Boomer Space

PIXIES - Indie Cindy

Legendární indie rockeři z Bostonu hlásí po třiadvaceti letech konečně návrat s novým albem. Cesta k němu byla však velmi trnitá, lemovaná spoustou koncertů obnovené původní sestavy, ale i dohadů ohledně dalšího směřování. Výsledkem čehož byl odchod baskytaristky Kim Deal, která se bezprostředně po realizaci nových skladeb rozhodla PIXIES definitivně opustit a věnovat se výhradně svému projektu THE BREEDERS. Nicméně šéf Black Francis (alias Charles Thompson vystupující celých právě uplynulých dvacet let na sólové dráze pod pseudonymem Frank Black), kytarista Joey Santiago a bicmen David Lovering jsou na svých místech a těší se z nových skladeb. K nim se v současnosti připojila Paz Lenchantin, nová baskytarista, mnohým známá již z účinkování v kapelách jako A PERFECT CIRCLE nebo ZWAN. Novinka „Indie Cindy“, vypuštěná nejprve prostřednictvím tří po sobě jdoucích čtyř písňových EPs, poskytnutých na netu ke stažení, to hned zkraje schytala od celé řady kritiků, takže jsem byl opravdu zvědav, jak konkrétně na mne, jako na někoho kdo minulost PIXIES nikdy nijak neprožíval a přiznám se - že ani nesledoval, budou nové skladby působit. Souběžně s poslechy albové novinky jsem si tedy pomalu projížděl starší, vysoce ceněná díla a celé si to utřiďoval do svého pohledu, který vám zde nabídnu. Nutno ještě dodat, že u nahrávání „Indie Cindy“ byl opět Gil Norton, což je studiový fachman, který byl v roli producenta přítomen i při tvorbě několika klasických alb PIXIES z přelomu osmdesátých a devadesátých let - „DooLittle“, „Bossanova“ a „Trompe Le Monde“.


 

Nezatížen minulostí PIXIES jsem tedy přistoupil k poslechu alba, které na mne zapůsobilo ve všech směrech velmi pozitivně a jaksi odlehčeně. V porovnání se starším materiálem na mne „Indie Cindy“ doslova svítí a je zpěvnější, vlastně u něho ani nemám pocit, že poslouchám nahrávku od nějaké deprimované alternativní kapely. Jsou zde prostě dobře poslouchatelné písničky s výraznou osobní stoupou uznávaných muzikantů a tak rád pokračuji v pátrání na novém území a seznamuji se s pro mne novými indiciemi. Onen cinkrlátkový zvuk PIXIES je nezaměnitelný a navíc je dnes jednoznačně v režii dua Black Francis/ Joey Santiago. Jaksi floutkovsky naléhavý hlas prvního jmenovaného v kombinaci s pozoruhodně pestrou kytarovou hrou druhého utvářejí jiskrně snový koktejl, který se svým zaměřením mnohdy dotýká plážové zpěvnosti a hymnické bezstarostnosti s jakou vešli ve známost některé kalifornské bandy šedesátých let - kupříkladu BEACH BOYS


je dobře, že PIXIES jsou stále o přímočarých písních, kterým ještě letos dodali na větší nadýchanosti a lehkosti. Nemůžu si pomoc, ale já tohle album považuji za hodně optimistické, což berte jako velký klad. Opravdu žeru zdejší přímočaré Blackovi nápěvy v „Greens And Blues“, „Bagboy“ nebo „Magdalena“. Uznale pokyvuji u „Silver Snail“, jejíž sloganovitý text se dokáže zarýt, stejně jako u největší hitovky celého alba, velmi melodické „Ring The Bell“, nebo také u songu „Blue Eyed Hexe“, který svými riffy připomene dokonce australské AC/DC. Já zkrátka s těmito novými (přívětivějšími) PIXIES nemám absolutně žádný problém. Zatímco kdysi songy těchto bostonských alternativců působily jaksi ležérně, garážově a vlastně i špinavě, nestarajíc se o cokoliv kolem, ty dnešní doslova svítí do dálky, lákají posluchače a volají na něho – jen si nás poslechni, jsme tu pro tebe! Dobrá bezstarostná rocková nahrávka, která si na nic nehraje a prostě jen baví. Velmi dobře PIXIES, poslali underground do hajzlu!


02.06.2014Diskuse (117)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

spajk
19.08.2016 15:05

Parádní debata o Nevermind. Měl jsem pěknej čtvrteční večer. Protože jsem to období zažil, tak mě taky štvalo, když kamarádi přestali mít rádi Guns a přes noc se z nich vyloupli týpci v kostkovaných košilích. To jak se firmy otočili k street rockovým kapelám byl hnus. Muzikanti se začali stříhat, kdo nosil vlasy, byl jak z Návratu do budoucnosti. Špulák a spol kuli železo dokud bylo žhavé, takže (zdaleka nejen) Restless Heart od Davida dostalo 2 hvězdičky a posměšné metafory v recenzi jako bonus a nejlepší kapela byla Prodigy. Byly to temné roky pro nás rockery, aspon že Poison vydali Crack a Smile, Gotthard Géčko, Great White Let it Rock a víc alb mi ani ted z hlavy nenaskakuje. Co mi naskakuje, je italská vydavatelská firma Frontiers, která doslova zachránila, co se dalo. Sice potisk cédéček vypadal jak z prdele, zvukově to taky žádná hitparáda nebyla, ale jako světlo na konci tunelu to bylo víc než dobré. Dnes si s ledovým klidem můžeme poznamenat, že grunge byla slepá cesta ve vývoji rocku. Ohledně Facebookových statistik o oblíbenosti kapel, tak jsem se už dlouho nezasmál.

