Last Hardrock Outsider

STAR ONE - Revel In Time

Arjen Anthony Lucassen – mám rád tohoto svérázného holandského hudebníka. Z jedné vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že jde o velmi příjemného a milého člověka, se kterým se dá dlouze a zajímavě mluvit prakticky o čemkoli. A pokud sdílíte jeho zápal pro hudbu a zároveň jste nadšenci do sci-fi a fantazijních sfér všeobecně, patříte do jeho světa. Světa, který pro nás hudební fanoušky zhmotňuje na ploše mnoha zajímavých projektů. Za stěžejní lze bezesporu považovat AYREON, mateřský přístav, ve kterém se realizují všechny hlavní myšlenky a vize. STAR ONE, troufnu si tvrdit, je co do důležitosti tím druhým v pořadí, prostě trochu tvrdší (mladší) bráška. Místo, kde se čerpá hlavně ze sci-fi filmů, kde hudba zní převážně metalověji a kde jemné ambientní, prog rockové nebo folkrockové nálady dostávají podstatně méně prostoru.


Album „Revel in Time“ je aktuálně už třetím kouskem „hvězdného“ projektu, a jak už sám název napovídá, songy zde čerpají z filmů nebo seriálů, které se zabývají hrátkami s časem. A jede se od těch největších jako Interstellar („Lost Children of the Universe“) a Terminátor („Fate of Man“), přes kultovní Návrat do budoucnosti (Back in the Past), Donnie Darko („28 Days“) až po méně známé jako Frekvence („Bridge of Life“) nebo Skvělé dobrodružství Billa a Teda („Revel in Time“).


Předcházející dvě alba si s výjimkou bonusů na druhé řadovce „Victims of the Modern Age“ vystačila se čtveřicí zpěváků – Russell Allen, Dan Swanö, Damian Wilson a Floor Jansen. Na novince však Arjen zvolil přístup à la AYREON, deska se tak nese ve stylu co song, to jiný zpěvák. Původní kvarteto zůstalo zachováno, ale připojují se k němu další skvělé hlasy, např. Jeff Scott Sotto, Roy Khan, Joe Lynn Turner. A nejen to, skutečnými mistry svého řemesla je zde nahrána i většina sólových kytarových partů. Společně s plejádou zpěváků, vám tedy Arjen dopřeje i umění kupř. Steva Vaie, Bumblefoota, Adriana Vanderberga, Joela Hoekstry či Michaela Romea. Lákavý eintopf, co říkáte? Na druhou stranu, právě tento přístup citelně stírá hranice mezi oběma projekty. Myslím, že kdyby tato nahrávka vyšla pod hlavičkou AYREON, vůbec nic by se nestalo. Což je možná ve výsledku trochu škoda. Škoda zejména pro STAR ONE.



S oním poznávacím znamením, tedy se zmíněnou metalovější polohou, to tudíž ve výsledku není až tak horké. Jednoduše řečeno, metal zde úlohu rozdílového prvku už tolik neplní. Jasně, pomalé cajdáky se nekonají, songy frčí a šlapou, úderný hard rock se střídá s podladěnými riffy, ale i tak se najde čas na progresivnější pasáže, zpomalení tempa a dynamické změny nálad i vyznění. Celkový obraz je pak metalickým ale zároveň komplexním odrazem typické tvorby páně Lucassena, obsahující hlavní atributy použité napříč jeho širokým hudebním záběrem. Harmonické postupy navíc přináší důvěrně známý závan starších nahrávek a skvělé doprovodné vokály Arjenových chráněnek Marcely Bovio a Irene Jansen vytváří po celou dobu takřka domáckou atmosféru. Jak jinak, systém je dostatečně prověřený a funkční, přičemž celý ten cirkus, který pan „AA“ stvořil a který už několik dekád úspěšně provozuje, stále působí jako unikát sám o sobě hodný obdivu. Potřeba nějakých výrazných změn zatím nenastala.


