Vydání desky „Pylon“ pro mě bylo velkým milníkem ve vnímání KILLING JOKE, kteří kolem mě neustále poletovali, ale nikdy jsem necítil potřebu pídit se po celé jejich diskografii. Jejich post-comebackové období a rockerštější přístup v něm zachycený se mi velmi líbí a právě s poslední deskou se to vše zlomilo, jakoby vše dotáhli k dokonalosti. Stal jsem se tedy jejich velkým fanouškem a začal jsem naposlouchávat i všechna ta stará osmdesátková alba. Právě někdy v této době ohlásilo post-punkové kvarteto turné se zastávkou v Praze. Palác Akropolis byla přímo Více

Znáte ty kapely, které v našich končinách vládnou z hlediska četnosti koncertů železnou pěstí a to doslova každý rok a nikdo z normální fanoušků rocku/metalu o ně nestojí? Jistě si každý vybaví svého zástupce. Ale existují také výjimky a to jsou kanadští ANNIHILATOR, kteří jsou v posledních letech každoročními návštěvníky České republiky a kteří se zcela jistě dají zařadit k tomu zajímavějšímu, ba dokonce nejlepšímu, co lze z hlediska metalových koncertních akcí navštívit. Já sám je od roku 2010 navštěvuji víceméně pravidelně a tak se jedná o mou čtvrtou p Více

Proboha, kam jsem se to dostal. Zhruba takový pocit mě provázel během úvodního představení australských nesmyslů KING PARROT. Frontman převedl v ostravské Garáži divadlo, kterým by zahanbil i Phila Anselma ve svém nejdivočejším období. Grind metal, pokud je to správné označení, se mi po této zkušenosti jeví jako naprosto zbytečný žánr a trochu nerozumím tomu, jak může někdo takový předskakovat vcelku melodickému duu nebo, jak já říkám, inteligentně podanému metalu od PRONG a EXODUS. Dál se touhle sebrankou nechci nijak zabývat, na pořadu dne byly zajímavější Více

Už je to více než dekádu, kdy se na scéně zjevila tahle australská skupinka oslavující 70. léta se svým majestátním debutem, který je navíc pro spoustu lidí dodnes nejlepším počinem. Však si také za singl „Woman“ odnesli cenu z největších, malý gramofonek. Velká sláva WOLFMOTHER však záhy upadala. Andrew Stockdale měnil sestavu jak na běžícím páse, což vyústilo dokonce ve vydání sólového alba. Poté naprosto v tichosti vydal nezávisle garážovou desku „New Crown“. V tu chvíli jsem si říkal, že je osud kapely zpečetěn. Když tu se náhle objevilo velmi a Více

Poslední den festivalu už byl z mého pohledu asi nejvíce odpočinkový, co se tedy sledování samotných kapel týče. A tak mne, snad kromě několika ojedinělých večerních jmen, ze soupisky mnoho nezajímalo. Když letošek shrnu, šlo o další akci pod logem BA, na kterou lze pozitivně vzpomínat. Nepatřím k přílišným remcálkům, takže za mne znovu spokojenost. Netuším, zdali do Josefova v roce 2016 přišla rekordní návštěvnost, mám za to, že spíš ne. Zároveň však odhaduji, že počet návštěvníků znovu atakoval osmnáctitisícovou hranici, dost možná jí Více

Komu se nelíbí současná podoba ARCH ENEMY, ten nemůže mít rád metal! Prostě nemůže. Tak nějak zřejmě zní nejvýraznější úvaha pátečního dne, která se týká kapel vystupujících na Brutalu. Danou větou vystavuji na tomto území stopku všem alternativcům, chytrolínům a věčným nespokojencům, pro které byl i tak dokonalý set, jaký v Josefově předvedli právě Amottovci, stejně málo. Jasně, že na tom growlu, jaký předvádí Alissa White-Gluz, vlastně vůbec neujíždím a byl bych opravdu radši za různorodější pěvecký projev, na který rozhodně má, ale o tohle zde Více

Návštěvy areálu v Josefově jsem tedy letos dávkoval hodně s rozvahou, takže hlavní starostí v poledním čase bylo zejména vybrání hospody, kde se dá rozumně najíst a tak nějak dát do kupy. Zkrátka žádnej spěch. K aktivním šílencům, co s obřím fotoaparátem na krku bloudí po place už od brzkého dopoledne, zrovna nepatřím, takže se nakonec první kapelou čtvrtka pro mne stali o druhé odpolední Němci OBSCURA, po instrumentální stránce hodně fajnová záležitost připomínající odkaz legendárního Chucka Schuldinera. V poměrně nové sestavě a s novou řado Více

Proč mám i jako fanoušek spíše měkčích a melodičtějších metalových a rockových stylů radši Brutal Assault než Masters Of Rock? Především proto, že organizátoři Brutalu dokáží dramaturgicky vždy zajímavě zkombinovat spoustu letité klasiky s kapelami stále ještě spjatými s klubovou scénou, s kapelami reflektujícími nové styly a trendy v tvrdé hudbě, jenž zde působí jako nositelé čerstvé energie a příslibů do budoucna. A právě proto vyznívá čtyřdenní svátek extrémní metalové hudby hodně pestře, což se děje navzdory zdánlivě užšímu žánrovému poli působnosti Více

Vlastně jsem si předem ani nedokázal tipnout, jakou odezvu si získá letní koncert Roberta Planta na lochotínském amfiteátru v Plzni. Nakonec vše dopadlo na výbornou a večer před téměř zaplněným letním kinem (něco přes sedm tisíc platících) se stal oslavou skvělé hudby a především nadžánrové otevřenosti, neboť, jak známo, právě bájný Zeppelin Robert Plant inklinuje v pozdním věku na své sólové dráze k směrům vycházejícím z barvitosti world music. Hodinu a půl trvající show hlavní hvězdy měla podobu proměnlivé mozaiky Více

Akcí, jako byla tato, se v naší zemi koná naprosté minimum. Už jsem si tak nějak zvykl, že pokud se v Německu konají zajímavé koncerty a že jich bývá hned několik desítek ročně, u nás člověk musí doufat, že na sebe někdo vezme ten risk a uspořádá alespoň jeden odvážný skutek za rok a dotáhne i kapely, které prostě nejsou jasné výdělečné tutovky. THE DEAD DAISIES se již pomalu profilují jako fajnšmekři klasického a poctivého hard rocku obohaceného o poctu legendárním kapelám ze sedmdesátých let a řekl bych, že komunita posluchačů, která se sdružuje na těc Více