Last Hardrock Outsider

HATEBREED - The Divinity Of Purpose

Téhle nabroušené partě se rozhodně nedá upřít hromada zdravého sebevědomí, kterým kapela hýří zejména v průběhu jejich napumpovaných koncertních show. Pověstná vystoupení, co dokáží uvolnit do povětří sálu nemalé množství adrenalinu, vlastně vynesla v průběhu těch mnoha a mnoha let kapelu HATEBREED do popředí zámořské metalové a hardcoreové scény. Tam dnes bez diskusí patří k těm nejžádanějším a nejzkušenějším artiklům. Daří se však i jejich albům, ať už se tedy ohlédneme za milníky předešlé dekády jako „The Rise Of Brutality“ nebo „Supremacy“, nebo dáme přednost právě zde recenzované poslední řadovce - „The Divinity Of Purpose“, která samozřejmě stvrzuje většinu z toho, co HATEBREED za jejich bezmála dvacetiletou kariéru reprezentovalo, vždy šlo o velký úspěch, ať už se týkal umístění v nejrůznějších rockových charts, nebo výsledné prodejnosti nahrávek. To nejdůležitější, co však kapelu zajímá, je bezesporu plný koncertní sál, tak tomu vždy bylo a zjevně tomu tak bude i nadále.


 

Novince nechybí pořádný tah na branku, skvělý plný sound, ani hromada energie, která je zde doslova nakumulovaná v záplavě kytarových riffů, které jsou ostré jako břitva a zároveň řádně hutné. Ty jsou navíc ještě decentně dozdobované řadou vyhrávek, dělajících výsledek ještě o něco zajímavějším. HATEBREED na mě díky nim nepůsobí jako bezmyšlenkovitá rubanice, ale jako kapela, co si dokáže se svými songy vyhrát. Dokonce z nich mám mnohem lepší pocit, než jsem svého času měl z newyorských nestorů pouliční agitace BIOHAZARD. Houpavé chlapácké songy s řádně nasranými nápěvy jejich výrazného frontmana Jamieho Jasty , kterého by velmi dobře charakterizovalo ono pověstné norrisovské: „Ty seš asi hodně velkej drsňák?“ „Jasně, ten největší.“ - už ostatně patří k tradici, takže ani letos fanoušci nezůstanou neuspokojeni.

 

Mám pocit, že pořádně vybuzených, tvrdých a zároveň vcelku chytlavých položek je zde celá hromada – jen namátkou zde tedy zmíním „Honor Never Dies“, „Dead Man Breathing“, „Nothing Scars Me“, nebo úderný titulní song, které se mohou zařadit do zlatého fondu této kapely, jejíž tvorba vždy stála někde na pomezí valivého hardcore a úderného thrash metalu amerického střihu. Takže co z toho vyplývá? Nová nahrávka rozhodně splnila velká očekávání do ní vkládaná a bez problémů se zařadila mezi další povedená alba sbírky HATEBREED. Poctivej nářez - zdravá porce tvrdé hudby.


29.07.2013Diskuse (0)Stray
janpibal@crazydiamond.cz