Last Hardrock Outsider

WATCHMEN - Soumrak hrdinů

Filmovým světem ještě stále rezonuje nedávné vypuštění Ligy spravedlnosti na streamovací platformě HBO – MAX. Čtyřhodinový opus Zacka Snydera o super ženách a super mužích v těsných elasťácích, kteří si to musí vyřídit se šmejdem z vesmíru. Jistě, jen další komiksová týmovka do pranice, chtělo by se říct. Jenže v tomto případě má ten povyk okolo celkem pochopitelné opodstatnění. Film měl totiž technicky vzato premiéru už před pěti lety a jeho tehdejší stopáž čítala pouhých stodvacet minut. Jak je to možné? Souhrn neblahých událostí vygradoval během léta roku 2017, kdy došlo k jedné rodinné tragédii. Jakoby nestačilo, že hlavouni z Warner Bros tehdy házeli Zacku Snyderovi klacky pod nohy a vyvíjeli na něj během tvůrčího procesu neúměrný tlak, ale navíc si jeho devatenáctiletá dcera vzala život. Zlomený Snyder tak od rozpracovaného projektu odstoupil a kormidlo převzal solidní řemeslník Joss Whedon, stojící například za letním blockbusterem Avengers: Age of Ultron (2015). Whedon nakonec dokázal dovést – byť s nemalými obtížemi, potápějící se koráb zdárně do přístavu. Bohužel, studio se během postprodukce postaralo o drastické sestříhání již natočeného materiálu a spoustě dalších klíčových scén dalo stopku, dokonce už na listech technického scénáře. Výsledkem tak byl ohlodaný skelet s hektickým tempem, kde řada věcí nedávala smysl. 



Řádně dopálení fanoušci tedy rozpoutali intenzivní a dlouhodobou kampaň, namířenou proti vedení Warner Bros. Šlo jim pochopitelně o jedinou věc. Dosáhnout přetočení stávajícího materiálu původním režisérem Zackem Snyderem, jenž by tak konečně uplatnil svou tehdejší vizi a napravil pošramocenou reputaci snímku. A světe div se, ono to po letech zabralo a WB dalo projektu zelenou. Na výsledný produkt si můžete udělat názor sami, pokud tedy máte volné čtyři hodiny času. Popravdě tu dnes nebudu rozebírat film Liga spravedlnosti. Tento úvodník měl sloužit především jako názorná ukázka vlivu, jakým dnes Zack Snyder disponuje a poukázat na sílu jeho fanouškovské základny, kterou si kolem sebe za roky tvrdé dřiny dokázal vytvořit. My se spolu za chvilku vydáme do roku 2009 a přiblížíme si film, jenž Snyderovi tehdy výrazně dopomohl k pozici, na které se nyní nachází a potvrdil mu statut, jednoho z vizuálně nejtalentovanějších tvůrců své éry. Abychom ale plně pochopili všechny proměnné a stěžejní pilíře, na kterých snímek Strážci stojí, budeme muset naši pouť započít už v 80tých letech minulého století.


Ničitel mýtů


Jestliže se chceme bavit o filmu Watchmen tedy Strážci, musíme začít u jeho komiksové předlohy a u muže, který za ní stojí a vdechl jí život. Tím není nikdo jiný, než anglický rodák Alan Moore, jeden z nejlepších komiksových scénáristů všech dob. Jeho psané myšlenky, úvahy a geniální dialogy jsou natolik skvělé, že se osobně nezdráhám doporučit jeho tvorbu i lidem, kterým svět panelů a mluvících bublin nic neříká. Vždyť Strážci jsou do dnešních dnů snad jediný komiks, který kdy obdržel prestižní literární Cenu Hugo. Vše přitom začalo nenápadně. 



Díky svému talentu a vytrvalé práci pro malá vydavatelství a časopisy, dostal Moore v první polovině 80tých let lano od DC Comics. Výsledkem jejich spolupráce byla série příběhů pro komiks Swamp Thing (Bažináč). Klasickou, už tak trochu zapomenutou postavu Bažináče oprášil, dal jí novou podstatu a svěží fazónu. Přidal na temné atmosféře a obohatil příběh o společenský přesah. Úspěch se dostavil takřka okamžitě a Moore si u DC Comics upevnil pozici. Další práce tak na sebe nenechala dlouho čekat. Už během psaní příběhového oblouku pro Supermana koketoval s nápadem na svůj autorský komiks. V prvotních myšlenkových zárodcích o budoucím díle ještě počítal s využitím klasických hrdinů ze stájí DC, případně Charlton Comics. Jak ale příběh v jeho hlavě krystalizoval a nabýval stále jasnějších kontur, tuto ideu zahodil a na doporučení začal vymýšlet postavy vlastní. Inu, Batman co chlastá, mlátí ženy a má sadistické sklony, by u vedení DC asi neprošel. Moore u některých nově vznikajících postav vycházel ze zajetých stereotypů. Tedy například jeho Sůva je vzdáleným ekvivalentem Batmana, Dr. Manhattan zase vychází z Kapitána Atoma atp. To hlavní oč mu šlo, bylo roztříštit zažité klišé a setřít rozdíl mezi černou a bílou. Barvou, jenž měla charakterizovat mentální rozpoložení jeho anti-hrdinů, byla šedá. 


