Last Hardrock Outsider

VETŘELCI - V srdci militantní výpravy 1/2

Správce kolonie Al Simpson bere schody po dvou a rukávem si otírá pot z čela. Kolonie Hadley’s Hope je v troskách, planeta LV-426 se ukázala býti smrtelnou pastí. Správce probíhá potemnělou marodkou a páčidlem otevírá zaseklé dveře na konci místnosti. Rotující majáky prořezávají tmu rudým nouzovým světlem, které v pravidelných intervalech odkrývá délku úzké chodby, jež tvoří spojnici s hlavní budovou. Komunikační středisko bylo zničeno, ale s pomocí servisního tunelu by se správce mohl dostat k atmosférickému výměníku, kde by se měl nacházet vysokofrekvenční vysílač. Tunel, konečně! Al Simpson přidává do kroku, když v tom zaregistrujte kradmý pohyb na stropě. Zastaví se a odhazuje páčidlo, protože moc dobře ví, jak se tyhle kreatury staví k odporu. S tichostí kočky dopadne mimozemský tvor na podlahu a začne nasávat všudypřítomnou esenci strachu, esenci vítězství.


Prokletí druhých dílů


Jako bájný Fénix kroužila nad Hollywoodem odvěká pravda, jejíž podstata by se dala zformulovat do jednoduché věty. Pokračování je vždy horší než originál. Tohle strohé konstatování se vlastně týkalo světové kinematografie všeobecně a platilo minimálně do druhé poloviny osmdesátých let (čest výjimkám). Druhý díl vznikal téměř vždy na zakázku. Málokdy za tím byly umělecké ambice nebo snad touha něco překonat. Jediným pádným důvodem proč točit druhý díl k nějakému úspěšnému filmu, spočíval v zištných záměrech. Kvalita v těchto případech byla málokdy prvořadá, hlavně když dvojka vydělá solidní prachy.



Tím se dostáváme k nepsanému a do dnešních dnů platnému pravidlu. Aby mohlo vzniknout pokračování, musí být výchozí originál zatraceně úspěšný. Dává to smysl. Proč rozvíjet příběh nějakého druhořadého komerčního propadáku? Tedy ne, že by se něco podobného nedělo například u levných hororových sérií. Tam je to víceméně jedno, vzhledem k nízkým nákladům. Ovšem točit pokračování filmu, který ve vývoji spolkl miliony dolarů a v kině potom shořel jako papír, je nebezpečný koníček a téměř jistá producentská sebevražda.


Jak jsme si již řekli, druhý díl čehokoliv znamenal většinou automatický pokles kvality a pošlapání odkazu původního filmu. Producenti, filmaři a scénáristé jednoduše nevěděli jak na to, respektive jak se důstojně přiblížit hodnotám originálu a ne jen slepě profitovat z jeho úspěchu. Ideálním příkladem jsou Čelisti (1975). Slavný film a žánrový mezník, na který bez výhrad sedí moderní označení letní blockbuster. S obratem okolo půl miliardy bylo natočení pokračování logickým krokem. Čelisti 2 (1978) nabízejí to samé v bledě modrém, bez jakékoliv snahy být alespoň trochu jinačí a pokusit se z daného tématu vytáhnout čerstvou mízu. Podprůměrný režisér, slabý scénář a kromě navrátivšího Roye Scheidera, tuctové herecké obsazení. Nastavovaná kaše, která vydělala dvě stě mega. Je to hodně? Ale ano, není to špatný výdělek, avšak s úspěchem a vysokou řemeslnou precizností prvního dílu se to srovnat nedá ani omylem.


Slavný horor Stevena Spielberga v tom samozřejmě nebyl a není sám. Damien (1978), Rocky 2 (1979), Psycho 2 (1983), Ničitel Conan (1984). To vše jsou příklady pokračování, jež z nějakého důvodu nenaplnila očekávání fanoušků a v podstatě jen zopakovala to samé ve slabším provedení. Daleko horší než výsledná jakost filmu, byl z pohledu producentů největším problémem finanční pokles. V dobách dávno minulých totiž filmová pokračování jen výjimečně dokázala ziskem překonat své slavnější a hodnotnější bratříčky. Takový zlatý štych se nepovedl ani mafiánské klasice Kmotr II (1974), byť jde o fenomenální kus filmařiny.


