Na vrcholcích slávyV letech 1976 a 1977 vypukla okolo KISS horečka jakou Spojené státy nepamatovaly. Snad od doby Boba Dylana a nástupu legendárních chlapců z Liverpoolu žádné hudební těleso nestrhlo na sebe tolik pozornosti. Tohle krátké období platí do dnes v historii KISS za zcela zásadní dva roky. Nebylo prý tehdy vůbec snadné se jakkoliv fenoménu KISS vyhnout a to aniž by jste kdy byli fanouškem rockové hudby. Ćlenové kapely se těšili z oněch nadpřirozených historek, jaké se o nich šířili, účastnili se celé řady veřejných akcí, kde s Více

O legendární americké kapele KISS už se napsalo nepočítaně textů a příběhů, takže si nějaké detailní převyprávění historie masek odpustím. Pokud by však někoho jejich příběh zajímal, a to se všemi zákrutami a dějovými smyčkami, mohu mu vřele doporučit knihu „KISS bez masky“ od Davida Leafa a Kena Sharpa, kterou zhruba před osmi lety u nás vydalo nakladatelství BB art. Jde bezpečně o nejzajímavější a nejautentičtější počtení, jaké u nás kdy o této pozoruhodné kapele vyšlo. Tento seriál byl kdysi sepsán pro web metalopolis.net a Více

Rozkol uvnitř VAN HALEN vyvrcholil na jaře roku 1985 vyhozením diamantového Davea neboli Gigola (jak si s oblibou David Lee Roth nechal říkat). Paradoxně se to stalo v době, kdy Kaliforňané prožívali své nejúspěšnější období. Jejich poslední album („1984“) se totiž stalo celosvětovým bestsellerem. Zděšení fanoušci si zprvu nedokázali vůbec představit, že VAN HALEN budou kdy fungovat bez svého původního frontmana na stejném levelu jako v minulosti. Zatímco David Lee Roth neváhal a rychle postavil vlastní hvězdný band, kde mu sekundo Více

Vždy osobití VAN HALEN kašlali na nějaké striktní dodržování pravidel hard rocku a lehkomyslně obcházeli většinu klišé reprezentující tento letitý styl hudby, což potvrzovali už od konce sedmdesátých let nejen novátorským kytarovým zvukem, odlehčeným přístupem k rockovým songům, coby párty popěvkům mísícím v sobě vlivy blues, boogie, swingu a hard rocku, ale i stylem pestrobarevného oblékání. Nikdy např.nebyli na pódiu k vidění v modrých džínových uniformách, proč také? Z dnešního pohledu se dá říci, že VAN HALEN ve svých začátcích zac Více

Třetí díl profilového povídání zahajuji přesně obdobím, kdy si David Coverdale ještě stále nebyl zcela jist pokračováním s jeho WHITESNAKE, takže veškeré aktivity poměrně vázly. Tohle období se stalo jakýmsi prázdnem před novým nadechnutím slavné kapely a érou rekapitulací, kterou přeťala až comebacková turné v roce 2003. Ještě před tím však došlo na jeho, po dlouhé době jediné, sólové album, jenž tohoto legendárního hardrockového pěvce (natrvalo usídleného poblíž americké oblasti Lake Tahoe) zachytilo v poněkud netradičních hudebních polohác Více

S komercializací hardrockového a metalového prostředí se v roce 1983 převalil hlavní zájem o tuto hudbu z Británie do Spojených států. A protože poslední album „Saints An´Sinners“ toho příliš nového neukázalo a neřešilo (spíš se dalo mluvit o stagnaci), cítil Coverdale potřebu změn, díky kterým by WHITESNAKE chytili čerstvý vítr a byli by konkurenceschopní k těm desítkám nových Hard´n´Heavy akvizic rozjíždějících se tou dobou ve Spojených státech. Definitivní vkročení do metalových osmdesátých let sebou neslo pompéznější zvuk, navýšení chytlavos Více

Když se v průběhu roku 1976 DEEP PURPLE na osm let rozešli, jejich tehdejší zpěvák David Coverdale měl spoustu elánu pro nastartování své vlastní sólové dráhy. Jako čtyřiadvacetiletý mladík, který během tří posledních let nasbíral zkušenosti u jedné z největších hardrockových kapel světa, si byl vědom svojí šance i skutečnosti, že za krátkou dobu nasbíral mnoho fanoušků, kterým jeho sytý hlasový projev v řadách Párplů učaroval. Velký milovník žen a horečnatého blues tak přechází v krátké době na mnohými netrpělivě očekávanou Více

Nepolevující úsilí a snaha po častých koncertních aktivitách, stejně jako láska k rock´n´rollu, to vše hnalo Lemmyho Kilmistera a jeho band do čtvrté desetiletky existence legendární rachotící úderky. Právě poslední dekáda proslula stabilitou na všech úrovních. Jednak se samozřejmě vůbec nezměnila sestava kapely a mimo to MOTÖRHEAD nalezli definitivně svého dvorního producenta, kterým se už na albu „Inferno“ z roku 2004 poprvé stal Cameron Webb a svůj post si udržel. Respektive Lemmy Kilmister se svými dvěma spoluhráči neměli od onoho Více

Když v polovině devadesátých let Lemmy zdolal padesátku a oslavil dvacáté výročí od založení MOTÖRHEAD, málokdo si tenkrát dokázal představit, že jde o období, které se mu povede nejenom že minimálně zdvojnásobit, ale že dojde ještě k navýšení intenzity veškerých koncertních i studiových aktivit. V neměnné sestavě s Mikkey Deem a Philem Campbellem od té doby řádil bez většího zakolísání, chrlil každé dva roky další a další nový materiál a v neposlední řadě potvrdil status živoucí legendy, která se vším, co obnáší hudební život ve víru Více

Strastiplná cesta osmdesátými lety poznamenaná rozchodem a soudní tahanicí s Bronze Recordings a nepříliš výhodným přestupem ke stejně vykutáleným GWR (obě vydavatelství na tři roky po rozchodu s MOTÖRHEAD prakticky zabraňovala kapele cokoliv nahrát - přičemž vznikla ona jediná delší prodleva za celých čtyřicet let, kdy v letech 1988-1990 nesmělo od Lemmyho nic nového vyjít), ale rovněž změnami v sestavě, měla nakonec za následek pouze Lemmyho definitivní zocelení. To se nakonec projevilo na počátku dekády následující, Více