Last Hardrock Outsider

SUICIDAL TENDENCIES - World Gone Mad

Mike Muir a jeho SUICIDAL TENDENCIES už jsou tak zavedeným pojmem, že vůbec není třeba tuhle legendu kalifornského hardcore a metalu představovat obšírněji. Za těch pětatřicet let mají někdejší oblibovatelé skateboardů natolik specifický zvuk, že i když skrze své dovádění prožívali, jak výtečné časy, tak i období nepříliš podnětná, plným právem patří ke kapelám, na které se jen tak nezapomene. A to v jejich řadách zůstal z původního složení už právě jen Mike Muir. Všeobecně se má za to, že tahle kapela slavila největší úspěchy na přelomu osmdesátých a devadesátých let, kdy jejich zvuk získával prostorovější, na melodie a dvojici sólových kytar zaměřenou, podobu (tehdy i Muirův mluvo-zpěv působil jaksi přívětivěji), příznačnou spíše pro metalovou hudbu. Nicméně dlouho neměli nic jistého, protože po vcelku jalových téměř dvaceti letech, kdy mezi roky 1995-1999 ST neexistovali a pak sice už zase ano, ale jejich aktivity nepatřily k častým, natož pak nějak výrazně povedeným, přišel povedený comeback s minulým albem „13“ (2013) a rázem se tak kapela vrátila trvale do hry. Složení je sice úplně jiné než na začátku devadesátek (ono je vlastně jiné i než před dekádou), ale někdejší kytarové osobnosti jako Mike Clark nebo Rocky George jsou dnes nahrazeny skvělým Deanem Pleasantem. Zvuk jeho nástroje si nic nezadá s jeho předchůdci a dotyčný týpek už nějaký ten rok dokazuje, že je pro současnost u ST velkým přínosem. Před zahájením prací na novince „World Gone Mad“ problesklo v tiskovinách, že za bicí zasedne Dave Lombardo (ex-SLAYER), a tak se také stalo. Po poslechu novinky musím říct, že Dave svou hru výtečně přizpůsobil crossoverovému pojetí Tendencí a novým skladbám propůjčil jistou dávku uvolněnosti.


 

 

Ačkoliv album zní o něco více náklepově, než je tomu u předchozí desky „13“, a inklinuje stejnou měrou k punkové scéně jako k té metalové, rozhodně se jedná o pečlivě sestavenou sbírku vypalovaček, jejíž zvuk zkrášluje výtečná košatá hra právě zmíněného kytaristy Deana Pleasanta. Ten skladby zdobí klokotavými sólíčky stejně jako ti nejlepší z jeho předchůdců. Muirův hlas je rovněž stále ve formě a prakticky se od počátku devadesátých let příliš nezměnil. V textové rovině jde o obvyklé stěžování si na neduhy současného světa a tak témata obsahují ekologicky orientovanou kritiku zacházení s naší planetou („World Gone Mad“) nebo si občas pohrají s očekáváními mnohých jedinců, lačných výsledků blízkých amerických voleb. A můžete si být jisti, že jeden z prezidentských kandidátů nezůstane ničeho ušetřen („One Finger Salute“). Tahle skladba se žene přesně v onom zmíněném punkově kvapíkovém tempu, ostatně stejně jako jí přímo předcházející song „Happy Never After“, nebo vtipná hymna vztahující se k jedné žijící legendě heavy metalu a velkému obdivovateli SUICIDAL TENDENCIES – „Clap Like Ozzy“, což je vlastně úvodní vypalovačka a pilotní singl desky.

 

 

V songu „The New Degeneration“ Muir účtuje s čím dál větší rozmazleností a zakrnělostí mladších ročníků. Závěr alba (hlavně song „This World“) je více rozmáchlý, hozený spíše do pomalejších temp, i když předposlední věc  „STILL Dying To Live“ v druhé půli dobře vygraduje a je schopná leckterého kokota v kšiltovce dostat do poga, i přestože se z počátku jeví jako zasněná hypnotická věcička, přirovnatelná k materiálu někdejší velmi dobře prodávané placky „The Art Of Rebellion“ z roku 1992. Ono postupné zrychlování je vlastní povícero zdejším songům, takže i „Damage Control“ přechází od pomalejších temp až k těm bláznivým. Celkově jde o povedenou desku, která však se svým výsledným skladatelským vkladem a ve srovnání s předchůdcem („13“) spíše neobstojí. Jde bezesporu o rychlejší a punkovější jízdu, která má velký drive, což lze přičíst několika skutečnostem, z nichž jednou je zmíněná účast Davea Lombarda. 