Ale dost mudrování, pojďme k nové porci vycizelované krásy. Deska je nakopnutá fofrovačkou:-) „Fate of Time“, ve které napíná hlasivky Brittney Slayes z UNLEASH THE ARCHERS. Další stálice Arjenovy sestavy – bubeník Ed Warby, rozjíždí hodně svižné tempo. Nepřeslechnutelné klávesy i neodbytná basa ženou Brittney hlava nehlava. Výsledkem je nátlakový otevírák a ve finále vlastně i nejrychlejší kus z desky. Protipólem je pak druhá věc „28 Days (Till the End of Time)“, tu má mazácky pod palcem Russell Allen. Jeho hlas vévodí zatěžkanému songu ve středním tempu, melodie vyšplhá až k fatalistickým momentům připomínajícím ultimátní opus „Human Equation“, při kterých může naskákat husí kůže. Následuje opět „hodně jiná“ „Prescient“, obnášející dialog Michaela Millse s Rossem Jenningsem. Oproti předchůdcům se jedná o čistě ayreonovský kus s akustickými kytarami, klávesy a pohodovým vrstveným zpěvem. Na řadě je nekompromisní Jeff Scott Soto v „Back from the Past“. Trochu v mystickém oparu zahalená hardrocková pecka klasické školy s metalovým přitvrzením uprostřed a Bumblefootovým disharmonickým kořením v kytarovém sóle. Lehce schizofrenní a návyková záležitost.


Přichází střední část desky, působí méně výrazně, skladby postrádají potřebnou nadstavbu, která se uchytí ve vaší paměti. Songy „Revel In Time“, „The Year of ´41“, „Bridge of Life“ a „Today Is Yesterday“ jsou vlastně v pohodě, Brian Yeagley, Joe Lynn Turner, Damian Wilson i Dan Swanö odvádí velmi dobrý výkon, přesto se nemůžu zbavit dojmu, že jde o nejslabší chvíle. Samotný materiál je prostě pouhou výplní, která sice obsahuje některé skvělé momenty či výborný zpěv, ale kvalitativně stojí přece jen níž než zbytek alba. Bohužel hned 4 věci za sebou, to už je dost vysoký počet a než se stihne posluchač zase namlsat, pozornost poleví.



Naštěstí nastupuje božská Floor Jansen, která dostala k dispozici výrazný refrén ve skladbě „A Hand on the Clock“. Právě zde může naplno rozvinout svoje umění a laťka zase letí vzhůru. Za vydatné podpory skvělých doprovodných vokálů, které jsou neodmyslitelnou součástí kosmu holandského tvůrce. Pravděpodobně nejchytlavější věc desky s plnotučným klávesovým sólem megalomana a dalšího Arjenova spolupracovníka Joosta van den Broeka. John Jaycee Cuijpers je rovněž stálým a prověřeným členem cirkusu, možná trochu nenápadný týpek, ale s hlasem lva. „Beyond the Edge of It All“ je proto dost silová záležitost, které nechybí dramatičnost, pěkná melodická linka ani zdařilá finální gradace. Závěr obstarává skoro desetiminutová suita „Lost Children of the Universe“. Hlas Roye Khana slibuje napínavý zážitek, ale nakonec byl jeho part pojat spíš jako klidné vyprávění mezi refrény a melodickými kotrmelci sborových partů. Ale mistr to tak evidentně zamýšlel, takže se určitě nejedná o výtku směrem ke zpěvu. Uklidňující střední pasáž, ozdobená Vaiovou vernisáží, song láme a ten se pak už zvolna ubírá ke konci. Nemůžu se zbavit pocitu, že tady se dalo vytřískat víc. Škoda.


Pokud máte pocit, že moje dojmy z desky nejsou čistě nadšené, máte pravdu. Vlastně mi trvalo docela dlouho se do ní dostat, což v „Arjens Universe“ nebývá zrovna zvykem. Každopádně po, dle mého názoru, unaveném a muzikálově umělohmotném počinu „Transitus“, připraveném v modu AYREON, představuje nová nahrávka STAR ONE návrat do starých dobrých kolejí. Do světa, kde z Lucassena tryská radostné opojení z tvorby a z luxusu spočívajícího ve spolupráci s mnoha fantastickými muzikanty a zpěváky, do světa, kde je mu dobře a ve kterém může svou hudební a lidskou radost sdílet s nimi i s námi. Rozhodně se tedy jedná o velmi dobrou desku, u které mám však pocit, že mohla být možná ještě o kus lepší, kdyby určité songy více dozrály. Arjen si zaslouží za ty roky trochu přivřít oko, na druhou stranu některé předcházející desky (ať už AYREON, nebo i STAR ONE) byly prostě lepší. Takže ve finále mu dávám hodně pěkných 70 %.


