Last Hardrock Outsider

KREATOR - Gods Of Violence

Tak se nám letos němečtí KREATOR stali čistě heavymetalovou kapelou, jakoby si svůj krok ani neuvědomovali, natož pak skutečnost, že se tím pádem dostávají na území, kde rozhodně nejsou takovými favority jako v žánru thrash a kde určitě nehrají v domáckém prostředí. Nicméně už minulá, velmi úspěšná deska „Phantom Antichrist“ a vlastně i její předchůdkyně „Hordes Of Chaos“ napovídaly cosi o touze kapely rozvíjet se směrem melodického a vrstevnatého metalu s nájezdy na obří refrény. Novinka „Gods Of Violence“ je prozatím nejpřímočařejším a vlastně i nejvýraznějším příklonem ke klasickému heavy metalu, k chytlavosti, košatým a vesměs melodickým kytarovým kejklím. Po sedmi posleších novinky jsem byl z její výstavby tak naleptán a zahlcen její sladkostí, že jsem své sluchovody musel urychleně neutralizovat prostřednictvím poslechu „Terrible Certainty“


 

Potom co jsem novou desku důkladně naposlouchal a potom co jsem si o ní s údivem všude možně přečetl jen samou chválu, musím říct, že mě vlastně tahle nová tvář KREATOR ani moc nevyhovuje, neboť legenda thrashe jaksi na úkor zvýšené melodiky trochu ztrácí svou agresivnější podstatu. Z formálního pohledu je „Gods Of Violence“ skvěle zvládnutým řemeslem, zvukově vypulírovaným a výsostně nazdobeným albem, které obsahuje celou řadu podnětných instrumentálních pasáží, skvostných partů, riffů, sól a vyhrávek, o tom netřeba pochybovat. Jasně, potvrzuji. Ale zajímalo by mne, zda-li může někdo říct, že se na novince nachází nadpoloviční většina opravdu mimořádně skvělých skladeb? Kolem mne totiž polovina nového materiálu posvištěla, aniž bych na jádru písní zaznamenal cokoliv jenom trochu výraznějšího, než tomu bylo v minulosti.

 

 

Ne, nelekejte se, nejde určitě o žádný průser, vlastně jde o kvalitní album, bohužel však u něj došlo k násilnému obsazení songů příliš nápadnou dávkou prvoplánovosti, která právě u této německé bandy má tu schopnost, že to její osobitost oslabuje. Z dlouhodobého pohledu není imunita KREATOR dělána na tento melodický styl, neboť právě ona typická štěkavá agrese je vždy od základu utvářela a kapela z ní čerpala už od svých prvních krůčků. Jak to tedy celé bezbolestně vysvětlit? Mě totiž letošní skladby značně splývají a ona melodičnost, která do nich nyní prosakuje, výsledku spíše neprozpívá, naopak, právě díky ní kapela přichází o svůj někdejší brus a nové písně jsou podřízeny jisté schematičnosti a celkové povědomosti.

 

 

U minulého alba „Phantom Antichrist“ bylo vše předáno s citem a hlavně s celou řadou skvělých skladeb a nápadů, které měly prostor dýchat. Zde mě ty melodie přijdou poněkud samoúčelné a jaksi nepodložené (některé dokonce až blbé) a působí tak, že jsou zde jen proto, aby nějaké byly a aby jich bylo hodně. Tak třeba bodrý pochod „Hail To The Hordes“ působí tak, jakoby Mille Petrozza dostal laso od RUNNING WILD a zanotoval by si s nimi do chůze nějakou bojovnickou odrhovačku. Může někdo bez problému říct, že něco jako „Side By Side“ je opravdu dobrá skladba? Samozřejmě že jí není. Do zblbnutí opakovaný a především stručný refrén „Satan Is Real“ mě také přijde až příliš okatě podbízivý. Ono to je tak, že na celé řadě letošních skladeb postrádám hlubší jádro, zajímavou pointu či neobyčejnost. KREATOR zkrátka vytvořili kvalitní produkt pro Nuclear Blast a ta deska se díky tomu tak vyvrbila.

 

 

Jenže abych furt nekritizoval, pak zde máme také klady. Potěší mohutný a plný zvuk alba, skvělé hráčské výkony stabilní sestavy, bohatá instrumentace uvnitř všech skladeb a naprosto mistrovská sóla, která ve skladbách jako „World War Now“, „Totalitarian Terror“ nebo „Lion With Eagle Wings“ řadím k doslova dechberoucím. Na desce nacházím čtyři absolutně perfektní skladby, proti kterým nenalézám žádných argumentů – divoká smršť „World War Now“ hned po monumentálním intru opanuje prostor takovým způsobem, jak by si každý letitý fanoušek KREATOR vždy ze srdce přál. Skladbě nechybí tvrdost, rychlost, skvělá instrumentace a naprosto vynikající gradace. Mille je v dobré hlasové formě, ale přeci jen trochu té únavy nezakryje. Přesně to samé, ale v ještě lepším provedení než u „World War Now“, splňuje „Totalitarian Terror“, jenž platí zřejmě za úplně nejlepší položku letošního seznamu. Strhující melodie jsou vlastní další hitovce „Lion With Eagle Wings“, kde je posluchač doslova chycen do labyrintu vyhrávkových spletenců, vyšívánek a třese se do poslední chvíle, zdali se z nich vůbec někdy vymotá. 



