Tragická je životní pouť ve vizích a představách dost možná nejdeprimovanější metalové kapely všech dob. Britští MY DYING BRIDE rozhodně na své třinácté řadovce „Feel The Misery“ málokoho překvapí. Okolnosti jejich hudební existence zná totiž každá hloubavá metla odrostlá v devadesátkách, protože tehdy právě oni kralovali ostrovní doom-metalové vlně. I dnes však nic neztrácejí ze své chuti po podobně deformované nadsázce a umění rozplakat všechny fanoušky pochmurných nálad. Osobně jsem je vždy vnímal (na rozdíl od PARADISE LOST) jako osobitou Více

Se čtvrtou řadovou deskou se na sklonku léta přihlásila i retrařům dobře známá švédská kapela z Gothenburgu, která v poslední době patřila mezi nejautentičtější záležitosti navozující vzpomínky na hardrockový dávnověk a psychedelii sklonku šedesátých let, GRAVEYARD. Ve své domovině, ale vlastně i v určitých částech západní Evropy velmi populární těleso vešlo ve známost zejména svým druhým počinem „Hisingen Blues“, který před čtyřmi lety znamenal naprostou senzaci a otevřel těmto historií rocku okouzleným seveřanům dveře do celého světa a to prostřednictvím s Více

Cítíš jak tě opouští síla a upadáš do nejhlubšího možného spánku. Všechny někdejší starosti z života cos prožil, se nyní zdají tak malicherné. Začíná pouť fascinující krajinou vlastního podvědomí, kde se ti odvíjí tvůj dosavadní příběh v mnohem jasnějších konturách. Odpovědi na všechny otázky, které sis vždy kladl, jsou zde jakoby automaticky vyhodnocovány, ale ať je výsledek jakýkoliv, nebrání ti v setrvale smířeném rozpoložení. Levitujícího tě vítají stále nové a nové krajiny, které jsou výsledkem aktivované fantasie ve tvé mysli, čas neh Více

Na to, abych se přesně orientoval v podhoubí současných rockových škatulek, už jsem přeci jen asi trochu starej. Dost přesně tedy nechápu význam stylového chlívku zvaného djent. O čem lze říct, že ještě je djent a co už jím není? Co tento druh tvrdé a technické hudby charakterizuje, nebo co všechno musí daná kapela splňovat, aby se o ní dalo říct, že jde o djent? Odpovědi na tyto otázky zcela přesně neznám, ale zhruba tak nějak tuším, jak podobný styl charakterizovat, jak se vyvinul a jakými vlastnostmi se vyznačují popřední kapely, které jej h Více

Seattleští QUEENSRŸCHE v sestavě s Toddem LaTorrem přichází s druhým počinem, který znovu platí za slušný powermetralový zápis, ctící zhruba stejný metalový mustr, prostřednictvím kterého tato kapela vešla ve známost na svém debutovém albu „The Warning“ (1984) a zopakovala jej posléze v mnohem aktuálnější podobě až na bezejmenném druhém začátku před dvěma lety. Kdyby nešlo o tyhle borce, určitě bych nyní nad druhým staromilským albem od stále ještě nové sestavy souhlasně pokýval hlavou a byl bych se situací tak něja Více

Původně metalcoreová pětice BRING ME THE HORIZON z oblasti Yorkshiru se vlastně příklonem k mainstreamové produkci netajila už na svém minulém albu „Sempiternal“, nicméně až letos jsou Britové u cíle svého snažení, nabízejí totiž ani ne tak umělecky dokonale vyšlechtěné dílo, jako spíše dokonalou sadu moderně ošetřených chytlavých songů, které mají šanci oslovit velmi široká pole mladých fanoušků. Kapela je již definitivně oproštěna od metalcoreových kořenů a hledí zde do dálav duhové budoucnosti, která je vymalována na pozadí nabytých optimistických Více

Po sedmi letech albového pauzírování, zápasu nejen s koncertním zápřahem a vlastními démony, ale i s nepříjemným úrazem, jenž si vyžádal dva roky rekonvalescence, se na scénu konečně vrací s novým materiálem chlápek, který velí od nepaměti kalifornské heavymetalové kapele W.A.S.P., Blackie Lawless. Tento můj velký oblíbenec z dávné minulosti dokázal mnohdy překvapit a v době, která jeho hudbě zrovna příliš nepřála, nabídl kolikrát materiál, který měl v sobě stále mnoho svébytného rock´n´rollového feelingu, životaschopnosti Více

A bez toho příšerného deathového growlu by to nešlo, co si o tom myslíte pánové? Možná ideální zhodnocení mých pocitů z určité, dnes již řadu let dětinské, formy písní nejen od těchto finských folk-epic metalových vytrvalců. AMORPHIS jsem totiž začal uznávat až na konci devadesátých let a za svá nejoblíbenější alba od nich stále považuji „Tuonela“ a „Am Universum“, takže teď asi přesně chápete, proč začínám recenzi tímto způsobem. Ono vlastně „Under The Red Cloud“ vůbec není špatným albem, z mého pohledu vlastně hudbu AMORPHIS zdařile rekapitul Více

Rozdělení QUEENSRŸCHE na dva samostatné útvary, používající totožného, na metalové scéně světově proslulého názvu, je jak známo minulostí, zatímco tři z původních členů spolu se zpěvákem Toddem LaTorrem a kytaristou Parkerem Lundgrenem pokračují pod osvědčeným jménem a svou hudbou navazují na klasické Hard´N´Heavy vyznění kapely z osmdesátých let, bývalý zpěvák a lídr QUEENSRŸCHE Geoff Tate si ponechal práva na jejich nejúspěšnější album „Operation: Mindcrime“ a jeho nový projekt pojmenoval podle tohoto slavného konceptu, který v roc Více

Skutečnost, že Kanaďan Jeff Waters je vynikajícím muzikantem a kytaristou, zůstává dobře známa každému metalovému pamětníkovi již více než čtvrtstoletí, stále více nám však tento vytrvalec se svými postupujícími lety a rovněž i alby dokazuje, že mezi jeho hráčskou zručností/ talentem hodným světové extra-třídy na jedné straně a skladatelskými schopnostmi na straně druhé je vlastně vcelku nepoměr. Jeff totiž už dvacet let nahrává se svými ANNIHILATOR alba, která po stránce nápadů a písňové zajímavosti jaksi pokulhávají za faktem, že jde jinak Více