Během poslechu akustických tónů z debutního alba projektu APLAUS PRO DVA jsem si uvědomil, že bych se měl vrátit k dalším deskám, na kterých se činí zpěvák Desed. Nakonec začínám až s novinkou kmenových DARK GAMBALLE, kterou si teď dopřávám skoro každý den. Jde o poslech veskrze příjemný, přestože občas zabolí. Chytré texty za doprovodu výrazných melodií totiž sem tam asociují životní epizody, na které člověk nebývá pyšný, zvlášť když trpí diskomfortem spjatým s darem reflexe a svědomí. Na druhou stranu lze z uvedeného načerpat spoustu ener Více

Dobře si vzpomínám na dobu, kdy se THE BLACK CROWES stali v roce 1990 velkou senzací. Ačkoliv sami nebyli módou, na počátku devadesátých let se dokonale trefili do trendu, který si žádal přehodnocení a posléze odsouzení stávajících až reklamě pestrých mustrů v hardrockovém mainstreamu. Tehdejší doba, zmítaná nástupem alternativy, rapu a taneční hudby, si sice i v rámci rocku žádala nové tváře, ze kterých by šla sice nová energie, ale také opravdovost. Každý tento pojem chápal jinak. V případě THE BLACK CROWES lidem učarovala jejich náklonost k p Více

1994, 2004, (2014 vynecháme), 2024. Vypadá to, že letopočet se čtyřkou na konci má nějaký zvláštní význam pro GREEN DAY. Dvakrát ze tří vydali zásadní desku, a napotřetí to taky není špatný. „Saviors“ („Zachránci“) sice svět nespasí, ale minimálně je to dobrá deska, se kterou se pop/neo-punkeři z Kalifornie vrací zpátky na scénu ve slušné formě. Ještě více to možná vynikne ve srovnání s jejich generačními následovníky, BLINK 182, kteří loni taky vydali nové album, a které GREEN DAY v přímém souboji poráží na hlavu. Konec druhého desetiletí n Více

George Lynch coby činorodý muzikant a kytarista s útočným herním projevem sice dosáhl největších úspěchů v osmdesátých letech s kalifornskou hair-metalovou kapelou DOKKEN, ale osobně si myslím, že za jeho jménem se toho pozoruhodného ukrývá daleko víc. Ještě po šedesátce je totiž skladatelsky velmi plodný a vysoce aktuální, o čemž stále přesvědčuje skrze celou řadu svých kapel a hardrockových projektů. Možná je pro řadu zkušených a úspěšných hudebníků nepohodlné čelit novým výzvám, ne však pro Lynche. Přestože dlouhodobě jeho hlavní kapela Více

Za poslední tři roky u mě Album roku (mezinárodní) braly kapely s vokalistkou. Po britské scéně v roce 2023 nastoupila Amerika. A to dokonce tak asertivně, že se o samotné první místo popraly hned dvě kapely, které mají hodně společného, a zároveň jako by ani nemohly být více odlišné. Zlato nakonec patřilo PARAMORE, které můžeme zařadit mezi mainstreamovou rockovou scénu. Ale jejich více než zdatným soupeřem ze scény nezávislé se stali právě SCREAMING FEMALES. První paralela bude časová. Obě kapely vznikají v polovině první dekády nového m Více

Šest let od vynikajícího (z mého pohledu dokonce fenomenálního) alba „Firepower“ přichází JUDAS PRIEST s následovníkem, devatenáctým řadovým počinem nazvaným „Invincible Shield“, který má tu nelehkou úlohu se předchozímu blesku z čistého nebe přiblížit. Nutno říct, že se novinka opět povedla a představuje esenciální heavy metal, na jaký má patent právě jenom tahle anglická legenda. Všechno, co jste kdy mohli mít rádi na jejich hudbě, převážně tvořené od konce sedmdesátých let až po nedostižný milník „Painkiller“ z ro Více

Ano, DOGSTAR je ta kapela, ve které hraje na basu Keanu Reeves. Takhle začíná spousta článků o této formaci. A je to škoda, protože i její hudba je minimálně zajímavá. Ale asi to bude úděl všech podobných kapel, ve kterých účinkuje někdo známý z jiného uměleckého oboru, většinou herec, nebo moderátor, nebo jen jinak všeobecně známá osobnost. Takže necháme Johna Wicka dál honit padouchy a Nea zachraňovat svět v boji proti těm internetům a počítačům a podíváme se raději na kapelu samotnou, odkud se vzala a co nám aktuálně servíruje.Historie DOGSTAR se Více

„Fall“ od BORKNAGAR je krásná deska. Je o trochu tvrdší, než byly dvě předchozí „Winter Thrice“ (2016) a „True North“ (2019), ale stále se nese v podobném duchu. Vévodí jí barevný a rozmanitý progresivní metal nesený majestátními zvukovými plochami a občas okořeněný blackovými vložkami. BORKNAGAR začínali jako synové druhé vlny severského black metalu se zakukleným zvukem a rychlými blasty, ale dnes hrají výrazně pestřejší a méně agresivní muziku. Muziku v nejrůznějších tempech, bez zběsilých tremol nebo mnoha bláznivých rubaček. A kdy Více

Nebylo to pro Bruce Dickinsona lehkých devatenáct let od posledního sólového alba „Tyranny Of Souls“. Mám především na mysli jeho prozatím úspěšný boj se zákeřným nádorovým onemocněním. Do toho samozřejmě dlouhé a náročné koncertní aktivity stran IRON MAIDEN, kteří od té doby vydali čtyři řadová alba. Zvlášť pak když si britské legendy heavy metalu stále udržují výsadní postavení na scéně a členství u nich vyžaduje soustavné maximální nasazení. Dokonce od té doby začali jezdit střídavě na dva druhy turné. Jedno propaguje vždy aktu Více

Za vznik kapely TALISMAN může v podstatě náhoda. Na počátku roku 1989 ji spontánně založil Marcel Jacob, tou dobou baskytarista v sestavě sólového bandu Johna Noruma. Když mu totiž John odmítl nápady na celou řadu dalších skladeb, tou dobou připravovaných pro kytaristovu druhou řadovku, neváhal a nastartoval svůj vlastní projekt, jehož smyslem bylo přijít v rámci skandinávské scény s precizním melodickým hard rockem, nejen jaký znali posluchači z počátečního období slavných EUROPE, ale jaký byl tehdy v oblibě tak nějak všeobecně. Písně, které b Více