V letošním roce vypustila do světa svou debutovou desku „Restless Continuum“ pražská melodic deathmetalová šestice MISFOLDED, což lze chápat v jejich dosavadní dráze jako zlomový moment. Stylově to však s kapelou vedenou dvěma „front women“ není až tak jednoznačné, protože v jejich písních je možné rozpoznat i vliv jiných stylů jako groove metal, metalcore a prvky připadající spíše na tvrdou hudbu upřednostňující rytmičtější prvky. Na zvídavé otázky odpovídaly právě obě „šéfky“ Jana Oltová a Jana Kopecká.Máte za sebou ve vlastním nákladu zhotoven Více

Mnoho dobrého i nedobrého se muselo stát, aby kapelu KANSAS postupně opustili Robby Steindhart, Kerry Livgren a Dave Hope. Navzdory tomu však, díky Philu Ehartovi, ve druhé polovině osmdesátých let dále existovali, koncertovali a nahrávali. Po vydání skvělého alba „Power“ došlo v roce 1988 k přípravám další řadové nahrávky. Pod dohledem tří producentů Brendana O´Briana, Boba Ezrina, a Gregga Ladanyie nekanonická sestava pěti muzikantů Phil Ehart (dr), Steve Walsh (key, voc), Rich Williams (g), Billy Greer (bg,voc) a Steve Morse (g,voc) v Atlantě začala Více

A v tichu severské tundry opět nastal čas na rozdělávání nenasytných vater a s tím související vyvolávání magických okamžiků metalového dávnověku. Stejně jako tomu bylo u předchozí hodně povedené desky „The Underground Resistence“ (2013), i novinka „Arctic Thunder“ má v sobě kouzlo starých časů, nezkaženosti, hladu po neznámém a zapovězeném a taktéž břitkost díla zhotoveného zkrátka na základě primární potřeby. Na norských stálicích z DARKTHRONE oceňuji, kterak dokáží se svými songy zůstat přirození, opravdový a nenadbíhají posluchači Více

Legenda pompézního art-rocku a AOR je konečně zpět s novou řadovkou „The Prelude Implicit“ a chystá se v plné síle koncertovat nejen ve Státech, ale tentokrát dokonce i na Starém kontinentě. Musím přiznat, že z nahrávky sálá opravdová pohoda, vyzrálost a muzikantská opečovávanost, která prozrazuje, že nad dílem hudebníci strávili spousty času, a nejde tak o žádný narychlo spíchnutý projekt, prostřednictvím kterého by se staří bardi hodlali jednorázově připomenout. Vždyť dosud poslední album této kapely vyšlo v roce 2000. V&nb Více

Končící první polovina osmdesátých let byla zřejmě pro ELOY dobou neradostnou. Realizace a vydání jejich zatím nejrozsáhlejšího díla – alegorického scifi příběhu rozděleného do dvou v rychlém sledu vydaných alb Planets a Time to Turn se časově shodovalo s nárůstem mediální obliby punku a tzv. Neue Deutsche Welle. Ne každý z pětice hudebníků byl imunní vůči mediální smršti propagující nové trendy a tváře hudebního vesmíru, takže se postupně ztrácela jednotná představa o budoucnosti a směřování kapely. „Někteří ve skupině znejistěli, a tak pršely návrh Více

Tříleté pauzy mezi alby amerických ALTER BRIDGE nepatří sice zrovna k nejkratším, ale je to pochopitelné, tedy vzhledem k pracovní vytíženosti některých členů a zároveň jejich úspěšnosti, protože čtyřčlenná kapela kdysi platící za post-grungeové pohrobky CREED se během patnácti let vyprofilovala v sebejistou a energicky působící jednotku, která se navíc prezentuje svou moderní obdobou metalu mimořádně nealibisticky a bez zbytečných berliček v podobě přebírání nápadů od kapel ze starších generací. ALTER BRIDGE nejsou žádnými inovátory, ale Více

Martin Van Drunen je pro mne zkrátka holandská deathmetalová jistota, která nikdy nezklame. Patřím ke generaci metalových fans, kterou jeho projev uhranul již prostřednictvím videoklipu ke skladbě „Out Of Body“, kde si jako rozběsněně řvoucí baskytarista PESTILENCE získal uznání mnohých mladých Čechoslováků sledujících zrovna v roce 1990 první metalový pořad v historii naší země. Když byl posléze z této kapely vyhozen, bylo to pro leckoho velmi překvapivé, i když vzhledem k vývoji stylového zaměření obou znesvářených stran ani ne. Se svými ASPHYX však Více

Když se mi v době, kdy ještě nebylo obvyklé dělit hudbu na psychedelii a progresivní rock, dostalo do rukou album Ocean hannoverské skupiny ELOY, ani jsem netušil, že je to „quasi zkouška, kolik se najde kupců, kteří jsou ochotni vydat 10 poctivých německých marek za tento odpad“ a že tento „zvláštní druh zvukové kaše, doplněný anglickými bláboly, má odpornou chuť.“ Moje neznalost zčásti zaviněná životem ve světě rozděleném Železnou oponou mi tak provedla docela užitečný kousek, neboť kdybych znal tato recenzní hodnocení alba a potažmo celé skupiny, asi Více

Mike Muir a jeho SUICIDAL TENDENCIES už jsou tak zavedeným pojmem, že vůbec není třeba tuhle legendu kalifornského hardcore a metalu představovat obšírněji. Za těch pětatřicet let mají někdejší oblibovatelé skateboardů natolik specifický zvuk, že i když skrze své dovádění prožívali, jak výtečné časy, tak i období nepříliš podnětná, plným právem patří ke kapelám, na které se jen tak nezapomene. A to v jejich řadách zůstal z původního složení už právě jen Mike Muir. Všeobecně se má za to, že tahle kapela slavila největší úspěchy na přelomu osmdes Více

„Dirt“ vyšlo v samotném závěru září roku 1992, tedy konkrétně ode dneška před čtyřiadvaceti lety a třemi dny. Je dodnes považováno nejen za nejlepší album od ALICE IN CHAINS, ale také za naprosto nepřekonatelnou klasiku celé vlny grunge. Zde se kapela vydala z nejlepšího a díky specifickému zvuku, atmosféře rozkladu a intenzivnímu prožití skladeb, většinově vypovídajícím o hněvu, frustraci, heroinové závislosti, sociální vyloučenosti, blízké smrti a jiných neradostných tématech, se vyprofilovala v hudební artikl světového významu. Jen t Více