Když Joe Elliott, zpěvák z řad DEF LEPPARD, před deseti lety zakládal tenhle svůj boční projekt, myslel pouze na připomenutí odkazu jedné ze svých nejoblíbenějších kapel, britských 70´s rockerů MOTT THE HOOPLE, kapely poskládané okolo frontmana Iana Huntera, populární zejména v první polovině sedmdesátých let. Postupem doby se DOWN´N´OUTZ vyvinuli z revivalu v regulérní dlouhodobé těleso, přesně takové, které je schopné se prezentovat i  vlastní tvorbou. Třetí deska „This Is How We Roll“ vyšla letos na podzim a potvrzuje života Více

Na jednu stranu se musím pobaveně usmívat, když čtu jak ve svých promo materiálech prakticky úplně neznámá česká kapela propaguje vlastní úspěchy a cestu vedoucí k prosazení se v zahraničí, na stranu druhou rád přiznávám, že NASTY RATZ jsou od minulého týdne, kdy jsem jejich nové album poprvé slyšel, snad jedinou tuzemskou glam-metalovou kapelou, jejíž poslech mne baví. Čtveřice se sice drží zaběhlých šablon stylu, který slavil největší úspěchy hodně dávno a hodně daleko, tedy zejména v USA osmdesátých let, ale to vůbec nevadí, neboť kluci hraj Více

Když se dvaadvacetiletý a již tehdy vyhlášený studiový muzikant a velmi dobře placený nájemný kytarista Jimmy Page v roce 1966 objevil v řadách blues-rockových YARDBIRDS, doznala jeho dosavadní kariéra trochu živějšího směru. Do té doby si byl vědom nevýhod cestování a menšího finančního ohodnocení, které šlo ruku v ruce s členstvím ve stabilní kapele, zkrátka neměl dlouho důvod cokoliv na své klidné práci ve studiích měnit. Původně měl být uvnitř YARDBIRDS pouze dočasným baskytaristou, ale když jej zanedlouho formace vedená jedním z největších kytar Více

Na projekty, resp. sólovou tvorbu Tomáše Kohouta alias Necrococka jsem dlouhou dobu nahlížel s odstupem a možná i s jistým despektem, což mě zpětně mrzí. Vždycky jsem si užíval klasická alba MASTER´S HAMMER a metal jako takový. Výtečný debut „Klinik“ jsem tak svého času znechuceně odložil. O dalších počinech nemluvě. Zlom přišel až s určitou životní zkušeností a s „Lesní hudbou“ od projektu NECROCOCK. Možná trochu paradoxně jsem si právě během vstřebávání méně kontroverzního „mysliveckého“ konceptu definitivně uvědomil, že Tomáš je už od poč Více

Pražská zastávka aktuálního turné mých oblíbenců CULT OF LUNA vyšla na sobotu a navíc do příjemného prostředí Paláce Akropolis, takže od začátku nebylo co řešit. Datum v kalendáři jsem měl tučným písmem označený už měsíce dopředu, a když nadešel den D, vyrazil jsem načas, abych stíhal i předkapely. Prvním předskokanem byla ten večer zpěvačka A.A.Williams, jejíž pomalý, zádumčivý přednes působil jako vhodné intro k hlavní hvězdě. Skladby by se daly označit jako temný gospel nebo indie rock a plusem vystoupení určitě bylo, že nešlo jen o o Více

Po dvou jižansky dřevních, nástrojově vypiplaných a zároveň také poslechově nesnadných albech „Amorica“ a „Three Snakes And One Charm“ se bratři Robinsonové a spol. ukazují na počátku roku 1999 se svým pátým řadovým albem „By Your Side“, které platí, více než cokoliv jiného, za návrat k hymničtějšímu rockovému pojetí po vzoru AEROSMITH, THE ROLLING STONES a THE FACES, ale také za logický návrat k přímočarosti a posluchačské vstřícnosti. Ta deska byla stylově vlastně nejblíže debutu „Shake Your Money Maker“ a rovněž z ní byla cítit nově nabytá skladatel Více

Na koncert M.O.D. jsem se vypravil spíše ze zvědavosti, než že bych byl velký fanoušek. Kapela do ČR nejezdí zrovna často a lákalo mě zažít ten staroškolský mix hardcoru a thrashe, který si o koncertní provedení vyloženě říká, i naživo. To za prvé. A za druhé byl plán slyšet naživo skladby i od S.O.D., které v Praze v plné sestavě asi hned tak nezažijeme.Rolí první předkapely byli ten večer pověřeni pražští thrasheři CBF a hudebně nebyli špatní. Zejména kytarista měl rychlost a thrashové riffy, jak se říká, v malíku. Trojice si produkci nikterak nekompliko Více

Na koncert běloruských IRREVERSIBLE MECHANISM jsem se opravdu těšil. V únoru v Praze jsem účast zazdil, takže když mi nedávno zavolal „pán“ Sluje a řekl mi, co se chystá, vyryl jsem do kalendáře křížek hodný nadrženého magora z nějakého béčkového hororu. Cestu na místo činu mi zpříjemnily poslech jedničky NEVERMORE, pokec s kámošem a pomyšlení na exkluzivní koncert.Tentokrát se naštěstí nezačalo v době, kdy se třeba v takovém Paláci Akropolis pomalu končí, ale už kolem půl deváté. Na místě samém mě nemile překvapila slabší návštěva. Později j Více

Netrpělivě očekávanou druhou desku předznamenaly dvě personální změny, které se brzy ukázaly vcelku zásadními pro sound i pojetí připravované nahrávky, ostatně stejně jako skutečnost, že vydavatelství do kapely tentokrát prostě více investovalo. Za odejitého Jeffa Cease dorazil už v průběhu roku 1991 nový sólový kytarista Marc Ford, ale zejména byla rozšířena sestava na šest členů a do kapely byl konečně nastálo přijat i hráč na klávesy Eddie Harsch. Jeho staromilsky znějící nástroj, navozující vzpomínky na sedmdesátá léta, se nakonec stal jedním Více

Bratrské duo Chris a Rich Robinsonovi vždy ctilo pravidla tradicionalisticky zaměřeného rocku s přesahem k blues, ale zároveň usilovalo o úspěch bez kompromisů dost možná od svých útlých let. Už někdy v roce 1984 (mladšímu Richovi bylo tehdy patnáct) vytrvale koncertovali v klubovém prostředí amerického jihovýchodu, kde coby mladíci z Georgie získávali postupně první ostruhy. Skutečnost, že pocházeli z hudebně orientované rodiny (jejich otec Stan Robinson se s nahrávkou „Boom A Dip Dip“ dokonce probojoval v roce 1959 do celostátního žebříčku Bill Více