Pak ale přišel chlapík který nejenže uměl z dvojek vytřepat horu zlata, ale navíc svými precizně vybroušenými kousky doháněl kvalitu původních filmů. Pokud zatneme pěsti a budeme ignorovat existenci blábolu Piraňa 2: Létající zabijáci (1981), dojde nám, že Kanaďan James Cameron za svou kariéru nenatočil jediný průměrný nebo nedej bože špatný film. Tím se může pochlubit málokterý režisér. Například s opusem Terminátor 2: Den zúčtování (1991) režisér logicky rozvinul myšlenky svého plnohodnotného debutu z roku 1984. Zároveň však také zbořil žebříčky návštěvnosti a posunul akční žánr k absolutní dokonalosti.


Snímek Vetřelci (1986) sice nevydělal půl miliardy, zato ale dokázal přepsat pravidla a stal se famózním pokračováním legendárního hororu z konce sedmdesátých let. James Cameron našel zkrátka ideální recept. Mustr je prostý. Do pokračování by se vždy měla vrátit alespoň jedna postava z prvního dílu. Vše musí být větší, epičtější a dějový oblouk nesmí slepě opisovat půdorys originálu. Vetřelci navíc elegantně dokázali změnit výchozí žánr. Z klaustrofobického sci-fi hororu se stal adrenalinový sci-fi akční nářez. Těmito kroky dokázal Cameron zachovat kvalitu, smysluplně rozvinul příběh a ještě studiu vydělal hromadu peněz. Z jeho invenčního přístupu se stal respektovaný etalon, kovaná příručka dle jejichž osnov se Hollywood, potažmo filmaři začali řídit a řídí se jí dodnes.



Prvopočátky válečného šílenství


Každý z vás zná alespoň jeden snímek nezakrytě oslavující zbraně, armádu a její hodnoty. Film v němž se vyskytuje výcvikový tábor a krutý instruktor, který řve na čerstvé rekruty. Takových filmů popravdě není zase moc a pokud se v nich navíc objevuje vesmír, mimozemšťané a kosmická plavidla, můžeme hovořit o takzvaném military sci-fi. Určitě vás zajímá kde se nachází prvopočátek tohoto opomíjeného subžánru. Odpověď se skládá ze dvou slov: Hvězdná pěchota. Teď ovšem nemám na mysli štiplavou satiru Paula Verhoevena z roku 1997, ale vážně míněnou literární předlohu, s níž má zmiňovaný film společný maximálně název.


Román Hvězdná pěchota napsal americký spisovatel Robert A. Heinlein roku 1960. Společně se spisovateli A. C. Clarkem a Isaacem Asimovem tvořil Heinlein uskupení známé jako „Velká trojka americké science fiction“. Jeho vrcholné dílo z počátku šedesátých let se stalo základním kamenem sci-fi literatury. Když to velmi zjednoduším, tak se dá říci, že Heinlein použil vesmírné kulisy k tomu, aby mohl vyjádřit své politické postoje a řekněme trochu radikálnější názory. Spisovatel vymodeloval funkční svět v němž možnost stát se plnohodnotným občanem a získat právo volit, obdrží pouze ti, kteří projdou tvrdou, leč nepovinnou Federální službou. Turnus trvá dva roky a je extrémně náročný. Heinlein byl totiž hluboce přesvědčen, že právo volit si musí člověk především zasloužit a uvědomit si jeho hodnotu.


V knize sledujeme mladíka jménem John Rico, který z rozmaru vstoupí do armády a dostane se k mobilní pěchotě. Výcvik je šíleně náročný po fyzické i psychické stránce. Neustálý dril, pravidla, vojenské poučky, krev, pot a slzy. Postupem času však mladík nachází ve vojenské disciplíně zalíbení, naučí se chápat logicky sestavená pravidla, mění své postoje a začíná své bratry ve zbrani i vojenské instruktory nepokrytě milovat. Celý děj je protkán filozofií spisovatele, jež například strhujícím způsobem dokáže obhájit trest smrti. Rovněž se dozvídáme, že dát opilému řidiči pokutu je nesmysl a daleko lepším trestem je třicet ran bičem na holý hřbet. Násilí se v knize stává důležitým mocenským nástrojem a Heinlein si umí všechny názory dokonale obhájit.