Komediant, jeden ze členů Strážců, a tedy maskovaný hrdina na straně zákona, tak nemá problém ve vyhrocené situaci zastřelit těhotnou ženu. Ještě lépe si tento koncept můžeme ukázat na stručné charakteristice jiného člena Strážců, postavě jménem Walter Kovacs – alias Rorschach: Je brutální, neústupný a neuznává žádné kompromisy. Jde o sociopata, posedlého svým posláním. Tedy tím, že mrzačí a vraždí drogové dealery, zloděje, pedofily a vrahy. Je synem prostitutky, závislé na alkoholu, a svého otce nikdy nepoznal. V dětství byl velice agresivní a problémový, ale také vnímavý, inteligentní a fyzicky zdatný. Klidně se mohl, díky své narušené psychice, stát nebezpečným individuem, páchajícím ta nejhorší zvěrstva. Naštěstí však veškeré schopnosti a temnou podstatu své osobnosti odevzdal do služeb spravedlnosti. Tento neotřelý a průkopnický přístup, jakým autor svět komiksů obohatil, nakonec vešel ve známost pod termínem - Dekonstrukce superhrdinského mýtu.


Za vším hledej Strážce



Bylo jasné, že takoví hrdinové nemohli být zasazeni do světa, kde by zachraňovali kočky zaseknuté v korunách stromů, nebo pomáhali stařenkám na přechodu. Velice spletitý děj Strážců Moore situoval do alternativních dějin našeho světa. Hlavní dějová linka se odehrává v 80tých letech, přičemž se příběh retrospektivně vrací až na počátek let 40tých. Mezi současností a minulostí se, dle potřeby, neustále cyklicky přepíná. Strážci a jejich o generaci starší předchůdci Minutemani, jsou maskovaní hrdinové, kteří dobrovolně bojují se zločinem a jejich úsilí je podporováno dokonce i zákonodárci. Některým členům jde skutečně o spravedlnost a pro jiné je to především možnost, jak dát legálně průchod svým násilnickým sklonům. Až na Dr. Manhattana nemá nikdo ze Strážců žádné superschopnosti a jejich moc spočívá především v silném pravém háku. V alternativním toku dějin Strážci významně ovlivňují zásadní historické události. Například USA díky nim vyhrají Vietnamskou válku. Nebo přistání na Měsíci, které díky přičinění Dr. Manhattana, proběhne více než hladce. Jablkem sváru je v příběhu právě onen jediný opravdový superhrdina. Dr. Manhattan – bytost s téměř božskými schopnostmi, která je tak trochu majetkem USA a dává jim strategickou výhodu nad SSSR. Napětí mezi mocnostmi, tedy logicky vzrůstá a studená válka se vymyká kontrole. Moore ve svém díle mistrně využíval reálného nebezpečí atomové hrozby, která v 80tých letech visela ve vzduchu, a zručně ji promítnul do svého příběhu. Hrozící konflikt mezi Spojenými státy a Sovětským svazem je tedy základní premisou, na které děj Strážců stojí. Pokud téma neznáte, pak věřte, že vše výše popsané je pouhým náčrtem úžasného příběhu, který vám tento komiks, potažmo film, může nabídnout. Tím se tedy obloukem, pomalu vracíme k Zacku Snyderovi.



V souvislosti s Alanem Moorem je však třeba zmínit ještě jednu nemilou věc, která se nad jeho životem vznáší jako černý mrak, který jej neustále sleduje. Hollywoodská studia totiž s oblibou jeho literární díla mrzačí a znásilňují, což uznávaný autor nesnáší zrovna dobře. Namátkou zmíním třeba film Z pekla (2001), což je po obsahové stránce, nepochopitelně vypreparované cosi“ s banální zápletkou, pěknou produkcí a matičkou Prahou v pozadí. Nebo absolutně tragickou Ligu výjimečných (2003), která své předloze nesahá ani po kotníky. Není divu, že se Moore od všech filmových inkarnací své tvorby tvrdě distancuje. Dokonce odmítá veškeré finanční zisky, na které má jako autor nárok a zakazuje užití svého jména v titulcích. Je tedy více než zřejmé, že ho zpráva o nějakém Zacku Snyderovi, co touží převést jeho nejslavnější dílo na plátna kin, dostávala tehdy do varu. Traduje se, že Moore do dnešních dnů film neviděl, což je škoda. Upřímně si totiž myslím, že filmový Strážci, i přes drobné výhrady, stojí za to.