05.10.2016Diskuse (10)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Bluejamie65
16.01.2017 17:50

a (j)aká elita, snad jelita... tak je to teprv správně, navíc ohledně Streepove šlo o natolik imbecilní a myšlenkově nekonzistentní projev, že si myslím, že to byla normální zaplacená etuda ve stylu našeho Na stojáka...

 

Stray
16.01.2017 11:34

Vidím to stejně. Mě fascinuje ta arogance, moralizování a pokrytectví neziskově ziskových lidí jako Meryl Streepová. Když slyším slovo elita (zvlášť tady u nás), tak se mi otvírá kudla v kapse.

 

carcass
16.01.2017 10:22

Díky Stray za tu špinavou práci s překladem :-). Ta americká "kavárna" je mnohem šílenější a hlavně agresívnější než ta naše malá česká přiblblá pražská.....jsem na všechny ty divné rudo-zelené postavičky žijící ve své bublině mimo realitu už vyloženě alergický a začínám si hlídat "ideovou čistotu" :-)

 

Stray
15.01.2017 19:10

carcass: podle mě jsou ST takový ty klasický kydy jak svět stojí za hovno, nic zas až tak moc agitačního za nima není. Já třeba jejich texty vůbec neřeším, nevnímám, a už vůbec je nevedu jako politické. jasně, že byli proti Trumpovi, ale to z téhle sorty snad všichni (snad kromě SLAYER, MORBID ANGEL, DEICIDE a Phila Anselma). :-)

 

carcass
15.01.2017 17:12

v průběhu času jsem si vypěstoval nepřekonatelný odpor ke všem programově levicovým kapelám, hudebně budou Suicidal Tendencies asi v pořádku, ale mám strach z jejich textové stránky, fakt nemám náladu poslouchat politickou agitku, která je mi bytostně odporná.......takže než si to veledilo případně stáhnu a poslechnu, tak může mi někdo kvalifikovaně odpovědět zda jsou jejich texty vyloženě levicově propagandistické, anebo jen takové ty obvyklé kydy jak svět stojí za hovno? V prvém případě tím nebudu marnit svůj čas, ve druhém případě to v dobré víře a bez předsudků minimálně vyzkouším :-)

 

Valič
06.10.2016 17:18

Já jsem Infectious Grooves nikdy moc neposlouchal, ale jejich desky se mi zdají po hudební stránce o dost zajímavější než novější tvorba Suicidal Tendencies. Nejvíc se mi líbí debut a Groove Family Cyco (obě za 90%), ovšem jejich zatím poslední album Mas Borracho (80%) taky není špatné (Sarsippius´s Ark je pouze jakási kompilace, u které mě dost kazí dojem z poslechu rádoby vtipné kecání mezi skladbami).

 

Stray
06.10.2016 14:51

Od INFECTIOUS GROOVES jsem si nikdy dobrovolně nic nepustil, znám jen asi dva klipy (v jednom hraje Ozzy). Tak asi tolik k jejich případu a spolupráci s CrazyDiamond. :-)

 

Norr
06.10.2016 12:43

Co takhle recenze na Infectious Grooves ?

 

Norr
06.10.2016 12:42

Čím víc to album poslouchám, tím víc se mi líbí a tím více mě nutí se vracet i ke starším albům ST.Tohle je tak jedinečná kapela, že má smysl věnovat poslech i jejich novince, která je výborná. Jestli lepší nebo horší ve srovnání s jejich předchozí tvorbou, je velice subjektivní vjem, ovlivněn mnoha aspekty, tak jako u hudby vždy. U mě se tentokrát trefili do nálady. Do sebevražedné nálady.

 

Valič
06.10.2016 09:19

70% Kdo by to byl řekl, že Lombardo jednou skončí jako bubeník Suicidal Tendencies? Kapelu jsem dost poslouchal koncem 80. let, ale po dost nevýrazném albu Suicidal For Life jsem ji přestal sledovat a další řadovky už jsem slyšel pouze zběžně. Novinka není špatná (i když předchozí "13" se mi líbila víc), ale přiznám se, že podobná hudba už mě teď moc neoslovuje. Klasiky jako How Will I Laugh Tomorrow... nebo Lights... Camera... Revolution! si ale samozřejmě i dnes rád poslechnu.