Páteční program letošního Brutal Assaultu jsem na rozdíl od sousedních dnů považoval (pouze co se tedy týče zúčastněných kapel) za s přehledem nejméně zajímavý den za několik posledních ročníků. Nevystupovala zde totiž ani jedna kapela, u které bych se považoval za fanouška či sběratele jejich hudby. Tohle se zde v Josefově dosud nestalo a tak jsem bral za vděk známějšími jmény z večerní části soupisky bez nějakých velkých očekávání. Zkrátka hodně uvolněný den. Švédští UNLEASHED patří ke klasikům první severské deathmetalové vlny, jenž se Více

Čtvrtek spolu se závěrečnou sobotou platil za vyvrcholení celého letošního ročníku festivalu Brutal Assault a nejen díky tomu, že jsme se právě hned čtvrteční večer dočkali vystoupení headlinerů z nejlepším – amerických thrashových legend SLAYER. Hodně nabušený program bylo tedy nutné podchytit už od časných hodin a jak jsem si předsevzal, tak jsem také splnil. Před jedenáctou tedy nedočkavě stepuji u jedné z hlavních scén, kde se zrovna chystá vystoupení dalších amerických thrasherů a sice žánrové (stále ještě) omladiny z HAVOK, kt Více

Kdo se někdy v posledních pěti letech účastnil festivalu Brutal Assault, toho nemohl letošní ročník ani trochu zaskočit. Prostě šlo o další „ typický Brutál“, jak jej všichni pravidelní návštěvníci znají a mají v oblibě. Nemám zájem na tom vypisovat právě zde svoje názory na věci organizačního typu. Nejsem totiž svou mentalitou založen tak, abych se v podobných věcech se zájmem vrtal (v domnění že snad něco ovlivním), nebo nedej bože kontroloval, zdali se třeba odpadkové koše vyváží s určitou pravidelností. Od toho máme jiné ambiciózní a Více

Když se rozdováděná partička okolo Mika Muira na počátku devadesátých let propracovala mezi novou metalovou elitu, pravděpodobně řešila, jak si své pozice co nejlépe udržet, aniž by jejich tvorba utrpěla na kvalitativní újmě. Ono pověstné obhájení je totiž vždycky složitější než samotná cesta vzhůru. Zpětně však musím říct, že na následujícím materiálu nazvaném „The Art Of Rebellion“ nakonec kapela zvolila úplně tu nejlepší možnou variantu. Znakem nahrávky byla totiž absolutní odlehčenost, hravost a až písničkově rocková forma, která šla ruku v ruce s mu Více

Co vlastně v krátkosti říct k SUICIDAL TENDENCIES z prvního období, tedy z doby ještě před tím než přišli s tímto skvělým materiálem? Asi v krátkosti tohle. Původně hodně nekompromisní hardcoreová agitka z Venice (něco o tom napověděl i song nazvaný „I Shot Reagan“ umístěný na kultovním a velmi průkopnickém hardcore debutu) se postupem osmdesátých let vypracovala z ortodoxní hardcore kapely s označením „Worst Band in Flipside“, jejíž koncerty byly v úplných počátcích (někdy kolem r. 1982) pouze přehlídkou agrese vyvoláv Více

Při zpětném pohledu na vývojovou linii hudby kalifornských SUICIDAL TENDENCIES je pravdou, že za pravověrný hardcore lze považovat pouze jejich bezejmenný debut z roku 1983, který se však i po jednatřiceti letech těší doslova kultovnímu postavení a samotná kapela z něho na koncertech dodnes čerpá, nicméně na dalších deskách už byl poměrně jasně patrný vývoj, konkrétně k metalovějšímu fundamentu a propracovanějším strukturám skladeb, které šly ruku v ruce s tím jak Mike Muir zkvalitňoval hráčský kádr. Tehdy se zde počal rýso Více

Zakládající člen a frontman Tommy Victor oživil svoji metalovou legendu PRONG před několika lety prostřednictvím comebackového alba „Carved In The Stone“, které dopadlo nadmíru úspěšně a od té doby se mu daří vše, na co sáhne. Pravděpodobně za to může jeho vnitřní přesvědčení, které ho vždy táhlo zpět ke své domácí formaci i za cenu možného sestupu zpět do undergroundu, protože jak někde sám Victor říkal: „Hrát s Ministry a Danzigem je skvělé, ale není to moje kapela… .“ Těsně před vydáním letošní novinky „Ruining Lives“ (recenze tu nechy Více

Vlastně jsem se okolo tvorby britských rychlíků DRAGONFORCE dosud pohyboval jen tak zlehka, takže bych si netroufl říci, že jsem nějakým detailním znalcem jejich šesti alb. Ty dosavadní mne ve větší míře příliš neoslovily ani navzdory faktu, že v případě této party jde o vskutku pozoruhodné a technicky zdatné muzikanty, schopné v neuvěřitelných rychlostech vystřihnout náročné kytarové kejkle. Zkrátka nadšení obrozenci pravověrného speed metalu. To co mne na nich vadilo byla poněkud obvyklá látka, která se zatraceně pevně držela zaběhlých speedmetalových sch Více

Těžko popsat pocity, které se ve mně mísí při každém vydání studiového alba tohoto kytarového génia. Svým sólovým debutem „Dragon‘s Kiss“ si  v roce 1990 zajistil členství ve zlaté sestavě mustaineových MEGADETH, ale už v roce 1992 ho skladatelský přetlak donutil nahrát další instrumentální studiovku „Scenes“ následovanou v roce 1995 podobně laděnou deskou „Introduction“ a právě tyto dvě nahrávky jsou krásnou ukázkou Martyho mistroství. Ony se totiž vymykají všemu, co byste čekali od rock/metalového kytaristy a zůstanou tak navždy ve zla Více

Na sklonku devadesátých let, jen co začal pomalu utichat veškerý humbuk okolo Osbourneova sólového tažení, dochází konečně na první větší reunion starých dobrých BLACK SABBATH. Tenkrát se však Iommi s Osbournem a Butlerem dohodli jen na koncertní podobě, což dlouho před fanoušky drželi v tajnosti. Už tehdy šlo o reunion neúplný, neboť Bill Ward se vzhledem ke své zdravotní indispozici nemohl účastnit úplně celého turné. To za něj později odbubnoval Vinnie Appice. I když šlo ve své době o jednu z nejsledovanějších událostí na metalové sc Více