Last Hardrock Outsider

MACHINE HEAD - Catharsis

O čem svědčí nová deska MACHINE HEAD je především nesmírně narostlé ego frontmana této party Roba Flynna. Do více než hodiny roztahaný materiál má všechny atributy tvorby této kapely a vlastní skvělé momenty, ale rovněž ty, které by bylo vhodné minimálně pokrátit nebo dokonce úplně vystřihnout. Zvuk a styl Američanů je znovu jasně rozpoznatelný, ačkoliv se tentokrát míchá takřka ze všeho, čím si za těch pětadvacet let MACHINE HEAD prošli. O desce nelze říct, že by kapelu vracela na přelom milénia, do časů nu-metalu, ani že čerpá různé melodie a kytarové trilky z historie heavy metalu a propojuje je s jejich stylem, natož pak aby jí někdo bral za striktně groovy-thrashovou, poměr všech typických ingrediencí se zdá být vyrovnán. Co převládá především je hlas Roba Flynna, s jehož palbou slov stojí a padá takřka každá zdejší položka, tedy až na ty étericky pomalé jako je např. závěrečný song „Eulogy“.

 

Jestliže MACHINE HEAD ještě před sedmi lety působili jako kapela vyrovnaných muzikantů a osobností, kde byl Flynn (jen díky zpěvu) mírně předsazen, dnes jde především o něho a dál pak o jakousi partu podpůrných hráčů. Hlášku o narostlém egu jsem však užil především z toho důvodu, že některým letošním skladbám bylo díky zdlouhavým a jakoby dramatickým rozjezdům, všemožným vrstevnatým aranžím, prolínajícím se hlasům přinášejícím „nesmírně závažná poselství“ přisouzeno velké místo a to navzdory faktu, že onen základní skladatelský nápad, tzv. jádro songu, budí vždy dojem docela obyčejný. Podobná sebestřednost byla patrná u minulého alba „Bloodstone And Diamonds“, které stále, i po poslechu novinky, považuji za jasně nejslabší položku diskografie. Před lety se totiž stala taková věc, MACHINE HEAD díky deskám „The Blackening“ a „Unto The Locust“ získali na velké popularitě, což jejich lídrovi tak nějak vlezlo do hlavy a dneska si holt myslí, že staví fantaskní a v rámci tvrdého a agresivního metalu eklektické opery.


 

Hlavním negativem alba „Catharsis“ je jeho délka, samozřejmě. Až pak řadím variantu s přemírou průměrných skladeb, neboť jsem zde objevil několik naprosto fantastických momentů a celkem velkou spoustu povedených songů. Ano, kdyby se více střihalo, a nebo byl materiál rozdělen na dvojalbum, vše by působilo lépe. MACHINE HEAD si však po stránce nápadů, kvalitního zvuku a energetického potenciálu udržují svůj vysoký standard. Mám opravdu rád dramatické pasáže, pestré vyhrávky a atmosféru titulní skladby „Catharsis“, na bagroidních riffech postavenou píseň „Beyond The Pale“, která znamenitě vyvažuje hutnost s hitovým potenciálem a konečně zaujala mne i zpočátku vcelku nudná akustická „Bastards“, která posléze graduje a ve svém závěru je esencí současného Flynnova skladatelského krocanství. Zřejmě půjde o skladbu, kterou budou staří fans MACHINE HEAD nejvíce nenávidět, ale já ji z nějakého důvodu považuji za podnětnou. Zajímavá se mi jeví i zpěvná pasáž u „Grind You Down“, a nebo třeba song „Hope Begets Hope“, jenž v sobě skvěle kloubí několik stránek tvorby MACHINE HEAD, takže je jak tvrdý, tak dokáže posluchače postavit před zajímavé nápady, melodie a celkovou linii co má smysl metalové hitovky. Novinka je zřejmě méně tvrdá a hutná než několik historických milníků jejich diskografie, ale tohle není věc, která by mne vadila, protože za vůbec nejlepší song alba považuji snovou baladičku „Behind a Mask“.

