Last Hardrock Outsider

THE INCREDIBLE SHRINKING MAN - Malý velký filmový skvost!

Milí filmoví fandové. Přečetli jste si podtitul, a možná si říkáte: ten Lima zase přehání, on je vysazený na ty starý filmy. Ale není to tak. Víte, na Československé filmové databázi, CSFD, jsem zaregistrován od jejího samého počátku, od roku 2002, a za těch 17 let jsem tento film doporučil možná desítkám lidí a všichni bez výjimky byli nadšeni. Věřím, že vy budete také, pokud se ke zhlédnutí tohoto mimořádného díla Zlatého věku sci-fi odhodláte. Tak pojďme si ho přiblížit.



Jako za každým mimořádným dílem v oblasti umění stojí mimořádný člověk, tak je tomu vlastně i zde, a to dokonce dva. Jednak slavný spisovatel sci-fi a fantasy žánru a přiznaná inspirace Stephena Kinga pan Richard Matheson, a pak „Special One“ (ne, o Jose Mourinhovi opravdu vyprávět nebudu :o)), osobně jej nazývám takovým Stevenem Spielbergem sci-fi žánru 50.let, mluvím o špičkovém řemeslníkovi, který se jmenuje Jack Arnold. Možná vám ta jména nic neříkají, ale na západě mezi znalci jsou skutečnou modlou. Matheson, jak jsem již uvedl, byl inspiračním autorem pro krále hororů Kinga. Několik jeho knih se i zfilmovalo (minimálně Já, legenda s Willem Smithem jste asi viděli, nebo četli knižní zpracování) a právě v pořadí jeho čtvrtým románem byl The Shrinking Man, který se stal předlohou pro film Jacka Arnolda. Ba co víc, samotný Matheson podle této knihy napsal i scénář a byť někteří čtenáři poukazují na to, že scénář trochu okleštil o mnohovrstevnaté vyprávění a že film je kvůli tomu až příliš přímočarý, minimálně na dialozích a ve druhé půli příběhu na duchaplných promluvách hlavního hrdiny je znát, že scénář sepsal právě Matheson a že ho měl pevně pod kontrolou.



No, a pak je tu ten Jack Arnold, můj režisérský miláček, můj „special one“. Kdyby se nějakým sdružením zámořských filmových kritiků sestavoval žebříček nejlepších sci-fi snímků 50.let, dejme tomu TOP 20, věřím že by tam nechyběly čtyři sci-fi filmy ze sedmi, které Jack Arnold v 50.letech zfilmoval. Určitě by tam patřil It Came From Outer Space, paranoidní příběh o strachu z cizí invaze, reflektující dobu McCarthyismu, kdy byl průměrný Američan podělán strachy z komunistické infiltrace a Arnold skrze skryté zlo v podobě mimozemských vetřelců tyto obavy přiblížil. Určitě by tam nesměla chybět Tarantula, špičkový monster-movie s obří tarantulí (s tehdy začínajícím Clintem Eastwoodem – to snad není ani možný, jak ten čas letí). Ale zcela stoprocentně by tam nechyběl Netvor z Černé laguny (Creature From The Black Lagoon), dnes již obrovská hororová sci-fi klasika studia Universal, s bezpočtem VHS, DVD a blu-ray kopií vydaná a odkazována a citována v mnoha, v mnoha pozdějších filmech. A pak, ano, Arnoldův nejlepší kus z roku 1957, The Incredible Shrinking Man.



