THE GIANT CLAW - Ptačí punk´s not dead, volové!:-)

Mysleli jste si dosud, že punk vznikl v polovině 70.let? Že nejdivočejší pankáč byl Sid Vicious? Že nejhezčí číro má Wattie Buchan, zpěvák THE EXPLOITED? Tak to jste na velkém omylu. První, pravý punker tu byl již v padesátých letech a byl to sakra hustej týpek, protože zanechával po sobě spoušť všude na celém světě a žádná živá bytost si před ním nebyla jista. A hlavně měl velký číro, že i ti největší punkýši mu ho dodnes závidějí. O kom mluvím? To se dozvíte. Ale hezky popořadě a nejprve trochu oklikou.

První polovina 20. století byla rájem sci-fi žánru. Zatímco v literatuře je za zlatou éru sci-fi považováno období 30. –  40.let 20.století, a to zejména díky plodné tvorbě spisovatelů jako Isaac Asimov, či Robert A. Heinlein a pak také díky přehršli sci-fi magazínů, které byly v té době velmi oblíbené, ve filmu je toto označení typické pro 50.léta, která v 60.letech vystřídala tzv. Nová vlna sci-fi.

Nás ale zajímají více ta 50.léta, která jsou zámořskými filmovými publicisty označovány jako „Golden Age of Sci-fi“, či také jako „Monster-movies éra“. O téhle etapě bych se rád rozepsal někdy jindy, protože to je vzrušující doba. Jenom v 50.letech a v 1.pol 60.let se v Hollywoodu natočilo na 290 sci-fi snímků různé kvality a různých budgetů, přinesla tvůrce jako byl Ray Harryhausen, či Jack Arnold, filmy se začaly poprvé kategorizovat jako „áčkové“, či „béčka“ a poprvé se zjevila na plátnech kin obří monstra, která inspirovala tvůrce  po celém světě (zejména v Asii).  95% procent dobových sci-fi snímků se točilo kolem stěžejních témat, která buď navazovala na již zavedené žánry, nebo naopak reagovaly na soudobé dějinné události. Takže v souvislosti s čerstvě nabytými astronomickými zkušenostmi se na plátnech probírala touha dobývat kosmický prostor a vzDálené planety, filmaři reagovali na dusnou atmosféru Studené války, vlivem „mccarthismu“ na strach z Plíživého a skrytého komunismu, s čímž částečně souvisely obavy z mimozemské invaze, nejčastěji z planet Mars a Venuše.

Asi nejstěžejnějším a divácky nejvděčnějším tématem byl strach ze zneužití atomových zbraní a neblahých následků vlivu radioaktivity, s čímž souviselo zjevení se radioaktivitou zmutovaných obřích monster. A přesně ty nás zajímají. Japonci měli své kaiju, neboli Godzillu, Mothru a spol. A v Americe? Jéje, těch filmů byla taková spousta! Plátny kin se proháněli  obří škorpióni, obří kudlanka, mravenci, pijavice, pavouci, dokonce i obří kobylky a tak bych mohl pokračovat. Jakoby se protrhla hráz a silou vodního proudu se valily monster-movies a tahle móda vydržela až do počátku 60.let. Kdo tuhle módu rozpoutal? Zejména dva filmy - The Beast from 20,000 Fanthoms (1953) a Them! (1954). V prvně jmenovaném nechal Harryhausen obživnout Rhedosaura, který řádil v New Yorku, ten druhý jmenovaný, slavnější, se zmutovanými obřími mravenci, byl přiznanou inspirací Jamese Camerona a mimochodem, fakt, fakt výborný film, někdy bych o něm rád něco napsal. No, a když je něco v módě, tak producenti vždy zavětří tím správným směrem a aby měli na bazény, limuzíny, kokain a děvky, tak vždycky věděli, jak co nejvíce aktuální módní vlnu vyždímat.

