BARONESS - Yellow And Green

60%

Právě BARONESS jsou jednou z kapel reprezentujících v posledních době novou generaci rocku, upřednostňujícího atmosféru a postupnou gradaci skladeb před energií, a rovněž jednou z kapel, od které se do budoucna očekává tak trochu něco víc než jen setrvání uvnitř mantinelů nezávislé scény. Mám pocit, že jde dnes zřejmě o kapelu, nejvíce tlačenou všemi snaživci rekrutujícími se z amerického rockového podzemí, takže nevidím důvod dnešní článek nepojmout trochu jinak, s puncem určité nadsázky a žonglováním s myšlenkami, jenž ponesou silně osobní názorový otisk fanouška mainstreamu a velkých rockových jmen, nebo spíše také fanouška všech výrazných ksichtů v rocku. Někde jsem se dočetl, že se hudba BARONESS nachází přesně na spojnici stylů tří o něco starších a o dost známějších kapel. Pokusím se zde tedy popsat svůj názor na tuhle zajímavou indicii a umístit BARONESS přesně na spojnici zmíněného triumvirátu jejich ovlivňovatelů. Kdo se v něm tedy nachází?

Za prvé - QUEENS OF THE STONE AGE – osobně se domnívám, že na tyhle stoner rockové bouráky z Kalifornie chlapci ze Savannah mít nikdy nebudou. Oproti partě Joshe Hommea jim totiž schází potřebný hlad po hitech, deformovaných či přímočarých melodiích a chytlavosti obecně. Navíc členům BARONESS naprosto schází charizma a to jakékoliv (i hudební, jejich stoner výraz právě z této poslední řadovky je dost tuctový). Řekněme si to na rovinu, oni vlastně BARONESS vypadaj celkem na hovno. V podstatě by jste si je v přítmí klubu spletli s týmem jejich bedňáků, takže asi zhruba něco na způsob osazenstva rokycanského bahenního Fluff festu, kde prostě všichni hrajou, tak jak přijdou, tak jak se zrovna vyspí. Krátce před zveřejněním této recenze však rytmická sekce BARONESS vzala nohy na ramena, a tak šéf John Baizley musí prostě hledat nové muzikanty - kdo ví, třeba zrovna z řad jeho bedňáků, že? Teď tedy z druhé strany, mám za to, že zrzoun Josh Homme oproti nim působí jako charismatickej macho bourák, co si jen tak pohvizduje a bohorovně jede na kytárku ty svoje suprový hitovky, které všechny okolo baví. Prostě další frontman jak má být - tedy model Hetfield, BARONESS jsou naproti tomu od prvního pohledu kapelou bez lídra, bez výrazných postav, a tak si říkám, co na tom, že jejich šéf umí vážně hezky kreslit? Takže ode mne alespoň pochvala za ty hezký obaly.

Za druhé - MASTODON - zde to rovněž pro BARONESS nevypadá na nějaké zabodování. Vždyť neholení perfekcionalisté z Atlanty, byť i část téhle čtveřice (kromě bubeníka) vypadá jako banda hovad, parta buranů z lesa, platí dnes za jednu z nejlepších metalových kapel ve Spojených státech a jejich styl se za poslední roky vykrystalizoval v nazdobenou epickou pevnost (já tam furt slyším ty technicky zdokonalené prvky staré METALLICY z let 1984-1989), ze které na všechny strany prýští hromada čerstvé energie a bombastických pasáží či harmonií přenášející posluchače do nadpozemských dálav a sci-fi světů. Určitý styčný bod tak vidím v akustických a pozvolna kypících momentech, ty jsou ovšem u BARONESS mnohem méně vygradované a nemají tak velkolepý ráz jako v případě MASTODON.

Za třetí (prý) - ISIS. Od těchhle post-rockových minimalistů, jejichž hudba klade důraz zejména na pomalu bobtnající atmosféru, toho sice moc neznám, ale i z toho mála co jsem od nich slyšel, bych opravdu neřekl, že by přirovnání k téhle partě bylo pro BARONESS nějakým úžasně velkým komplimentem (a výhrou). Zkrátka a dobře, BARONESS jsou pro mě lepší kapelou než ISIS, protože jsou prostě o něco víc rockující a písničkovější, a protože jejich tzv.isisovství se v jejich tvorbě vyskytuje tak nějak s rozumem, což v prvé řadě znamená, že skladby mají větší bezprostřednost, odpich a nelezou si líně až někam k desetiminutové stopáži, ale prostě jen jedou vše podstatné ve třech/čtyřech minutách.

Konečně tedy něco k jejich loňské nahrávce. V případě „Yellow And Green“ se jedná už o jejich třetí řadovou desku, dvojalbum, přičemž první - žlutá placka je dle mého názoru o něco lepší, divočejší a nápaditější, zatímco zelenou vnímám jako sbírku komornějších přebytků. Celkově je zde patrný posun k písňovému formátu, takže styl současných BARONESS můžu směle zařadit jako velmi blízký k výše zmiňovanému stoner rocku. Mě osobně jejich hudba přijde jako jižanský garážový bigbít s metalovým zvukem, nebo chcete li - trochu zahuhlanější  rock´n´roll. Jsou zde však i songy klidnějšího ražení, obsahující pomalu gradující vybrnkávačky. BARONESS na své novince působí o něco více přímočaře a dospěle než tomu bylo kdykoliv v minulosti. Možná jsou dnes opravdu méně živelní (oproti třeba „Blue Record“), rovněž i jednodušší, ale tohle pročištění na mne působí jako vcelku přirozený vývoj, jaký potkal nespočetně jiných kapel. Je přeci jasné, že pokud se muzikant lepší a chce se lepšit, musí si troufnout napsat také nějakou jasnou písničku, a ne se jen alibisticky nořit v abstraktním natlakovaném bordelu. Jedna věc však stojí jasně proti BARONESS - pokud budou chtít svou tvorbu posouvat směrem k všeobecné přijatelnosti (a zatím tomu jejich vývoj od debutu k třetí desce nasvědčuje), nemají zatím zpěváka, který by byl (pro širokou veřejnost) hlasově i vizuelně byť jen trochu zajímavý.

17.04.2013	Diskuse (30)	Stray janpibal@crazydiamond.cz