ADRENALINE MOB - Men Of Honor
V souvislosti s projekty jako ADRENALINE MOB sám velmi nerad užívám přívlastku „supergroup“, byť je jasné, že kapelu tvoří několik muzikantů, kteří se již v minulosti na scéně objevili a sice v řadách poměrně úspěšných kapel. Album „Men Of Honour“ je teprve druhou řadovkou tohoto projektu, jinak vedeného především vokalistou prog-metalových SYMPHONY X Russellem Allenem. Jejich hudba je však od jeho hlavního působiště velmi vzdálena. Nečekejte žádné kytarové kejkle ani hradby kláves, nečekejte nic co by budilo dojem podobně umělecky vystavěné metalové hudby. Nejde totiž o nic jiného než o poctivě řízný americký power rock, který stojí někde na hraně mezi tamní obdobou mediálně přijatelnějšího heavy metalu (něco na způsob kapel STONE SOUR a jiných globálních dobyvatelů rockových charts) a vzdušnější hard rockovou polohou, která je zde zastoupena několika akustickými baladami. Vše je však složeno tak, aby odpovídalo aktuálním zvukovým trendům. Dojde sice na řádně hutné crossoverové riffy i chlapáčtější vokální momenty, jenž působí dravějším dojmem než by tomu bylo u jiných kapel útočících na nejrůznější žebříčky, ale deska si stále uchovává spojitost s mainstreamovou rockovou sortou, což někteří vezmou jako zápor, řada jiných naopak jako klad. Ono vlastně to stylové srovnání s posledními STONE SOUR není vůbec od věci.
K Allenovým současným spoluhráčům. Předchozí
a zároveň první album ADRENALINE MOB sice nabubnoval ještě Mike Portnoy (ex-DREAM
THEATER), ovšem dnes je v sestavě již někdo jiný, konkrétně AJ Pero,
portorikánský padesátník, který vešel ve známost především v dalekých osmdesátých letech
coby bicmen shock rockerů z TWISTED SISTER. Na čtveřici kapelu dnes
doplňují ještě schopný kytarista Mike Orlando a baskytarista John Moyer (dříve THE UNION UNDERGROUND, nyní ještě DISTURBED).
Tak zaprvé - „Men Of Honour“ je velmi
energické album, které z velké části stojí na zemitějších rockových
válech, nepůsobí však vůbec jednotvárně, což je jeho kladem. Allenův hlas se zde sice
pohybuje spíše v nižších a chlapštějších polohách, ovšem celé té masáži
to pouze prospívá. Nahrávka nepostrádá drive, zdravou agresi a velmi
moderní zvukový kabátek, přesto však o ní nemohu říci, že jde o něco
mimořádného. S tím souvisí druhá stránka věci a sice, že po skladatelské stránce se zde opět nepodařilo složit skladby, které by vzbuzovaly dojem něčeho výjimečného. O dobrou práci však jde zcela určitě.
Co se týče stylového uchopení hudby i skladatelského potenciálu nejde o nic neobyčejného. Je zde všechno tak nějak rovnoměrně vyváženo, poplatné době vzniku, nikdo prostě nechce příliš riskovat, takže je velmi poznat, že tahle parta prostě hraje zejména na oslovení co nejširší základny rockových fans. Velká jména americké scény jako DISTURBED, ALTER BRIDGE a STONE SOUR lze považovat za kapely s velmi příbuznými vyjadřovacími vlastnostmi. Každá z těchto věcí je však spřízněná kvůli něčemu jinému. Někdo kvůli hutnému zvuku, jiný kvůli podobné melodice či zalíbení v nepříliš rychlých válech.
Ostatně co je vlastně náplní druhé desky ADRENALINE MOB? Jedna svižná hitovka („Dearly Departed“), tři vcelku zdařilé balady („Behind These Eyes“, „Crystal Clear“ a „Fallin´To Pieces“), zbytek je pak tvořen o něco nabušenějšími vály, z nichž zejména úvodní dvě vypalovačky („Mob Is Back“ a „Come On Get Up“) album dobře nakopnou. Nejtvrdší věcí je zřejmě song „House Of Lies“, kde se kapele zadaří se trochu více rozparádit. Osobně předpokládám, že se najde celá řada posluchačů, kteří si tuhle sázku na jistotu amerického metalového mainstreamu oblíbí.
| 23.02.2014 | Diskuse (0) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
 |
