Ten nečekaný rámus upoutal její pozornost. Ne, nezdá se jí to. Změť zvuků vychází určitě z kuchyně. Upře ustaraný pohled na svou blonďatou pětiletou vnučku a vydá se prozkoumat zdroj toho nenadálého šelestu. Otevírá dveře do kuchyně a vnímá mrazivé znepokojení, jež hladově proniká do morku jejích kostí. Rozházené příbory na lince, převrácené spotřebiče a mléko rozlité po podlaze. Hotová spoušť! Odkládá sklenku s whisky a pomalu se prochází tím nevysvětlitelným chaosem. Kočka? Zloděj? Zvláštní zachroptění! Ta věc sedí nahoře na kr Více

Po vydání následující desky už nic nebude jako dřív. Zrození monstra - žádná jiná slova tak dobře nevystihují třetí řadovku NEUROSIS. Říká se, že třetí deska každého hudebníka ukáže, co v něm vlastně je. Zda půjde nahoru nebo se bude opakovat a upadne v zapomnění. V případě této kalifornské kapely je odpověď naprosto jasná. NEUROSIS opustili Lookout Records a svěřili se do rukou samotného Jella Biafry (zpěvák punkových DEAD KENNEDYS, kteří v roce 1993 již byli dávno u ledu) a jeho kultovního vydavatelstv Více

Jelikož jsem se na zdejších stránkách už několikrát rozepisovala o tvorbě zpěváka Marka Lanegana, možná nadešel čas se trochu pověnovat i činnosti jeho domovské kapely SCREAMING TREES. Byla to právě tato hudební formace, která Lanegana pro muziku objevila a nebýt jí, kdoví, kudy a kam by se Markovy cesty jinak ubíraly.   Město Ellensburg, ze kterého kapela pocházela, se nachází nějakých 150 km, v americkém měřítku coby kamenem dohodil, od Seattlu. Mělo s proslulou kolébkou grunge sice hodně společného, ale zároveň jako by bylo z j Více

Na konci osmdesátých let zřejmě nebylo v kuloárech základních škol tehdejšího Československa přehrávanější německé metalové kapely než právě S.D.I., tedy pokud přehlédneme serióznější spolky jako HELLOWEEN, ACCEPT nebo SCORPIONS, které trvanlivěji oslovily fanoušky, kteří se o heavymetalovou hudbu začali skutečně zajímat. S.D.I. totiž (na rozdíl od slavnějších krajanů) svou razancí a předáváním svých postojů zabírali také na lidi, kteří metalovou hudbu znali jen z letmého zprostředkování od spolužáků. Ano, trio z Osnabrücku dokázalo p Více

Nemyslím si, že by zde ještě nedávno někdo čekal recenzi posledního alba MILEY CYRUS, ale i na našem webu se mnohé vyvíjí a bariéry padají. Jasně že si člověk bude klást spousty otázek toho typu, zdali zmíněná zpěvačka nepůsobila před dekádou jako mladičká reprezentantka toho nejumělejšího a  nejbeznadstavbovějšího amerického popu? Ano, jednu dobu to byl Disneyland nejtužšího kalibru a obrázky Hannah Montany mohly čtrnáct let nazpět zdobit růžové stěny nejednoho dětského pokojíčku spolu s fotografiemi členů německé kinder-emo ka Více

Pozdní noční hodina, budova Fox Plaza. Bruce Willis ulehá pod stůl na malou podložku vybavenou kolečky. Leží na zádech a nad sebou vidí spodní část dřevěné desky. Budoucí scéna má jasně daný koncept. Boj o život. Režisér John McTiernan zadá povel a Willis se začne odstrkovat nohama. Nad ním na stole stojí kaskadér ztvárňující ozbrojeného grázla, který se herce snaží pronásledovat a skrze leštěnou desku zastřelit. Bruce Willis se po podlaze dosouká až na konec, kde nadejde jeho chvíle. Začne střílet a kapsle s krví ba Více

Nemíním psát úvod do mnohokrát omleté historie CYNIC ani zmiňovat peripetie provázející působení jedné trojice mimořádně talentovaných muzikantů na metalové scéně. Budu psát výhradně o nahrávce, která se zrodila přesto, že z tria Sean Malone, Sean Reinert a Paul Masvidal přežil rok 2020 pouze posledně jmenovaný. Pravda, nějaký ten kontext následující řádky určitě přinesou, dovolím si nicméně předpokládat, že většina čtenářů CrazyDiamond má jistý faktografický základ v malíčku a ti zbývající se brzy dovtípí. Pro jistotu ale pár pojmů přeci jen uvedu Více

Nápad zveřejnit na našem webu pětidílný seriál, jdoucí po albech amerických existenciálních zatvrzelců NEUROSIS, se zrodil během jedné z diskusí s jedním z našich čtenářů. Protože nikdo z našeho týmu tuhle jinak velice specifickou a pro vývoj alternativní metalové hudby posledních třiceti let důležitou kapelu detailně nesleduje, pokládám za zajímavé zde tento výlet po albech NEUROSIS přenechat na někom zvenčí. Svým způsobem jde i pro mne o posun hned v několika rovinách. Tou první je samoz Více

Po angažmá v Lindemannově dekadentním kabaretu bych už skoro nevěřil, že se Peter Tägtgren vrátí zpět ke skutečné hudbě a že se mocní bardi HYPOCRISY probudí z letargického spánku. Obavy se nenaplnily, a tak máme na stole a v uších další „pokrytecké“ menu, tentokrát pod názvem „Worship“. Samotná nahrávka pochází z přelomu let 2018/2019, jen si musela počkat na závěrečné studiové úpravy, které měl na starosti jako vždy sám principál a mistr zvuku v jedné osobě. Koneckonců celá novinka je tak trochu další Tägtrenovo dítě. Parťáci Hedlund a Horgh měli přispět Více

To jako vážně? Vlastně mě vůbec uniká smysl vydání podobné desky. Za poslední roky jsem v ranku klasického hard rocku neslyšel takto zbytečný, nezáživný matro. Netuším, co stojí za podobně unylým skladatelským i interpretačním výkonem této kapely na jejich čtvrté řadové desce. I když LUCIFER ani na svých předchozích třech albech nepatřili k bůhvíjak excelentním souborům, na současnou úroveň se jim nikdy sesunout nepodařilo. Z alba vám totiž v hlavě neutkví v podstatě nic, písničky nějak plynou a jsou tak nezáživné, zastaralé a tr Více