Během mapování a bilancování loňské hudební produkce jsem zjistil, že vyšlo jedno album, které mi jako věrnému fanouškovi uniknout nemělo. Kdybych nepsal, nic takového by se nestalo, a když už se tedy stalo, odčiním svůj prohřešek nejlépe tak, že napíši profilově pojatou recenzi.Osudové setkání vyneslo klávesistovi Dereku Sherinianovi věčnou nálepku „toho, kdo hrál v DREAM THEATER“, na druhou stranu však také hodně fanoušků, bez kterých by nejspíš zůstal hlavně studiovým, resp. doprovodným a sólově nanejvýš tak klubovým hráčem. Nemá smysl rozebírat další perip Více

Rok 1997 byl jedním z těch, na který nemůže být metalová hudba zrovna dvakrát hrdá. Prudký nástup neo-punku a alternativa frčící v plném proudu, postupně vytlačovaly tento směr na úplný okraj zájmu už nějakou dobu předtím. Bylo pár kapel, jež se zuby nehty držely, především pak tolik populární doommetalové spolky, které se postupně tlačily na úpatí zaoblených, gothic rockových skalisek. A právě v tomto roce vyšel i dnes už památný debut jedné z největší naděje technického metalu té doby, kapele HEAVEN´S CRY. Ti vznikli na počátku 90tých let a Více

Realizace desátého řadového alba FOO FIGHTERS je tedy po několika taktických odkladech konečně aktuální. Materiál, který vznikal již od roku 2017 a byl bez větších problémů nahrán ve studiích v Los Angeles v průběhu následujících dvou let, má plně charakterizovat bezstarostné rozpoložení úspěšné kapely vyprodávající velké arény. Ano, nebylo počítáno s tím, že deska se zrodí do zcela jiného světa, než v jakém byly započaty práce na ní. Dave Grohl na počátku roku 2020, kdy album „Medicine At Midnight“ mělo původně vyjít, rozhodně nepočítal s eskalací pan Více

Hned na začátek letí ke klukům z kapely OBJECT omluva, protože jejich promáč k nám měl hodně dlouhou cestu, kterou na závěr ještě klasicky protáhla Česká pošta. Nebudu se pouštět do detailů, každopádně s určitým zpožděním se mi konečně dostává do ruky nové album OBJECT(u) s titulem „Starving Paradise“. A jsem za něj rád, stejně jako za každou kvalitní českou muziku. Zázemí skupiny je v západní části Krušných hor, konkrétně v menším městě Kraslice. Předpokládám, že mnoha hudebníkům je název obce přinejmenším povědomý, s bicími vyrobené v tamní firmě Amat Více

Asi by se mělo předpokládat, že, v rámci označení prog-rock, by se ono slovo „progresivní“ mělo především odvíjet od schopnosti neotřelého hudebního vývoje dotyčného umělce, nikoliv, aby tupě označovalo zakuklený exhibicionistický žánr z čeledi náročnější Hard N´Heavy produkce, celé dekády se dokola motající v bezútěšných instrumentálních spirálách perfekcionalismu. Pro názornost položím otázku. Jsou kapely prezentující se prostřednictvím dvacetiminutových skladeb plných kytarovo-klávesových soubojů v dnešní době ještě vůbec nějakým Více

Zatímco čtyři řadové desky EMPEROR zná v extrémním metalu téměř každý, album „Thorns vs Emperor“ je trochu jiný případ a v povědomí ho mají především skalní fanoušci a znalci severské scény. Přitom je to škoda – jde o nadmíru zajímavý projekt, který přivedl do black metalu industriální hudbu, naboural kytary elektronikou a vytvořil tak něco stejně mrazivého jako je černý kov, přitom ale úplně jiného. Podobných experimentů se v devadesátkové Skandinávii zrodilo samozřejmě víc, právě „Thorns vs Emperor“ ale pro nás bude zajímavou sondou do doby, kdy warpai Více

Temnota přichází. Temnota dorazila. Temnota zvítězila. Parafráze na slavný Caesarův výrok mi budiž odpuštěna. S opakovanými poslechy debutu RAVENOIR, nového projektu Aleše Dostála aka Aleshe A.D. z ROOT, se slova „dark“ a pak také „metal“ prostě zadírají pod kůži. To, co jsem nejprve vnímal jako snahu, dostalo s přibývajícími poslechy hloubku. Vynořují se obrazy, ožívají příběhy, hra začíná. „The Darkest Flame Of Eternal Blasphemy“ má totiž přichuť divadelního představení. Co je dnes na programu? Že by rituální odmítnutí boha v kulisách černé mše? Nemám na m Více

Asi každý z vás někdy slyšel o neobyčejně šťastných jedincích, kteří na cokoliv ve svém životě sáhnou, to jim zkrátka vyjde. A přesně takovým štístkem je dle mého Dave Grohl. Jakkoliv v jeho případě chápu onu visačku za velmi zjednodušující, neboť jeho cesta je doprovázena vším možným, jen ne náhodami. Dave totiž vládne nejen potřebnou osobnostní výbavou a všestranným muzikálním talentem, ale také cílevědomostí. Všechny úspěchy, kterých od počátku devadesátých let v hudbě dosáhl, mu do klína nespadly náhodně, ale bylo za nimi v Více

Mám rád, když mi k večeru zbyde trochu volného času a můžu se poohlédnout po nových hudebních obzorech, kde občas zavoní čerstvý umělecký vítr nebo se alespoň objeví nová neokoukaná tvář. Streamovací servery a sociální sítě jsou dnes napěchované takovou spoustou hudebních nabídek, až to může člověka zaskočit. Někdy si přijdu jak v obřím nepřehledném supermarketu, kam jsem si vyrazil na posluchačskou svačinu, ale zahlcený fůrou možností si nakonec nevyberu nic. Prohrabování se v takových nekonečných uměleckých regálech vyžaduje šťastnou ruku nebo ještě líp konk Více

Nevím, jak to ten David Lowy dělá, že do řad svých THE DEAD DAISIES vždy dokáže přitáhnout všechny ty úžasné osobnosti z nejvyšších pater hardrockové ligy a učinit tak z této značky jakýsi proměnlivý „drive-in“ pro různé hvězdičky amerického Hard N´Heavy, každopádně se mu daří přitáhnout na svůj projekt hodně pozornosti. Tento zájem prospívá klasickému rocku, jehož životaschopnost je po mnoho let námětem polemik free/cool škarohlídů. Jak už jsem zmínil, sestava se zde často mění, což ostatně mnohým fans nevoní a i já Více