LAWRENCE Z ARÁBIE - Poušť nebyla nikdy krásnější

Milí filmoví fandové! Vracím se po více jak roce a hned s takovým těžkým kalibrem. Je to přesně deset let, co Letní filmová škola v Uherském Hradišti promítla ve dvou projekcích geniální sedmioscarový filmový epos Lawrence z Arábie, v roce 50.výročí vzniku filmu. Znal jsem tento legendární snímek již dříve, z DVD projekcí, ale vyčištěný, v HD rozlišení a na velkém plátně hradišťského kina Hvězda, tento film nabídnul opětovně epochální zážitek. Když v proslaveném kamerovém střihu Lawrence zfoukne hořící sirku a vzápětí se dostáváme na rozžhavenou poušť, kde hlavní hrdina se svým pobočníkem jede na velbloudu, to vše nasnímáno krásnou kamerovou jízdou, a do toho zněl působivý soundtrack Maurice Jarrého, byl jsem v ten moment jak ve filmovém ráji. Čtyři hodiny obrazových a zvukových vjemů, přišlo mi to krátké, chtěl jsem ještě více a nikdy nevycházet z promítacího sálu. Jaký je film, který odborný Americký filmový institut v roce 2007 zařadil na sedmé místo nejlepších filmů všech dob? Jak vznikaly čtyři hodiny bezprecedentní filmové výpravy, které Steven Spielberg označil za „Zázrak filmu“ a i další režisérské veličiny, jako Martin Scorsese, David Fincher a Christopher Nolan ho považují za svůj nejmilovanější film? Okolnosti vzniku jsou přinejmenším stejně zajímavé jako film samotný.

Thomas Edward Lawrence zajímavý a kontroverzní

Ale nejprve si řekněme něco o skutečném předobrazu filmové postavy. Thomas Edward Lawrence (1888-1935) patřil mezi opěvované a kontroverzní hrdiny Britského impéria. Za 1.světové války se výrazně angažoval ve prospěch arabského světa a stal se na západě jeho neoficiálním vyslancem a mluvčím. Film mapuje celou jeho impozatní pouť arabským světem. V jedné z úvodních scén vidíme, jak Lawrence v Káhiře marní čas při malování vojenských map. Nečekaně dostane příležitost, aby uplatnil své odhodlání a znalost prostředí během třímesíční mise, tam se seznámí s arabským princem Fejsalem, který rozpozná Lawrencovu vyjímečnost. Lawrence si postupně získá u znepřátelených vůdců arabských kmenů obrovskou autoritu, kterou zpečetí zejména riskantním přechodem nebezpečné pouště až k přístavu Akaba, odkud vyžene Turky, úhlavní nepřátele arabských kmenů a spojence válčícího Německa. Lawrence přesvědčí britské velení o síle a možné jednotě Arabů a už jako uznávaný vojevůdce s nimi obsadí i Damašek. Film však mapuje nejenom jeho úspěchy, ale i jeho vnitřní proměnu, kdy zpočátku idealistický muž, který odsuzuje násilí, se změní v jeho opak. Krásně to symbolizuje scéna s nožem – na začátku filmu, čerstvě vyzdobený ve své splývavé bílé beduínské robě, zvedne hlavní hrdina dýku, aby se se zálibou podíval na svůj odraz, a tento okamžik se ke konci filmu opakuje v úplně jiném kontextu, kdy se otlučený Lawrence po bitvě o Damašek dívá na svou zakrvácenou dýku, jen několik hodin poté co zaníceně volal „Žádné zajatce!“ . Jak potom napsal ve své autobiografické knize Sedm pilířů moudrosti, bitva o Damašek byla zlomem, který ho přiměl vrátit se do Británie.

