Psal se rok 1972 a Velkou Británií právě zmítala glam rocková horečka. Kapely jako T.REX, SLADE nebo SWEET sklízely se svými singly, mimochodem postavenými výhradně na jednoduchých a patřičně chytlavých bubblegumových melodiích, stejně jako na odlehčeném rockovém pojetí určeném pro nejrůznější Charts, obrovské úspěchy. Nikdo z těchto interpretů však tento žánr nedotáhl k takové dokonalosti a dlouhověké umělecké kvalitě jako právě DAVID BOWIE, který tuto vlnu prakticky odstartoval. Zkrátka a dobře, nová generace si žádala nové idol Více

Tahle severská kohorta, fungující již skoro dvacet let pod zástavou epického pagan metalu, v loňském roce nesmírně zabodovala. Jejich poslední album „Urd“ překonalo s naprostou lehkostí několik svých předchůdců. Šlo o materiál, který zvládl  čelit nejpřísnějším kritériím kvality napříč mnoha metalovými subžánry a kapele se zde podařilo vykutat ze symfonicky nazdobeného black metalu (což je vždy velké nebezpečí spadnutí mezi prachsprostý kýč) mimořádně krásnou epickou báseň. Mám pocit, že právě pověstná nazdobenost jejich dřívějších Více

V průběhu roku 1968 vpadli THE STOOGES na detroitskou scénu jako rozběsněná bestie snažící se rozprášit všechny ideály naivní květinové generace a stejně jako tomu bylo u spřízněných MC5, kteří míchali politickou agitku se syrovým rockem, se právě i oni vykazovali do té doby nikde neslýchanou animální divokostí. Jejich čím dál více navštěvovaná vystoupení, přitahující nedorostlou lůzu, plála ostrým plamenem, stejně silným, jako tomu bylo v této neklidné době u rasových bouří na okrajích velkých amerických měst. Autenticita v jejich jednod Více

Pro evropské fanoušky zaoceánské metalové scény začínají být STONE SOUR opravdu velkou událostí, pokud jí ovšem již dávno (díky úspěchům se svými prvními alby) nejsou. O tom, že jsou pojmem pro Američana, nepochybuji, ale zde se na podobné soubory nahlíží tak trochu jinak. STONE SOUR jsou zde stále bráni jako boční a více do mainstreamu hozený rockový projekt Coreyho Taylora, který stojí ve stínu SLIPKNOT. Jenže poslední roky se karta obrací, zatímco co maškary po tragickém skonu baskytaristy Paula Graye nevykazují žádné aktivity, STONE SOUR Více

Bylo potěšující, že se koncert švédských SPIRITUAL BEGGARS konal právě v Norimberku, neboť právě tohle německé město, známé také svým krásným historickým jádrem, si rozhodně zaslouží návštěvu i mimo zmíněnou hudební akci. Plán dne zněl tedy od začátku jasně – odpolední letmá prohlídka centra a večer pak do klubu na metal. Vlastně se ten večer v Rockfabrik nejednalo o samostatný koncert Amottovců, ale o celou přehlídku zdejších (stylově alespoň trochu spřízněných) rockových kapel, která měla vyvrcholit právě vystoupení stoner metalových Více

Zásadní pro několik pozdějších let Bowieho kariéry bylo zahájení spolupráce s velmi vlivným manažerem Tony DeFriesem a rovněž angažování drsňáckého kytaristy a výtečného rockového skladatele Micka Ronsona do čela doprovodné kapely. Z tohoto důvodu bylo následující dílo „Man Who Sold the World“ více kytarové, až hard rockové, ukuchtěné pod vlivem hřmotné hudby kapel typu THE WHO nebo LED ZEPPELIN, takže znamenalo po všech stránkách určité přitvrzení. Za všechno mohl právě Mick Ronson, jeden z nejnedoceněnějších a nejnápaditějších kytaris Více

Co dnes říct k nové desce SPIRITUAL BEGGARS? Znáte kytaristu Michaela Amotta v jeho obvyklém retrařském rozpoložení, kterým už dvě dekády uctívá hardrockové velikány sedmdesátých let? Znáte poslední alba těchto Švédů? Víte jak zněl robustní hard rock a heavy metal před třiceti a více lety? Říkáte ano? Tak potom víte o novince „Earth Blues“ všechno zásadní. Vlastně lze říci, že poté, co se před lety kapela vzpamatovala z odchodu svého frontmana JB Christofferssona (vydržel na dvě zdařilá alba – „On Fire“ a „Demons“, aby se posléze věnoval Více

Dnes již velká rocková ikona a praotec punku - Iggy Pop se narodil roku 1947 jako James Newell Osterberg ve městě Ann Arbor, stát Michigan. Když nepočítáme jeho několikaleté bubenické působení v lokálních beatových kapelách IGUANAS a PRIME MOVERS ( Ron Asheton se o nich později zmínil: „místní bluesové kapely, které obšlehly co mohly“) v průběhu bouřlivě postupujících šedesátých let, lze říci, že do svých devatenácti žil životem celkem spořádaného mladého Američana. Životem, který vůbec nesouvisel s ničím, co Více

Když newyorští THE STROKES vlítli před dvanácti lety na scénu se svým debutem - „Is This It“, stali se přes noc událostí. Jejich prvotinu lze ze zpětného pohledu považovat za jedno z velmi důležitých rockových alb předcházející dekády, takových, která záhy spustila ve Spojených státech obrovskou vlnu kytarového retra a garážového rocku. Ta v prvopočátcích značila návrat k určité přirozenosti a analogovému zvuku. Písně THE STROKES opanovaly zejména rozverně i tlumeně znějící kytary dvojice Albert Hammond jr. a Nick Valensi, ležérní hlas Julia Více

Dánští VOLBEAT jsou zpět se svým již pátým řadovým albem, prvním, na kterém se objevuje v roli kytaristy Američan Rob Caggiano, který byl donedávna znám z poslední sestavy letité thrash metalové kapely ANTHRAX. Úspěch předchozích dvou alb na evropském trhu udělal bez pochyb z VOLBEAT stadiónovou záležitost, hlad po novince byl tudíž obrovský. Jejich hudba osciluje zhruba někde na pomezí řízného rocku s punkovým nábojem, do kterého se promítají i prvky rockabilly, country, ale i hymnického metalu pro masy. Kapitolou samou pro sebe j Více