Last Hardrock Outsider

MR.BIG - The Stories We Could Tell

Italské vydavatelství Frontiers Records, které se stará už nějaký ten pátek dozadu o vzkříšení slávy nejrůznějších velkých jmen ze zaoceánské hardrockové scény osmdesátých let, přichází v těchto dnech se skutečným kalibrem. Nové album totiž po čtyřech letech ohlásila  i čtveřice MR.BIG, která již před více než dvaceti lety slavila úspěchy zejména díky svým baladickým singlům, jenže kdo kapelu už od tehdy zná trochu podrobněji, určitě dávno ví, že pod krátkou a údernou značkou se schovává kvartet znamenitých a velmi všestranných muzikantů, kteří patří k muzikantské špičce zpoza Velké louže. MR.BIG stejně jako umí zahrát na něžnou strunu, dovedou i řádně hard rockově zaburácet v tom nejšpičkovějším provedení. Třeba já osobně vnímám právě jejich razantnější hutnější songy za ty nejlepší, vždycky tomu tak bylo a za tím si do dnes stojím. U této kapely je navíc veškeré energické kouzlo znásobeno právě prvotřídními muzikantskými schopnostmi všech zúčastněných, takže když třeba Paul Gilbert hraje kytarové sólo, není to nějaké bohapusté předvádění, ale bravurní práce, která na krátkém časovém prostoru posunuje skladbu umělečtějším směrem, aniž by narušila její spád. Stejně tak je tomu v případě jeho tří spoluhráčů – baskytarového veterána Billyho Sheehana, bubenického mistra Pata Torpeye a v neposlední řadě zpěváka s originálním, až černošsky nakřáplým hlasem Erica Martina. Všichni tito borci dávají dohromady sestavu, jenž je (a vždy byla) obrovskou hnací silou. Z toho důvodu vždy MR.BIG platili na svých koncertech za nejsilnější možnou mašinu. Za dvacet let se však hudební trh výrazně proměnil, takže i MR.BIG se na mnoho let odklidili do ústraní. Člověk se dnes až podivuje nad tím, jak je něco podobného vůbec možné, že zrovna tak talentovaní hudebníci se rázem dostanou do pozice, že o ně není příliš velký zájem. 


Po hubenějších letech na přelomu milénia, kdy se jednotliví členové věnovali spíše soukromým projektům/aktivitám a pouze v případě nějaké té činnosti pod jejich společnou značkou byl na post kytaristy za Gilberta přivolán Richie Kotzen, se však MR.BIG dali v původní sestavě znovu dohromady. Letošní novinka „The Stories We Could Tell“ je již jejich druhou řadovkou po tomto comebacku. A musím říct, že jde znovu o nahrávku povedenou, dost možná nejlepší od jejich legendárního druhého alba „Lean Into It“.



Už úvodní „Gotta Love The Ride“ je parádní zemitou hardrockovou jízdou stojící na důrazných bluesových riffech, kde se objevuje vše, pro co jsem měl vždycky hudbu této kapely v oblibě. Zvuk je plný, natlakovaný, žádné akustické sténání, jen pořádné zaujetí pro hard rock, který od časů LED ZEPPELIN do současnosti prošel mnoha etapami. Nabízí se zde jisté srovnání s Coverdaleovými WHITESNAKE, ale projev obou zpěváků je natolik rozdílný, že se zde spokojíme s tvrzením, že společná je pouze kvalita a nadupanost. Song má patřičnou vrstevnatost a zdobí jej všudypřítomná Gilbertova kytara, která dovádí nad pestrou rytmikou. Eric Martin i v padesáti pěje jako o život a je ozdobou celé nové desky. Poněkud rozdováděnější formu má hned druhá skladba „I Forget To Breathe“. Třetí a o něco úhledněji pojatá „Fragile“ rovněž není žádnou křehkou slátaninou, ale hitovkou s jasnými rádiovými ambicemi. Pokud by se tedy v rádiích hrálo pořád to, co kdysi dávno a ne muzak ve stylu nějakých R´n´B sexy-soutěžících, že jo?


Čtvrtá „Satisfied“ je znamenité jižanské boogie a rovněž další z vrcholů novinky. Stejně tak se mohu vyjadřovat o následující „The Man Who Has Everything“, která zde představuje jednu ze tří přítomných balad. Zatímco druhá pomalá píseň mne příliš nezaujala („EastWest“), tak třetí („Just Let Your Heart Decide“) je vyloženě lahůdková a potvrzuje stabilní skladatelskou formu MR.BIG. Své současné živelné rozpoložení kapela dokumentuje tvrdšími songy, které pohání výrazný groove, tedy skladby jako jsou třeba „The Monster In Me“, „What If We Were New“ nebo „The Light Of Day“. Tyto písně přesně vystihují současnost. Nové album zkrátka funguje ve všech svých rovinách a zkušený kvartet se v ničem nezpronevěřuje své dobré pověsti. Klasické hardrockové album od kapely, která má v sobě stále mnoho chuti a entuziasmu do tvorby výtečných hardrockových nahrávek. Velmi povedená věc. 


CD zakoupeno za výhodnou cenu zde.


09.10.2014Diskuse (1)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

romant
14.10.2014 11:07

Jsem na to moc zvědavej, protože "What If..." bylo vynikající.