Sam Spiegel a David Lean, dva nerozluční

Tak historické souvislosti bychom měli za sebou, teď je čas přiblížit dva muže, kteří rozhodující měrou stáli za vznikem filmu. Prvním byl producent Sam Spiegel. Ten měl úžasný talent najít neobvyklý materiál a najmout k režírování toho pravého, který by dokázal kočírovat obrovskou mega-produkci, což byla schopnost, kterou disponovalo jen málo režisérů. No a Spiegel oslovil nenápadného šikulu na režijní stoličce Davida Leana, který byl v té době celkem uznávaným režisérem anglických filmů s průměrným, či malým rozpočtem, Spiegel však v něm viděl přímo obrovský potenciál. Sportovní terminologií, Spiegel byl něco jako slávistický trenér Jindřich Trpišovský, který bez mrknutí oka riskantně přeřadí kovaného libera Tomáše Holeše na novou pozici tvůrčího záložníka. Jinými slovy – Spiegel měl čuch na lidi a s Leanem vyhrál jackpot. Natočil s ním megaúspěšný Most přes řeku Kwai a od něj k Lawrencovi z Arábie byl již malý krůček.

A samotný David Lean? Dnes již klasik velkých pláten s přezdívkou „mistr imperiálních eposů“, kdy jeho čtyři nejslavnější filmy nesou ocenění v celkové podobě 28 Oscarů, které získal v době, kdy Oscary byly ještě relevantní. Když se Davida Leana ptali, proč natáčí filmy, odpověděl: „Nic pro mě není napínavějšího. Mám rád kameru, cestování, práci s herci, stále nové úkoly, rád natáčím jeden den v paláci a druhý den ve slumu. Lituju všechny ty ubožáky, kteří musí den za dnem vysedávat ve své kanceláři.“ Byl vyhlášeným perfekcionistou. Je třeba známo, že během dvouletého natáčení Lawrence z Arábie zameškal pouze jeden jediný den v práci. I když filmový štáb kosily nejrůznější nemoci, on byl stále připraven. Chtěl za každou cenu mít nad každým záběrem kontrolu a na rozdíl od svých kolegů, kteří třeba běžně nechávali scény s početným komparzem na svých „2nd Unit Directorech“, u něho něco podobného nepřicházelo v úvahu. Nechal se slyšet, že pomocné režiséry nesnáší, protože mu kecají do práce. Po úspěchu Mostu přes řeku Kwai hledal se Spiegelem další zajímavý námět, uvažovali o Gándhím, nakonec se rozhodli vsadit na osud T.E.Lawrence.

Petr O´Toole neznámý a magický

Masivní dvouletá předprodukce se rozjela a bylo třeba rozhodnout takovou „drobnost“ – kdo ztvární titulní roli. Lean se Spiegelem oslovili Marlona Branda, ten je ale odmítl se slovy, že nestráví dva roky ježděním na „posraném velbloudovi.“. Do hlavní role byl pak zvažován Anthony Perkins, ten však zabodoval v Hitchcockově filmu Psycho (1960), takže Lean ze svého nápadu upustil, ze strachu, že by jejich film dostal nálepku „Psycho z Arábie“. A tu přichází na řadu Peter O´Toole, do té doby neznámý herec, kterého Lean před dvěma roky viděl v nějakém malém nízkorozpočtovém snímku a hned ho zaujal svým charismatem a nepřehlédnutelnou 190 cm vysokou postavou. Takže O´Toolea pozval na casting a kamerové zkoušky. O´Toole si obarvil vlasy na blond, jako měl Lawrence a oholil si plnovous, který v civilu nosil. Sir David Lean byl ohromen při pohledu na Petera v kostýmu a v půlce kamerové zkoušky stopl kamery a prohlásil: „Nemá cenu točit další stopu filmu. Ten chlapec je Lawrence.“

Peter O´Toole pak strávil tři měsíce učením, jak žít jako Arab. Cestoval přes poušt s beduínskou velbloudí hlídkou a často spal pod hvězdami uprostřed naprostého ticha, jako to činil i T.E.Lawrence. O´Toole byl od pohledu impozantní postava, nesmírně talentovaný herec, zároveň v sobě měl i odvrácenou stránku, často měl blízkou ke sklence něčeho tvrdého (o tom níže) a byl tvrdohlavý a prostořeký. Někdy až nepříjemně. Když letěl na podpis smlouvy s pohlaváry Columbia Pictures do New Yorku, jeden z nich se na Petera podíval a řekl: „Chlapče, když se na tebe podívám, vidím miliony dolarů.“ O´Toole mu suše odvětil „Jak by se ti líbilo dát pěstí do krku?“ Později to komentoval slovy: „Nesnáším tyhle korporátní sračky, připadám si jak výstavní cenný býk.“ Ale že jeho podpis smlouvy byl trefa do černého, nikdo nezpochybňoval. A dneska? Stačí, když napíšu, že nejprestižnější filmový magazín Premiere zařadil O´Tooleův herecký výkon na 1.místo všech hereckých kreací ve 20.století. Slušná vizitka.

