Boomer Space

SICK OF IT ALL - Wake The Sleeping Dragon!

Není jednoduché recenzovat desku kapely, jež si více něž tři dekády udržuje vzácně vyrovnanou skladatelskou formu, stejně tak zarputilou oddanost hudebnímu stylu, který sama spoluzakládala a během těch dlouhých let výrazně formovala, a která je navíc ve vašich archivech vedená pod záložkou „Srdeční záležitost“. Člověk pak při psaní musí odhánět vtírající se klišé obraty nebo zápasit s opakováním již dávno vyslovených chvál a nový počin SICK OF IT ALL „Wake The Sleeping Dragon!“ pro mě podobné nástrahy opět skýtá.

 

Při čtyřletém čekání na dvanáctou řadovku se fanoušci určitě nenudili. Čtveřice hardcoristů pod heslem „Blood, Sweat And No Tears“ téměř permanentně obráží veškeré možné koncertní štace po celém světě, nejsou jí cizí malé kluby, nestydí se rozehřát davy na velkých festivalech. Ty nejskalnější se mohli potěšit dvanácti minutovým EP o pěti položkách „When The Smoke Clears“ vydaným v exkluzivním přebalu v roce 2016 ku příležitosti třicetiletého jubilea.  

 

Na novinku, která vyšla začátkem listopadu, nás nedlouho předtím lákaly dvě skladby „Inner Vision“ a „That Crazy White Boy Shit“. Obě vystřihnuté dle skladatelských šablon dobře známých z předchozích alb, čili něco málo metalových rozmělňovačů v hardcorovém ladění plus typické rozhoupávání skladeb do skočných, vyřvávaných refrénů odrážejících názvy písní. Nic překvapivého v očistném žáru rozpáleného newyorského kotle, jehož významným živitelem jsou, vedle energicky bohaté hudební hmoty, i srozumitelně formulovaná textová sdělení. A právě mistrná kombinace těchto svou elementů produkuje jakousi katarzní směs, která posluchačovi pomáhá smýt špínu kypící z věčně přítomných negativních nálad ve společnosti. Zpěvák Lou Koller v jednom rozhovorů i vysvětloval, že většina textů SICK OF IT ALL se snaží příjemce navigovat k vnitřnímu vyrovnání, k nalezení svých vlastních hodnot, o ty si pečovat, z těch se těšit a nenechat se zahrnout nánosy svinstva z okolního světa. Potud tedy i filozofie skupiny v kostce.


 

Album „Wake The Sleeping Dragon!“ skutečně nabízí několik vskutku nabroušených slovních spojení, jenž jenom doostřují už tak řádně řezavé hudební podklady. Ať už mluvíme o titulním válu propírajícím nacistické praktiky mnoha současných politiků nebo třeba „Deep State“ je vynikající filipikou proti přetékajícím sračkám ze všech možných mediálních hajzlů. Jsou zde i textově odlehčenější položky jako výše zmiňovaná „That Crazy White Boy Shit“, což je deklarovaná a dosti osobitá pocta bardům BAD BRAINS. Překvapivý moment a hudební zpestření přináší „Bull’s Athem”. Skladba namířená proti týrání zvířat jako by přímo vypadla z repertoáru Massachusettských punkerů s irským temperamentem DROPKICK MURPHYS, a kde k hostování u mikrofonu přispěchali Chuck Ragan (HOT WATER MUSIC) a Tim McIlrath(RISE AGAINST), prozradím, že v ní netryská býčí krev, ale krev jiná.

 

Co se týče mírného experimentování v mezích žánru a interních standardů kapely, tak se letos kvarteto hodně vytáhlo. Basák Craig „Ahead“ Setari si vystřihnul hlavní zpěv na „2+2” a to, že umí pořádně zaštěkat, fanoušci už moc dobře vědí. Svojí pěveckou příležitost dostal i bubeník Armand Majidi v posledním válu „The New Slavery“, zde nutno říci, že se své nové role zhostil se ctí. Z desky čiší velká tvůrčí uvolněnost, která je i hlavní příčinou celkového pestřejšího vyznění. Rád bych zmínil pecky, jakými jsou „To The Wolves“ nebo „Self Important Shithead“, obě se vešly do stopáže pod dvě minuty nebo ta druhá dokonce pod šedesát vteřin a shodně odkazují na úplné hudební začátky formace. Je z nich hned cítit dědictví starých, dobrých, divokých časů a vy okamžitě víte, kam jste vedeni. Obě skladby, ale zároveň působí dosti současně, ta garáž se holt trošku repasovala. Tento výsledek má z velké míry na svědomí dánský zvukový mág Tue Madsen, který sice aktuální kolekci neprodukovat jako ty poslední tři, ale postaral se o finální mix a mastering.  

 

The Jerry Farley, který se SOIA už nějaký čas úzce spolupracuje, se tentokrát ujal producentské práce a, dle prohlášení skupiny, měl velký podíl na formování obsahu. Chlápek, který spolupracoval například s MADBALL nebo LAMB OF GOD se nebál podržet otevřené dveře k rozmanitějším hudebním polohám a konečný výsledek opravdu nenabízí velký prostor k nějaké kritice jednotvárnosti materiálu, naopak.  I takové umírněnější vyřvávačky „Always With Us“ mají na soupisce své opodstatnění a dávají prostor pro nádech k dalším průchodům bublající pozitivní agrese, která ale umí vyplivnout i fešný kytarový riff ve vynikající pumelenici „Hardcore Horseshoe“.

 

Sedmnáct fláků na ploše třiatřiceti minut se znovu honosí vším potřebným, co většina fandů od SICK OF IT ALL očekává. „Wake The Sleeping Dragon!“ je nadplán vyšperkováno znatelnou skladatelskou nespoutaností a producentským nadhledem. Nikdo nikomu nemusí draze vysvětlovat, že tam jsou extra velké kousky ovoce, konzument je totiž z fleku vidí, zde tedy slyší. Osobně jsem velmi rád, že legendy jako SOIA v hudebním světě pořád čile fungují, jejich základy jsou vybudované na oddanosti, nadšení a poctivosti ke svému řemeslu, a proto se nemusí bát, že by ztratily fanoušky na úkor moderních trendů. Možná těch nových, mladých příznivců už tolik neosloví, ale to jim však nebude bránit k dalšímu pokračování.  Až se ten další barák na Wall Streetu bude zase jednou hroutit, tak tato instituce z Queensu tu bude jistotně pevně stát!


25.12.2018Diskuse (0)Subeer
jirikubis1975@gmail.com