Last Hardrock Outsider

BARONESS - Yellow And Green

Právě BARONESS jsou jednou z kapel reprezentujících v posledních době novou generaci rocku, upřednostňujícího atmosféru a postupnou gradaci skladeb před energií, a rovněž jednou z kapel, od které se do budoucna očekává tak trochu něco víc než jen setrvání uvnitř mantinelů nezávislé scény. Mám pocit, že jde dnes zřejmě o kapelu, nejvíce tlačenou všemi snaživci rekrutujícími se z amerického rockového podzemí, takže nevidím důvod dnešní článek nepojmout trochu jinak, s puncem určité nadsázky a žonglováním s myšlenkami, jenž ponesou silně osobní názorový otisk fanouška mainstreamu a velkých rockových jmen, nebo spíše také fanouška všech výrazných ksichtů v rocku. Někde jsem se dočetl, že se hudba BARONESS nachází přesně na spojnici stylů tří o něco starších a o dost známějších kapel. Pokusím se zde tedy popsat svůj názor na tuhle zajímavou indicii a umístit BARONESS přesně na spojnici zmíněného triumvirátu jejich ovlivňovatelů. Kdo se v něm tedy nachází?


Za prvé - QUEENS OF THE STONE AGE – osobně se domnívám, že na tyhle stoner rockové bouráky z Kalifornie chlapci ze Savannah mít nikdy nebudou. Oproti partě Joshe Hommea jim totiž schází potřebný hlad po hitech, deformovaných či přímočarých melodiích a chytlavosti obecně. Navíc členům BARONESS naprosto schází charizma a to jakékoliv (i hudební, jejich stoner výraz právě z této poslední řadovky je dost tuctový). Řekněme si to na rovinu, oni vlastně BARONESS vypadaj celkem na hovno. V podstatě by jste si je v přítmí klubu spletli s týmem jejich bedňáků, takže asi zhruba něco na způsob osazenstva rokycanského bahenního Fluff festu, kde prostě všichni hrajou, tak jak přijdou, tak jak se zrovna vyspí. Krátce před zveřejněním této recenze však rytmická sekce BARONESS vzala nohy na ramena, a tak šéf John Baizley musí prostě hledat nové muzikanty - kdo ví, třeba zrovna z řad jeho bedňáků, že? Teď tedy z druhé strany, mám za to, že zrzoun Josh Homme oproti nim působí jako charismatickej macho bourák, co si jen tak pohvizduje a bohorovně jede na kytárku ty svoje suprový hitovky, které všechny okolo baví. Prostě další frontman jak má být - tedy model Hetfield, BARONESS jsou naproti tomu od prvního pohledu kapelou bez lídra, bez výrazných postav, a tak si říkám, co na tom, že jejich šéf umí vážně hezky kreslit? Takže ode mne alespoň pochvala za ty hezký obaly.


Za druhé - MASTODON - zde to rovněž pro BARONESS nevypadá na nějaké zabodování. Vždyť neholení perfekcionalisté z Atlanty, byť i část téhle čtveřice (kromě bubeníka) vypadá jako banda hovad, parta buranů z lesa, platí dnes za jednu z nejlepších metalových kapel ve Spojených státech a jejich styl se za poslední roky vykrystalizoval v nazdobenou epickou pevnost (já tam furt slyším ty technicky zdokonalené prvky staré METALLICY z let 1984-1989), ze které na všechny strany prýští hromada čerstvé energie a bombastických pasáží či harmonií přenášející posluchače do nadpozemských dálav a sci-fi světů. Určitý styčný bod tak vidím v akustických a pozvolna kypících momentech, ty jsou ovšem u BARONESS mnohem méně vygradované a nemají tak velkolepý ráz jako v případě MASTODON.


Za třetí (prý) - ISIS. Od těchhle post-rockových minimalistů, jejichž hudba klade důraz zejména na pomalu bobtnající atmosféru, toho sice moc neznám, ale i z toho mála co jsem od nich slyšel, bych opravdu neřekl, že by přirovnání k téhle partě bylo pro BARONESS nějakým úžasně velkým komplimentem (a výhrou). Zkrátka a dobře, BARONESS jsou pro mě lepší kapelou než ISIS, protože jsou prostě o něco víc rockující a písničkovější, a protože jejich tzv.isisovství se v jejich tvorbě vyskytuje tak nějak s rozumem, což v prvé řadě znamená, že skladby mají větší bezprostřednost, odpich a nelezou si líně až někam k desetiminutové stopáži, ale prostě jen jedou vše podstatné ve třech/čtyřech minutách.