Produkce a hodně, hodně peněz

Jak jsem již zmínil, přípravná předprodukce trvala dva roky a samotné natáčení neskutečných čtrnáct měsíců, i tehdy to bylo ojedinělé, kór dneska, kdy se film zběžně spíchne za několik týdnů. Už před třiceti lety Steven Spielberg odhadl, že natočení tohoto filmu by dnes stálo přibližně 285 milionů dolarů, tehdejší rozpočet v roce 1961 byl bezprecedentních 15 milionů, ale to Spiegela nemuselo trápit, film se zaplatil šestinásobně a ve své době se držel, co do celkové návštěvnosti všech dob, na druhém místě za Gone With The Wind (Jih proti severu) z roku 1939. Takže sukces to byl neskutečný. Nátáčecí lokace? Jordánsko, Maroko, Španělsko a Británie. Sam Spiegel chtěl, aby David Lean zvážil úsporu nákladů natáčením v jižní Kalifornii, nebo v méně nestabilním politickém klima Izraele. Lean se však rozhodl natočit příběh tam, kde se to skutečně stalo, v zemích Blízkého východu. K tomu malá perlička – Samu Spiegelovi coby židovskému producentovi hrozilo, že nedostane vízum do Jordánska. Tak se do toho vložil produkční poradce a v té době i zároveň britský ministr zahraničních věcí Anthony Nutting, ve vízové žádosti uvedl Spiegelovo náboženství jako „anglikánské“ a po protestech samotného Spiegela ho okřikl: „Same, drž hubu, tady je tvoje zatracené vízum.“

Konvoj filmařského štábu činil 48 kamionů plných rekvizit, kostýmů a technického vybavení. Jordánský král Husajn zapůjčil do filmu celou brigádu své Arabské legie jako kompars, takže většinu filmových „vojáků“ hrají skuteční vojáci. Dramatičtější situace nastala v Maroku, tam byli též najati vládní vojáci jako figuranti, ale bez platu, což se jim nelíbilo a tak během filmu utíkali z natáčení a již se nevraceli. Zajímavostí bylo pak najmutí jednotky zhruba 300 beduínů kvůli jedné jediné činnosti – vyhlazování pouštního písku. Jejich sandály byly obaleny vlnou a vybavení palmovými listy zahlazovali porušený písek, aby v něm nebyly v záběrech žádné rušivé stopy. Kvůli Leanově umanutosti se pak jedna scéna třeba točila i dva týdny. Dovedete si představit toho hrabání palmovými listy, až by jednomu přeskočilo.

Slunce, hodně slunce a zase to proklaté slunce

Natáčení v Jordánsku byl skutečný očistec. V červenci 1961 se produkce přesunula do místa s názvem Jebel Tubeig blízko saudskoarabských hranic a kde teploty v tu dobu byly tak vysoké, že ani teploměry je nedokázaly změřit. Ve skutečnosti je museli chladit, aby se nezničily. Nejbližší voda, studna, byla pak neskutečných 242 km daleko, v místě opuštěného kláštera ze 7.století a svážely jí pro produkci náklaďáky každý den. Uprostřed pouště postavila produkční společnost malé město ze stanů a přívěsů, doplněných ledničkami a klimatizací. Lokalizační společnost začínala se 75 členy a nakonec vzrostla na více než 400, z nichž většinu tvořili Jordánci. Každý z hlavních herců měl osobní sluhy, kteří se starali o jejich potřeby, od praní po studené nápoje. Každý 28.den natáčení byli štáb a herci převezení do nejbližšího města na 2 dny rekreace a namáčení ve studených lázních. Perličkou pak je patálie s plastovými kelímky. Produkce je používala na pitnou vodu, ale vítr je často zvedal a odnášel do pouště. Poté, co volně ležící a ve větru povlávající kelímky zkazily několik záběrů, nechal je David Lean zakázat a produkce přešla na keramické hrnky místní výroby.

