pěveckým doznáním k lásce k vlasti, rodině, kořenům a tradicím vlastní země, kde Quorthonův dojemný part podkreslují orchestrálně-dramatické nástroje. Skladba se tak nakonec stala dokonalým vyvrcholením hudební cesty jednoho švédského nebojsy, jehož odkaz dodnes vzývají tisíce pokračovatelů. Evoluční potenciál tehdejších BATHORY, od satanského rejdění roku 1984, až po nadpozemské eposy roku 1991, nelze než jen obdivovat, a tak se navzdory dalším nepříliš povedeným nahrávkám a událostem, jenž Quorthonovi určil osud, projekt zapsal do historie extrémního metalu zlatým písmem.


08.08.2018Diskuse (32)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Pekárek
21.08.2018 21:31

Zajímavé, díky.

 

Valič
21.08.2018 15:26

Během posledních dvou týdnů jsem si přečetl pár rozhovorů s Quorthonem a vychází mi z toho, že počínaje čtvrtým albem nahrával opravdu většinu nástrojů sám. Ve studiu se sice občas objevil i nějaký další hudebník, ale ani sám Quorthon si pak po letech u některých alb nebyl jistý, co vlastně kdo nahrával, a která z několika alternativních verzí dané skladby nebo pasáže se na albu nakonec použila. Pravděpodobně jediné album, které bylo nahráno celé živým bubeníkem, je Requiem, a vzhledem k tomu, jak otřesně ta deska zní, je možná dobře, že na těch ostatních použil Quorthon automat. :-)

Bathory měla být sice původně regulérní koncertující kapela, ale Quorthonovi se nepodařilo ve Švédsku najít vhodné spoluhráče, kteří by měli zájem hrát tak extrémní hudbu, takže nakonec zůstalo jen u studiového projektu. Pokusy přetáhnout hudebníky z jiných zavedených kapel také ztroskotaly. Kromě Chrise Witchhuntera odmítl v polovině osmdesátých let spolupráci i tehdejší bubeník dánských Artillery s tím, že očekává, že „se z Artillery během pár let stane opravdu velká kapela“. :-)

Je celkem zvláštní, že Quorthon hodně dlouho popíral, že Stig Börje Forsberg je jeho otcem, a z toho důvodu pravděpodobně také odmítal v rozhovorech uvést své skutečné jméno Thomas Börje Forsberg. Je ale možné, že mu to jako zkušený producent a šéf nahrávací společnosti Tyfon Grammofon, pod kterou spadá i Black Mark Production, poradil sám „Boss“. Je pravda, že tu původní Quorthonovu image oheň chrlícího vyšinutého satanisty mohla informace o tom, že mu desky produkuje a vydává vlastní tatík a kultovní studio Heavenshore je ve skutečnosti garáž autora popových šlágrů Petera Himmelstranda, dost výrazně narušit (to je ovšem pouze moje spekulace). :-)

 

Valič
11.08.2018 14:42

Stray: A těmi "starými bílými boháči" myslel asi svého fotra, ne? Nejspíš je přesvědčený, že by podobným zazobancům ty jejich špinavé peníze měly být zabaveny, aby měli "mladí bílí chudáci", jako je on, na chlast a kuřivo. :-)

 

DarthArt
11.08.2018 14:12

No jo, šíření míru a lásky ohněm a mečem...

 

Stray
11.08.2018 14:09

MW hudebně dobrý. Blbecek to ale je každopádně. Přesně takovej jakého liberální zbrojnoši potřebují.

 

zdenos
11.08.2018 11:37

tak MW si to asi nedokáží odpustit. Tahání politiky do metalu no. Bylo to aspon hudebně ok?

 

Stray
10.08.2018 19:20

Ten nápad přišel, když jsem se někdy v roce 2003 dočetl, že Hanemann je vášnivým sběratelem DVD filmů s nacistickou tématikou. Nakonec jsem poslání zavrhl jako naivní nápad.:-)

Na BA zatím ze strany kapel jen jedno netolerantní gesto: fuck old WHITE rich men, hrimal do mikrofonu rozmazleny odpůrce pravice a Trumpa, zpěvák z Municipal Waste, odešel jsem.

 

DarthArt
10.08.2018 14:42

V tý souvislosti mi přijde komický, že na Brutal Assaultu se kdysi jedno pódium, pokud se nepletu, jmenovalo Jeff Hanneman Stage a přitom byl celý festival zahalený heslem "Proti násilí a netoleranci". Jasně, že to mysleli dobře, ale kdo operuje s podobnejma hesla, holt se někdy dostane do neřešitelnejch situací ;)

 

DarthArt
10.08.2018 14:37

Stray: Palec nahoru!

 

Stray
10.08.2018 13:11

Před cca 15ti lety jsem chtěl na ferovku Hannemanovi do USA poslat český film Vyšší princip, byly tam i anglické titulky, tehdy ty filmy zrovna vycházely jako přílohy novin v tech papírových obálkách. Z dnešního pohledu si vůbec nejsem jistej, zdali by ten Amickej sběratel nacistických senzací myšlenky díla pochopil. Songy o těch zvěrstvech sice v kontextu brutální hudby dělal výborný, ale v morální rovině mohlo jít o totální steakama prezranou amickou gumu.:-)