Už dlouho považuji SCORPIONS za kapelu, kterou v posledních třech dekádách provází nepřízeň, dost často ovlivňovaná vývojem hudebních trendů a s tím souvisejícími změnami vkusu mladších generací. Druhdy slavné stadiónové kapele od jisté doby nepomáhala ani povrchní nálepka tvůrců chytlavých balad pro dámské osazenstvo. Domnívám se, že všechna špína, co se začala kydat v 90tých letech na klasické Hard N´Heavy kapely, se velmi dotkla právě SCORPIONS. A přitom pokud jste již tehdy znali jejich diskografii, museli jste uzna Více

Ten den se zpočátku nijak výrazně nelišil od ostatních všedních dní. Kromě pár znepokojujících zpráv o možném válečném konfliktu rodícím se v nejmenované oblasti na východ od našich hranic a zveřejnění recenze na nové album mého oblíbeného zpěváka na zdejším webu, se nic pozoruhodného vlastně nestalo. „Tohle že má být to úžasné magické datum ověnčené šesticí dvojek? Datum, které svým zrcadlovým vzhledem provokuje k různým vizím, teoriím a příslibům?” Nějak takto jsem v duchu cestou z práce domů bilancovala uplynulé hodiny a kdesi v zátylku plíži Více

Je zase na tom zvláštním, ale přitom povědomém místě. Shluk špatně osvětlených chodeb se slévá do obrovského kovového klubka. Bezcílně bloudí v té změti křižovatek a hrdlo jí začíná svírat strach. Nostromo? Loď kterou sama zničila, včetně toho děsivého stínu, který opět cítí za zády. Běží a snaží se najít bezpečné místo. Cítí jeho dech a také sílící tlak na hrudi. Padá na kolena, zatne pěsti a ze všech sil se pokouší odolat bolesti. V okamžiku, kdy ostré zuby protnou kůži a podlahu zalije příval rudé tekutiny, Více

Správce kolonie Al Simpson bere schody po dvou a rukávem si otírá pot z čela. Kolonie Hadley’s Hope je v troskách, planeta LV-426 se ukázala býti smrtelnou pastí. Správce probíhá potemnělou marodkou a páčidlem otevírá zaseklé dveře na konci místnosti. Rotující majáky prořezávají tmu rudým nouzovým světlem, které v pravidelných intervalech odkrývá délku úzké chodby, jež tvoří spojnici s hlavní budovou. Komunikační středisko bylo zničeno, ale s pomocí servisního tunelu by se správce mohl dost Více

O tom, že má být nová deska AMORPHIS více progresivní jsem se dověděl s mírným zpožděním. Poslech první čtveřice písní byl za mnou a zrovna jsem usoudil, že nejlepším leitmotivem recenze bude sdělení, že „Halo“ je nahrávka decentně progová. Jenže dotyční si velmi chytře hrají už více než tři dekády. Jinak řečeno progový prvek, tedy pokud za něj budeme považovat hlavně masivní začleňování popu, je v podstatě základním znakem jejich tvorby. Zmíněný leitmotiv jsem tedy radši nechal viset ve vzduchu a začal se o to více věnovat dalším skladbám. Za Více

Přiznám se, že po vypuknutí válečného konfliktu na Ukrajině jen stěží nalézám chuť psát hudební recenze. Všichni víme, že zvěrstva rozpoutaná z příkazu ruského válečného zločince Putina nemají v moderní evropské historii obdoby. Fakt jsem si nemyslel, že něčemu podobnému budeme prostřednictvím televizního zpravodajství přihlížet. Ukrajinci jsou u mne hrdinové, brání svou vlast proti mnohonásobně početnějšímu agresorovi…a i když jsem v této zemi nikdy nebyl a nikoho odtud neznám, přesto se mě celá ta příšerná věc hodně dotýká. Věřím, že to tak má snad kaž Více

Na svět přišla další výborná deska domácí provenience. Pop, rock i metal zde působí v dokonalé symbióze. Postarali se o ni DYING PASSION. Jejich výlet do kosmu odhalil nové zvukové možnosti a zároveň přinesl dostatek prostoru pro kreativitu všech zúčastněných. Během poslechu stojíte po boku hlavního hrdiny Skylora, a když se od něj odpojíte, nastoupíte vlastní cestu ke hvězdám. Určitě se z ní po čase vrátíte, ale chtít se vám rozhodně nebude. Proč? Doufám, že odpověď najdete v následujících řádcích. Neměl jsem však v úmyslu příliš vyzvídat, spíš se p Více

Před kanadskými dobrodruhy VOIVOD je třeba smeknout. Nevybavuji si totiž jinou kapelu, která by za sebou měla takřka čtyřicet let působení na scéně, během kterých si vybudovala své zcela originální zvukové a výrazové prostředí, dalece ji oddělující od zbytku světa, aby během těch let vytvořila patnáct řadových alb a ještě ke všemu na posledních z nich potvrzovala nápaditost, energii a invenci srovnatelnou s jejich nejúspěšnějšími díly. VOIVOD se vždy nacházeli natolik vzdáleni konformnímu prostředí běžných rockových a metalový Více

Arjen Anthony Lucassen – mám rád tohoto svérázného holandského hudebníka. Z jedné vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že jde o velmi příjemného a milého člověka, se kterým se dá dlouze a zajímavě mluvit prakticky o čemkoli. A pokud sdílíte jeho zápal pro hudbu a zároveň jste nadšenci do sci-fi a fantazijních sfér všeobecně, patříte do jeho světa. Světa, který pro nás hudební fanoušky zhmotňuje na ploše mnoha zajímavých projektů. Za stěžejní lze bezesporu považovat AYREON, mateřský přístav, ve kterém se realizují všechny hlavní myšlenky a vize. STAR ONE, troufn Více

Dlouho předlouho dřímal spravedlivým spánkem starý tullovský duch, než ho Ian Anderson opět probudil k životu. Co k tomu skotského minstrela vedlo, se můžeme jen dohadovat, protože po mnoho let si vystačil s vlastní sólovou tvorbou. Nejpikantnější na celé věci je skutečnost, že nynější sestavu skupiny tvoří právě ti muzikanti, kteří pomáhali na svět deskám vydaným pod civilním Andersonovým jménem. Poprvé od roku 1968 tak postrádáme kytarové tóny Martina Barreho, jenž byl fakticky jediným vytrvalým Ianovým souputníkem v jinak proměnné množině jmen a osobností p Více