Umí zrychlit i zpomalit, jejich tempo je vražedné. Ne, nemám na mysli onen německý akční seriál. To jen vsetínští DONOR vydali velmi dobré power/speed album, které dobíjí baterky a při poslechu v autě zároveň svádí k sešlápnutí plynového pedálu. Že za tím vším stojí kopec tvrdé práce zdůrazňovat netřeba. Ostatně uvedený aspekt nezdůrazňoval ani baskytarista Mira Šipula, který odpovídal na naše otázky. Zdá se, že kluky z DONOR každá aktivita spojená s fungováním kapely prostě baví. Pusťte si jejich „Devět křížů“, začněte číst níže uvedené řádky Více

Možná se to bude zdát zvláštní, ale novinka „Excessive Outburst Of Depravity“ od německých thrash/deathových klasiků PROTECTOR je již jejich čtvrtým dlouhohrajícím albem v rámci desetileté post-comebackové éry. Všechna čtyři alba vznikla po přesunu někdejšího vokalisty z časů prvních alb (pouze těch z konce osmdesátých let) Martina Missyho do Švédska, kde k radosti mnohých pamětníků znovuobnovil teutonský band a za asistence tří tamních muzikantů – jmenovitě: Mathiase Johanssona (baskytara), Carla Gustafa Karlssona (bicí) a M Více

Když před dvěma lety lídr této formace Riley Gale neočekávaně zemřel, nevěděl jsem o kapele POWER TRIP z amerického Dallasu zhola nic, neboť tito osvícení Texasané zřejmě po celá léta nevěnovali příliš energie snadnému a efektnímu zviditelňování prostřednictvím těch nejúčinnějších informačních kanálů současnosti a naopak se věnovali celou dobu tomu nejdůležitějšímu, a sice neúnavnému koncertování napříč Evropou i Amerikou. Jejich postoje vlastně dokonale reprezentuje již smlouva s malým nezávislým vydavatelstvím Southern Lord Recording Více

Když jsem nedávno zpětně objevil texaskou hardcore-thrashovou kapelu POWER TRIP, nestačil jsem se divil, co že je to za rubanici a co v případě letitých subžánrů lze ještě vyprodukovat a přitom zůstat přirozenými, autentickými, nápaditými, zkrátka a dobře, ve všech ohledech svými. Jak je známo, v posledních dvou dekádách se roztrhl pytel s různými thrashovými revivaly povětšinou vzývajícími osmdesátá léta, ale mohl bych říct, že téměř žádný spolek mě nepohltil způsobem, jakým se to stalo pětičlenné partě okolo nebohého frontmana Rileyho Gal Více

Přestože kytarista a producent Tomáš Halama v našem rozhovoru o něčem jako světě HEAVING EARTH odmítl spekulovat, při poslechu nové desky „Darkness of God“ se podobným úvahám vyhnout nedokážete. Tentokrát však nemám na mysli ideovou nadstavbu, ale hudbu samotnou. Dokonalé skloubení hráčského umu s detailně promyšlenou kompozicí a silným prožitkem přece nabízí prostor, cestu pod povrch, uvědomění, možnost sdílení, univerzální působení apod.:-) Že se tak děje právě v hájenství death metalu, by nemělo být na překážku. Myslím, že Tomáš nám dostatečně obj Více

Nyní se dostáváme k nahrávce, která se stala definicí německého heavymetalového vzedmutí osmdesátých let. Pokud bych měl vybrat pouze jeden ryzí manifest stylu ACCEPT, a sice ve smyslu síly a hloubky jejich prazákladního směřování, šlo by bezkonkurenčně o jejich čtvrtou řadovou desku „Restless And Wild“. Ta pojímá tu nejdivočejší a nejhymničtější sestavu skladeb, jakou se kdy solingenská kapela vykázala. Tvrdím, že přesně to co značí „The Number Of the Beast“ pro britské IRON MAIDEN, platí v případě těchto Němců u alba „Restless And Wild“ Více

Občas ze zájmu i pro pobavení sleduji Šlágr TV či její slovenskou obdobu Senzi. Jsou zde k vidění mnozí zestárlí interpreti, kteří kdysi bývali pravidelně na obrazovkách, prodávali kvanta desek a vystupovali v plných sálech. A dnes? Dnes jsou vděční za papudenklové kulisy, klipy natočené na první dobrou a prezentaci svých dávných hitů před hrstkou pamětníků, v lepším případě na halfplayback. Prostě, není to legrace udržet se dlouhodobě na výsluní popularity, stále tvořit nové písničky a zároveň se nestat karikaturou sebe sama. Jedním z těch, kteří trap Více

O neokoukanou avšak poctivou heavymetalovou kapelu, která se vždy dokázala obejít bez nadýchaných klávesových aranží, bývala ještě nedávno docela nouze, nemyslíte? Situace se však s nástupem většího počtu klasických true-metalových posádek začíná v posledních letech lepšit. Rovněž aktivity jinak vcelku zkušených švédských WOLF velice vítám a jejich melodický Hard N´Heavy shledávám už podruhé za sebou v rámci možností působivým. Jen připomenu, že kapela na sebe výrazněji upozornila již minulou deskou „Feeding the Machine“ z roku 2020, k Více

Několikrát odložený pražský koncert HELLOWEEN se konečně dočkal svého uskutečnění a (jak by řekl klasik) že šlo o oslavu melodického metalu se vším všudy, která dokázala do pražské O2 arény přilákat i v nadprůměrně parném závěru června tisíce nedočkavých fanoušků, nemusím snad ani připomínat. A tak již v metru byly vidět proudy metalových fanoušků dorazivších ze všech koutů republiky. Po stránce návštěvnosti od začátku nebylo pochyb, že největší sportovní hala v republice je jediným možným vnitřním prostorem, který dokáže ty davy příchozích Více

Léta plynou, běhu života neunikl ani Jorn Lande se svým mocným hlasem. Na novém albu je zmíněný fakt občas markantní. Umělecky však dotyčný zestárl daleko dříve, dokonce bych řekl předčasně, nejpozději na albu „The Duke“ (2006). Právě zde totiž zavelel k nekompromisnímu návratu ke kořenům. Jakoby se najednou skoro panicky zalekl toho, kam až ho tvůrčí vzepjetí a hlasové dispozice třicátníka v rozpuku sil (ARK, BEYOND TWILIGHT a JORN – „Worldchanger“) dovedly. Sólový návrat k hardrockové klasice částečně kompenzoval spoluprací s power metalovými MASTERPLAN, Více