Vymazlená forma a explozivní obsah


Pro Zacka Snydera platí jedno pravidlo, které klidně můžeme považovat za neměnný axiom. Vizuální stránku svých filmů staví totiž vždy nad příběh. Ponechme stranou, zdali jde o uvědomělý záměr, podstatné je, že tento přístup se může proti tvůrci lehce otočit a napáchat ve výsledku více škody než užitku. Jistě znáte ten příměr o krásné, ručně malované, leč totálně prázdné váze. Jinými slovy, pokud má Zack k dispozici dobrý scénář, je vše v pořádku a divák je tak obohacen nejen o dobrý příběh, ale také o oku lahodící podívanou. V opačném případě to ale může dopadnout třeba jako ve filmu Batman vs Superman: Úsvit spravedlnosti (2016). Tedy relativně jalový film s mělkým obsahem, ale famózním pozlátkem, kde režisér divoce masturbuje nad sebou samým. Před dvanácti lety byl ovšem Snyder v životní formě, jeho ego nemělo deset metrů na délku a prostřednictvím filmů Úsvit mrtvých (2004), 300: Bitva u Thermopyl (2006) a Strážci (2009) završil svůj zlatý hattrick. A právě u posledně jmenovaného filmu měl k dispozici navíc opravdu kvalitní literární předlohu. Jakožto oddaný fanoušek komiksu Strážci, se utvrdil v tom, že látku převede na plátno pokud možno s otrockou přesností.  S podobným přístupem jaký razí Rorschach, tedy bez kompromisů. 



Že svá slova mínil vážně, si ostatně můžeme demonstrovat na úvodním dvojbloku scén, které film otevírají. V té první sledujeme opulentně pojatý souboj mezi Komediantem a tajemným zabijákem, za doprovodu songu Unforgettable“. V přesně dávkovaných zpomalovačkách se nábytek v apartmánu vlivem tvrdých úderů tříští a trosky létají vzduchem. Nat King Cole doprovází bitvu svým jemným barytonem, ve verších vzpomíná na nezapomenutelnou ženu a oněmělý divák hledá spadlou čelist pod gaučem. Prst se dotýká tlačítka rewind a podvědomí říká, že tohle se musí opakovat ještě jednou, jenže pak to přijde. První tóny skladby The Times They Are a-Changin‘“ od Boba Dylana, zahajují fantasticky nasnímanou, titulkovou sekvenci a zainteresovaný pozorovatel si nutně musí říct, že Zack je opravdu šílenec. V jednotlivých obrazech se tu promítají zásadní momenty alternativních dějin světa i vzestup a pád Minutemanů. 


Režisér se za každou cenu snaží narvat do filmu každý panel z obrazového románu Alana Moora, přičemž automaticky a bezohledně počítá s tím, že si ho každý divák před projekcí minimálně třikrát přečetl. Jenže to, co bravurně funguje na papírovém médiu, které vynikající kreslíř Dave Gibbons v roce 1987 ždímal na maximum, může ve filmu působit místy zmatečně a zkratkovitě. Já, jakožto člověk znalý předlohy, jsem pochopil o co se v úvodu režisér snaží, ale spousta mých známých byla jaksi mimo a třeba souhrn dějin Minutemanů, někteří prakticky ani nepostřehli. Na základní dějovou kostru, která sama o sobě funguje dobře, jsou časem montovány další spodní zápletky, jenž osvětlují všechny vztahové spoje mezi postavami, případně prohlubují jejich charaktery. 



Film začíná podobně jako komiks, tedy v 80tých letech. Studená válka kulminuje a nějakou dobu již platí Keenův zákon, který Strážce staví mimo službu a zakazuje jejich činnost. Rorschach je i přes platný zákon stále aktivní a bojuje s podsvětím. Když dojde k vraždě jednoho vysloužilého Strážce, nabude Rorschach přesvědčení, že se jich někdo začal zbavovat a spustí pátrání na vlastní pěst. Od tohoto okamžiku se spouští sled událostí, nečekaných zvratů i filozofických úvah, umocněných vytříbeným filmařským řemeslem. Všechny klíčové postavy tu májí svůj prostor, chtějí vám o sobě říct první poslední, a díky tomu že se celé dlouhé pasáže odehrávají ve zpomalených záběrech, na to mají moře času. Na některých místech je to trochu ubíjející, ale jinde to zase funguje skvěle. Jako třeba během masivního flashbacku, ve kterém poznáme životní příběh vědce Jonathana Ostermana, který vlivem nehody získá nadlidské schopnosti a později přijme své alter-ego jako Dr. Manhattan. To je opravdu silná a intenzivní část s výbornou hudbou v pozadí. Přes urputnou snahu naroubovat do filmu všechny vrstvy, které předloha nabízí, dojde i tak na zploštění některých dějových linek, nebo k jejich zjednodušení (viz Minutemani). Zásadní stavební hmota, na které příběh stojí, však zůstává naštěstí zachována. Právě proto si film může užít i divák neznalý předlohy, je ale potřeba počítat s tím, že mu spousta drobných nuancí patrně unikne. Zackovi se po celou dobu daří udržet celý rozjetý kolos na kolejích a v samotném závěru umně svazuje všechny volné konce, přesto je jasné, že film je primárně určen lidem, kterým se robustní obrazový román vyjímá v knihovně.