 

Bluejamie65
08.03.2016 21:51

Cobaina v podstatě považuju za hrdinu i když ne ve smyslu hudebním, spíš osobnostním. Jednak musela být dost síla, přeskočit z tělocvičen a klubů před desetitisíce a nepodělat se z toho. Hlavně však muselo být naprosto šílené ubránit si své ve chvíli, kdy se tehdy vlastně ve smyslu diváckého zázemí a dosahu naprosto alternativní kapela dostala do pařátů nadnárodní megafirmy, jakou už tehdy Geffen byl. Jeho vzdor, patrný i v TV vystoupeních a na koncertech, v názvech alb a písní a současně snaha udržet civilnost nemohly v takovém souboji obstát, ale nevzdával se. Tvoření a rozvíjení jeho kultu pro některé lidi vyhnaného až do nesnesitelných podob byl podle mě nejen snahou firmy vydělat, ale ještě víc snahou přehlušit tím celý ten "nelad". Když proti sobě stojí vydavatelské monstrum a svéhlavý člověk, je celkem zřejmé na čí být straně.

 

Bluejamie65
08.03.2016 21:29

to Prasezlesa: stále jsi neukázal ani na spikleneckou teorii. Nerozumím tomu,proč říkáš, že jsem tu někde napsal blbosti, vždyť v odpovědi na krátký text jsi neuspěl a o delších komentech jsi tu vícekrát napsal, že delší texty tě k reakci nepřimějí, kde tedy jsou? Ad "komerční srágora" jsem nikde nenapsal.. Dopouštíš se dost matoucího podsunování personifikovaného obrazu nepřítele a pak s ním bojuješ, což je chyba. Pro upřesnění napsal jsem, že k prosazení Nirvany byly použity marketingové postupy typické do té doby pro prezentaci žánrů mimo rock, např. rychlovýrob hvězd především v popu - to je ale všechno jiné než komerční srágora. I ve chvíli, kdy jsem si dělal legraci z Azerada a napodobil antitezí jeho recenzní blouznění jsem napsal o albu "povedené punk rockové písničky". Přestože jsem teď nekontroloval všech 6 stránek jsem si jistý, že slovo srágora jsem nikde nepoužil, protože moje dikce o Nirvaně je i v těch nejvypjatějších chvílích obvykle v tom smyslu, že je to hudba s punkovým základem, takže jde o recyklaci už použitého. Taky mi není úplně jasné jak chceš rozlišit dobré a špatné argumenty, protože s časovým odstupem je zřejmé, že lidé, kteří zažili rock´n´roll revival, mersey beat i hardrock budou mít představu o tom, co byla hudební revoluce a co ne. Argumentovat budou v podstatě stejně.

 

Bluejamie65
08.03.2016 20:44

když ta posedlost tématem mi přijde zábavná - v tom máš pravdu, asi bych "posednutí" měl vysvětlit lépe a z jiné stránky - nejde ani tak o postoj k hudbě, jako postoj k propagandistickému psaní. S tím mají problém všichni, kteří náctiletí prožívali za totáče v těch skvělých osmdesátých letech. Vzhledem k režimním materiálním jistotám svých rodičů jsme propagandistické a ideologické psaní hovadin o hudbě považovali za strašné zlo a donebevolající nespravedlnost, která jednou, až bude svoboda nebude. Proto, když jsem se dozvěděl o tom, jakým způsobem byl zajištěn Ponemanem a Pavittem názorový souzvuk kritiků z evropských (především anglických Melody maker a Rollingstone)časopisů , dělalo se mi z toho zle. Byla to léčba šokem. Najednou poté, co jsme vstoupili do svobodného světa jsem četl stejné bláboly jako za totáče, ovšem jen s jinou motivací. Proto mě Azeradovo lhaní tak dralo... teď jsem taky samozřejmě spokojený s tím, že mi čas dal za pravdu, že jsem vlastně téměř okamžitě rozeznal reklamní fabulaci.

 

Stray
08.03.2016 15:42

Nevím, sleduji jen svoje znamení. :-)

 

prasezlesa
08.03.2016 15:40

Buď věříš, nebo ne, nic mezi není. Znamení jsou kravina, stejně jako náboženství apod. Navíc i kdyby nebyla, tak už ani nepasují, kvůli vychýlení zemské osy. Jinak jen tak ze srandy - jaký jsem já, jakožto kozoroh? Pasuje to na mě podle toho, co a jak píšu? I ta nevíra ve znamení? :D

 

Stray
08.03.2016 15:35

Nevěřím, nicméně jisté prvky nelze podceňovat.

 

Stray
08.03.2016 15:34

Dle mého Cobain rozhodně zuřivec nebyl, jako člověk narozený (stejně jako já) ve znamení ryb - k němu pasují přirovnání, kreativní typ, spíš samotář, vnímavější k dění okolo sebe, ale také náchylný k závislostem. Co však máme společného jistě, je absolutní POTŘEBA JAKÉSI AUTONOMIE!:-)

 

prasezlesa
08.03.2016 15:33

Prosím tě, neříkej mi, že věříš na znamení. Kdybys mi tohle řekl do očí, hned bys chytil jednu mezi oči, aby se ti rozsvítilo :-(

 

prasezlesa
08.03.2016 15:26

No, on byl velká citlivka, to já jsem koneckonců taky, proto ho to tak dožíralo. Jinak k hudbě řekl tady tohle, nevím, co se z toho dá vyvodit: "I don’t value music much. I like the Beatles, but I hate Paul McCartney. I like Led Zeppelin, but I hate Robert Plant. I like the Who, but I hate Roger Daltrey."