THE END MACHINE - The Quantum Phase

80%

George Lynch coby činorodý muzikant a kytarista s útočným herním projevem sice dosáhl největších úspěchů v osmdesátých letech s kalifornskou hair-metalovou kapelou DOKKEN, ale osobně si myslím, že za jeho jménem se toho pozoruhodného ukrývá daleko víc. Ještě po šedesátce je totiž skladatelsky velmi plodný a vysoce aktuální, o čemž stále přesvědčuje skrze celou řadu svých kapel a hardrockových projektů. 

Možná je pro řadu zkušených a úspěšných hudebníků nepohodlné čelit novým výzvám, ne však pro Lynche. Přestože dlouhodobě jeho hlavní kapela LYNCH MOB již od počátku devadesátých let reprezentuje kvalitu v rámci melodického Hard N´Heavy z Kalifornie (v rámci ní si Lynch plní sny dlouhodobě, obklopen ceněnými spoluhráči), pořád má dostatek energie přicházet ještě s něčím navíc. Máme zde tedy opomíjenou sólovou kariéru, čítající nějakých deset alb, a k ní se v minulé dekádě přidaly i projekty jako KXM (kde kytarový střelec působí po boku zpívajícího basáka Douga Pinnicka z KING´S X a bubeníka Raye Luziera z KORN) a také mise SWEET and LYNCH (zde kytarista spojil síly se zpěvákem od white-metalových STRYPER Michaelem Sweetem). V aktuální desetiletce je to především band nazvaný THE END MACHINE, v jehož řadách se George sešel se svými bývalými spoluhráči z DOKKEN a LYNCH MOB Jeffem Pilsonem a Mickem Brownem, přičemž za mikrofonem nejdřív stanul Robert Mason, zpěvák známý rovněž z LYNCH MOB a taktéž z pozdní fáze WARRANT. To se psal rok 2019 a bezejmenné debutové album zafungovalo. V té době ještě málokdo tušil, že nepůjde o jednorázovku.

Věnujme se tedy nyní právě THE END MACHINE. Mick Brown záhy přepustil svou židličku za bicí soupravou svému bratru Steveovi a v roce 2022, jen necelý rok po druhém albu „Phase2“, opustil projekt zpěvák Robert Mason. Na jeho místo brzy přišel vokalista s indickými kořeny Girish Pradhan (do té doby především frontman GIRISH AND THE CHRONICLES), dosud nejvíce známý z loňské projektu 13 kytaristy Joela Hoekstry (nyní WHITESNAKE). A protože nová, v pořadí již třetí řadová deska THE END MACHINE „The Quantum Phase“ vyznívá i s ním naprosto znamenitě a vesměs nabízí prvotřídní a hluboký hardrockový zážitek, je třeba uznat, že se Lynchovi cesta s touto pozvolna se měnící kapelou, od začátku podepsanou u italských Frontiers Records, zatím velmi daří a vypadá to, že jen tak neskončí. On je totiž nový materiál asi nejsilnější sbírkou, za kterou druhdy slavný kalifornský kytarista v poslední dekádě stojí.

Deska „The Quantum Phase“ nabízí jedenáct poměrně zemitých hardrockových válů, kterým je vlastní prvotřídní studiové ošetření a hlavně znamenitá hráčská i skladatelská vybavenost. Ta hudba v podstatě vůbec neposouvá žádné hranice, ale cizeluje zavedené mustry k dokonalosti. Předkládá špičkový vzorek amerického Hard N´Heavy v takové podobě, v jaké byl svým pojetím ustálen zhruba někdy v devadesátých letech, kdy bylo na všechno více peněz. Hymnické skladby se zde nerozpakují s výraznými, nikoliv však vlezlými či prvoplánovými refrény, songy jsou drženy znamenitou rytmikou, která dodává skladbám na mohutnosti, ale tím hlavním  a určujícím prvkem je agresivní a ryčná Lynchova kytara, jejíž riffy a živelná sóla odkazují ke škole, jakou tento střelec světu dával již v osmdesátých letech. Skladby se nijak nepředvádí, naopak je jim vlastní přímočarost a od prvního poslechu snadno vstřebatelné struktury. A tak už po chvíli nic nebrání k identifikaci silných stránek jednotlivých skladeb.

Hlas Girishe Pradhana lze měřit s daleko zavedenějšími zpěváky na kalifornské scéně a zmíněný vokalista je z mého pohledu velmi dobrou náhradou za Roberta Masona, přičemž u mladšího borce z aktuálního matra upřednostňuji především výraz a prožitek, ze kterého je cítit dokonce lehký příklon k bluesovému a soulovému prostředí. Možná to není tak nápadné, jako když zpívá třeba Glenn Hughes či Richie Kotzen, ale exotické zabarvení Pradhanova hlasu výsledek ozvláštňuje, nemluvě o tom, že jej zdobí i slušný rozsah. Každopádně v něm Lynch získal poměrně přesvědčivého frontmana svého projektu. Stále lze tvrdit, že THE END MACHINE dosud nenatočili průměrnou či dokonce slabou desku. Na Pradhanovi je pozoruhodné, že v sobě má osobitost, je schopen songy posouvat a nehledět na to, kterak vše zvládal jeho předchůdce.

Album zahajuje potemnělá „Black Hole Extinction“ stojící na bytelné instrumentaci, svižnějším tempu a hlubokých groovech. Okázalý refrén se střídá s bohatým kytarovým sólem a vše jede v naprosto dokonalém módu amerického Hard N´Heavy. Každý z muzikantů je totiž extratřídou. Odbíjení osudu a sirény doléhající z dálek jsou vlastní úvodu skladby „Silent Winter“, která začíná v pomalejším tempu, podporována Lynchovým ležérním sólováním, aby se záhy znovu přepnula do svižnějšího tempa a koncentrovanosti. Jde znovu o moderněji střižený hard rock, který tu a tam obohatí nějaké to progresivní kouzlo kteréhokoliv z instrumentů. Každopádně jsem si při poslechu této desky vzpomněl i na sólovou tvorbu Raye Aldera, zpěváka z FATES WARNING. Pradhan totiž svým hlasem nejen hladí, ale dokáže i řádně nebezpečně zavřeštět, zkrátka z mého pohledu velmi všestranný power/heavy zpěvák, jehož hlas nepůsobí klišovitě a banálně. Styl nahrávky je sice letitý, ale zvukové podání svědčí o potřebě dát všemu aktuálnost.

Trojka „Killer Of the Night“, prostoupená repetetivním power riffem a krátkým avšak nosným refrénem, je díky své chytlavosti a až osmdesátkovému heroismu jednou z největších hitovek této desky. Do ještě většího tempa materiál dostává halekačka „Hell Or High Water“. Já však o něco více cením riffovou jízdu „Stand Up“, která nabídne až glam-metalový odér DOKKEN a všechny potřebné vitamíny s visačkou made of George Lynch. Rozmáchlá „Burning Man“ je mocnou bluesovou baladou, prezentovanou se vším prožitkem a nasazením. Z mého pohledu tedy další z vrcholů alba. Nesporný potenciál hymničnosti má však třeba i „Shattered Glass Heart“ nebo na metalovější osmdesátá léta vzpomínající „Hunted“. Tyto dvě skladby nesporně drží druhou polovinu nosiče a představují ten nejlepší vzorek amerického hard rocku, ve kterém se pojí nové zvukové a hráčské prvky s klasickým pojetím Hard N´Heavy. Výtečná kalifornská žánrovka!

27.03.2024	Diskuse (0)	Stray janpibal@crazydiamond.cz