Bowie se počínaje rokem 1974 propadá do silné závislosti na kokainu a stává se démonickým stínem svých bývalých imaginárních postav. Právě v průběhu dalšího amerického turné se však rozhodl definitivně skoncovat s extravagantními dekoracemi, kulisami, kostýmy i veškerou choreografií, a hlavně také se svým rock´n´rollovým zvukem, s nímž ještě nedávno sklízel po Evropě obrovské úspěchy. Na místo toho se pustil do „plastického soulu“, jak svou novou tvorbu začal v průběhu své americké mise nazývat. Na další koncertní šňůru už vyjela úpln Více

Druhé album „Fun House“ (nazvané podle domu na předměstí Ann Arbor, kde kapela dva roky pobývala) je dnes stejně jako první album považováno za nesmrtelnou klasiku a základní pilíř proto-punku, avšak zachází ve všech směrech ještě dál. Jde o abstraktní živelnou katarzi, která nekontrolovatelně pulzuje jako nějaký neznámý a také patřičně zhoubný organismus. Je zde znovu znázorněna veškerá syrovost garážového rocku tehdejší doby, navíc umocněna faktem, že se to celé nahrávalo živě a v poněkud partyzánských podmínkách, ale také touha se Více

Rok 1974 je dodnes všeobecně považován za vyvrcholení nejslavnější etapy britského hard rocku a s ním spřízněných hudebních oblastí. Šlo o zcela mimořádnou éru pro anglo-americkou hudební produkci, která přinesla tolik skvělých a zcela mimořádných událostí. David Bowie tou dobou již připravoval dalšího albového následovníka („Diamond Dogs“), ke kterému ho inspiroval pořad The 1980 Floor Show, který byl natočen pro britskou televizi NBC v londýnském Marquee, a také utopický román George Orwella „1984“. Proklamovaný návrat k temnější poloze alba „Man Who Více

Třetí pokračování příběhu o Iggym a jeho kapele THE STOOGES zachycuje výpovědi, které se vážou na období těsně po jejich debutové desce a jsou znovu čerpány z knihy Legse McNeila „Please Kill Me“, kterou u nás vydalo nakladatelství Nava zhruba koncem devadesátých let. Tento díl zachycuje část sezóny, kdy se kapela začala dostávat čím dál více do povědomí rockových fanoušků ve Spojených státech a začala platit za nebezpečné až zakázané zboží, tedy těsně před realizací jejich druhé desky „Fun House“ a následným pádem do několikaletého heroinového p Více

Psal se rok 1972 a Velkou Británií právě zmítala glam rocková horečka. Kapely jako T.REX, SLADE nebo SWEET sklízely se svými singly, mimochodem postavenými výhradně na jednoduchých a patřičně chytlavých bubblegumových melodiích, stejně jako na odlehčeném rockovém pojetí určeném pro nejrůznější Charts, obrovské úspěchy. Nikdo z těchto interpretů však tento žánr nedotáhl k takové dokonalosti a dlouhověké umělecké kvalitě jako právě DAVID BOWIE, který tuto vlnu prakticky odstartoval. Zkrátka a dobře, nová generace si žádala nové idol Více

V průběhu roku 1968 vpadli THE STOOGES na detroitskou scénu jako rozběsněná bestie snažící se rozprášit všechny ideály naivní květinové generace a stejně jako tomu bylo u spřízněných MC5, kteří míchali politickou agitku se syrovým rockem, se právě i oni vykazovali do té doby nikde neslýchanou animální divokostí. Jejich čím dál více navštěvovaná vystoupení, přitahující nedorostlou lůzu, plála ostrým plamenem, stejně silným, jako tomu bylo v této neklidné době u rasových bouří na okrajích velkých amerických měst. Autenticita v jejich jednod Více

Zásadní pro několik pozdějších let Bowieho kariéry bylo zahájení spolupráce s velmi vlivným manažerem Tony DeFriesem a rovněž angažování drsňáckého kytaristy a výtečného rockového skladatele Micka Ronsona do čela doprovodné kapely. Z tohoto důvodu bylo následující dílo „Man Who Sold the World“ více kytarové, až hard rockové, ukuchtěné pod vlivem hřmotné hudby kapel typu THE WHO nebo LED ZEPPELIN, takže znamenalo po všech stránkách určité přitvrzení. Za všechno mohl právě Mick Ronson, jeden z nejnedoceněnějších a nejnápaditějších kytaris Více

Dnes již velká rocková ikona a praotec punku - Iggy Pop se narodil roku 1947 jako James Newell Osterberg ve městě Ann Arbor, stát Michigan. Když nepočítáme jeho několikaleté bubenické působení v lokálních beatových kapelách IGUANAS a PRIME MOVERS ( Ron Asheton se o nich později zmínil: „místní bluesové kapely, které obšlehly co mohly“) v průběhu bouřlivě postupujících šedesátých let, lze říci, že do svých devatenácti žil životem celkem spořádaného mladého Američana. Životem, který vůbec nesouvisel s ničím, co Více

V průběhu sedmdesátých let nebylo v Británii mezi slavnými hudebníky pilnější a zároveň stylově všestranější osobnosti než Davida Bowieho. Při zpětném pohledu na jeho rozsáhlou diskografii ještě dnes udivuje, v jakém tempu tenkrát sázel jeden znamenitý a pokud možno stylově inovativní drahokam do svého portfolia. Jeho ohromný vliv na pozdější evoluci celých subžánrů populární i rockové hudby je dnes nezpochybnitelný. Když jsem se před mnoha lety dočetl, že se jedná o jednoho z nejpozoruhodnějších umělců druhé poloviny dvacátého stole Více

O tom, že úspěch alba „Permanent Vacation“ nebyl náhodný, a že je tedy nutné s bostonskými zlými chlapci stále počítat, potvrdilo snad ještě lepší dílo následující, nazvané „Pump“, které se ihned po svém vydání (na sklonku roku 1989) vyšvihlo mezi nejprodávanější nosiče tehdejší doby. Vzkříšeným rockerům a vyléčeným feťákům z AEROSMITH se tehdy na přelomu osmdesátých a devadesátých let poštěstilo, že se po deseti diskutabilních letech stali znovu jednou z určujících kapel americké rockové scény. Ruku v ruce s kvali Více