I LOVE YOU HONEY BUNNY - Don´t Look When I´m Changing

70%

Čeští ARCTIC MONKEYS jsou mrtví, ať žijí I LOVE YOU HONEY BUNNY. V dobách prvního alba „Cosmic Radiation Background“ z roku 2018 je často k legendárním kolegům z Británie přirovnávali, a možná na tom něco málo pravdy bylo, ale už tehdy bylo rovněž jasné, že kapela má ambice a zejména schopnost jít vlastní cestou. A na letošním třetím albu se už prezentují jako svébytné hudební těleso s vlastním ksichtem, s jasně viditelným progresem a specifickým přístupem k tvorbě.

Název si tato pražská indie rocková partička propůjčila z filmu PULP FICTION. Rozhodně se ale nejedná o muziku, kterou si obvykle Tarantino vybírá do svých filmů. Sami se hlásí k odkazu ostrovní kytarové muziky, i když vlastně nikdy nebyli typickou kytarovkou. Ve své tvorbě kromě kytar totiž od prvního alba dávali dost prostoru i synťákům a elektronice. Ta se dokonce stala dominantním výrazivem na druhém albu „We Just Had A Wonderful Time“ v roce 2023, které bylo taky velice povedené. Dále zde rozvíjeli svůj styl neprvoplánového indie rocku, umně balancujícího mezi popovou melodikou a více alternativnějšími a avantgardnějšími hudebními konstrukcemi. Hipstersky moderní zvuk, kvalitní produkce, nahrávání v zahraničních studiích se zahraničními producenty, to vše z nich dělalo na české scéně skutečně originální zjev.

Letošní albová trojka „Don´t Look When I´m Changing“ (kluci se fakt vyžívají v těch dlouhých názvech) se zvukově kompromisně potkává na průsečíku mezi prvním a druhým albem. Opět dali více prostoru kytarám, které vybalancovali v ideálním mixu se synťáky a elektronikou. Spolu s vyzrálejšími songy to pak ve finále znamená zatím nejsilnější položku jejich diskografie. Konceptuálně pojaté album mapuje osobní transformaci jednotlivce, který se přes pochybnosti o sobě musí propracovat k sebepoznání a následné proměně v novou osobnost. Nahrávalo se v Brightonu a Amsterdamu, pod producentskou taktovkou britského producenta Stevena Ansella a nizozemského Koen van de Wardta. A musím uznat že zvuk je skutečně špičkový. Ne že by to už u nás doma taky neuměli, ale každé studio má svojí příchuť a barvu, a tady to skutečně zní ne-česky. V nejlepším slova smyslu. Zřejmě i pro konceptuální pojetí alba je stylový rozsah hodně široký. Od přímočarých kytarových vypalovaček, přes soulem načichlé hloubavé skladby, až k tvrdě elektronickým, temně tanečním kouskům. Bordel a hluk, ale i intimní rozjímání, album nabídne skutečně pestrou paletu emocí. Jestli bych měl jmenovat jen jednu kapelu pro srovnání, zvolil bych aktuální FOALS, kteří se dopracovali přesně do podobných mnohavrstvých a zvukově pestrých poloh moderního indie rocku. Ono stylové ukotvení v podobných případech je trochu ošemetné. Kapela se sama označuje za indie-pop-rock, ale její pokusy nabídnout singly do českých rádií ztroskotaly jednak na angličtině (zajímavé, že většina amerických a britských umělců zpívá taky v angličtině…), jednak na přílišné alternativnosti. Naopak zarytí „nezávisláci“ je určitě budou označovat za vyměklé popaře. Všem se prostě nikdy nezalíbíš.

Album otevírá pohodová „Let´s Do It Again“ nesoucí se na sedmdesátkovém vibu, s krásně měkkou basou a rozsáhlými plochami oldschoolových synťáků. Po lehké rozcvičce se pokračuje hodně zostra. „Playground Friends“ je perfektní indie rocková vypalovačka. Překvapivě ostré kytary, dravost, jednoduchá melodická linka, parádní bicí. Jasný hiťas. „Kintsugi“ svým intrem připomene „Songs For The Deaf“ od QUEENS OF THE STONE AGE, pak se ale rozvine do intenzivní a naléhavé indie kytarovky, citlivě doplňované elektronikou a synťáky. Vynikající „Under The Weather“ odhalí další tvář kapely. Temný synťákový základ vytváří zajímavý kontrast s jemně melancholickým zpěvem s nádechem tajemného vyprávění. Křehká „Who We Are“ zaplouvá až do soulových vod, směr určuje hřejivá basa, které sekundují jemné synťáky. Taneční elektronickou skladbou je pak „View Of Mistakes“, lehce připomínající THE CHEMICAL BROTHERS. Tělem klame „Voices In My Head“, začínající sice jako temná elektronika s rapovou vložkou, ale vybuchující do intenzivního industriálního refrénu. „Storm“ si umně pohrává s dynamikou, mění klidnější a intenzivnější polohy a nakonec ještě přidá i noiseové sóličko. Osmdesátkovým feeling stimulovaná „Secret Ploy To Destroy The World“ zaujme skreslenou basou, atmosférickými kytarami a pohodovými vibem. Závěrečná „Faults In My Design“ s posmutnělým nádechem se klidně může označit za baladu. Ženský vokál skladbu příjemně oživuje, synťáková zvuková stěna pak album symbolicky uzavírá.

Pestrost alba může být pro někoho nevýhodou. Pro mě samotného jsou čistě elektronické věci, i když slušné, spíše tou slabší částí kolekce. Je to ale trend dnešní doby a mladé generace, nerespektovat žánrové mantinely, míchat styly, nevázat se k jedné cestě. Co se ale rozhodně povedlo v písních zachytit jsou emoce a zvuková pestrost. Všechny nástroje jsou krásně čitelné a vyvážené v mixu, synťáky znějí neoposlouchaně, elektronika pak zajímavě doplňuje zvukovou koláž. Kapela má cit pro neotřelé melodie, které možná nefungují na první dobrou, když se nám ale při dalším poslechu otevřou, oceníme jejich propracovanost. I LOVE YOU HONEY BUNNY dokazují, že nemají strach ani zábrany posouvat svojí tvorbu neustále dopředu a nadále si drží svůj vysoký standard, co se týče kvality. Ještě musím kapelu pochválit za velmi zajímavý a pro mě i krásný cover alba. Mám slabost pro abstraktní motivy kombinující geometrické obrazce a toto se do mého vkusu trefilo naplno.

14.05.2025	Diskuse (14)	Tomáš