Rock ´n´ Roll není špatný, ale z toho co vydali v 80. letech, se mi zdá nejslabší. Když jsem ho slyšel poprvé, tak mě celkem překvapilo, že to vůbec není takový propadák, jak se o něm všude psalo.

Valič: Tak abys neřekl, přidal jsem Orgasmatronu bod, stejně tak albu Rock N Roll, které se mi nejeví horší než to co dělá Lemmy posledních dvacet let. U prvního dílu rovněž o bod zvýšena známka u Another Perfect Day na 9/10.

No nevím, skladby jako Mean Machine, Claw nebo Ridin´ With The Driver mi tedy moc vzdušňoučké nepřijdou (i když nevím přesně, co si pod tím výrazem představit). Já těch prvních osm skladeb každopádně považuji za takový lehký předkrm před "hlavním chodem". Schválně si tu desku dnes pustím, už jsem ji strašně dlouho neslyšel. Včera jsem po přečtení druhé části profilu poslouchal Sacrifice a mě zase ta deska nepřijde tak jednotvárná a zaměřená pouze na tu surovost, jsou tam i rockovější věci jako Don´t Waste Your Time, Out Of The Sun, Sex And Death nebo Dog Face Boy. Ale ono je to vnímání nějaké "tvrdosti" hudby dost subjektivní, takže asi nemá cenu se v tom dál pitvat. Pro mě jsou i ty melodičtější skladby Motorhead pořád tvrdší než většina death, black a thrash metalu. Proč? Protože Lemmy. :-)

Album "Orgasmatron" vůbec nepovažuji za jedno z těch tvrdších od MOTÖRHEAD. To splňuje akorát titulní skladba, jinak je deska celkem vzdušňoučká.

Ke zpracování profilu a charakteristice jednotlivých alb opět nemám námitek. Tentokrát se nicméně dost rozcházíme v hodnocení některých desek. Jak jsem tu někde nedávno zmínil, preferuji spíš ta drsnější alba, takže Orgasmatron, Sacrifice a Bastards bych dal určitě 10/10 (za vrchol diskografie považuji Ace Of Spades, ale to asi každý). Plný počet by ode mne dostala ještě alba 1916 a Another Perfect Day. K těm slabším naopak řadím Rock´n´Roll, March Or Die a debut (všechno za 7/10). Hodnocení zbývajících desek by se pohybovalo mezi osmičkou a devítkou).