Jaký je nástin děje Neuvěřitelně se zmenšujícího muže? Jeho hrdinou je jistý Scott Carey (v podání nesmírně charismatického Granta Williamse, jehož herecká kariéra byla v reálu tak bolestně zpackaná, škoda ho), který je se svou manželkou Louise na společné plavbě na soukromé lodi někde mimo pobřeží Floridy. Zatímco Louise jednu chvíli sestoupí do kajuty, aby manželovi přinesla pivo, loď na malou chvíli zahalí záhadný oblak mlhy, který zahalí polonahé Scottovo tělo stříbrným prachem, takovými zvláštními světélkujícími částečkami. Scott a jeho žena na tuhle zvláštní chvíli brzy zapomenou, ale o šest měsíců později Scott začíná zjišťovat, že jeho oblečení mu záhadným způsobem přestává pasovat. Košile vypadá, jako by byla spíše pro staršího vyššího bratra, pás kalhot kolem pasu mu začíná sjíždět k hýždím, rukávy jsou o chlup delší. Scott to zpočátku připisuje místní čistírně, kde si nechává prát oblečení, ale po nějaké době přeci jenom zajde ke svému lékaři a ten měřením zjistí, že Scott přišel o tři centimetry své výšky a téměř pět kilo váhy. Lékař to přisuzuje chybným měřením z dřívějška a své vyšetření uzavírá se slovy „Lidé se nezmenšují, pane Carey, prostě nezmenšují.“. Jenže to není případ Scotta, jeho tělo skutečně, jak by řekla má ostravská babička, „roste do země“.Zjistí se, že příčinou je nešťastná shoda náhod. Krátce před vyplutím na moře byl Scott v aleji vedle domu postříkán insekticidem ze zahradního auta, který ošetřoval stromy a několik dní poté zřejmě záhadný radioaktivní mrak na moři spustil nežádoucí reakci. Přesně, jak to popsal lékař: „Víte, něco se s tím insekticidem stalo, když jste ho měl ve svém ústrojí. Něco fantastického a bezprecedentního. Něco, co laicky řečeno, natolik zapůsobilo na ten insekticid, že mírně virulentní postřik vyvolal vražedný chemický zvrat procesu růstu.“



Scott se nadále zmenšuje, i přes úsilí lékařů, začne dokonce o svých zážitcích psát knihu a po několika peripetiích, vyšetřeních, pokusů o léčbu a dokonce setkání se členkou cirkusu tělesných anomálií (taková ta bizarní cirkusová představení, kde se dříve ukazovaly ženský tlustý jak vorvaň, chlapi půl metru mrňaví, nebo různé „zrůdičky“ s tělesným postižením), které tu nebudu přibližovat, ať neumenšuju filmový zážitek těm, co to ještě neviděli, se Scott dostává do stavu, kdy bydlí v domečku pro panenky, postaveném u zdi v patře obývacího pokoje. A tady nastává druhá, ta dramatičtější fáze filmu. Louise totiž jednoho dne odejde na chvíli z domu a přitom si nevšimne, že do domu vběhl kocour, rodinný mazlíček jménem Butch („Drsňák“), příhodné to jméno, vzhledem k tomu, co se v příběhu stane dále. Již dříve Butche odstavili, aby neublížil prťavému páníčkovi, tentokrát to ale Louise neuhlídala a pro Scotta vypukne peklo. Butch zaútočí na domeček pro panenky, kde Scott bydlí, ten uteče jenom tím, že spadne do suterénu, a když se Louise vrátí domů, objeví kocoura, jak očichává zakrvavené Scottovo oblečení. Louise nabude přesvědčení, že milý Butch prostě páníčka sežral a Scott je zase příliš malý na to, aby bez cizí pomoci zdolal schody vedoucí ze suterénu nahoru, takže mu nezbývá nic jiného, než přijmout za fakt, že od nynějška je sklep jeho novým domovem, světem, nehostinnou džunglí. Potraviny, voda a přístřeší jsou jeho aktuálně nejdůležitějšími problémy, ale rychle zjistí, že na obzoru je další nebezpečí, které je ještě větší, než hladový kocour. Ve sklepě je totiž velký pavouk a jeho výlety za hmyzem…..