Geniální, ale…



Prakticky hned od uvedení filmu do kin se běžní diváci i odborná kritika dělila do dvou skupin. Jedna nadšeně tleská a druhá má vůči filmu tunu výhrad. Paradoxem je, že pravdu mají vlastně všichni. Na jedné straně se mluvilo o nejlepší komiksové adaptaci všech dob, filmu s úžasnou, nekonvenčně pojatou, obrazovou stylizací. Jiným zde ovšem chybělo více akce, nějaký ten ultimátní záporák a jasně daná hlavní postava. Někomu zase nesedl nadměrný nával informací, mnohovrstvý děj a přepálená stopáž. A počítám, že děcka odkojená Marvelem a strejdou Thorem, třímajícím papundeklový perlík, film vypnula po první půlhodině. Ve finále však převažovaly kladné ohlasy. Stylistická stránka filmu byla všeobecně přijímána velice pozitivně, stejně jako nevšední herecké obsazení, kde v žádné úloze nevyčnívala hvězda typu Toma Cruise. Zajímavé na tom je, že se s mega-hvězdným obsazením na začátku počítalo. Nicméně angažování gigantů stříbrného plátna by enormně zvýšilo rozpočet, na což studio nechtělo přistoupit. Zack si tedy musel zvolit. Buď sleví ze své vize, ubere na speciálních efektech a získá tak tváře co táhnou, nebo si zachová nákladně pojatý koncept a vsadí na neznámé koně. Pro Zacka jednoznačná volba, která navíc přinesla své ovoce. Za vypíchnutí v tomto ohledu stojí především Jackie Earle Haley jako Rorschach a vynikající Jeffrey Dean Morgan, který se pro roli ikonického Komedianta snad narodil.


Film Strážci, dle mého názoru, s přibývajícími roky zraje jako dobré víno. Po vypuštění prodloužené verze (215 min) navíc dějový rámec působí ještě ucelenějším dojmem, i když během sledování pravděpodobně zapustíte kořeny nebo ztrestáte basu. Celkově jde o krásný kus filmařiny, prorostlý odvážnými myšlenkami a postavami, které jsou originální a mají co říct. Byť se film místy vleče a nebere ohledy na nepřipravené diváky, svou šanci a respekt si jednoznačně zaslouží.


Hodnocení: 90%


29.03.2021Diskuse (6)J.Rose
DeathVale@seznam.cz

 

Pekárek
02.04.2021 11:02

Mně se fakt líbí ten článek. Vyprávění o tom, jak se to celé vyvíjelo, mě fakt zaujalo, a to mám doma z komiksu jen román Pod dekou. :-))

 

Obsolete
02.04.2021 09:48

Bez debat nejlepší komiksová adaptace vůbec(btw seriál se taky moc povedl) a příjemná protiváha všem těm současným mrvelovským sračkám.Jenom škoda že po Watchmen šla kvalita jeho filmů dolů(Sucker Punch,Man of Steel,Batman V Superman a Justice League jehož nová verze je sice mnohem lepší než ta Whedonova ale to nemohlo být pro Snydera tak těžký vzhledem k tomu jaký odpad to byl a dobrý film to z něj fakt nedělá).Každopádně tohle je absolutní Top.

 

J.Rose
29.03.2021 15:18

Souhlas a dík. Mě na tom komiksu - filmu, strašně bere to rozuzlení. Ten kopanec do obličeje.

Prostě Batman musí ztrestat Jokera, X-Meni Magneta atd. Tady je to jiné, drzé, troufalé a nečekané. Hodně lidí ten konec, taky dodnes nemůže strávit.

Já to vždy bral spíše, jako temný konspirační thriller s přidanou komiksovou esencí.

 

Stray
29.03.2021 13:58

Perfektní film i článek. Je výborný sledovat, jak to po zveřejnění vždy rozkvete.

 

Endyamon
29.03.2021 12:26

A hutná recenzia sa vydarila tiež. Nepoznal som pozadie Watchmenov, teraz v tom mám jasnejšie. Ďakujem.

 

KrebsKandidat
29.03.2021 12:04

Tento film sa podľa mňa vážne vydaril.