HEAVING EARTH - S napětím mezi akordy a bez kompromisů (rozhovor)

Přestože kytarista a producent Tomáš Halama v našem rozhovoru o něčem jako světě HEAVING EARTH odmítl spekulovat, při poslechu nové desky „Darkness of God“ se podobným úvahám vyhnout nedokážete. Tentokrát však nemám na mysli ideovou nadstavbu, ale hudbu samotnou. Dokonalé skloubení hráčského umu s detailně promyšlenou kompozicí a silným prožitkem přece nabízí prostor, cestu pod povrch, uvědomění, možnost sdílení, univerzální působení apod.:-) Že se tak děje právě v hájenství death metalu, by nemělo být na překážku. Myslím, že Tomáš nám dostatečně objasnil, proč.

Při „listování“ na stránkách Metal Archives jsem se v tvém případě dopracoval jen k HEAVING EARTH a BRUTALLY DECEASED. Obě party se však objevily a rovnou zvítězily. Skutečně před tímto „velkým třeskem“ nic jiného nebylo?:-)

No bylo, ale zpětně to nestojí za zmínku. HEAVING EARTH a BRUTALLY DECEASED jsem spoluzakládal a od začátku se podílel na jejich tvorbě a směřování. Ty projekty neprojekty před tím mi pomohly pochopit, jak má kapela fungovat, abychom se byli schopni dokopat k nahrání desky a nějakému koncertování.

Je evidentní, že tvým posláním jsou HEAVING EARTH. Jak vůbec s odstupem nahlížíš na jejich debut, a především pak na dost ambiciózní druhé album?

Debut „Diabolic Prophecies“ jsme měli připravený nějakých 15-16 měsíců od založení, a to jsme na něj nenahráli první tři skladby, které vyšly na demu „Vision of the Vultures“ v roce 2008. Na poměry HEAVING EARTH šlo o mimořádně plodné období. Ze zpětného pohledu deska trpí řadou neduhů prvních studiových nahrávek, především rychlost nahrání a „keep it live“ pojetí s ponecháním drobných nepřesností/nedohrání prostě u studiové nahrávky nefunguje. To se pak samozřejmě podepíše i na finálním zvuku. Přesto existují jedinci, co tuto nahrávku v rámci naší diskografie preferují.

„Denouncing the Holy Throne“ je jiný příběh. S přípravou a nahráváním jsem si dali načas, ze dvou rytmických kytar jsme udělali čtyři a řešili i drobné detaily, což je na výsledku slyšet. Problém s mixem a masteringem aranžérsky ambiciózní nahrávky vyřešil Honza Fastner (Lavadome Productions) oslovením Leona Maceyho (MITHRAS), který naprosto splnil naše očekávání zvukem, kde se mísí sonická brutalita s potřebnou čitelností a určitou vzdušností. Fakt si nemyslím, že by se nám něco podobného povedlo v českých podmínkách, ať si tady říká kdo chce co chce.

V recenzi jsem se srovnáním novinky s minulou nahrávkou věnoval jen málo. Mohl bys popsat, v čem jako tvůrce spatřuješ nejzásadnější rozdíly či posun?

Zjednodušeně by se dalo říct, že na minulé nahrávce jsme ještě dost vycházeli z amerického death metalu pozdních 90. let s častými výlety do vod současnějšího death metalu. Na novince je to přesně naopak – představujme naši vizi současně znějícího death metalu s méně častými odkazy ke klasikám žánru. Vzhledem k sestavě je docela výrazný posun i v muzikantských výkonech (což je podmíněno i hudebním materiálem) a v neposlední řadě je dost velký rozdíl v produkci, kdy hodně hlasitý masivní zvuk minulého desky nahradil čistší dynamičtější zvuk.

Může mít autor u takhle komplexního díla nějaké oblíbené okamžiky? Jsi na nějaké obzvlášť hrdý? Co třeba ten poslední monumentální riff na „The Lord’s Lamentations“, ceníš si ho?:-) [Ostatně celá skladba je vynikající. Ostatně celé album je vynikající; no, jak je vidět, ani mně se vybírat moc nedaří, a to jsem jen posluchač.:-)]

Ani ne, ta nahrávka musí fungovat v celé délce – ne, že se probrodíš nějakou vatou a pak to „bude dobrý“, ale asi vím, kam míříš. Ten poslední riff v „The Lord’s Lamentations“ má určitej „wow factor“. Neodvážím se soudit, jestli je na nahrávce podobně výrazných pasáží víc, ale nějak intuitivně se snažím konce skladeb gradovat, případně je ukončit nějakým hodně nosným riffem.

Připadá mi, že aktuálně kladeš velký důraz melodickou stránku, a to i ve vysokých tempech. Během dalších poslechů se uvedený dojem prohluboval. Učinil jsi o takové preferenci nějaké předchozí rozhodnutí, nebo k tomu došlo až v průběhu tvorby, tedy spíš spontánně? Předpokládám, že tě vydavatel k něčemu takovému netlačil.:-)

To je zajímavý postřeh. Osobně na sobě žádný příklon k „melodičtění“ nepozoruji, spíš bych řekl, že jsem se lépe naučil pracovat s napětím mezi konsonantními a disonantními akordy. Na nahrávce hojně využívám disonantní akordy, včetně krále všech disonancí, intervalu minor 9th, ale snažím se s nimi pracovat muzikálně. Proto ti asi řada pasáží vyznívá melodičtěji, i když hudební teorie o použitých akordech a intervalech hovoří jinak – a to je vlastně dobře.

Když už se bavíme o progresi, přijde mi, že neotáčíš kormidlem, ale spíš se snažíš o intenzivní rozvoj a absorpci? Čeho se tedy můžeme dočkat příště? Začínáš v tom mít jasno?