Tady to ve výčtu děje stopnu. Celá druhá polovina filmu, se Scottem coby Robinsonem Crusoe ve svém vlastním sklepě, je naprosto fascinující. Jsou tu dlouhé, dlouhé pasáže beze slov, kdy Scott krade sýr z pastičky na myši, šplhá po nábytku, zhotovuje si zbraně ze špendlíku, škrtá oheň s - vzhledem k rozměrům hlavní postavy - asi třímetrovou sirkou, aby přepálil režnou niť, kterou jako horolezecký provaz potřebuje ke zdolávání překážek. Přespává v krabičce od sirek, zažije i potopu, kdy se rozbije ohřívač vody a proud z něj Scotta spláchne. Je tu dramatická chvíle, kdy Scott přechází po špachtli, aby se dostal na druhou stranu, a tu špachtli drží jenom kousek zaschlé barvy, kterou tam nechal nějaký nepořádný kutil. A pak je tu ten pavouk, kterého byste si v reálu nikdy asi nevšimli, ale pro několikacentimetrového človíčka je skutečnou hrozbou, tím spíš, když pod jeho pavučinou jsou drobky z dortu, které Scott potřebuje jako jídlo. A tohle všechno beze slov, jenom s málem monologů, kdy hlavní hrdina chytře, smířeně a odhodlaně sám k sobě promlouvá („Uvědomil jsem si, že moje nemoc zčásti pramenila z hladu, a vzpomněl jsem si na jídlo na polici. Na dort opředený pavučinou. Přestal jsem vůči pavoukovi cítit nenávist. Tak jako já, i on slepě bojoval o prostředky k přežití.“).



Zde je nutné zmínit triky. A ty jsou prostě, jak bylo u filmů Jacka Arnolda vždy, fenomenální. Viděl jsem už přes 180 sci-fi snímků Zlatého věku, ty významné a trochu méně významné úplně všechny a můžu s klidným srdcem prohlásit, že trikově vymazlenější  a propracovanější sci-fi snímek z 50.let, než je tento, nenajdete! Arnold využil všeho, co mu nabízely tehdejší možnosti trikové techniky a nutno říct, že tady pracovaly skutečně špičky ve svém oboru. Nejenom, že si tvůrci rekvizit vyhráli se zhotovením všelijakých předmětů denní potřeby do nadlidské velikosti, aby tak iluze malé velikosti herce byla co nevěrohodnější (všechen ten obří nábytek, radiopřijímač, telefon, nebo třeba jen obyčejná plechovka s barvou), ale tu zvýraznili i prolínáním záběrů a všelijakými optickými triky. Jestli v něčem The Incredible Shrinking  Man  předběhl svoji dobu, tak ve funkčním používání předních a zadních projekcí. Zejména zpětnou projekci jsem lepší z té doby neviděl, a to ani u filmů o 20 let starších. Vážně, bez přehánění. Výsledná iluze malého člověka ve velkém světě je perfektní. Ano, občas, zejména na vyčištěném blu-ray obrazu, je znát zub času u předních projekcí, když je Scottovo tělo jakoby naroubováno do obrazu, ale není to tak výrazné, že by vás to praštilo do očí a chytali jste se u toho za hlavu. Vzhledem k roku výroby bych po tvůrcích ani víc chtít neměl. Také útok kočky, to je výborná věc, která dodnes neztratila ze svého děsivého kouzla. Opravdu nechápu, jak dokázali toho kocoura přinutit, aby dělal ty věci, které filmaři požadovali, dneska by se to asi řešilo nějakou digitální potvorou na úkor působivosti. A pak je tu ten pavouk. V reálu ho „hraje“ sklípkan, a jeho přítomnost je kombinována se záběry na klasického pokoutníka domácího. Jeho útok a Scottův souboj s ním, se špendlíkem coby kopím, má fakt grády a s trochou nadsázky prohlásím - kam se hrabe Odula v Pánovi prstenů. :o) Ta scéna je napínavá i dneska, a co teprve v době svého vzniku, kdy diváci na něco podobného nebyli zvyklí. Tady se fakt o protagonistu bojíte, i s vědomím toho, že klasického happy-endu se asi nedočkáte. Ano, skutečně, ten se nekoná, ale ten konec je tak povznášející, vrcholně filosofický, zvláštní, nádherný, že smekám klobouk před tvůrci, že měli koule to zakončit tak, jak to zakončili.