Odlehčenou hitovost má v sobě také riffově úderná, co do rytmiky však přímočará „Fallen Brother“. Neříkám, že se na albu nacházejí jen čtyři povedené skladby, ale na těch ostatních mne vždy něco trochu překáží. Kdyby se „Satan Is Real“ vyvarovala onoho otravně a stále dokola opakovaného refrénového sloganu, pak by bezesporu šlo také o velmi dobrou věc, neboť je v ní zachyceno několik zajímavých pasáží a třeba její sloky jsou také velmi povedené. V závěrečné „Death Becomes My Light“ začne Mille Petrozza do potemnělé akustiky zpívat svým zastřeným hlasem jako v časech alba „Endorama“, chvíli tuším velkou věc, avšak když se song rozjuchaně rozjede do koňáckého poklusu, nedokážu zahnat myšlenky na kýčovité metalové candrbály sériově dnes vyráběné pro německou a skandinávskou populaci a pro všechny, kdo každoročně přijíždějí do Wackenu. „Gods Of Violence“ je bezesporu kvalitně zhotovená věc, ale pár skladeb je až tak otravných svou snahou o bodré melodie, že se dá o albu mluvit, jako o jednom z těch lepších od KREATOR, jen opravdu velmi stěží. Subjektivně spíš 70%, ale z objektivnější celkové perspektivy slabších 80%.

 


29.01.2017Diskuse (40)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

stefanos23.03.2017 00:15

Tak čerstvý Testament a Overkill si užívám v reálném čase, vždycky do uší to potěší, ale jenom u Kreatoru tohoto si i bez poslechu hned vybavím chuť a vůni.

 

raf14.02.2017 20:58

Vážení, kdyby ještě někdo na poslední chvíli řešil dopravu do Vidně, 16.2.17, tak klidně přiberem dvě figury po trase FM(OV) - OL - Brno.

 

Valič
13.02.2017 20:55

Naštěstí je dnes plno kapel, které ten syrový (a surový) špinavý thrash z poloviny 80. let celkem slušně zvládají (Aura Noir, Desaster, Goatwhore, Nocturnal nebo Destroyer 666), ale originál je samozřejmě jen jeden.

 

zdenos13.02.2017 20:41

...Through the clouds Iam diving Over Babylonian fields, Below the stars,Beyond material dreamsManifest my independence this is true belief.. - tenhle úsek ze skladby Lion, během tý rychlý riffovačky to mě taky hodně bere :))

 

zdenos13.02.2017 20:30

tak to je krásnej fanouškovskej příspěvek, co každýho Kreatoráka potěší :))Vineu u toho nepopíjím, ty časy nepamatuju,ale myslím že si to užívám podobně (radostně:)). Jinak k minulému příspěvku: takový návrat do masakru ala 1985-86 se asi už nevrátí nikdy. V jednom rozhovoru se na to Milleho ptali, a říkal že album ve stylu Endless pain nebo PTK už nikdy nevydá, nevidí v tom smysl. Přesto by si to určitá skupina fanoušků žádala, na druhou stranu, ty nové, mladší posluchače zvyklý na jejich zajetej model by to asi nasralo no.

 

Valič
13.02.2017 20:04

Zdenos: To budu asi já. Když jsem slyšel poprvé začátek toho refrénu ("For tornados and hurricanes will not hold us back..."), tak jsem měl najednou pocit, že jsem zpátky v roce 1988 a poslouchám ze strýcova kazeťáku nějakou žhavou novinku (která ke mě samozřejmě dorazila s minimálně půlročním zpožděním), čtu si u toho komiks na zadní straně "ábíčka" a popíjím Vineu (nebo jak se ta břečka tenkrát jmenovala). :-)

 

Valič
13.02.2017 19:45

90% Nevím, jak je to možné, ale mě se novinka celkem líbí, což je dost divné vzhledem k tomu, že ty věci, které Kreator někteří lidé vyčítají, u jiných kapel nesnáším (příklon k metalovému mainstreamu, líbivé melodie, podbízivé refrény). I když mám k desce taky dost výhrad, pořád ji považuji za hodně povedenou a rozhodně při jejím poslechu nemám pocit, že jsem si omylem pustil nějakou vyčpělou kopii Running Wild. Samozřejmě by bylo krásné, kdyby kapela ještě někdy vydala nějaký pořádný masakr ve stylu Pleasure To Kill, na který už 30 let trpělivě čekám, ale obávám se, že teď už je to dost nereálné. :-)

 

zdenos06.02.2017 14:46

já mám v top oblíbených skladbách (4) World war now, Lion, Army, Totalitarian... Má někdo takhle hodně oblíbenou Army of storms? ta mě bere fakt hodně :))

 

Louža
06.02.2017 10:35

Čím víc to poslouchám tím víc se mi to kupodivu líbí. Podle mě je to ještě o stupínek lepší než Phanthom.

 

stefanos04.02.2017 14:31

A jinak jo, je to rvoplán jako Violent Rev.