MACHINE HEAD - Unatoned

80%

Za svou více než třicetiletou kariéru se kalifornští MACHINE HEAD stali výraznou a populární značkou na poli zaoceánského metalu. Stejně jako si dokázali získat spousty fanoušků, patří i k těm kapelám, u kterých existuje rovněž široké pole zapřísáhlých odpůrců. Někteří metalový posluchači jim totiž vyčítají příchylnost k trendům, jiným vadí v jejich projevu určitá póza, přebujelé emoce a snaha být vždy v centru dění, no a konečně hodně lidí také zmińuje Flynnův mesiášský komplex. Když se to vezme z kterékoliv stránky, je třeba uznat, že na těchto výtkách je sice hodně pravdy, ale zároveň nezakryjí fakt, že tito Američané vždy byli nadprůměrnými skladateli, kteří jsou dlouhodobě schopni dodávat kvalitu.

Zpetně za vyloženě průměrné mám totiž snad jen dvě jejich alba (deset let staré „Bloodstone And Diamonds“ a především pak následující „Catharsis“), několik se jich sice drží jen o řád výše, ale řekněme, že nadpoloviční většina jejich děl je jednoznačně výborná a patřila v době vydání k podstatným milníkům groove-thrash metalu. Novinka „Unatoned“ asi nikdy nebude patřit k tomu nejlepšímu, co v rámci jejich diskografie světu přinesl Rob Flynn, ale stejně jako u předchozího díla „Of Kingdom And Crown“ můžeme mluvit o solidním materiálu, který v sobě spojuje typické atributy groove-metalového zvuku MACHINE HEAD s módně tklivými záchvěvy a emotivními refrény. Nová deska se rozhodně nevyhýbá melodiím, nepřehání to s tvrdostí a působí ve výsledku vlastně docela pestře.

Oproti minulosti se zde pracuje více s efektivitou a tak zmizely dlouhé a pozvolné rozjezdy, abstraktní akustické mezihry a onen duchovní balast, ze kterého se chtěl hlavní aktér v poslední desetiletce vyzpovídat. Tohle je prostě deska přímočarých, obstojně tvrdých, zároveň však také únosně melodických a dobře zprodukovaných či ozvučených písní. Máme vlastně co do činění se zcela typickou deskou MACHINE HEAD post-mileniální éry, kdy už kapela dávno vytýčila mantinely svého zvuku, vyzkoušela si v čem je silná a zároveň již ví, co jí naopak příliš nešlo k duhu či nevycházelo. A tak zde v pohodě můžeme přijmout silácky skandované hymny jako je „Unbound“ nebo „Bonescraper“, kde se čtveřice blýskne dunivými riffy i chlapácky výrazným refrénovým nápěvem, s chutí okusíme natlakované fláky se skočným groovem jako třeba v případě „Outsider“ a nebo se můžeme unést silnou atmosférou rozmáchlé polobalady „Scorn“, které patří výtečný závěr nosiče. Těch pozvolnějších písní se silnou atmosférou a stupňujícím se napětím je zde více, takže ať už budu myslet na „Bleeding Me Dry“ nebo až takřka grungeovou „Not Long For This World“, vždy dostanu povedenou věc s typickými indiciemi alternativně metalového zvuku MACHINE HEAD.

Vážně si myslím, že pro fanoušky kapely je toho na téhle desce dost k spokojenosti. Kapela se sice již nenutí do žádných vyložených novinek, ani netouží být tou nejnabombenější institucí v zálivu, ale zužitkovává své silné zbraně a hlavně nepřipouští výpadky. Novinka sice nebude patřit k těm počinům, jež by posouvaly hranice, ale jako solidní rekapitulační sbírka, prostřednictvím které o sobě dává letitá kapela vědět, to celé vlastně funguje dobře. Zvlášť pak když chceme prvotřídní propojení thrashe a groove metalu s nějakým tím módním zpěvnějším momentem. Kromě dnes již dávno jediného původního člena, hlavního skladatele, frontmana a duchovního otce projektu Roba Flynna, je v sestavě znovu baskytarista Jared McEachern a také poprvé hned dvojice nováčků – za bicími sedí sedmatřicetiletý Matt Alston a druhým kytaristou a hudebníkem, jež poslil momentální songwriting, je stejně starý Reece Scruggs. Nutno přiznat, že všichni odvedli velmi dobrou práci. V rámci diskografie MACHINE HEAD v mém osobním žebříčku tak novinka svádí se dvěma dalšími alby vyrovnaný souboj o páté místo, tzn. jen o čtyřech albech MH bych řekl, že jsou prostě lepší.

PS: A co se týče póz, přebujelé emotivnosti a tzv. „ukníkaných manýr ve Flynnově projevu“, můžu říct akorát - Prosím vás, vždyť to jsou Američané! Když dost často směrem ke čtenářům v rámci časopisu Spark v jedné z jejich rubrik padá otázka - Jaká je tvá nejoblíbenější metalová země? - tak aniž bych o tom kdy přemýšlel, mám osobně jasno, a to i díky kapelám jako jsou zrovna třeba MACHINE HEAD -> USA!!!

05.05.2025	Diskuse (10)	Stray janpibal@crazydiamond.cz