Na začátku roku 2010, zrovna když vrcholily přípravy na mamutí akci Sonisphere, kde se úplně poprvé spolu na jednom pódiu představily všechny čtyři kapely, které tvořily už od druhé půle osmdesátých let silnou thrashovou The Big Four, přišel čas na návrat ztraceného syna Davida Ellefsona, Mustaineova dlouholetého spoluhráče, který s ním vlastně jako jediný přežil celých prvních  dvacet let (období v rozmezí let 1984-2003). Karavana nakonec zaznamenala nebývalý ohlas, protože přišla zrovna v době, kdy se dost vehementně do popředí zájmu metalový Více

Ačkoliv se to hned po Daveově návratu na pódia nezdálo pravděpodobné, MEGADETH se nakonec dostali do velice slušných obrátek. Celý rok 2005 byl věnován vydatnému koncertování po celém světě. Z počátku se tedy jelo americké turné v doprovodu thrash metalových veteránů z EXODUS, později pak na tuto šňůru navázalo evropské turné po boku na velmi krátko znovuobnovených hrdinů britského heavy metalu DIAMOND HEAD a celý koncertní program později vyvrcholil opět ve Spojených státech, pořadatelstvím mamutího turné Gigatour, kterého se kromě Více

V roce 2000 vypršela MEGADETH smlouva s jejich dlouholetým vydavatelstvím Capitol Records. Firma se navíc k nadcházející spolupráci stavěla poněkud nerozhodně (až odmítavě), takže se kapela brzy rozhodla vydat svou další řadovku u mladé britské značky Sanctuary Records. Mezi tím jejich bývalá stáj narychlo zaplácla poslední volné místo ve svém portfoliu výběrem „Capitol Punishment“. Naopak ta nová brzy vyjádřila spokojenost nad skutečností, že každou novou skladbu, každou notičku na připravovaném materiálu, složil velký Více

Na začátku roku 1999 se šlo opět do studia a Dave Mustaine, namlsán předchozím úspěchem skladby „Trust“, která byla rok předtím nominována na Grammy v oblasti heavy metalu, toužil po albu, které by ještě více přiblížilo hudbu MEGADETH širokým masám, tedy album rockově písňové a přímočaré. Na druhou stranu, aby se vyhnulo rozháranosti předchůdce „Cryptic Writings“. A protože byl až na pár výjimek s předchozí prací producenta Dana Huffa v Nashvillu spokojen, zopakoval si spolupráci s ním na totožném místě. To už mu více Více

Zkraje roku 1996 začal Mustaine práce na svém bočním projektu, jenž dostal název MD.45, čímž překvapil nejen fanoušky, ale i ty, kteří se považovali za znalce jeho osoby. Jednalo se o hudbu, která, díky své neotesanosti a přímočarému uchopení skladeb, pramálo souvisela s jeho pečlivě propracovaným heavy metalovým pojetím, prezentovaným roky u MEGADETH. Celé album „The Craving“ nazpíval frontman od americké punkové kapely FEAR, Lee Ving, což  se později ukázalo jako chybné rozhodnutí, protože to celý, nepříliš nápaditý, materiál ještě víc Více

Hektický rok 1993 byl u MEGADETH kromě koncertování zase jednou ve znamení další odvykačky jejich šéfa. Prostřednictvím té se znovu snažil alespoň na krátko vymanit z drogové závislosti, které, jak sám dnes tvrdí, propadal vždy v určitých cyklických intervalech. S tím souvisela i další podstatná událost a sice rozhodnutí odstěhovat se z bahna Los Angeles do nesrovnatelně klidnějšího Phoenixu v Arizoně, který se tak stal novým domovem nejen Mustainea a jeho rodiny, ale i dvou jeho spoluhráčů z MEGADETH – Martyho Friedmana a Davida El Více

Úspěch čtvrtého alba („Rust In Peace“) z podzimu roku 1990 a následná turné na jeho podporu doslova přes noc katapultovali MEGADETH do nejvyšších pater zaoceánské heavy metalové scény. Poprvé se tak o kapele nemluvilo pouze v rámci poměrně těsné škatulky thrash metal, kterou se vlastně Mustaineovci vždy do té doby snažili  obohacovat něčím navíc a skládat s jistými přesahy, což jim vyneslo účast v The Big Four, ale daleko více zaznívala v souvislosti s nimi označení jako progresivní (nebo dokonce americká) ob Více

Skutečnost, že hvězda MEGADETH do té doby stále jen stoupala a ambiciózní Dave chtěl tudíž udržet kapelu co nejdelší dobu v opojném lesku těch nejzářivějších reflektorů, ovlivnila nejen změny v sestavě, ale rovněž i časté střídání osob na postu manažerů starajících se o kapelu. Právě v tomhle období se na postu manažera v krátkých úsecích vyměnili hned čtyři pánové, což značí jak obtížné bylo zrzounovi požadavky plně uspokojit. Těmto lidem se zde ovšem věnovat nebudeme. Už začátkem roku 1989 došlo na další vý Více

Těsně před započetím prací na třetím studiovém albu, jenž později dostalo název  „So Far, So Good... So What!“ a vyšlo hned zkraje roku 1988, byli MEGADETH  zase jednou v dezolátním stavu. Přeci jen tempo, které kapela nabrala po úspěchu jejich druhé řadovky, se ukázalo být poměrně velké, v porovnání se vším co měli doposud za sebou. Navíc těch drog už bylo příliš mnoho. Na zlomové kroky týkající se zbavení drogové závislosti však prozatím nesebrali Mustaine s Ellefsonem dosti odvahy (sebereflexe). Jak už jsem psal v Více

Poté co se členům kapely podařilo přežít své první americké turné, byť se to díky tvrdým drogám a událostem jenž se na turné odehrávaly zdálo jakkoliv nepravděpodobné, začali spřádat další plány. MEGADETH si ostatně tou dobou získali pověst nejproblematičtější mladé kapely žánru, kapely, jejíž členové pokud se rovnou nerozpakují vyjít na pódium v drogovém rauši, pak umí svými poznámkami z pódia vyprovokovat k bitce i pořadatelskou službu. Jednoho večera třeba Mustaine do mikrofonu znechuceně utrousil, že nebýt ne Více