Dvě krátké scény a kolik práce okolo

Vy, kteří jste již film viděli, si jistě vybavíte dvě výrazné scény – přepadení tureckého vlaku a útok na Akabu. Realizace obou je názorným příkladem perfekcionismu Davida Leana. Pro vlakovou scénu objevil Lean zbytky tureckých lokomotiv a železničních tratí, které T. E. Lawrence zničil během arabské revoluce. Prý po čtyřiceti letech na slunci ještě ani nezrezivěly. Skoro pět kilometrů železniční trati bylo pak položeno kvůli natočení oné scény. Lean si k tomu zapůjčil dobovou a dávno již vyřazenou lokomotivu od marocké vlády a filmaři mohli sekvenci natočit pouze jednou. Po pečlivém testování zjistili, že k přeříznutí kolejí bude potřeba pět kilo střelné bavlny a dalších pět, aby se vagóny dostaly z koleje. Aby řídili pohyb vykolejeného vlaku v pouštním písku, museli pod písek zasadit ocelové pláty. Odvážný strojník nastavil lokomotivu na plný plyn a pak seskočil, než vybuchly koleje.

Při scéně dobytí Akaby pak Lean došel ještě mnohem dál. Doufal, že bude moct natáčet ve skutečné Akabě, ale ztroskotalo to na dvou důvodech. Jednak současná Akaba se stala příliš modernizovanou, než aby sloužila jako místo z roku 1916. A pak bylo potřeba přesunout natáčení do Španělska kvůli překročení nákladů a nemocem z úžehu, se kterými se filmový štáb potýkal. V jižním Španělsku u moře de tedy postavila Akaba nová. Sestávala se ze 300 nově postavených budov a kilometr a půl dlouhé mořské hradby. Na svahu za městem potom produkce vybudovala funkční turecký vojenský tábor, přesně dle dobového měřítka. Samotné scény útoku se pak účastnilo přes 150 vypůjčených velbloudů a 450 koní, nemluvě o vojenské technice všelijakého druhu. Třešničkou na produkčním dortu bylo pak přivezení zhruba 100 vycpaných maket ležících velbloudů, kteří dokreslovali obraz zkázy po útoku. Lean koupil kůže na jatkách v Jordánsku a nechal je vycpat pro případ, že by se hodily pro bitevní scénu. Jak říkám, Lean nenechával nic náhodě, příprava nade vše.

Démon alkohol

Jak jsem již zmínil, Petr O´Toole coby nespoutaná figura pro láhev tvrdého chlasu nesahal zrovna zřídka. Když jsem zmínil scénu útoku na Akabu, O´Toole z ní měl takový strach, že se těsně před natáčením zlil jako Dán a nechtěně zopakoval osud skutečného Lawrence. Ten byl při bitvě málem zabit, poté, co ho velbloud shodil zasažen kulkou do hlavy. Přes Lawrence se přehnaly řítící se koně, ale naštěstí vyvázl jen s lehčími zraněními. No a O´Toole? Během jednoho natáčecího dne byl tak opilý, že poté co sebou jeho velbloud během zaznění signální pistole škubnul, poroučel se Peter na zem. Za ním se řítily koně, ale naštěstí velbloud, vycvičený pro takové případy, nad ním stál a bránil jeho ušlapání.

Věrným parťákem pijanem byl pak slavný Omar Sharif, v době natáčení byl televizní hvězdou v rodném Egyptě, ale širšímu světu pak zcela neznámý. O´Toole se s ním tak sblížil, že mu vymyslel přezdívku „Freddy“ a podnikal s ním pijatice po celý průběh natáčení. Byl například pozván domů k jednomu z beduínských náčelníků, tam se opil tak silně, že se s ním pohádal a vychrstl mu sklenku vína do obličeje. Ohromený beduín na Petera vytáhl nůž, a kdyby se do celé situace nevložila další herecká persona Alec Guinness, kdo ví, jak by to dopadlo. Jindy O´Toole znovu opilý udělal krutý vtípek filmařskému štábu, když zboural všechny stany, zatímco oni spali. Kameraman Peter Newbrook pak vzpomíná – „Po náročném pracovním dni v 60 stupňovém horku to nebyla žádná sranda, Peter nás prostě dost naštval.“

