Sympatické a ucelené dílo, kterým MORBID ANGEL vyzvali své fanoušky na procházku po stezce svých umělečtějších ambicí. Jedno z těch důležitých alb floridské deathmetalové scény počátku devadesátých let a rovněž hodnotné dílo i v rámci celé kompletní diskografie Andělů, to jest dle mého názoru album „Blessed Are The Sick“. Zatímco o dva roky dříve ultrarychlý debut „Altars Of Madness“ útočil na posluchače jako predátor s cílem svou oběť rozcupovat, zde došlo na soustředěnější a více promyšlenou nahrávku, oplývající silnou atmosférou, která se doslova noř Více

Švédští ENTOMBED skutečně neztratili nic z obrovské masy energie, která byla prezentována na jejich více než rok starém debutu „Left Hand Path“. Právě naopak, ještě umocnili svůj bzučivě podlazený sound, který v nových skladbách působil opravdu strašidelně. Museli však nejdřív vyřešit jistý personální zádrhel. Dostat se přes alkoholové problémy původního křiklouna Larse Görana Petrova, který si již na sklonku devadesátého sbalil svých pět švestek. Nesložili však zbraně ani chuť v plném nasazení pokračovat dál. Nakrátko sice angažovali Více

Když z temných útrob severského metalového undergroundu a rovněž z trosek obskurní smečky NIHILIST vzešla na světlo světa kapela ENTOMBED, psal se rok 1989. Nikdo v té době ještě ani zdaleka netušil, jak velkou lavinu stockholmské těleso na extrémní metalové scéně později spustí. Samotní ENTOMBED dost možná vznikli jenom z toho důvodu, aby se čtveřice svéhlavých mladíků zbavila svého dominantního spoluhráče Johnyho Hedlunda, který si po onom oddělení se od zbytku NIHILIST, za velmi krátkou dobu, postavil svoje vlastní těleso UNLEASHED a Více

Pokud patříte mezi tolerantní posluchače, kterým v posledních deseti letech vůbec nevadilo, že MARILYN MANSON na svých novějších dílech definitivně upustil od své stylizačně progresivní linie, jaká u něho byla se vší lehkostí nastolena v druhé polovině devadesátých let a také zkraje nového věku, a kde kombinoval dotaženou hudební složku s ještě dotaženější image a vždy dokázal překvapit novým konceptem, pak opravdu vězte, že vám asi nebude překážet ani jeho zrovna v těchto dnech vydaná novinka „The Pale Emperor“. Pro všechny ostatní Více

1996. Rok, který se stal pro brazilskou SEPULTURU zlomovým. Myslím to jak v pozitivním, tak i v negativním slova smyslu, protože velký úspěch alba „Roots“ značil, že i když měla kapela v posledních letech za sebou nezanedbatelnou obměnu svého hudebního směřování, dokázala na sebe poutat pozornost a hlavně získávat si nadále zcela nové fanoušky, kteří nebyli zasaženi jejich minulostí. SEPULTURA v době „Roots“ prostě oslovila úplně novou generaci metalových a hardcoreových fanoušků. Negativní stránkou byla situace uvnitř kapely, která měla k&nb Více

Musím říct, že „Chaos A.D.“ nakonec Brazilcům vyšlo přesně tak, jak od začátku zamýšleli a chtěli. Z alba je totiž ještě dnes patrné, že hlavním cílem bylo oslovení co nejširší fanouškovské obce v rámci metalové hudby. Promyšlená práce na nových skladbách, které působily oproti minulosti jaksi jednodušeji a zdobily je zejména krátké, snadno zapamatovatelné a úderné slogany, se zde spojila se zájmem producenta (Andy Wallace), posunout SEPULTURU na další dosud neprobádaný level, zde bych jen upřesnil - spíše někam jinam než vylepšit st Více

V návaznosti na velký úspěch „Beneath The Remains“ mělo vlastně „Arise“ pozici jednoho z vůbec nejočekávanějších metalových děl své doby. Kapela odjela na podzim roku 1990 do Spojených států, kde se pod dohledem renomovaného Scotta Burnse ve studiích  Morrisound v Tampě na Floridě jala nahrávání. Závěrečné práce se poté přesunuly do New Yorku a také New Jersey, kde svůj díl na mixu a výsledném masteringu odvedli také zvukoví inženýři jako Andy Wallace a Howie Weinberg. V jistém smyslu šlo o pokračování právě „Beneath Th Více

V dobré pohodě se vracejí právě v těchto dnech švédské stálice melodického death metalu THE CROWN, protože jejich novinka, jinak vtipně nazvaná „Death Is Not Dead“, pro mne představuje vyvážený a řádně šťavnatý vzorek severské zkázonosné hudby. Nutností jsou zde pořádně bzučící podlazené kytary, které neustále útočí v chuchvalcích riffů a jednoznačně dominují zvuku. Skvěle se povedla i sóla a nejrůznější vyhrávky, jenž skladbám naopak dodávají na větší rozmanitosti a v únosných mezích je projasňují. Myslím že s takovéto metal Více

Zdá se, že strýček Paulí z jižního Bronxu je tentokrát ve střehu, možná i více než kdykoliv od poloviny sedmdesátých let. Na jeho tváři sice alkohol za těch čtyřicet let zanechal jisté stopy, ale jinak uvnitř zůstává stejnej. Figurka co chodí po ulici v kloboučku, s nutnou sirkou mezi zuby, občas drží pouzdro od kytary, kdo ví, třeba si i hází míčkem o chodník. Je to bourák, ne každýmu se totiž povede poslat do prdele KISS,  mega úspěšnou rockovou instituci, se kterou strávil ve dvou fázích dohromady nějakých dvanáct Více

K poslechu nové desky jednoho z projektů Švéda Dana Swanö jsem vlastně přistupoval úplně s čistým štítem, protože jsem se o práci tohoto multi-instrumentalisty nikdy moc nezajímal, nevěděl jsem totiž, co mám vůbec čekat. Samozřejmě, že se ke mně za těch dvacet let donesly takové ty obecné informace, kde se asi hudba NIGHTINGALE stylově nachází, ale prostě přesný obraz: představa o barvě hlasu, představa o zvuku a tyto podobné věci mně chyběly. Musím říct, že jsem čekal opravdu trochu něco jiného. O prvních posleších bych tedy mluvil jako Více