A proč ten obsáhlý popis? Protože knihu Hvězdná pěchota zbožňuje i James Cameron, fanatik do vojenské techniky a příznivec militarismu. Kniha operuje se světem, jež balancuje na hraně mezi dvěma póly. Extrémním patriotismem a autoritářskou společností. Především ale poutavým způsobem oslavuje armádu a přesně tento aspekt se Cameron snažil dostat i do Vetřelců. Jeho koloniální mariňáci jakoby vypadli ze stránek slavné knihy a režisér jim do úst dokonce vložil i některé vypůjčené věty a konkrétní hlášky. To byl základ scénáře. Udělat z hororu military sci-fi. Vyzdvihnout sílu a ušlechtilost mariňáků. Vytvořit zdánlivě neporazitelné bojovníky jakožto protipól k slizkému termitišti, jež si Vetřelci vytvořili v útrobách industriální kolonie Hadley’s Hope.


Byl to smělý plán, možná dokonce troufalost, ale James Cameron byl vždy nezastavitelným vizionářem, který si jako rozjetá lokomotiva tvrdě razil cestu za svým cílem. Bez ohledu na okolnosti, bez ohledu na svůj soukromý život. Jakmile Cameron popadl kameru, vše ostatní přestalo existovat a důležitá byla pouze vize. Ostatně jeho čtyři rozvody hovoří za vše. Natáčení Vetřelců připomínalo táhlou noční můru. Bojiště ve filmu, bojiště na place. Bylo to vůbec poprvé kdy byl režisér kolegy označen za arogantního a neústupného generála, co s lidmi zachází, jako s kusem dobytku. Tvrdá ruka a zatvrzelost se však režisérovi vyplatila měrou vrchovatou. Tohle je příběh o vzniku dost možná nejlepšího akčního filmu osmdesátých let!



Nejasná budoucnost


Roku 1979 měl premiéru Vetřelec a mladý James Cameron se svým kamarádem Randallem Frakesem seděl v kině. Byl to zavedený rituál. Chodit na nové filmy a zapáleně o nich diskutovat. Většinou stačil špatný záběr, nepovedený trik nebo podprůměrný dialog a Cameron už s pobaveným výrazem šťouchal loktem do kolegy, a šeptem film pomlouval. Během projekce Vetřelce nepadlo ani slovo. V narvaném sále by bylo slyšet i cinknutí upuštěného špendlíku. Natolik bylo dílo Ridleyho Scotta vtahující a uhrančivé. Žádné nablýskané kosmické lodě a posádka katalogových astronautů. Jen zrezivělá kocábka, parta nesourodých lidí v havajských košilích, porce realismu a jeden slizký krasavec. Tehdy by Camerona ani ve snu nenapadlo, že se sám stane součástí této nově vznikající vesmírné ságy.


Zatímco mladého filmaře teprve čekal nefalšovaný křest ohněm v podobě létajících masožravých rybiček, studio 20th Century Fox začalo prakticky ihned spřádat plány na pokračování Vetřelce. Bohužel. Největší zastánce pokračování, prezident společnosti Alan Ladd, roku 1980 studio Fox opouští a zakládá vlastní produkční společnost – The Ladd Company. Smůla pro Vetřelce, velké štěstí pro další projekt Ridleyho Scotta, neboť The Ladd Company později poskytlo tučnou finanční injekci vznikajícímu sci-fi opusu Blade Runner. Filmové cestičky jsou holt nevyzpytatelné. Zpět k Foxům. Nově dosazený šéf společnosti Norman Levy dal pokračovaní Vetřelce okamžitě červenou. Varovné stigma tou dobou poletovalo nad Hollywoodem jako černá vrána, a Levy byl velmi pověrčivý člověk. Natáčet pokračování se nevyplácí. Věta, přes níž nejede vlak.


