Boomer Space

BYT Č.4, ČTVRT NA SMRT, ATOMY NEVADÍ - Praha, Café v lese, 8.října 2024


Tak jsem znova vyrazil do Café v lese kazit věkový průměr. Nakonec jsem byl překvapen, kolik podobných maníků tam bylo. Z večera jsem si odnesl dva poznatky. Za prvé, mladá česká alternativní kytarová scéna je velice životaschopná a nemá cenu se bát o její budoucnost (prý všichni mladí poslouchají už jen hip-hop…). A za druhé, dokážou oslovit i naši generaci. A ještě možná jeden postřeh. Takhle narvaný klub jsem tam už dlouho neviděl, a takhle rozdivočený ještě nikdy!


Večer odstartovali ČTVRT NA SMRT, kteří se sami popisují jako neo-folkové sdružení, ale ve finále to byl slušný alternativní rock. Neznal jsem je, a při následné rešerši mě trochu překvapilo, že kapela kolem básníka/hudebníka Honzy Vacíka, už funguje přes 10 let a mají i dvě alba. Na začátku setu měli sice trochu přepálený zvuk, ale zvukař to dokázal relativně rychle srovnat do slušných mantinelů. I díky saxofonu Anežky Urbanové mi kapela lehce připomínala mix mezi rannými UDG, z kterých si brala rockovost a údernost, a alternativnějšími DUBEN V PEŠTI s jejich pojetím neo-folkové intelektuální indie kytarovky. Pojem „intelektuální“ jsem nepoužil náhodou, ale cíleně a v pozitivním slova smyslu. Texty jsou skutečně velice silnou stránkou kapely. Vnímavé, hluboké, ale ne moralizující nebo vyvyšující se. Naopak s břitkým humorem a z pohledu zkušeného člověka komentují život, společnost a celkové dění kolem nás. Přitom dle vzhledu tipuji, že Honza je stále dvacátník, takže klobouk dolů před jeho poetickou vyspělostí. Má i zajímavý pěvecký projev, kde používá různé polohy, od téměř mluveného slova, přes jemný zpěv, v některých momentech znějící jako mladý Janek Ledecký, až k pořádnému rockovému zařvání. Malé negativum byl zvuk bicích, konkrétně rytmičáku. Ale jak jsem zjistil později, bylo to nástrojem samotným a ne nazvučením. V podstatě od startu koncertu byl klub už plný.


ATOMY NEVADÍ byla další kapelka, kterou jsem neznal. A pro mě trefa do černého. Rockové trio původem z Litvínova, vycházející z post-punkového zvuku, s nadstavbou moderního indie rocku s psychedelickým nádechem. Skvělý zvuk, velice živé písničky, suprové texty, vynikající melodie. A taky skvělý muzikanti. Jestli bych je měl k někomu přirovnat, tak je to možná popovější a trochu více stoner (naživo) verze ROLE. Jsou taky více přímočarý a méně tajemný. Kapela má velice jasný ksicht a brutální drive. Brutalita není ukryta v tvrdosti, ale v neskutečné lehkosti rytmické melodiky. Už první písní rozhýbali celý klub a pak už nám nedali vydechnout. Co skladba to pecka. Připravují EP, zatím mají jen pár singlů a za mě zatím objev roku.



BYT Č.4 po letním festivalovém maratonu pokračují klubovým turné a na pražskou zastávku jsem se moc těšil. Viděl jsem je poprvé a dostal přesně to, co jsem čekal, plus ještě něco navíc. Jak už jsem zmiňoval v recenzi skvělého debut „Čtyři stěny“, jsou živým důkazem, že pracovitost přináší ovoce. Jsou na scéně v podstatě jen dva roky, jak mezi písničkami zmínili, právě tady v Café v lese hráli před dvěma roky svůj druhý koncert v životě, a už mají venku album, hrají fesťáky, kluby, předskakují spoustu známých jmen, natáčí klipy, a hlavně úspěšně budují fanouškovskou základnu. A to je základ, na kterém se pak dá stavět. Od prvních tónů z kapely sršela sebejistota. Perfektně sehraní, profesionální výkon, výborná komunikace s publikem. Rytmická sekce, jak bubeník, tak basák, hrají skvěle a táhnou tu rozjetou mašinu buď zběsilou rychlostí, nebo v pomalejších písních valivou mohutností. Překvapilo mě, že kytary zdaleka nejsou tak tvrdé, jak jsem naživo čekal. Zvukové nastavení je naopak bližší hardrockovým, nebo možná ranně heavy metalovým standardům dle vzoru AC/DC nebo IRON MAIDEN, takže žádné mohutné, power rockové zvukové stěny, spíš ten kovový, jen lehce zkreslený zvuk. Ale samozřejmě stylově je to mix alternativního rocku s drivem punk rocku. 


Zpěvák Pavel „Mazi“ Mazák taky jako by z oka vypadnul mladému Maťovi Ďurindovi z TUBLATANKY. Jeho styl zpěvu a frázování, které může být na albu pro někoho lehce proti srsti, je v živém projevu méně výrazné a prostě zpívá s plným nasazením. Do původní čtyřčlenné sestavy včlenili ještě dalšího kytaristu (na malém pódiu zdejšího klubu to vyvolává i drobné prostorové problémy), což jednak odbřemenilo „Maziho“, protože jeho texty jsou skutečně rozsáhlé a odzpívat to je celkem fuška, jednak posunulo zvuk k větší pestrosti. Primárně obohacuje kytarovou část spektra o různé vyhrávky, kudrlinky, atmosférické party, ale samozřejmě dodává i drive, když je potřeba. Za mě supr. No a koncert samotný? Prostě paráda. Přehráli víceméně celý album plus jednu novou (nebo možná starou?) skladbu, producent Tomáš Fröde jim album i pokřtil, a hlavně téměř zbourali, jestli to u sklepních prostor vůbec takhle jde říct, klub. U „Sarajeva“, jedné z nejtvrdších písniček to už byl brutální circle pit, mladí, starší, holky, kluci. Z vedle mě stojící party, odhadem pokročilejších třicátníků se jeden odvážil do kotle. Vrátil se úplně vyřízený, bez dechu, ale s úsměvem od ucha k uchu. Teplota už v té době dosahovala tropických hodnot, kluci na pódiu se v přímém přenosu sprchovali ve vlastním potu, ale evidentně si to užívali. Zvuk výborný, nasazení absolutní. Takhle nějak si představuji nepopsatelné čaro malých klubových koncertů.


A další důkaz, jak vážně kluci z BYTU Č.4 k tomu všemu přistupují – merchandise. CD/LP, několik dizajnů triček v různých barvách, odznáčky a různé další drobnosti.


11.10.2024Diskuse (0)Tomáš