Jak tedy začít? Vlastně šlo v mém případě spíše o návštěvu ze zvědavosti než cokoliv jiného, protože i když se mi hudba OPETH v podstatě líbí a mám radost z jejich vývoje především na poslední řadovce „Pale Communion“, nepovažuji tuhle kapelu za něco, co bych nějak extrémně toužil na živo sledovat a opájet se tím. Přesněji řečeno, jejich hudební styl není úplně mou krevní skupinou, navíc Michael Akerfeldt je na mně prostě až moc „inženýr“, tím samozřejmě nechci říct, že by mne snad imponovali nějací vypatlanci, ale přeci jen když jdu na metal, je Více

ACCEPT letos obrážejí svět s novou řadovou deskou, která bez ohledu na různorodé hodnocení nabízí dostatek nového koncertního materiálu a jako již každý rok od velkého comebacku v roce 2010 mají čeští fanoušci možnost spatřit jejich koncertní fazónu také v naší zemi. Svátek klasického heavy metalu se letos konal ve Zlíně, který není německým titánům nikterak neznámým městem. Když pominu účast kapely na festivalu Masters Of Rock, byli ACCEPT na stejném místě před dvěma lety. Já jsem si na jejich návštěvu poměrně dlouho brousil zuby a jsem rád, že nakone Více

Rovnou se přiznám, že co se týče právě probíhající punkově bigbítové karavany Gajdy a dudy tour 2014, měl jsem to od začátku rozestavené tak, že čím se z trojice zúčastněných souborů jednalo o méně známou a méně věhlasnou kapelu, tím mne jejich vystoupení zajímalo více. Smyslem účasti bylo tedy v prvé řadě shlédnout vystoupení brněnské rock´n´rollové sebranky BOY, která zhruba před rokem vydala u německé společnosti Wolverine Records svou debutovou desku a posléze vzala menší kluby útokem. BOY jsou přísně vystajlovaný kvintet, který je ovlivněn neje Více

Výsostné představení deathmetalového old-schoolu zažila pražská Roxy minulý týden ve středu a byla ještě ke všemu narvána k prasknutí. Už houfující se skupinky fanoušků napovídaly cosi o nadcházejícím svátku tvrdé metalové hudby a protože se i následná vystoupení povedla, tuhle akci dost překvapivě považuji vlastně za vůbec nejlepší, jakou jsem kdy v tomto klubu, který se nachází poblíž Staroměstského náměstí, viděl. Své proto udělala také pohodová atmosféra bez všemožných (důležitost vyzařujících) fríkůlínů a jiných nar Více

Když jsem psal minulý týden recenzi na zatím poslední kousek rozsáhlé diskografie Richieho Kotzena „The Essential“, v duchu už jsem uvažoval, jaký asi bude jeho nadcházející pražský koncert a co nám vlastně zahraje. Je to totiž docela vtipné, ale s mistrem jsem se poprvé seznámil z propagačních materiálů lákajících na plzeňské akustické vystoupení, které se konalo v létě loňského roku. Letošní pražská zastávka pro mě byla tedy první živá zkušenost s tímto nadmíru nadaným umělcem. Já jsem rozhodně nezahálel a za ten rok jsem si poctivě prošel Více

Neexistuje dnes americké rockové kapely, kterou bych v Praze uvítal raději než právě kalifornské stoner rockery z QUEENS OF THE STONE AGE. Jsou totiž jedněmi z mála, kteří dokáží do značně obehrané rockové formy dostat svěží prvky a hlavně osobité nápady. Místem, kde se odehrál jejich koncert, byla zbrusu nová budova karlínského Fóra, prostor, který je na pořádání podobných akcí, tedy koncertů, jako dělaný. Moderní, funkcionalisticky řešený (přesto i svým vzhledem pohledný) sál mne vyloženě dostal, stejně jako jeho vynikající akustik Více

Musím říct, že jsem zřejmě v sobotu večer v ulicích Plzně viděl budoucnost tuzemského popu (nebo spíše jeho alternativnější formy). I když právě slovo „pop“, které je odvozené od slova „populární“, určitě nenaplňuje úplně přesně to, co právě Sára Vondrášková alias NEVER SOL se svou hudbou reprezentuje. Myslím, že je to vlastně dobře. Jednak ještě není natolik populární hudebnicí známou v širokém měřítku a za druhé její muzika je bohudík prostá všeobecné a na úrovni tuzemských komerčních rádií akceptované podbízivosti. Působí totiž od z Více

Vždy když se josefovský metalový svátek přehoupne do závěrečného dne (tedy soboty), nejde od rána nevnímat onen nepříliš příjemný pocit blížícího se konce. Letos byla nostalgie alespoň trochu zaplašena skutečností, že právě sobotní program skýtal nejedno želízko v ohni. Dost možná nejnabušenější program z celého festu tedy přišel až na samotný závěr. Bylo tedy nutné šetřit a prozíravě rozkládat síly. Přeci jen člověku už není dvacet let a taková nepřetržitá řada šesti zajímavých večerních vystoupení (bez jediné pauzy umístěných p Více

Páteční program letošního Brutal Assaultu jsem na rozdíl od sousedních dnů považoval (pouze co se tedy týče zúčastněných kapel) za s přehledem nejméně zajímavý den za několik posledních ročníků. Nevystupovala zde totiž ani jedna kapela, u které bych se považoval za fanouška či sběratele jejich hudby. Tohle se zde v Josefově dosud nestalo a tak jsem bral za vděk známějšími jmény z večerní části soupisky bez nějakých velkých očekávání. Zkrátka hodně uvolněný den. Švédští UNLEASHED patří ke klasikům první severské deathmetalové vlny, jenž se Více

Čtvrtek spolu se závěrečnou sobotou platil za vyvrcholení celého letošního ročníku festivalu Brutal Assault a nejen díky tomu, že jsme se právě hned čtvrteční večer dočkali vystoupení headlinerů z nejlepším – amerických thrashových legend SLAYER. Hodně nabušený program bylo tedy nutné podchytit už od časných hodin a jak jsem si předsevzal, tak jsem také splnil. Před jedenáctou tedy nedočkavě stepuji u jedné z hlavních scén, kde se zrovna chystá vystoupení dalších amerických thrasherů a sice žánrové (stále ještě) omladiny z HAVOK, kt Více