A to je konec? Ne, ještě jedna důležitá věc – deska vychází již v základní verzi jako 2CD. Na druhém disku jsou sice totožné skladby, ale nazpívané jen někým jiným. JEN a NĚKÝM? Kdepak, buďte ve střehu. Mistr pro hvězdnou vokální sestavu z disku č. 1 přichystal „návodné“ písně. To aby všichni věděli, co a jak mají zpívat. Covid totiž neumožnil nahrávání zpěvů v Arjenově studiu, jak je běžně zvykem. A protože se této práce chopila Lucassenova „domácí smetánka“, mají prvotní vokály parametry hodné finálních songů, Naprosto zaslouženě tedy vychází i tato verze. Zpěvy Marcely Bovio, Johna Jaycee Cuijperse, Irene Jensen, Mikea Anderssona a dalších by na každých, produkčně méně exponovaných nahrávkách byly ozdobou. Ve světě Arjena Anthony Lucassena se ovšem může stát ledacos, proto je berme jako super bonus. Jo, abych nezapomněl, poslední „Lost Children of the Universe“ původně nazpíval Tony Martin! Myslím, že bude asi trochu, ehm, naštvaný, že skončil až na disku č. 2.:-) Možná by stálo za to, kdyby někteří zpěváci mohli do hotových partů připravit své vokální linky. Možná bychom se pak divili, jak rozdílné skladby mohou vzniknout na jednotném základu. Ale to už samozřejmě patří do říše fantazie a sci-fi, pochopitelně říše někoho jiného než absolutního a stále ještě osvíceného vládce Arjena. Bonusový disk, tj. CD č. 3, je každopádně už jen instrumentální.


25.02.2022Diskuse (6)Majk

 

Louža
03.03.2022 19:25

Majk : To nejsi bohužel sám i na progarchives to má cca jednotky hodnocení. Přitom ten kluk vydává hudbu už víc než dekádu a minimálně od roku 2014 to FAKT stojí za to. Jeho desky mi dávají to co jsem kdysi cítil při poslechu Arjenovýho Electric Castelu a to co už zoufale necítím při poslechu Ayreonu od roku 2013. Má to drajv, je to chytrý, není to přeplácaný, je to nadžánrové. Zní to nově a nepopírá to vývoj progresivní muziky, ale zase se to nesnaží bejt pokrokový za každou cenu. Fokus je na to aby ta muzika byla dobrá. Bohužel to vydává na koleně, takže to skoro nikdo nezná.

 

Majk
03.03.2022 18:27

Louža: Tyjo, ty TDW vůbec neznám. Jdu to napravit a jsem fakt zvědavej. Díky za tip.

 

Louža
03.03.2022 14:06

Formálně nemám nic proti, ale prakticky už mě to po pětadvaceti letech nebaví moc poslouchat. Arjen samozřejmě umí a to jak daleko se dostal v aranžích i technice studiového zvučení bere dech. Ale už je to až moc stejný. V tomhle konkrétním případě jsem absolutně nepochopil proč to není Ayreon, když je to Ayreon. Nevim. Podle mě je tohle celý plácání do vody.

Dnešním holanďanem určující trend v tomhle typu hudby podle mě není bludný Arjen, ale samozřejmě Tom De Witt, který na svém albu The Days the Clock Stopped a několika jeho předchůdcích předvádí přesně to co bych chtěl od Ayreonu dneska slyšet.

 

Majk
26.02.2022 16:08

Sagi: tak ti možná nová deska sedne víc než mně.
Pekárek: přesně, Arjen má splněno. Každopádně jsem si pustil Star One - Victims of the Modern Age a ta deska prostě funguje líp, každopádně pořád hodně dobrej standard, lehce řečeno.

 

Sagi
26.02.2022 02:44

Mně naopak poslední Ayreon potěšil svou jinakostí v muzikálovo dechových aranžích. Naopak Star one mne dosud nebral, tak uvidíme...:-)

 

Pekárek
25.02.2022 23:08

Fajn recka, Majku. Chtěl bych se k nim dostat. Každopádně jsem rád, že to má být o něco lepší než poslední AYREON. Tam jsem byl nečekaně zklamán. Arjen je pochopitelně borec. I kdyby už nic nesložil, stojí za ním neskutečné skvosty.