Jedním z těch prachatých pánů byl i Sam Katzman, který proslul jako tvůrce béčkových fláků ze 40.let a občas se praštil přes kapsu a zafinancoval něco opravdu drahého. To ale nebyl případ filmu, kde se objevil náš pankáč. Ten film se jmenoval  The Giant Claw z roku 1957 a byl spíše z toho levného soudku. Ale nemuselo to tak být. Společnost Columbia Pictures, která film společně s Katzmanem produkovala, měla úzké vztahy s Harryhausenem a doufala, že Mistr trikově zajistí i jejich film a zejména podobu monstra. Jenže Katzman,  to byl škudlil a místo toho, aby podpořil Harryhausenův stop-motion systém Dynamation, raději nechal kdesi v Mexiku zhotovit loutku monstra obřího ptáka. A tady se dostáváme k meritu věci.

Přiznám se, viděl jsem téměř 180 sci-fi kousků ze Zlatého věku, takže už se cítím aspoň trochu kompetentní hodnotit tehdejší tvorbu a s klidným srdcem mohu prohlásit, že jsem neviděl mnoho směšnějších monster, než byl tento obří pták (pro potřeby článku mu říkejme familiárně „Dodo“). Mohl bych vám vyprávět a koulejících se očích, částečně vypelichaném těle, náhodně neuspořádaných řadách zubů, trhaném pohybu na špagátech, či o tom velkém číru. Prostě tady jsou slova krátká :o) Dodo připomíná všechno možné, jenom ne monstrum, ze kterého by měl mít člověk strach. Spíš mi připadal jako vyhozený koncept nějakého zfetovaného kreslíře tehdejšího studia Disney. Pokud se mezi sebou zrovna vtipně nepopichují dvě hlavní postavy, film se jinak bere smrtelně vážně a někdy hraje až na tragickou notu, ale co je to všechno platné, když se do toho vždy vynoří tohle opeřené individuum.:o) Při pohledu na Doda si vždycky připadám, jako by mě zrovna někdo příjemně lechtal na podbřišku. Spokojeně se usmívám a mám toho slepico-pštrose fakt rád.:o)

A jak se šetřilo na modelu, šetřilo se i na tricích, takže Dodo při letu visí na viditelných provázcích, modely strojů při výbuších prskají jako prskavky, parašutisté jsou evidentně gumoví pajduláci atd. Všechny záběry vojenských technik jsou převzaté z dokumentárních snímků, či dokonce přímo od válečných zpravodajů (pády hořících letadel do moře). Asi bych mohl dodat, že s modely letadel si tady nikdo velkou hlavu nedělal. V jedné té samé scéně se v závislosti na střihu zjevují různé typy stíhaček, ale to tady nikdo moc neřešil. The Giant Claw má v zámoří fakt strašnou pověst (ale tu kultovní, v tom smyslu „to musíte vidět“), ale překvapivě by se dalo říct, že skoro až nezaslouženě. Skutečně, než se po půl hodině stopáže poprvé zjeví Dodo, film překvapivě funguje. Hlavní hrdina Mitch, v podání Jeffa Morrowa, je charismatický a dobře zahraný, stejně tak jeho partnerka, matematička Sally a to špičkováni mezi nimi je opravdu někdy až nečekané příjemné a vtipné, zejména ve scéně, kdy Mitch balí Sally v letadle za pomocí baseballového žargonu.:o)

