Dovolil jsem si parafrázovat slova ze známé odrhovačky Ladislava Vodičky, protože Sylvester Stallone skutečně na začátku své kariéry neměl lehký život a pak v kultovním béčku Death Race 2000, o kterém si dneska povíme, měl roli právě řidiče závodního auta. Byla to jedna ze dvou řidičských rolí v jeho bohaté filmografii (tou druhou byl Over The Top, kde jako kamioňák soupeřil v soubojích v páce), a bylo by jednoduché říct, že by tuhle roli nejraději vymazal ze svého životopisu. Ale ono to tak úplně není pravda a Více

Právě na začátku letošního prosince jsem se poprvé v životě účastnil akce pod hlavičkou MASTERS OF ROCK. Do vymrzlého Zlína jsem dorazil už po poledni, tak, abych stihl co nejvíce účinkujících. Francouzské rockery WORRY BLAST a následující české (a uznávané) DARK GAMBALLE jsem však nestihl. Do sportovní haly poprvé vcházím akorát na čas, abych viděl thrashové maniaky z Řecka, SUICIDAL ANGELS. Tvorbu kapely mám dobře naposlouchanou a z mladé generace thrashmetalových štik mě baví nejvíce – i ve srovnání Více

Italské vydavatelství Frontiers Records připravilo všem příznivcům amerického hard rocku opravdovou lahůdku, neboť druhá deska projektu kytaristy Jakea E.Leeho má všechny potřebné proporce k tomu, aby se letos v zimě v dané škatulce stala vlastně albem sezóny. Jestliže na čtyři roky starém a bezejmenném debutu působili RED DRAGON CARTEL jako skupina rychle poskládaných hudebníků, která pod vedením baskytaristy a producenta Ronnieho Mancusa a studiového kutila Kevina Churka podporuje umělecké vize téměř zapomenutého kytaristy Jakea E.Leeho, dřív Více

Zřejmě jedna z úplně nejznámějších britských glam-metalových kapel historie si za svou kostrbatou kariéru prošla lecčím, a protože se zmíněný žánr na Ostrovech nikdy zrovna na sluníčku nevyhříval, nelze o TIGERTAILZ mluvit jinak než jako o bandě pro trendsettery, sledovače stylu a fajnšmekry. Faktem zůstává, že i když se do dnešních dní několikrát snažili ze sebe shodit ono prapodivné stigma výrazných příslušníků jedné nechvalně proslulé hudební vlny, nikdy se jim to úplně nepovedlo. A přitom vůbec nešlo o bezvýznamný a marný sleazy-r Více

Dneska to bude trochu jiné. Seriál o albech QUEEN jsme minulý týden uzavřeli v recenzi na „Innunendo“ a povídáním o smrti Freddieho Mercuryho, po které se aktivní dějiny skupiny prakticky uzavřely. My samozřejmě dnes víme, že kapela existuje dál, že za poslední čtvrtstoletí udělala i nějakou novou hudbu (i když je jí velmi málo) a čas od času dokonce vyrazí na turné s tím či oním zpěvákem, jenže to všechno jsou už prakticky jen vzpomínky a o aktivní roli skupiny nebo jejich protagonistů se dá hovořit jen velmi těžko. V první půlce devadesá Více

HATE ETERNAL, jméno, které budí respekt. Výsostný metal, ukotvený jen a jen v hudbě. Extrémní metal jako nástroj umělecké vize, jež nezná kompromisy. Řemeslně dokonalý metal, stvořený jen s pomocí tradičních ingrediencí a jemuž se co do intenzity vyrovná snad jen špičková komorní hudba. Právě takové asociace v mé mysli vyvolává již sedmé album Rutana a spol.   „Upon Desolate Sands“ přitom jen pokračuje v linii vytyčené předchozím dílem „Infernus“. Na poměry HATE ETERNAL působí uvedený přístup poměrně konzervat Více

Od comebacku s Joem Belladonnou v roce 2010 byl tohle již můj sedmý navštívený koncert ANTHRAX. Přesto mohu říct, že mě jejich vystoupení stále bavilo, bylo energické a cítil jsem za ním velkou dávku profesionality. Kapela působí vlastně celou tuhle dekádu vitálně a aktivně přistupuje ke každoročnímu evropskému turné. Newyorčané dnes zkrátka zažívají jedny z těch svých lepších časů. Působí jako dokonale zaběhnutá mašina a na jejich show se chodí. Nebylo tomu tak vždy. Kdysi tápali, měli nouzi o fans a po útocích na Více

Není ve světové kinematografii mnoho filmů s kultovnějším statusem, než má  The Wicker Man z roku 1973. Přitom nedá se říci, že by ve své době byl nějak významný, přelomový. Ba právě naopak. Jsou filmy významné už jenom tím, kolik strašných peněz vydělají, kolik pokračování  a následovníků inspirují, jak definují filmový žánr a kolika jeho hlavním představitelům nastartují filmovou kariéru. U The Wicker Man se nic takového nedělo. Ten byl ve své době ohromným propadákem a to vinou mnoha faktorů, ale zejména vinou britské cenzo Více

Los Angelští REDEMPTION jsou jistě zajímavou veličinou na progmetalové scéně, a to nejen po hudební stránce. Jejich sedmnáctiletá historie nabízí kromě sedmi řadových alb i několik napínavých životních příběhů hlavních protagonistů, jakými jsou úspěšná léčba rakoviny kostní dřeně zakladatele, hlavního mozku, brilantního kytaristy a klávesisty Nicka van Dyka, neúnavný, již čtyři roky trvající, zápas s aneurysma (tepenná výduť) dlouhodobého pilíře, kytaristy Bernieho Versaillese. No a když k tomu v roce 2016 přibyl i definitivní odchod zpěváka Raye Adlera, další Více

Čím více roste věhlas britských MUSE, tím spíš oslabuje jejich skladatelský potenciál a jejich alba se daleko spíše zaměřují na vypiplanou stylizaci, takže působí spíš jako výkladní skříň nejrůznějších módních zvukových forem než sbírka silných skladeb. Osobně si však nemyslím, že je vše úplně špatně, ale není divu, že jim to ostatní kritici nechávají sežrat, protože kapela se po skladatelské stránce prakticky už přes deset let nevyvíjí, pouze přejímá prvky z nejrůznějších prostředí moderního popového spektra a tyto motivy opracovává do sobě vlas Více