Perné chvíle


Konečně to martyrium skončilo. Blbej film, prokletí Italové! James Cameron dělal co mohl, aby snímek Piraňa 2: Létající zabijáci alespoň z části zachránil. Dokonce se vloupal do střižny v Římě a brakové dílo z části přestříhal. Snad ho nebudou čekat nějaké soudní tahanice. Jak se pod něco takového vůbec mohl podepsat? Všechno zlé je však pro něco dobré. Špatný duševní stav, nervy na pochodu, chřipka a neklidné spaní, to byl biologický koktejl z něhož vyšel scénář k filmu Terminátor (1984). Cameron společně s kamarádkou, producentkou Gale Anne Hurd, procházejí napříč Kalifornií a nabízejí scénář komukoliv, kdo projeví byť špetku zájmu. Jsou to nejisté, ale svým způsobem dobrodružné časy. To, co se však ve druhé polovině roku 1982 odehrávalo za zdmi společnosti 20th Century Fox, nemůžeme nazývat dobrodružstvím, ale hotovým zemětřesením.


Ach ty prachy


Produkční společnost Brandywine Productions, která stála částečně za financováním i propagací prvního Vetřelce, si pokračování strašně moc přála. Dokonce již v roce 1980 vzniklo něco, jako nástřel scénáře. Byl tu ale jeden podstatný problém. Dle zakladatelů společnosti Waltera Hilla, Gordona Carrolla a Davida Gilera, jim studio 20th Century Fox dlužilo procenta ze zisku za Vetřelce. Šlo o patovou situaci. Z pohledu Brandywine Productions bylo vesmírné sci-fi více než úspěšné, Foxové však tvrdili pravý opak. Podle vedení nešlo o tak ziskový film, aby malé produkční společnosti muselo vyplácet další horentní sumy. Započala válka účetních poradců. Jasně, počty jsou jednoznačné. Rozpočet činil jedenáct milionů a film jich vydělal dvě stě. Foxové by měli logicky solit. Jenže tohle je úplně jiná hra, hra velkých zvířat.


20th Century Fox využilo takzvaného „Hollywoodského účetnictví“. Tenhle špinavý systém dokáže nafouknout výdaje, aby uměle snížil nebo eliminoval vykázaný zisk z filmového díla, čímž se minimalizuje částka, kterou společnost musí zaplatit na daních a licenčních smlouvách. Ano přátelé, takhle to funguje v továrně na sny. Byl tu soud a Brandywine Productions osočilo 20th Century Fox z nečestných praktik. Jakmile se misky vah začaly postupně přiklánět na stranu malé produkční společnosti, dostal prezident Norman Levy automaticky padáka. Vedoucí pozici u Foxů si tedy opravdu moc neužil a po necelých dvou letech šel od válu. Novým prezidentem se stal Joe Wizan. Tento chlapík se snažil hořící spor co nejrychleji uhasit a zároveň byl obrovským fanouškem prvního Vetřelce. Po mimosoudním vyrovnání došlo k dohodě.



Pokračování hororu z roku 1979 dostalo zelenou. 20th Century Fox a Brandywine Productions se postarají o společné financování projektu. Foxové navíc zajistí distribuci, ale nebudou v žádném případě ohýbat případné zisky. Zlobiví kluci tak konečně složili zbraně a mohli se začít zabývat důležitějšími věcmi. Započalo hledání vhodného scénáristy, dlouhé a bezvýsledné. Brandywine Productions vlastnila mimo jiné práva k filmu Spartakus (1960). Když už se má točit pokračování Vetřelce, proč by nemohlo vzniknou i druhé dějství historické fresky, že? Producent David Giler našel jednoho dne ve své kanceláři scénář s názvem Terminátor, který donesl jeho kolega Gordon Carroll. Ten text byl jednoduše výborný a producent jej zhltl na jeden zátah. Zamýšlený Giler se poškrábal na hlavě a zvolal: „Ty Gordone, pozvi k nám do kanclu toho Cemerona!“


Sen se stává realitou


Ach jo, zase něco. Peníze v ruce, herci pod pláštěm, lokace víceméně zajištěny a do toho ten protivný producent Dino de Laurentiis, který mu na devět měsíců ukradl hlavní hvězdu filmu. Co měl Cameron dělat? Smlouva je smlouva, a tak se Arnold Schwarzenegger musel sebrat a odjel do Španělska natáčet pokračování Barbara Conana. No nic, alespoň bude dost času vše důkladně promyslet, případně přepracovat scénář. Pozvání na schůzku s producenty společnosti Brandywine Productions přišlo nečekaně. Cameron se do telefonu snažil vysvětlit, že projekt Terminátor již odstartoval, ale schůzka se týkala něčeho docela jiného. Scénář k historickému filmu? Proč ne? Hlavně, že to hodí nějaké peníze. Mladý filmař nabídku přijal.


