pedrosph: Koukám, že budeš pamětník. Když to zmiňuješ, vzpomněl jsem si, že jsem tuto informaci prvně zachytil od Šípa. Danou skladbu jsem nyní našel i na YT. Na desce to snad ani nevyšlo. Stylově mě to moc nebralo, ale slova utkvěla v paměti.
https://www.youtube.com/watch?v=G5znL25Va_w
Widl: To jsi ještě mlíčňák, já už v tý době dva roky makal.

Jé, jedna malá holka, to jsem jako malej miloval, bylo mi v tý době deset :D Ale nic moc dalšího mě pak už od nich nebavilo. Snad ještě Nezávislá byla dobrá. Ale co mě baví do dneška je Rituál s Csákovou, jen dva singly, na album nakonec nikdy nedošlo. Jasně, rádiovej rokec, ale za mě dobře udělanej.

Ne, to opravdu nevíme :-) resp. já to nevím, toho interpreta jsem nijak nestudoval. Vím jen, že podobná hudba u mne v devadesátkách vyvolávala silně ambivalentní pocity, včetně ideově obdobné a v mainstreamu usazené LUCIE.

Já to nevěděl, úplně jsem na ten song zapomněl, včera jsem si to pustil, a je to fajn

Mimochodem Kučaj je syn Rottrový, ale to asi víte : )

Ještě něco. Ne že by na tom záleželo, ale školní rok 1992/93, tedy u mne čtvrťák na průmyslovce, maturitní rok, byl vlastně první období, kdy jsem si uvědomil, že jsem jako fanoušek metalu a hardn´heavy najednou zcela na vedlejší koleji :-), že se tu za ten rok vyklubalo něco, co lidi kolem chtěj prostě víc. zrovna to byla doba, kdy jsem se zakousnul do kompletací diskografií velkých značek jako Judas Priest, Ozzy Osbourne, Black Sabbath, Kiss, Def leppard apod., půjčovali jsme si céda po škole v cd půjčovně za kapesný a nahrávali to na kazety, zrovna v tom prosinci 1992 mě nějaká holka, o kterou jsem jako docela dost stál, sdělila, že z toho nakonec vlastně nic nebude... a tuhle epizodu budu navždy před ksichtem, kdykoliv si pustím Osbourneovu desku Bark At The Moon.

V dnešní době věřím, že by si "ty mladý" uměli vlasy daleko lépe naparádit :-), že jsou dneska větší možnosti a zároveň jim asi i víc záleží na dokonalé image. Zvlášť když se furt předváděj na sockách, že jo?:-) Za nás to bylo jinak, většinově se vlasy nijak nedělaly, prostě jsme měly hustý vlasy :-), taks to po umytí nějak vyčesan, vyfenoval a ŠELS. :-) Kdyžs chtěl trochu glamy a cpát to nahoru, taks použil nějaký běžný tužidla. Ale je pravda, že pan bratr strávil ráno v koupelně o trochu dýl než já. Osobně jsem na to sral, stačila image Kirk Hammett 1989 a šlo se do školy.

No já nikdy nevěděl jak se ty velké vlasy dělaly - jestli to byla trvalá, nebo jen fixované něčím. Jen jsem si říkal, že to musí být makačka to takto udržovat. Tehdy jsem měl ještě krátké vlasy, takže jsem si to vůbec neuměl představit.

Ono to s tím grungem tady vybublalo trochu spozdenim. 1991 byl mezi mladými pořád ještě metalovej rok, pokud to mohu tak nazvat. Někdy na podzim se první lidí teprve dostávali k poslechu Nevermind, jinak se furt poslouchali Slayer, Megadeth, Arakain, Debustrol, Metla atd. 1992 ten byl tak pádě na pade, už nás vytlačovali, ale ještě ne převažovali, furt jsme nosili, jak ty říkáš, velký vlasy.:-) Vyšla nejdůležitější deska Pantery,vale také Countdown to Extinction, DiRT a Angel Dust. Tehdy se to prolomilo. Definitivně ovládli alternativci prostor 1993, tam už jsme neměli šanci, na ruku jím šel i hudební tisk, zbývalo čechrat dál kudrny a v křivacich brblat.

Jedna malá holka - to si matně pamatuji, ale už je to dávno co jsem to slyšel

grunge byl prostě generační záležitost včetně módy. Já si pamatuji ze sídliště u nás koncem osmdesátek právě metláky v džínových bundách, často ještě i ty pruhovaný kalhoty, velké vlasy. A to byly kluci jen o pár let starší. V té době jsem já o svém oblečení ještě nerozhodoval, s tím grungem se to právě začalo lámat. Když jsem s těmi maníky pak sedával o pár let později na pivu, furt se drželi své módy (ok, možná pruhované kalhoty už nenosili), a my zase své, i když jsme spoustu muziky poslouchali vzájemně z obou proudů.

Píšu z mobilu, chtěl jsem tím hlavně říct, že osmdesátky mně ve většině případů (ne ve všech) sedí víc, stylizací, zvuky, módou, melodikou, vlastně dost věcma co utvářely dojem doby. To tvrdím přestože patřím spíš věkově do devadesatek. Vem si kapelu Rush, ta zažila několik dekád a já mám u nich právě osmdesátky na topu.

Do poslechových priorit a vkusu se sice ročník narození promítne, ale to není tento případ. Sám jsem hlavní proud nové vlny a post-punku nezachytil, ty styly patří na přelom sedmdesátých a osmdesátých let a nebo do prvé půle osmdesátých, já jako posluchač zažil až konec té dekády, v popu jeli věci jako Rick Astley, Pet Shop Boys, Madonna, Michael Jackson, George Michael spod., v metalu Metallica, Helloween, Maiden, GnR... post-punku byl pět let out. Vím ale, že ta kytarovkova alternativa z USA první půle devadesatek mě fakt srala, ty unavený látra jako Smashing Pumpkins, Soul Asylum, Spin Doctors a hromady kapel co jely ve vleku, včetně českého interpreta, který se tuším jmenoval Martin Kučaj. Song jak zpívá...Jedna malá holka jedný malý holce...na na znáš? Esence všeho co nesnáším. To je jak ve fotbale období Bebeto, Bergkamp a kakadu Campos v mexickej bráně, do těch dresů, co na nich vlály, by se vešli třikrát.:-)

To je výsledek těch pár let rozdílu mezi námi, já se hudebně narodil do období grunge, a new-wave a postpunk jsem objevoval až zpětně

zajímalo by mě spíš, jestli dnešní děcka ještě mají nějaké podobné žánrové rozdělní, protože minimálně od desátých let (jestli ne už po miléniu) žádné dominantní žánrové vlny neregistruju a je to všechno promíchané

Pro mne hudebně určitě o dost zajímavější než MOMMA. Asi protože cítím větší náklonnost k new wave a post-punku na trase eighties-soucasnost, než k us-kytarovkam stylizujicich se nejen volnými tričky a nepadnoucim oblečením svých členů/členek do devadesátých let.