Opravdu, když se zrovna na plátně nemrcasí Dodo, není moc věcí, co by vás nechtěně rozesmálo. Vyjma snad teorií vědce Noymanna v unylém podání Edgara Barriera, který ze sebe sype moudra, z nichž by se Jíří Grygar doživotně osypal. Aspoň o jedno se musím podělit, jsem totiž hodnej kluk a mám vás rád. Tak třeba, když pan jaderný fyzik vysvětluje, proč  na  Doda nepůsobí ani rakety, ani střelba z kulometů. Nuže – dle slov pana fyzika – atomy naší pozemské hmoty se skládají z „pozitivních jader“ a „negativních elektronů“. Jenže ve vzdálených vesmírných galaxiích, odkud smrtonosný Dodo pochází, je to prý přesně naopak – atomy Dodova těla jsou proto složeny z „negativních jader“ a „pozitivních elektronů“, díky této mimozemské anomálii vyzařuje ochranný energetický štít. A proto mu nemohou způsobit zranění žádné pozemské zbraně. :o) Slyšel jsem za svůj život spoustu sraček (občas usínám u nočních Záznamů z Poslanecké sněmovny na ´dvojce´), ale tohle překonalo všechna očekávání. Doufám, že tohle pan Grygar nečte, nechtěl bych ho mít na svědomí. :o) Pan fyzik Noymann  mě fascinoval i ve scéně, kdy rozebíral Dodovo peří – „Zřejmě je tento pták schopen otevřít stěnu z antihmoty, aby použil svůj zobák, drápy a křídla jako ničivé zbraně. Tady je kus pera toho ptáka,  který byl nalezen ve vraku. Tedy, říkáme tomu pero, nevíme, co to přesně je. Jenom jak to vypadá. Vzdorovalo to chemickým analýzám, elektroskopu, každému možnému testu. Neobsahuje to žádnou na Zemi známou látku, žádný člověkem rozpoznaný prvek. Ten pták je mimozemský. Pochází z vnějšího vesmíru, z nějaké bohem zapomenuté galaxie, z antihmoty, vzdálené miliony a miliony světelných let od Země. Není jiné možné vysvětlení.“  Toť krásná teorie a ještě krásnější je, že při té scéně pan vědec drží onen Dodův brk v holé ruce, a různě s ním manipuluje, jako by to bylo lízátko a ne věc složená z antihmoty, která ničí laboratorní zařízení a která by eventuálně mohla přivodit i nějakou nemoc. Jenže Noymann má bílý plášť a je to kapacita, on si to může dovolit, chápete? :o)

„Přerušujeme tento program kvůli důležitému oznámení. Dámy a pánové, z Washingtonu k vám promluví  Generál-poručík Considine, Letectvo Spojených států. Čelíme krizi, krizi, ze které všechny národy, ač nebývale spolupracující, zatím nenašly východisko. A nezastavíme se, dokud jej nenajdeme. Zkoušeli jsme všechny zbraně, co jsou v arzenálu armád těch největších mocností. Ukázaly se být horšími než zbytečnými. Jaderné, vodíkové bomby schopné vymazat celá města a státy z povrchu zemského, jsou proti té stvůře naprosto neúčinná. Před dvěma dny byla zrušena letecká doprava. Zbaven zdroje energie, jakkoli ten pták přežívá, začal útočit na povrch s ničivostí, jakou dosud nikdo neviděl. Před jeho útokem není nic v bezpečí  - dobytek, koně, pole, domy, vlaky, všechny druhy přepravy. Je zřejmé, že jej přitahuje pohyb. V souvislosti s tím vaše vláda a vlády všech států na zemi vyhlásily stav pohotovosti a zavedly stanné právo. Kromě zastavení letecké dopravy, se zastavuje i ta povrchová, osobní, nákladní auta, vlaky, lodě, veškerá doprava musí být okamžitě zastavena. Doprava jídla a základních potřeb bude zajištěna ozbrojenými jednotkami. Toto bude plněno od západu slunce do rozbřesku, každou noc až do dalšího upozornění. Pohyb na silnicích a dálnicí během dne musí být naprosto minimální a jen pokud bude označen jako nezbytný.“

K ději se tady, jako tradičně ve svých recenzích, nevyjadřuji, nepopisuji, protože doufám, že aspoň jednoho čtenáře zvědavost donutí se na film podívat. Ale můžu vám slíbit, že se tu demolují vlaky Dodovými pařáty, za letu se polykají parašutisté, střílí se do Dodových vajec a demolují se mrakodrapy. Slušná pozvánka, nemyslíte? :o) Takže nezbývá, než se poohlédnout po nějakém „digitálním nosiči“ na netu, dát si k tomu české titulky, které jsou k dispozici a udělat si příjemnou hodinku a deset minut. Je to na Vás, milí fanoušci filmu. Dodo vám vyloudí aspoň úsměv na tváři. Minimálně. Za to ručím!:o)

Takže filmu zdar a za týden zase na shledanou. :o)

21.11.2018	Diskuse (8)	Lima fulci@seznam.cz