O švédských GRAND MAGUS už se léta dá říct, že si udržují svůj kvalitativní standard, ale také, že o čemkoliv dalším, nad rámec jejich stylu, moc nepřemýšlí. Jakoby nikdy neměli potřebu vyhoupnout se mezi nejlepší spolky heavy metalu, spokojeni se svým kladivounským soundem a neměnnou textovou náplní odvádějí zkrátka dobré řemeslo. Ale aby o nich kdy někdo řekl, že jsou autory nějaké naprosto fenomenální nahrávky, toho se pravděpodobně nedočkají. Nevím, zdali jim opravdu stačí být ve svém ranku tak trochu popřední a dál si to nedělat složité? O Více

Brněnští HEIDEN se za necelé dvě dekády vyvinuli ve velice zajímavé těleso. Osmá řadová deska navíc podtrhuje jejich potřebu neustálého zdokonalování a postupného přibližování se líbivějšímu rockovému módu. Nevím, zdali se dá v souvislosti s novinkou „Země beze mě“ ještě mluvit o post-rockovém hájemství, každopádně kapela odvedla velkou porci práce a za studiové asistence producenta Ondřeje Ježka dala vzniknout materiálu, který může stále ještě oslovit příznivce přístupnější rockové alternativy, ale na druhou stranu si j Více

Postava zpívajícího klávesisty Darrena Whartona určitě není sledovačům hardrockového dění osmdesátých let neznámá. Tento Angličan proslul nejprve coby člen poslední sestavy irských THIN LIZZY, aby záhy, po smrti Phila Lynnotta a následném rozpadu této legendy, položil základy svému vlastnímu bandu, kde zúročil rovněž své skladatelské a pěvecké ambice. Základy kapely DARE byly položeny zhruba v roce 1986, aby se pětičlenný projekt svého debutu dočkal až o dva a půl roku později, kdy jim na jaře roku 1989 u AaM vychází deska „Out Of the Silence“ Více

Jak už jsem uvedl před týdnem v profilu HARDLINE, tahle původně americká hardrocková kapela se silnou italskou klikou právě v těchto dnech u Frontiers Records vydává svou šestou řadovou desku. Album se jmenuje „Life“ a kapela prostřednictvím nového materiálu navazuje na svou tradici pohodově poslouchatelného melodického rocku. Sice už je dnes italský původ průvodcem každého zúčastněného hudebníka v sestavě HARDLINE, ale hymnický hard rock zaoceánské provenience kapela umí vystavět stejně zručně, jako když v časech debutové a dlouho v dis Více

Bicman Marco Minnemann byl pro mne hlavním důvodem k nakouknutí do hudební kuchyně trojice muzikantů THE MUTE GODS. Minnemannův talent, známý především ze spolupráce s korunním princem prog-rockového žánru Stevenem Wilsonem, pro mě vždy byl dostatečným lákadlem k tomu, abych se zabýval i jeho činností v jiných hudebních projektech. Marcovým dovednostem sice budu jen těžko něco vytýkat, na druhou stranu nemohu tvrdit, že jsem propadl všem podnikům, pod kterými je podepsán. Například u jazz-fushion instrumentalistů THE ARISTOCRATS dostává jeho hra mnohem více pr Více

Svět kanadského génia Devina Townsenda je extrémně komplexní. Recenzenti na něho mohou nahlížet z mnoha perspektiv. Někdo bude na jeho nových deskách hledat neutuchající proud osudových melodií ve stylu alb „Biomech“, „Infinity“, „Terria“ a „Accelerated Evolution“, někdo progresi, další se zas bude prodírat eklektickou džunglí a objevovat odkazy a pojítka. Sám nevím, jak či odkud vlastně začít. Nejlepší snad bude konstatovat, že „Empath“ opět vykazuje mimořádné kompoziční parametry. Jedná se o obrovskou porci skvělé hudby, složené tak, aby stále bavila. Ačko Více

Podtitul této recenze by mohl znít například takto: VLTIMAS, aneb pročpak bychom se neměli bát „Illud-syndromu“. All stars projekty mám docela v oblibě. I když jen výjimečně přinesou něco mimořádného, často se mi dostane solidní dávky muziky, kterou mám skutečně rád, přičemž výkony zúčastněných povětšinou nesou jistý punc originality. Důležité je zachovat klid, nemít přehnaná očekávání a nenechat se strhnout tím, co se slibuje v tiskovkách a co se píše v prvních recenzích. Z tohoto důvodu jsem okolnosti vzniku společného dítka pánů Vi Více

Rok stará deska „Staying At Tamara´s“ mi stále vrtá hlavou. Rozhodně se nejedná o převratný milník v pop/rockové hudbě, nicméně ve své nesložitosti a ryzím písničkářském vyznění pořád ještě nepřestává bavit. Přestože nejsem žádným fanouškem Elvise Presleyho, tak mě z nějakých záhadných důvodů hodně přitahují reinkarnace barev jeho barytonu u stále žijících bytostí. První takovou byl, před dlouhými lety, zpěvák Michael Poulsen od dánských rockových superstars VOLBEAT a minulé jaro jsem natrefil na mladíka Georgea Ezru, o jehož druhém albu zde hodlám sepsat Více

A mě se to líbí! I když je pravda, že kultovní kapelu z Los Angeles, zvlášť po spojení dvou vůdčích person, může leckdo nařknout z absolutně nulové snahy o nějaký, byť jen sebemenší vývoj. L.A.GUNS jsou jednou z třeskutě zásadních kapel ze Sunset stripu. Parta co definovala kalifornskou scénu druhé poloviny osmdesátých let spolu s GUNS N´ROSES, a tak dnes asi nikdo, prakticky po třiceti letech od zlaté éry, neočekává něco jiného než řízný sleazy rock. Toho je na nové desce požehnaně. Materiál „The Devil You Know“ je již druhým albem po comebacku dvou pil Více

Podobný projekt si tedy nechám líbit. Když se pod zcela novou značkou znovu sejde kytarista George Lynch se svými někdejšími dvěma spoluhráči od DOKKEN, konkrétně památnou rytmickou dvojicí Jeff Pilson (baskytara) a Mick Brown (bicí), a za mikrofon se ještě ke všemu postaví Robert Mason, který se, přes současné působení u WARRANT, v minulosti vykazoval především zajímavou vokální prací pro další Lynchův band LYNCH MOB, jehož byl právě tento zpěvák dvakrát účasten, takže je slyšet z desek „Lynch Mob“ (1992) a „REvolution“ (2003), jedná Více