Možná jste dočetli až sem a řeknete si – „útok kočky na svého páníčka, souboj o život s pokoutníkem domácím, to mi zní až komicky absurdní, jako nějaká pitomost“. Ano, zní to absurdně, ale vězte, tady jsme ve světě sci-fi, a ten film vůbec nepůsobí směšně, ani chtěně (občas tu příjemný humor je, ale není ho moc), ani nechtěně. Tady se fakt blbosti a neschopnosti tvůrců smát nebudete, mám to odzkoušeno na spoustě mých CSFD kolegů. Film na vás nehrne samoúčelně trikové atrakce, pořád tu jde o příběh a o jeho psychologický rozměr. Monology Scotta jsou fakt podnětné, zejména když stojí tváří v tvář „džungli“, která byla dříve jeho bytem, jeho domovem. Nebo když čelí výčitkám svědomí, že využívá svého handicapu k tomu, aby terorizoval svoji milující manželku.  A ten chytrý, povznášející konec, kdy Scott dochází k existencionálnímu poznání, že je jen plivancem v nekonečnosti vesmíru, je okamžikem mimořádného nihilismu a zároveň poetické vznešenosti a naděje. Kdy se Scott zamýšlí nad rolí člověka v přírodě a ve vesmíru („….Dřív jsem uvažoval v termínech vlastní omezené dimenze Člověka. Vnucoval jsem Přírodě svůj postoj. To, že existence začíná a končí, je koncepce Člověka, ne Přírody….) – tak na takové myšlenky nebyli tehdejší diváci stavění. Pane Matheson, krásně jste to napsal!!



Je jednoduché tento mimořádný film doporučit, protože na rozdíl od drtivé většiny svých sci-fi souputníků obstál zkouškou času. Obstál, až na malé nepodstatné detaily, na jedničku s hvězdičkou. Asi nikdy nebude mít ve světové kinematografii stejnou roli a stejný význam jako třeba Kubrickova 2001: Vesmírná odyssea, proto jsem v podtitulu uvedl „malý velký filmový skvost“, ale místo v srdci mnoha filmových fandů má jisté. Vždyť stačí se na netu podívat na jakoukoliv recenzi, nenašel jsem ani jednu negativní a že jsem se fakt snažil. I současných 83% na CSFD je odpovídajících. Jak říkám, ten film obstál zkoušku času a jeho nemilosrdné zuby se na něm vylámaly. Dejte si ho, fakt to stojí za to!


Za týden zase nashle!


Hodnocení: 100%


23.01.2019Diskuse (3)Lima
fulci@seznam.cz

 

J.Rose
23.01.2019 22:56

Před lety jsem ten film hledal, ale za Boha jsem k němu nemohl najít cz titulky. Třeba teď budu úspěšný :-)

 

Valič
23.01.2019 09:53

O sci-fi a horory z 50. let jsem se nikdy moc nezajímal, ale tento film je opravdu výborný a ty triky opravdu vypadají na svou dobu fantasticky. Zmíněnou Tarantuli jsem v dětství taky viděl a dost na mě tenkrát zapůsobila, i když v tom asi celkem velkou roli hrála má tehdejší arachnofobie. :-)

 

Cyberolas
23.01.2019 07:16

Nu, tenhle klenot jsem si objevil až později, ale mé dětství provázela právě ta Tarantula, kterou zmiňuješ. Bude někdy recenze na ni? Rád bych se dozvěděl nějaké okolnosti vzniku toho filmu atd...