 

Konečně tedy něco k jejich loňské nahrávce. V případě „Yellow And Green“ se jedná už o jejich třetí řadovou desku, dvojalbum, přičemž první - žlutá placka je dle mého názoru o něco lepší, divočejší apaditější, zatímco zelenou vnímám jako sbírku komornějších přebytků. Celkově je zde patrný posun k písňovému formátu, takže styl současných BARONESS můžu směle zařadit jako velmi blízký k výše zmiňovanému stoner rocku. Mě osobně jejich hudba přijde jako jižanský garážový bigbít s metalovým zvukem, nebo chcete li - trochu zahuhlanější  rock´n´roll. Jsou zde však i songy klidnějšího ražení, obsahující pomalu gradující vybrnkávačky. BARONESS na své novince působí o něco více přímočaře a dospěle než tomu bylo kdykoliv v minulosti. Možná jsou dnes opravdu méně živelní (oproti třeba „Blue Record), rovněž i jednodušší, ale tohle pročištění na mne působí jako vcelku přirozený vývoj, jaký potkal nespočetně jiných kapel. Je přeci jasné, že pokud se muzikant lepší a chce se lepšit, musí si troufnout napsat také nějakou jasnou písničku, a ne se jen alibisticky nořit v abstraktním natlakovaném bordelu. Jedna věc však stojí jasně proti BARONESS - pokud budou chtít svou tvorbu posouvat směrem k všeobecné přijatelnosti (a zatím tomu jejich vývoj od debutu k třetí desce nasvědčuje), nemají zatím zpěváka, který by byl (pro širokou veřejnost) hlasově i vizuelně byť jen trochu zajímavý.


17.04.2013Diskuse (30)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

prasezlesa
01.12.2014 13:46

Ja proti Muse nic nemam. Porad jsou dobri. Ale to obdobi nekdy kolem HAARP, to bylo neco. Kazdopadne nikoho nemusi urazet, ze zrovna oni jsou tak uspesni. Jejich hudba je komplikovanejsi nez hudba jakekoliv jine mainstream kapely.Radiohead by mozna mohli byt vetsi, nez jsou, ale tezko rict, zda o to vubec stoji. Ale Muse jsou vsestrannejsi, zahrnuji vic nalad a emociA jasne, ze vetsina lidi hudbu az tak neresi a nebere tak vazne. A ono na tom vlastne neni nic spatneho.

 

Stray
30.11.2014 16:38

MUSE je myslím dobrej příklad kapely, která to právě dokázala. Povedlo se jí vecpat mezi elitu, co drží kormidlo. Já si nemyslím, že by se nová tvorba nikomu nelíbila, nelíbila se kritikům, ale velikost MUSE roste a kapela má stále větší fanouškovskou základnu. Já mám také radši starší desky z první půle minulé dekády, ale to, že MUSE je jedna z mála věcí, která prolomila bariéry a oslovila masy, tak to je neoddiskutovatelné. MUSE jsou dnes větší než kdy byli, jsou a budou RADIOHEAD. To že chtěli být větší než vesmír mi taky nevyhovuje, ale jak říkám, je to každého hráče věc a mám dojem, že oni moc dobře ví, co dělaj. Ty máš furt pohled kritika (jakoby fajnšmekra), kterýho jen tak něco neošálí, ale uvědom si, že takových jako ty je na světě 0.00001%, většina o podobných věcech jako originalita neuvažuje. Fakt ne.

 

prasezlesa
30.11.2014 11:56

Pak ještě je problém v tom, že i když vznikne nějaká silnější kapela, tak se akorát zabije neoriginalitou. Vem si třeba Muse. Ti přinesli do rocku něco nového a byli na dobré cestě. No a pak zatoužili být větší než vesmír, začali kopírovat Queen, U2, Led Zeppelin.. A samozřejmě se to nikomu nelíbilo.