James Cameron dostal volnou ruku a do vznikajícího textu mohl klidně promítnout i sci-fi prvky, jako například cestování v čase. Za pár dní se vrátil s ohromným množstvím nápadů a rozpracovaným scénářem v ruce. Následná diskuze byla dlouhá, podnětná, ale čím dál více se celkový pohled začínajícího režiséra a producentů rozcházel. Nakonec z toho nebylo nic. Schůzka skončila. James Cameron se zvedl a zamířil ke dveřím. Už sahal na kliku, když po něm David Giler hodil ještě jednu otázku: „Na stole nám už pár let leží nástřel děje k projektu Vetřelec 2, neměl by jste zájem?“ Cameron zavřel oči, křečovitě sevřel kliku a začal z hluboka dýchat. Čas se na okamžik zastavil. Tohle přeci nemůže být pravda!


Práce až nad hlavu


Vetřelec! Modla, krásná ukázka precizní filmařiny, ke které Cameron zaníceně vzhlížel a se zaujetím v ní studoval kompozici snad každého záběru. Hlavně zachovat chladnou hlavu a neudělat ze sebe příliš nadšeného pitomce. James se otočil ve dveřích, urovnal si koženou bundu, nasadil výraz ležérního chlapíka, jemuž právě někdo nabídl sepsat běžný nákupní seznam, a rozjel opatrnou strategii. Nadhodil, že se chtěl zrovna pustit do přepisování Terminátora, nicméně s trochou snahy by si snad nějaký čas našel. Producenti mu předali jeden jediný kus papíru. Těch pár vět dali oba producenti dohromady na začátku roku 1980 a jejich obsah by se dal shrnout zhruba takto: Dojde k vyhlazení kolonie, na záchranu zbylých civilistů je vyslán tým vojáků … a pak se stane něco hrozného.


Jak asi uznáte, moc toho nebylo. Cameron si papír vzal a navrhl producentům zpracování takzvaného námětu. Chlapci si plácli, James poděkoval a pomalu opustil kancelář. Jakmile se dostal na ulici nasadil okamžitě rychlí krok a v hlavě už mu létaly desítky myšlenek. Doma vytáhl ze šuplíku svůj vlastní, dva roky starý námět jménem „Matka“. Děj byl situován do podzemní stanice na Venuši a hlavní zlo tu představovala zvláštní bytost – Matka. Genetická kombinace mimozemšťana a člověka, která se vymkla kontrole. Konec potencionálního filmu by vrcholil bojem mezi mimozemskou kreaturou a lidským bojovníkem, oděným do speciálního robotického obleku. Cameron se rozhodl celý koncept přepracovat a vytvořit z něj zhruba třiceti stránkový námět pro pokračování Vetřelce. Dnes už všichni víme, že některé původní motivy zůstaly zachovány. Jmenovitě motiv matky, jakožto ochranitelské bytosti a bojovník v robotickém obleku.



Dvaceti stránkový námět udělal na producenty dojem a bez váhání pověřili filmaře k sepsání plnohodnotného scénáře. James ještě ani pořádně nezačal když mu na rameno zaklepala producentka, a tehdy už i jeho čerstvá manželka Gale Anne Hurd, se skvělou lukrativní novinkou. TriStar Pictures po něm chtějí napsat Ramba 2 (1985). Cameron myslel, že mu praskne hlava. Tři scénáře! Předělat Terminátora, zpracovat příběh pro pokračování kultovního sci-fi a ještě ušít veteránovi vietnamské války nové dobrodružství na míru. James Cameron nevěděl jak dál a tak zavolal producentovi Gilerovi o profesionální radu. Ten mu dal jednoduchou odpověď: „Pane Camerone, nebuďte hloupý a vezměte obě zakázky.“ Fajn. Tři měsíce, tři scénáře. Mladý filmař si práci rozvrhl do propracovaného časového rozvrhu a ke každému filmu přistupoval individuálně. Začínal se soumrakem a končil kolem páté hodiny ranní. Pak si dal tři hodinky spánku a přes den se věnoval produkčním záležitostem okolo Terminátora. Opravdu šílené tři měsíce.


