Last Hardrock Outsider

HARDLINE - Life

Jak už jsem uvedl před týdnem v profilu HARDLINE, tahle původně americká hardrocková kapela se silnou italskou klikou právě v těchto dnech u Frontiers Records vydává svou šestou řadovou desku. Album se jmenuje „Life“ a kapela prostřednictvím nového materiálu navazuje na svou tradici pohodově poslouchatelného melodického rocku. Sice už je dnes italský původ průvodcem každého zúčastněného hudebníka v sestavě HARDLINE, ale hymnický hard rock zaoceánské provenience kapela umí vystavět stejně zručně, jako když v časech debutové a dlouho v diskografii osamocené desky „Double Eclipse“ (1992) pětice oslovila příznivce raně devadesátkového AOR a v jejím středu stál tehdy kytarista od JOURNEY Neal Schon. Dnešek už je trochu o něčem jiném, ale hudba HARDLINE si i přes značné personální změny udržuje stále vysokou kvalitu, jakkoliv jde více méně o klasicky rockový mainstream.


Motorem formace zůstává po celou dobu existence HARDLINE zpěvák Johnny Gioeli. Energický chlápek s hlasem jako zvon posouvá skladby pětice správným směrem a dokáže dojem z nich patřičně zostřit. V podstatě se jedná o hodně kvalitního heavymetalového pěvce a věčného melodika se sytým hlasem. Jeho asi nejdůležitějším kumpánem je dnes klávesák a hlavní komponista Alessandro Del Vecchio, který se spolu Gioelim podílí na většině skladatelského procesu. Zdravě však působí i zbývající trojice hudebníků, takže ať už mluvím o baskytaristce Anně Portalupi, která je součástí HARDLINE již osmým rokem a byla rovněž u předchozích dvou řadových desek, nebo zde zmíním služebně nejmladší dvojici, Marco Di Salvia (bicí) a Mario Percudani (kytara), pro kterou je aktuální počin premiérovým zápisem, vše se zdá že šlape jako dobře namazaný stroj.



Úvodní vznosná trojice hymen „Place To Call Home“, „Take a Chance“ a „Helio´s Sun“ má patřičný švih a navrací v současnosti již italskou squadru (nikoliv azzuru) do správného rozpoložení. Refrény mají potřebnou rozepjatost a vše se nese v duchu melodického hard rocku, jaký od HARDLINE očekávají jejich příznivci. Následuje balada „Page Of Your Life“, která mne nepřijde zas až tolik úžasná, ale vždyť to znáte, někdo podobný typ písní vyhledává, ale zrovna u mne se obsese baladami jaksi nedostavuje. Tahle je z těch, řekněme banálnějších. Nicméně další skladby jako „Out Of Time“, „Hold On To Right“ nebo zejména „Handful Of Sand“ navrací nahrávce pořádný tah a hymničnost. Z dalších balad jako „This Love“ nebo „My Friend“ vyloženě teče cukr a jsou pro mne snad ještě nesnesitelnější než pomalý song předchozí. Tak trochu zbytečně se jeví i předělávka queenovské klasiky „Who Wants To Live Forever“. Sakra, kdo dnes ještě potřebuje předělávat skladby QUEEN? Zvlášť když se, díky nezapomenutelnému hlasu Freddieho Mercuryho, prakticky ani nedají odprezentovat lépe než originál. Gioeli sice není Mercury, ale výsledek je prostě kvalitní... revival. Alespoň že to není vyložený provar. Skladba „Chameleon“ je však znovu docela povedená, a tak se pokračuje ku spokojenosti.


Když bych měl k zvuku nějaké klasické evropské heavymetalové či hardrockové kapely přirovnat styl HARDLINE, volil bych připodobnění k dánským PRETTY MAIDS, ovšem pouze v oněch jemnějších a popovějších momentech, kterými oslavují inspirační vzory jako WHITESNAKE, VAN HALEN a další americké titány osmdesátých let. O žádný drtivý heavy metal zde prakticky nezavadíte. Stejně jako v případně podstatně tvrdších PRETTY MAIDS však HARDLINE zdobí stejně poutavá skladatelská práce, kde jsou součástí výsledného soundu i veledůležité klávesy. Verdikt je tedy jasný. Tahle sice aktivní, ale zapomenutá a neprávem opomíjená kapela prostě letos nahrála další docela povedenou desku, nic víc a nic míň. Jste li příznivci stylu, ta známka 70% bude optimální.




19.04.2019Diskuse (0)Stray
janpibal@crazydiamond.cz