 

Stray
30.11.2014 11:51

Ten "problém" je širšího rázu, odpovím večer, teď nemám čas. V podstatě kdyby mě dnes bylo patnáct, tak bych se asi fanouškem hudby neměl šanci vůbec stát. Nic by mě nezaujalo. Taky jde o to, že ta cesta metalové hudby jde momentálně nepřirozenou cestou. Když mi bylo patnáct v roce 1990, členům kapel, který každý poslouchal bylo mezi dvaceti a třiceti, v té době dvacet let stará kapela obsazená čtyřicátníky byli pro nás dědkové. Jenže dědkové hrajou stále a je jim pětašedesát, z mých kapel jsou pomalu padesátníci, jeden z důvodu blbého vývoje je ten, že nová generace nedostala v byznisu prostor, tudíž neměla šanci zaujmout. Hledá jiné cesty, internet atd. ale to je pro ní špatně, protože se všechny novější kapely vynulovaly tím, že jich je moc a na netu chybí selekce, blbý, lepší, nejlepší. Dědkové se drží koryt a nechtěj "umělecky" umřít, málo koho mezi sebe pustí, většinou jen sedlač. Je to nepřirozené a je to tím, že alba ztratila na hodnotě a peněz v oboru razantně ubylo. Jeden z možných pohledů... Nedovedu si představit, že bych si jako současnej patnáctiletej vylepil plakát SOULFLY se sveřepě se tvářícím Cavalerou. Přitom před 25lety Sepultura v poho. Ve svých patnácti jsme se také Jethro Tull akorát smáli.

 

prasezlesa
30.11.2014 11:40

Ale čím to, že už nevznikají zajímavé kapely? Přemýšlel jsi o tom nějak do hloubky, nebo jsi na příčinu nepřišel?

 

Stray
30.11.2014 10:23

Myslim, žes to pochopil správně. Oni rockoví a metaloví fanoušci-začátečníci jsou vlastně jako takové malé děti.:-) A co udělá dítě, kterýmu místo obrázkového časopisu Čtyřlístek podáš tlustý svazek bezobrázkového ekonomického deníku? Hodí ho do koše! A to je právě ta přesycenost nelákavě hrajícíma kapelama, co operují hlavně na internetu, protože žádná vydavatelství do nezajímavejch kapel neinvestují.

 

prasezlesa
30.11.2014 01:34

A chtěl bych se ti omluvit, že jsem se k tobě choval sprostě. Ono něco na tom, co říkáš, bude. Jestli má rock přežít, musí vznikat kapely, co zaujmou masy. Jenomže dnešní doba se tak nějak celkově zasekla, netýká se to jen hudby. Může za to možná internet.

 

Stray
29.11.2014 02:11

Hele, uvítal bych, kdyby ses nadepsal alespoň tím nickem. OK, pro mou odpověď je to detail. QOTSA nebo Radiohead, otázka rozhodně zajímavá, odpovím subjektivním pohledem. QOTSA mám blíž, jsou skvělý miluju je, od nich mám všechny řadovky a o hodně z nich si myslím, že adeptujou na rockové album v daném roce. Což o to, RADIOHEAD jsou také dobří, jenže konkrétně pro mne méně vyhovují osobnímu vkusu. Obě kapely hrajou jinou hudbu, těžké srovnat - RADIOHEAD mím origoš vše po rok 2003, QOTSA mám origoš všechno, jsou prostě mojí kapelou, QOTSA vítězí, což ovšem neznamená, že jsou lepší, nejsem božím soudcem. Měj se.

 

28.11.2014 23:26

Hele, tak mě napadá - když podle tebe platí, že když jsou dvě skupiny podobné a jedna je oblíbenější, tak je i lepší - jsou podle tebe lepší Radiohead než QOTSA? Podobné kapely to NEPOCHYBNĚ jsou. V mnoha věcech. Přitom Radiohead jsou mnohem populárnější.

 

prasezlesa
03.11.2014 22:31

Jo a ještě jsem zapomněl napsat, že za nejlepší kapelu považuju Alice in Chains. Ale už neposlouchám ta alba s novým zpěvákem, to už není ono. Ale špatné to není.