ATOMY NEVADÍ - Přibližovadla (EP)
Na česko-slovenské indie scéně je tento rok podivně mrtvo. I když jedna menší atomovka přece jen v únoru vybouchla. ATOMY NEVADÍ jsem viděl loni předskakovat BYT Č.4, nikdy jsem o nich neslyšel, a byl jsem z nich úplně paf. Jedna z nejnadějnějších českých mladých kapel, která se nebojí českých textů, přináší svěží mix indie rocku a psychedelie v originálním balení, které baví a působí jako elixír mládí i na pány středního věku. Po několika jednohubkách (singlech) se kapela propracovala letos k prvnímu EP, které je jednoduše perfektní. Nemůžu se dočkat celého alba.
Klasické power trio původem z Litvínova ve složení Filip (basa, zpěv), Prochy (kytara) a Švarcík (bicí), dnes už sídlící v Praze, jsou kluci v polovině dvacátých let svého života. S lehce punkovým přístupem řeší v textech přesně to, co dvacátníci řešit mají. S nadhledem, s pointou, s vtipem, někdy napřímo, někdy v náznacích. Ale vždy na úrovni, nenásilně a se specifickým přístupem k možnostem, které čeština nabízí. Asi nebudu první, kdo si při poslechu jejich písniček vzpomene na mladé TATA BOJS a jejich hravý přístup k textům, nebo VYPSANOU FIXU a jejich ulítlost. Pod producentským dohledem Nikoly Šolaje se kapele povedlo vytvořit zajímavý zvuk, který skrze lehký garážový lo-fi nádech dodává nahrávce alternativní a nezávislou atmosféru mladé začínající kapely. Kapely, u které od prvních tónů cítíte, že to v sobě má, že se ještě učí a objevuje studiové možnosti, ale do budoucna vám určitě bude dělat radost. Na nahrávku vybrali peníze přes fanoušky, které investovaly do slušného studia Wombat (na netu jsou odsud ke shlédnutí „Wombat Sessions“, něco ve stylu „KEXP Live“, doporučuji pro fanoušky alternativnější muziky, zvukově je to špičkový materiál), do zmiňovaného Nikoly, a pak i do masteringu, o který se postaral Amák. Proti prvním singlům je kvalitativní posun markantní, kapela si našla svůj zvuk. Základní stavební kameny jsou indie rock a psychedelie. Co je důležité říct o jejich muzice, že je primárně veselá. A to myslím se vší vážností. Takže ačkoliv řeší nebanální věci, řeší je s nadhledem a v odlehčené formě. Neberou se příliš vážně a i díky tomu je jejich hudba velice přístupná. Nahrává tomu i klukovsky jemný, lehce nesmělý hlas Filipa a jeho specifické frázování a melodika. Od něj skutečně nejde čekat agresivní řev, naopak jeho projev perfektně doplňuje hudební část produkce.
Parádní otvírák „Somnia“ nás vtáhne nekompromisně do děje svým infekčním drivem a nasazením. Zároveň postupně odkrývá karty, s kterými kapela dnes hraje, a musím říct, že jsou to samá esa. Perfektní špinavý kytarový zvuk, lo-fi drásavé bicí, vybuzená garážová basa a nad tím vším Filipův intenzivní a rychlý zpěv. Musí zpívat rychle, protože toho má hodně co říct. Textů je v každé písničce dost a dost, žádné textařské flákání, nedej bože zkratky a opakování pár bídných veršů se zde nekoná. Každý song je textově naplněný až po okraj, někdy až přetéká. Dalším esem v rukávu jsou vokální harmonie. Perfektně dramaturgicky umístěné, citlivě produkčně zakomponované v mixu plní přesně to, co se od nich očekává. Dodávají songu šťávu a vyplňují instrumentálně pojaté kratší mezihry. V závěrečné části se tempo zlomí a song vpluje do psychedelické pasáže s hypnotickým nádechem. V podobném hypnotickém duchu pokračuje úvodní část druhé skladby „Lisabon“. Příběh o cestě do hlavního města Portugalska ale nabídne i spoustu dalších poloh. Od jemnějších atmosféricky pojatých proplouvání indie plochami, přes tvrdší mezihru s agresivnějším drivem, až po psychedelické vsuvky. A to nemá ani tři minuty. S dynamickými změnami pracuje kapela aktivně a velice profesionálně. Díky tomu se songy neustále vyvíjí, překvapivě metamorfují, a zároveň to celé působí absolutně přirozeně a nenásilně. Už akustické intro songu „Plíseň“ mě katapultuje v čase zpět o 25 let a otevírá spoustu zajímavých vzpomínek. Každodenní starosti mladých jsou evidentně stejné v každé době. A když se to pojme s nadhledem v indie rockové formě, hned je ten život trochu lehčí. Mohutná postpunková basa uvádí titulní „Přibližovadla“. V tanečním rytmu se song přirozeně vyvíjí, kytara vkládá jemné kudrlinky a vyhrávky, najednou ale nečekaně v druhé sloce vpadne do děje agresivní špinavý efekt a pořádně to nakopne. V závěru pak opět změna tempa a přechod do psychedelické mezihry, která perfektně koresponduje s transcendentálním textem. Tyto psychedelické pasáže mi dávají vzpomenout na britské KULA SHAKER, včetně jejich lehce orientálního nádechu.
ATOMY NEVADÍ mi skutečně nevadí. Jsou přesně dle mého gusta. Svěží, zábavní, specifičtí, skromní, na nic si nehrající. Kombinace moderního indie, nezávislého garáž rocku a starosvětské psychedelie je dokonale funkční, zejména když i texty snesou nejpřísnější kritéria.
| 13.06.2025 | Diskuse (0) | Tomáš |
 |
