Zásadní pro několik pozdějších let Bowieho kariéry bylo zahájení spolupráce s velmi vlivným manažerem Tony DeFriesem a rovněž angažování drsňáckého kytaristy a výtečného rockového skladatele Micka Ronsona do čela doprovodné kapely. Z tohoto důvodu bylo následující dílo „Man Who Sold the World“ více kytarové, až hard rockové, ukuchtěné pod vlivem hřmotné hudby kapel typu THE WHO nebo LED ZEPPELIN, takže znamenalo po všech stránkách určité přitvrzení. Za všechno mohl právě Mick Ronson, jeden z nejnedoceněnějších a nejnápaditějších kytaris Více

Co dnes říct k nové desce SPIRITUAL BEGGARS? Znáte kytaristu Michaela Amotta v jeho obvyklém retrařském rozpoložení, kterým už dvě dekády uctívá hardrockové velikány sedmdesátých let? Znáte poslední alba těchto Švédů? Víte jak zněl robustní hard rock a heavy metal před třiceti a více lety? Říkáte ano? Tak potom víte o novince „Earth Blues“ všechno zásadní. Vlastně lze říci, že poté, co se před lety kapela vzpamatovala z odchodu svého frontmana JB Christofferssona (vydržel na dvě zdařilá alba – „On Fire“ a „Demons“, aby se posléze věnoval Více

Dnes již velká rocková ikona a praotec punku - Iggy Pop se narodil roku 1947 jako James Newell Osterberg ve městě Ann Arbor, stát Michigan. Když nepočítáme jeho několikaleté bubenické působení v lokálních beatových kapelách IGUANAS a PRIME MOVERS ( Ron Asheton se o nich později zmínil: „místní bluesové kapely, které obšlehly co mohly“) v průběhu bouřlivě postupujících šedesátých let, lze říci, že do svých devatenácti žil životem celkem spořádaného mladého Američana. Životem, který vůbec nesouvisel s ničím, co Více

Když newyorští THE STROKES vlítli před dvanácti lety na scénu se svým debutem - „Is This It“, stali se přes noc událostí. Jejich prvotinu lze ze zpětného pohledu považovat za jedno z velmi důležitých rockových alb předcházející dekády, takových, která záhy spustila ve Spojených státech obrovskou vlnu kytarového retra a garážového rocku. Ta v prvopočátcích značila návrat k určité přirozenosti a analogovému zvuku. Písně THE STROKES opanovaly zejména rozverně i tlumeně znějící kytary dvojice Albert Hammond jr. a Nick Valensi, ležérní hlas Julia Více

Dánští VOLBEAT jsou zpět se svým již pátým řadovým albem, prvním, na kterém se objevuje v roli kytaristy Američan Rob Caggiano, který byl donedávna znám z poslední sestavy letité thrash metalové kapely ANTHRAX. Úspěch předchozích dvou alb na evropském trhu udělal bez pochyb z VOLBEAT stadiónovou záležitost, hlad po novince byl tudíž obrovský. Jejich hudba osciluje zhruba někde na pomezí řízného rocku s punkovým nábojem, do kterého se promítají i prvky rockabilly, country, ale i hymnického metalu pro masy. Kapitolou samou pro sebe j Více

V průběhu sedmdesátých let nebylo v Británii mezi slavnými hudebníky pilnější a zároveň stylově všestranější osobnosti než Davida Bowieho. Při zpětném pohledu na jeho rozsáhlou diskografii ještě dnes udivuje, v jakém tempu tenkrát sázel jeden znamenitý a pokud možno stylově inovativní drahokam do svého portfolia. Jeho ohromný vliv na pozdější evoluci celých subžánrů populární i rockové hudby je dnes nezpochybnitelný. Když jsem se před mnoha lety dočetl, že se jedná o jednoho z nejpozoruhodnějších umělců druhé poloviny dvacátého stole Více

Příznivci nejúspěšnější éry ANTHRAX buďte ve střehu!!! Jejich bývalý sólový kytarista Dan Spitz, který patřil deset let (1985-1995) do sestavy těchto známých newyorských moshers, se po mnoha letech znovu vrátil k hudbě a dnes postavil svůj vlastní band, který připravil debutové album. Dan se totiž v mezidobí věnoval podnikání v oblasti hodinářství a postupem doby se vypracoval v tomto oboru do pozice uznávaného machra. Již dávno si myslel, že svou hudební kariéru pověsil na hřebík, zvlášť když došlo na určité rodinné pr Více

Není žádným překvapením, že tahle v devadesátých letech hodně plodná a invenční britská kapela, která řádně hnula s potenciálem temně nastylizované metalové hudby, se v posledních letech, na svých zhruba posledních třech albech začala obracet až kamsi do dvacet let staré minulosti, reprezentované zejména svými úspěšnými alby jako „Icon“ nebo „Draconian Times“. Britové jsou si však vědomi dvojsečnosti svých současných rozhodnutí, a tak přinášejí minulost do dnešních dní s patřičnou pokorou, a sice zejména k fanouškům či lidem, které jejich Více

Finští STRATOVARIUS opravdu nepotřebují příliš představovat. Do konce letošního února měli na svém kontě třináct dlouhohrajících desek, jež jim s přehledem zajišťovaly čelní pozice v pelotonu power metalových kapel. Bez pochyb jde tak o výraznou veličinu žánru, která ovšem posledních pět let tak trochu zápolí se svojí vlastní minulostí a neustálými odkazy na léta, kdy souboru (spolu)řediteloval kytarista (a původně rovněž zpěvák) Timo Tolkki. Ten se v roce 2008 definitivně rozhodl formaci opustit, takže srovnávání éry STRATOVARIUS s Tolkkim a ér Více

Právě BARONESS jsou jednou z kapel reprezentujících v posledních době novou generaci rocku, upřednostňujícího atmosféru a postupnou gradaci skladeb před energií, a rovněž jednou z kapel, od které se do budoucna očekává tak trochu něco víc než jen setrvání uvnitř mantinelů nezávislé scény. Mám pocit, že jde dnes zřejmě o kapelu, nejvíce tlačenou všemi snaživci rekrutujícími se z amerického rockového podzemí, takže nevidím důvod dnešní článek nepojmout trochu jinak, s puncem určité nadsázky a žonglováním s myšlen Více