Snad chápete, že jako domácí jsem prostě nemohl chybět u koncertu jedné z naprosto zásadních heavymetalových kapel historie. Britské legendy JUDAS PRIEST tedy přijeli do Plzně, navíc v doprovodu amerických MEGADETH, takže koupě lístku byla pro mne už od podzimu jistotou. Sice nechápu, proč se červnový koncert, navíc v rámci města s nejkrásnějším a největším letním amfiteátrem v republice, koná v hokejové hale s tou nejhorší možnou pověstí ohledně zvukové akustiky, ale budiž. Jelikož však akce vyšla nakon Více

I přes zdravotní indispozici jsem se nakonec rozhodl do Prahy jet a pojmout celý večer jako bleskovku ve stylu: rychle tam a stejně rychle zpět, ještě se mě totiž za třicet let metalového fandovství nestalo, abych někdy nechal předem zakoupený lístek propadnout. Se zafáčovanou nohou od kotníku po tříslo tak dorážím do Malé Lucerny zhruba něco málo po půl deváté, tedy asi čtvrthodinu po zahájení setu BARONESS. Příjezd vlakem do Prahy a následný odjezd jsem si rozvrhl tak akorát, abych v Hlavním městě pobyl jen dobu, kdy se bude v klub Více

O tom, jaký mají v metalové historii význam švédští matadoři AT THE GATES, bylo napsáno mnoho erudovaných slohů, a proto přepisování stránek ze všemožných hudební análů na úvod vynechávám. Předpokládám, že každý aspoň mírně sečtělý metalista, a těch sem chodí většina, má v tomto směru šajn. Osobně mě tato, už zase živoucí, legenda byla spíše známá spíše díky svým žákům-následovatelům: sympaťákům DARKEST HOUR, KILLSWITCH ENGAGE nebo různým pohrobkům původních členů jako například stále vynikajících THE HAUNTED neb Více

Spojení dvou dlouhověkých legend temné metalové hudby CRADLE OF FILTH a MOONSPELL nalákalo do pražského Roxy početný zástup fanoušků, což potvrdilo mojí tezi, že se toho v oblasti tvrdé hudby za posledních dvacet let mnoho nezměnilo. Obě kapely si stále, už od devadesátých let, drží dobré výchozí pozice a budou mít pravděpodobně v tuzemských sálech vyprodáno ještě za dalších deset let, obě však také spojuje realizace nového alba, ke které u obou došlo v podzimních měsících roku 2017 a konečně obě grupy se pravděpodobně ve Více

Při vstupu do Nové Chmelnice se sedmou večerní to nejdřív vypadalo na koncert, jehož svědky bude poloprázdný sál, což se pak nakonec nenaplnilo a na norské ENSLAVED později dorazilo něco přes dvě stovky lidí. Koncert hlavní kapely bych označil jako velmi dobrý, a i zde musím předem napsat, že to v průběhu první skladby rozhodně nevypadalo. Epicky rozmáchlá suita „Storm Son“ vlastně odnesla celé to desetiminutové ustalování zvuku a kapela se sama v průběhu ní teprve hledala. Jenže tihle Norové jsou natolik zkušeným a sehraným tělesem, že Více

Němečtí HELLOWEEN se již před rokem rozhodli zahladit letité rány a realizovat, spolu se dvěma svými někdejšími a stále opěvovanými spoluhráči z éry Strážce, velkolepé reunionové turné pod visačkou „Pumpkins United“. Zdali však po odježdění akce oba vzývaní borci – Kai Hansen a Michael Kiske budou i nadále působit v dosahu HELLOWEEN, tedy kapely, ze které kdysi vydatně pomáhali udělat opravdu velkou věc a zároveň která je uvedla na světovou scénu, není dosud jisté. Spíše se tak dnes jedná o jednorázovou akci, v průběhu které se Více

Takže v neděli na otočku Brno, okolo poledne tam a v průběhu noci na pondělí zas přes 300 km vlakem zpátky, člověk by nevěřil, jak jsou dnes podobné noční spoje plné, ale co jednoho nezabije ..., ostatně asi to znáte, i když to o tom nezabití/ posílení zjevně vždycky neplatí. V centru Moravské metropole se motám jako holub na báni a ptám se na klub Sono, přičemž severní směr klubu znám zhruba z mapy. Chlapík odpoví: To musíte na Čéskou, a pak šalinou dvanáctkou a nebo čtverkou na Veveří a po nějakých třech kilometrách bude ten klub vlevo. Když si t Více

SICK OF IT ALL (dále pak jen SOIA) jsou mojí naprostou srdcovkou. Kapelou do nepohody, která ryzí energií spolehlivě rozmělňuje jakékoliv pochmurné myšlenky kvasící v mozkových komorách. Antidepresivum dostupné bez lékařského předpisu. Už tomu bude skoro dvacet let, co jsem tyhle newyorské sympaťáky zaregistroval poprvé. Tehdy vlastně náhodou, to když po chladném industriálním setu Švédů MESHUGGAH, zahřívali publikum pro titány SLAYER. Naposledy tomu bylo někdy před třinácti lety, potom co jsem se utrhl od postýlky své řvoucí novorozené dcer Více

Znovu jsem se přesvědčil, že SATYRICON dnes stále platí za velmi silný koncertní band a navíc v rámci norské scény stojící pouze za sebe a to s nezaměnitelným, léty vybroušeným projevem, jenž si není možné s kýmkoliv jiným splést. Tuhle kapelu prostě můžete jen milovat a nebo nenávidět, i když to druhé se dnes zřejmě týká už jen ortodoxních „blackers“ nepřipouštějících jinou cestu, než tu, kterou samotní SATYRICON definovali před více než dvaceti lety albovým milníkem „Nemesis Divina“ a záhy navždy opustili, toužíc po další evoluci směrem k p Více

Sobota se nakonec vyvrbila jako docela zajímavý (vystupující kapely) a příjemný (počasí, pohoda, pokec nad pivem) den a to jsem se zpočátku těšil snad pouze na americké PRONG. Počasí už bylo tak nějak akorát, rozhodně nedocházelo k přeháňkám a teplota také nerostla přes optimálních dvaadvacet stupňů, takže vlastně ideální podmínky. Pořadatelé skvěle zareagovali na vznik bahna z předchozího dne a tak návštěvník na něco podobného v sobotu už nenatrefil. Do areálu jsem přišel akorát na čas, kdy svůj program zahajovali dánští nestoři zpěvnějšíh Více