DREGEN - Dregen

70%

Vlastně ani nevím, proč před pár lety ukončili činnost solidně rozjetí Švédové - rock´n´rolloví desperáti BACKYARD BABIES a to jaksi nenápadně, bez opulentních prohlášení. Jeden měsíc zkrátka jdete na jejich koncert a po dalších týdnech zjišťujete, že už nefungují.  Kapela měla za sebou nemálo úspěšných alb (celkově 6 řadovek) a turné s celou řadou veličin světového rocku. Co se týče nahrávek tak právě ta jejich poslední, bezejmenná deska, patřila mezi to úplně nejpovedenější. Navíc ještě v roce 2009, kdy ostatně jak výše zmiňuji naposledy koncertovali v Praze (v Rock Café), nic nenasvědčovalo skutečnosti, že se blíží konec jejich fungování. Nejnápadnější a lze říci i skladatelsky nejpilnější z členů BACKYARD BABIES, kytarista Dregen, se však letos kromě hostování na projektech jiných muzikantů (především na sólovce lídra finských HANOI ROCK Michaela Monroea) dokázal postavit na vlastní nohy a připravil u severské pobočky Universal Music sólovou debutovou desku, která vlastně pokračuje v tom, co již v minulosti reprezentoval jeho zdravě drzý hudební jazyk. Garážový rock postavený na úderných sloganech, do toho trochu toho punku, ale ne zas nějak přehnaně, spíš jen tak na dokořenění floutkovského výrazu, dále pak songy s chytlavými refrény, přiměřeně surové, spíš méně než více, přesně tak aby byly vhodné pro stadióny. To je přesně Dregenova parketa.

Od úvodního songu je vám jasné, že tohle je přesně ten materiál, který klidně mohl vyjít pod hlavičkou jeho bývalé kapely v jejich pozdním, zvukově více učesaném, období. Jediný rozdíl mezi touto sólovkou a tvorbou BACKYARD BABIES spatřuji ve zdejší o něco nápadnější pročištěnosti (jednoduchosti), vzdušnosti a lze říci i zpěvnosti skladeb, kterým se tak dostává jistého bubblegumového charakteru ala stigma přes třicet let staré světoznámé tvorby Joan Jett - tedy v éře „I Love Rock´N´Roll“ . Tohle všechno je bez diskusí důsledek jistého producentského zásahu, který je každou chvíli z alba cítit. Jde o rockový mainstream, ale to rozhodně není nutné brát jako negativum. Vše, co jsem tu zmínil, do posledního puntíku nesplňuje jen pilotní singl „Just Like That“, který se rovněž vykazuje úderným přímočarým sloganem, ale i další zdejší položky. Z těch se některé klaní spíše k americkému cítění s určitými vlivy blues a jižanského rocku, jiné naopak setrvávají u tvrdších, neohebnějších, evropských indicií. Celkově se jedná o nikterak náročnou, avšak dobře udělanou rockovou desku, která rozhodně pozitivně naladí a je poplatná zvukovým vymoženostem současné doby. Ostatně stejně jako tomu bylo u Dregenovi party BACKYARD BABIES kdysi.

26.10.2013	Diskuse (0)	Stray janpibal@crazydiamond.cz