Na druhou stranu, dá se na to pohlížet i z druhého pohledu – O´Toole si zažil během realizace filmu takové strasti, že upustění páry bylo asi nezbytné. Během natáčení byl často zraněn. Utrpěl popáleniny třetího stupně, vymkl si oba kotníky, přetrhl si vazy na stehně, zlomil si palec, pohmoždil páteř, vykloubil rameno, natrhl si tříslo a pokousal ho velbloud. Také si vážně poranil ruku, když v opilosti pěstí vysklil okno karavanu. Během natáčení pak zhubl 15 kilo. No, pak nepijte, že ano.

Něco málo trivia na konec

Že byl film extrémně úspěšný, jsem již zmínil. A to i navzdory faktu, který by v dnešní genderově vyvážené době neprošel. Vemte si totiž, že Lawrence z Arábie je sice dlouhý 3 hodiny 36 minut, ale nehrají v něm žádné ženy. Respektive údajně jde o nejdelší film, který nemá žádný dialog namluvený ženou, v arabské válce prostě pro ženy nebylo místo.

Samotné zobrazení Lawrence jakožto kontroverzní postavy pak nevonělo jeho bratrovi A. W. Lawrencovi, který se od filmu distancoval. Film tnul do živého, když nenechal suchou nit na kolonialismu, jeho pošetilosti a krátkozrakosti, a také pak na hlouposti samotné války. Film nevoněl ani spikleneckým zastáncům teorie, že Lawrence nezahynul při silniční nehodě, ale že byl zabit na příkaz britské vlády. Konspirátoři se najdou všude, jak je vidno, nejenom u nás.

V 80tých letech pak bylo veřejným tajemstvím, že zachovalá kopie filmu byla v žalostném stavu. Jeho velcí obdivovatelé, legendární režiséři Steven Spielberg a Martin Scorsese se sešli a rozhodli se, že budou inicializovat zrestaurování filmu do podoby, která filmu právem náleží. Když jimi najatí restaurátoři dostali povolení od Columbia Pictures obnovit tento legendární kousek, byly jim doručeny čtyři tuny materiálu - pomíchaných pásků, mnohdy i z jiných cizích filmů, takže trvalo skoro půl roku, než všechno zorganizovali a utřídili. Samotné čištění filmového pásu trvalo celý rok. Zhruba u poloviny stopáže chyběl zvuk, takže ho museli znovu nahrát a dialogy znovu nechat odříkat aktéry z filmu. Ti co byli již mrtví, byli nahrazeni podobnými, nebo téměř totožnými hlasy jiných herců. Když Lean slyšel znovu nadabované stopy filmu, pochválil O´Toola, že zní ještě lépe, než původně. Ten to lakonicky komentoval: „To by bylo, abych se po 25 letech nenaučil pořádně hrát!“. Restaurace filmu byla dokončena v roce 1989. O dvacet let později došlo k dalšímu výraznému zásahu, film byl převeden do HD formátu, barvy se zvýraznily, šum potlačil a film NÁDHERNĚ prokoukl. Na blu-ray oproti nevýraznému DVD vypadá přímo fantasticky. Jeho koupi pak doporučuji všemi deseti. A nebo vychytat nějakou případnou kino produkci ve filmovém klubu. Jestli bych totiž měl označit jeden jediný film, který je nezbytné vidět na velkém plátně, je to Lawrence z Arábie. Kus fantastického umění, filmový poklad.

A propós, David Lean má i českou stopu. Jeho synovec Christopher David Lean se cestičkami životního osudu uchytil v Toužimi, v městečku na půli cesty mezi Plzní a Karlovými Vary, kde vyučuje angličtinu a je kamarádem mé sestry. Je to hudební nadšenec, ale nemá rád IRON MAIDEN, protože Bruce Dickinson hlasoval za vystoupení Británie z EU. Ale jinak je David sympaťák :o)

Hodnocení: 100%

08.04.2022	Diskuse (1)	Lima