 

Jasně, mohlo by se zde více stříhat, ať už jde o nenažraně rozmáchlou a přitom totálně prázdnou devítiminutovku „Heavy Lies The Crown“ vlastnící jakési „symfo aranžmá“, poměrně nemastný úvod „Volatile“ kde si MACHINE HEAD jakoby hrají na TRIVIUM a nebo zbytečný a uplakaný závěr v podobě „Eulogy“.  Na půli cesty zůstal třeba song „California Bleeding“, který neurazí, nenadchne, a že bych byl vyloženě nadšen ze svižného singlu „Kaleidoscope“, to také říct nemohu. Samozřejmě že by se těch horších skladeb našlo ještě víc, ale ne zas tak hrozných, aby se mluvilo o totálním průseru. Ani „Triple Beam“, kde se Flynn rozparádí do rap-metalového slamu, a dává tím vzpomenout na své nu-metalové období, nevyzní zas až tak zle, průser tak spočívá spíše v egu hlavního aktéra, jenž útočí nepokrytě a velmi přímočaře na post samozvaného věrozvěsta a jakéhosi kazatele nového metalového věku. Tahle role je však zřejmě jen u něho v hlavě a taky dost možná u odběratelů nejzavedenějších metalových plátků, které se z něho, za přispění peněz Nuclear Blast, něco podobného už léta snaží udělat.

 

Vše je letos podpořeno naprosto hnusným coverem vybraným za účelem odběratele hlavně šokovat a zapsat se do paměti, neboť metal je přeci tak svobodná muzika, že je povoleno překračovat všechna tabu, nebo ne? Což doplňuji, abych přiblížil styl uvažování Roba Flynna a jeho vydavatelství, tedy lidí ochotných pro úspěch udělat takřka cokoliv. Z mého pohledu je ten cover hnus, který bych si domů nepřinesl. Samotnou hudbu na desce však hodnotím jako jednu ze tří nejslabších nahrávek v diskografii MACHINE HEAD (což je úspěch) a považuji jí za docela zdařilou. Bohužel její ambice přerůstají skutečný potenciál jádra  nových skladeb.


29.01.2018Diskuse (58)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Alda
28.04.2020 12:48

Jooo, bylo to super, Vídeň už byla ve Vánočním, poprvé jsem kupoval něco (pivo) za EURa, no a SHADOWS FALL... bojím bojím, že jsem je neviděl, neb jsem je neposlouchal a neposlouchám... spíše jsem je určitě neviděl :-)
Takéto turné se snád´ i robia, ale kapely už nevydávajů také pecky ako kedysi... a je iná doba a všeličo je iné :-)

 

Meres
28.04.2020 11:53

Tak to musela byť obrovská paráda to vidieť, tá zostava (+ SHADOWS FALL a DRAGONFORCE) je fakt neodolateľná, takéto turné sa dnes už snáď ani nerobia :(

 

Alda
27.04.2020 21:17

MACHINE HEAD jsem viděl 05.12.2007 v Rakousku v Gasometru... turné Black Crusade... spolu s TRIVIUM, DRAGONFORCE a ARCH ENEMY. V podstatě v té době vydali kapely své nejlepší desky! Tehdy jsme tam jeli primárně na ARCH ENEMY a TRIVIUM, no a můj názor na M.H.??? Byl to dobrý koncert, ale už tehdy jsem si říkal - nekecej a hrej!!:-) Robb měl už tehdy mezi songy proslovy...

 

gotta
26.04.2020 22:20

Právě že to bylo bezva...asi v polovině dali unplugged set a docela jsem čuměl jak to hrálo. Bylo vidět že spoustu jejich skladeb fakt vzniká na španělce doma u kafe. Dají se hrát i bez kraválu okolo....prostě ten večer byl výborný a mám ho schovaný jako jeden z těch parádních.

 

Hooya
26.04.2020 22:13

Tak 3 hodiny bych MH nedal ani kdyby hráli sebelíp. :) Pro takovou kapelu je polovina času tak akorát.

 

gotta
26.04.2020 21:37

...ten set Machine Head na Brutalu si pamatuju. Viděl jsem je tehdy asi půl roku předtím ve Vídni a jako masakr. Tří hodinová masáž jak má bejt!!!! A na brutalu sem šel po třetí skladbě do konírny...

 

Hooya
26.04.2020 13:35

Jo, to bylo 2012. Můj první Brutálek. I proto jsem možná tehdy jejich set trosku nadhodnotil, ale určitá pachuť z toho setu přetrvala doteď.

 

Stray
26.04.2020 12:59

Hooya: Tak pokud jsi ty MACHINE HEAD na Brutale viděl, tak to nebylo 2013, ale 2012, stejnej ročník jako byli ti IMMORTAL.

 

Hooya
26.04.2020 12:49

Nebylo to tehdy na tom Brutalu tak zlý. Zvuk byl dle mého hodně nadprůměrný, setlist taky fajn, Davidian na konci strhující, ale marný sláva, ten koncert potopil Flynn svými ctvrt hodinovými proslovy o hovně. Kdyby držel hubu a jen hobloval, tak by to bylo bez výhrad.

 

zdenos
26.04.2020 12:27

No jasně, podle současný situace to vypadá, že si dáme s koncerty na delší dobu pohov. :)