Úspěšný rok


Uplynuly necelé dva měsíce. Dvojice Giler a Carroll se spokojeně pročítala zbrusu novým scénářem z pera Jamese Camerona. Režisér nenápadně přistoupil ke stolu a tužkou jen tak mimochodem dopsal za název scénáře písmeno S. Tedy z jednotného čísla Alien se stala množina Aliens. Dokonalé! Ostatně za dokonalý se dal označit celý následující rok. 20th Century Fox se scénář líbil natolik, že studio Cameronovi přislíbilo režii, pokud bude mít jeho filmový debut úspěch. A Terminátor měl pořádný úspěch! Trochu hůře dopadl pouze Rambo 2. Sylvester Stallone si scénář dost upravil a dle Camerona ho i do značné míry zničil. V původní verzi se kladl velký důraz na vedlejší propracované postavy a John Rambo měl k dispozici i moudrého parťáka, který mu pomáhal. Stallone vše okleštil, zjednodušil a udělal z Ramba samostatnou mašinu na zabíjení. Ale co? James Cameron bude natáčet film snů a to bylo směrodatné!


Jiný přístup


Příběhový koncept musel být za každou cenu jiný. Cameron později během natáčení štábu často opakoval, že netvoří kopii Vetřelce. Výborným tahem, pokud jde o scénář, byl časový posun. Hlavní hrdinka Ellen Ripley v prvním díle doslova přežila svou smrt. Po napínavém souboji s mimozemským monstrem ulehla do hibernátoru a vydala se na nejistou cestu. Tím, že scénář posunul čas o padesát sedm let kupředu, si Cameron elegantně vyklidil plochu a mohl začít stavět od píky na svém vlastním soukromém hřišti. Hlavní esencí příběhu se měl stát bojový tým koloniálních mariňáků, díky čemuž se změnil výchozí žánr a film dostal ve finální podobě punc válečné podívané. Důležitý byl i vývojový progres v charakteru hlavní postavy. Cameron byl jedním z prvních režisérů, který účinně a funkčně zbořil zastaralé klišé o postavení žen ve filmech.


Do té doby si ženské postavy v tvrdších žánrových odnožích udržovaly obraz sexuálních symbolů nebo slabých loutek ovládaných muži. Laciné výrobky na jedno použití, chtělo by se říci. Pod rukama kanadského režiséra však začaly povstávat ženy bojovnice. Akční bohyně s vlastním uvažováním. Ženy, které vyhrocenou situaci často drží ve své moci, jsou svéhlavé a efektně posouvají děj kupředu. Tuhle analogii můžeme aplikovat prakticky na každou ženskou postavu ve filmografii režiséra. Sarah Connor a Ellen Ripley zastupují ony akční anděly smrti. Helen Tasker a Rose DeWitt Bukater zase zosobňují svéhlavost a emancipaci. Je dobré připustit, že už v prvním díle byla Ellen Ripley silnou postavou, byť o své postavení musela bojovat. Cameron chtěl tento postup nejen zopakovat, ale rovnou dotáhnout do extrému.


Aby byl charakterový přerod hrdinky co možná nejefektivnější, bylo bezpodmínečně nutné obklopit jí tou nejtvrdší bandou ve vesmíru. Vlna testosteronu proti zdánlivé ženské křehkosti. Jedině tak bude kontrast perfektně fungovat. To mimo jiné znamenalo obsadit typově přesné herce a zajistit ostrý vojenský výcvik, na nějž měl dohlížet samotný režisér. Cameron chtěl do filmu zakotvit skrytou narážku na vietnamskou válku. Sebevědomí mariňáci dorazí do cizího prostředí a nepřipouštějí si prohru. Vetřelci je však, podobně jako bojovníci Vietkongu, zaskočí dokonalou znalostí terénu, a roznesou bojovou jednotku na kopytech. Ve výběru hereckého obsazení měl Cameron naprosto volnou ruku, což je pochopitelné. Ostruhy které s Terminátorem vybojoval, mu zajistily velmi výhodné postavení a sebevědomý režisér byl odhodlán veškeré trumfy patřičně využít. Nastal čas sestavit armádu!



Pokračování zítra ...


04.03.2022Diskuse (2)J.Rose
DeathVale@seznam.cz

 

Fenris 13
04.03.2022 10:42

Skvělé!

 

Cyberolas
04.03.2022 08:52

No to je nálož! Boma!