Last Hardrock Outsider

PROTEST THE HERO - Volition

Kanada je určitě jednou z nejzajímavějších destinací na mapě světové hudební scény. Místní klima značně podněcuje muzikantskou osvícenost a kapel se svérázným rukopisem se v zemi javorového listu rodí skutečně dostatek. Tímto nechci říci, že všechno na co kanadský muzikant sáhne skončí neslýchanou senzací, ale na druhou stranu mám problém vzpomenout si na jednu vyloženě průšvihovou výjimku(pokud tedy nepočítám Justina Biebera), která by potvrdila ono výše vyslovené pravidlo. Na konci loňského roku vyrukovali se svojí čtvrtou řadovkou i progresivní metalcoristé PROTEST THE HERO. Agilní formace z Ontaria okupuje klubová pódia více než dekádu, a přestože jejich hudební krmě není připravováno pro potřeby masivního stravovaní v závodní jídelně, zaznamenává skupina poměrně značně širokou fanouškovskou základnu. O její oddanosti svědčí i výše sumy, kterou fandové dobrovolně přispěli na pokrytí nákladů spojených s nahráváním recenzované novinky. Ona spontánnost a konečná suma na účtu mile šokovala i samotnou kapelu, jež sama iniciovala příspěvkovou kampaň, ve které lakonicky popisovala praktiky nahrávacích firem spolu s krví, potem a slzami hudební branže. Ač to zní téměř neuvěřitelně (a je zatraceně dobře, že se to stalo skutečností), tak bylo vybráno téměř třikrát tolik něž byl požadavek nahrávacího rozpočtu, jenž byl stanoven na cca. CAD 125,000.



Ještě před vstupem do studia musela pětice najít náhradu za odcházejícího bubeníka Moe Carlsona. Volba padla na uznávaného profesora Chrise Adlera z amerických LAMB OF GOD, který kolegiálně zaskočil pouze na natáčení, přičemž přijetí nového bicmena Mike Ieradiho proběhlo těsně před oficiálním vydáním desky. Když už jsem u té výpomoci, tak si pánové přizvali celou řadu hostů, především pak k mikrofonu a to hned osm. Při pohledu do historie zjistíme, že tento tah není až tak překvapující a nejednoho bystrouška může napadnout, že formace takto mazaně vytváří mírnou protiváhu charakteristické barvě ječáku frontmana Rodyho Walkera, jež pro mnohé může být až odrazující. Svěže potom působí časté proklady ženského hlasu hostující „stálice“ Jadeai Kelly nebo potom výraznější moment Kayly Howran v druhé položce „Drumhead Trail“.


Po hudební stránce je „Volition“ znovu doslova narváno kvanty fantastických a neustávajících kytarových ekvilibristik („Tilting Against Windmills“). Na rozdíl od ostatních rychloprstých hrdinů nemá dvojce Millar & Hoskin na svých šestistrunných monopostech zpětná zrcátka a hledí pouze a neoblomně kupředu. Nemilosrdné nájezdy kytarových hurikánů mají jediný cíl a to probudit další a další tornáda nových riffingů. Žádný motiv se zde neopakuje a pokud se opakuje, tak způsobem a rychlostí, který i hodně vycvičený posluchač-smrtelník jenom stěží zaznamená. Tyto agresivní ataky jsou navíc umocňovány perfektní prací obou rytmiků a zvláště pak hostující bubeník Chris Adler parádně využil svojí typickou techniku, jež se v první řadě soustředí na podporu a souhru s kytarovou sekcí. Adler stejně jako v LAMB OF GOD nijak extra neexhibuje, je to ovšem právě on, kdo tímto nesmírně efektivním stylem tlakuje do hudebních podkladů onu líbivou adrenalinovou nabušenost. Jeho krátké angažování do zdejšího kytarového šílenství se jeví jako promyšlený záměr mladých, avšak navýsost protřelých muzikantů.


Přes všemožné a neutuchající kytarové variace se může zdát, že na hudbu jako takovou už nezbylo místo, nicméně opak je pravdou. Deska má svůj řád a mantinely a není zas tak těžké si na ní najít celou řadu záchytných bodů (včetně decentních vstupů houslí a violy), které s přibývajícími poslechy navigují hlouběji do jejího nitra. Z „Volition“ totiž vyzařuje i dostatek osvěžující a specificky servírované melodiky („Yellow Teeth“, „A Life Embossed“, „Mist“), jež mírně usměrňuje onu divokou nadvládu metalcoreové energie a gejzíry excelentního muzikantství.


Jak už bylo naznačeno výše, hudba PROTEST THE HERO rozhodně není pro každého. Tolerantní a žánrově nesvázaný fanda tvrdé hudby, kterému se vize těchto Kanaďanů nezamlouvají by mohl aspoň férově uznat, že se pokusil rozluštit neotřelou metalovou křížovku. Ti z nás, kteří se prodrali až ke kýžené tajence, přišli na to, že „Volition“ je v rámci diskografie tělesa nejen skladatelsky nejambicióznější, ale i nejlepší deska a určitě i jedna z těch, která by v rámci loňské albové sklizně neměla zůstat zapomenuta.


03.03.2014Diskuse (0)Subeer
jirikubis1975@gmail.com