Tak ono otáčení kormidlem v rámci hudebního směřování je spíš vyjádřením bezradnosti/vyprázdněnosti než progrese. Nějaké nápady, kostry skladeb a aranže na další nahrávku už mám připravené. Hudebně budeme kontinuálně pokračovat ve směru vytyčeném na „Darkness of God“, ale žádné detaily ti v současnosti pochopitelně nedokážu sdělit – sám ještě netuším, co z toho ve finále vyleze.

Došlo k nějakému vývoji i v rovině ideové? Posunul se někam i bůh? Do role milujícího stvořitele asi ne:-), tak tedy neúčastného pozorovatele z temnot, zlomyslného stvořitele, či dokonce sadisty, anebo jinam? Co je ústřední tématem, které „Darkness of God“ prostupuje?

Hlavním tématem je transformace symbolů jako je víra a naděje, které se s postupem času mění na beznaděj a opuštěnost. Bůh pro mě zůstává stejnou chimérou, planou nadějí v cosi lepšího v nějakém neurčitém horizontu mimo čas a prostor. Jako iluze se nemá kam posouvat – pokud vnímáš boha jako určitou entitu (pozorovatele z temnot, zlomyslného stvořitele), potom připouštíš, že může mít Bible, a další sepsané příběhy ze starověku, pravdu.

A jakou roli má ve světě HEAVING EARTH člověk…?

Nemluvil bych o nějakém „světě HEAVING EARTH“, vycházíme z obyčejných lidských zkušeností a pozorování. Otázky metafyziky nás nezajímají, pokud se někdo potřebuje stylizovat do určité role – dobře mu tak.

Dobře, vraťme se zase na zem.:-) Od vydání „Denouncing the Holy Throne“ přeci jen nějaká doba uplynula. Mohlo být „Darkness…“ v ideálních podmínkách připraveno o dost rychleji? Jinak řečeno, přichází za tebou nápady pomalu, nebo čelíš tvůrčímu přetlaku a zároveň narážíš na limity realizace?

„Darkness of God“ asi mohlo vyjít dříve, ale s největší pravděpodobností by nahrávka zněla trochu jinak. Ten dlouhý interval mezi nahrávkami je daný změnami v rámci kapely, složitostí samotného nahrávacího procesu i mým přehrabováním se ve skladbách/aranžích. A zcela upřímně; na skládání musím mít náladu, není to tak, že bych každý den seděl u kytary a skládal. Speciálně v letních měsících si s chutí dávám oraz.

Nakolik tě pak bavil (a obecně baví) právě samotný nahrávací proces? Ptám se, protože tentokrát musel být náročný snad ještě více…

To strašně záleží na situaci. Třeba nahrávání kytar byla totální vymejvárna, kdy jsem buď nahrával, nebo dělal supervizora, když nahrával Marty. Pět dní v kuse, každý tak 9-10 hodin čisté práce. Na konci jsme byli s Martym slušně dobitý. I proto je potřeba session včas zatípnout a odpočinout si – v našem případě si dát večer pivko a trochu poklábosit. Jinak mám k nahrávání kladný vztah, možná proto, že ho mám spojené s večerní socializací, v případě méně náročných projektů i s celodenní pohodou.

Jakou úlohu sehrál při přípravě novinky váš vydavatel Lavadome? Mám pocit, že Honza je nejen srdcař, ale i skutečný perfekcionista, který má navíc rád věci pod kontrolou. Docházelo mezi vámi někdy k nějakým střetům a pak i kompromisům?

Ne, k žádným střetům ani kompromisům nedošlo. Honza Fastner má sice určité představy o zvuku a dynamice nahrávky, ale v tomto bodě mezi námi panuje shoda. Jinak co se týká samotné hudby, tak si do ničeho kecat nenecháme. Kompromisy obecně patří spíš do politiky než do muziky.

Co třeba zvuk, věděl jsi od počátku, že nahrávka bude mít takový dynamických rozsah, a jak jsi vlastně ve výsledku spokojen s tím, že nahrávka efektně netlačí, ale více dýchá a hraje?

To naprosto ne. Materiál na „Darkness of God“ nabízel řadu možných zvukových interpretací a v jádru záleželo především na volbě člověka, co bude nahrávku míchat a masterovat. Byl jsem znovu v kontaktu i s Leonem Maceym, ale nakonec jsme se rozhodli pro Andreu Petucca z italských AD NAUSEAM. Nějaký čas jsme spolu hledali zvuk, co bude nahrávce nejvíc slušet, ale s výsledkem jsem opravdu hodně spokojen. To, co píšeš, že „nahrávka efektně netlačí, ale více dýchá a hraje“, je myslím jenom dobře

Co jiní vydavatelé, ozval se v mezidobí někdo? Lákalo by tě třeba vydání u borců ze Season of Mist, případně u jiného většího labelu?

V mezičase se ozvalo pár labelů, ale buď šlo o naprosto nerelevantní záležitosti nebo o konkurenční čistě death metalové zahraniční labely. Věc se má tak, že máme s Honzou nějakou dohodu a přesun k „třeba trochu známějšímu“ labelu mi nedává smysl. Samozřejmě vydání u většího labelu typu Season of Mist už je trochu jiný příběh, ale ani to nemusí automaticky znamenat postup o patro výš, navíc jsem v tomto bodu realista – nehrajeme zrovna metalový mainstream.

V jaké fázi jsi měl jasno o nové sestavě. Vybíral jsi své spoluhráče už s hotovým demem?

Sestava se tvořila postupně a nezávisle na přípravě desky. Marty s námi odehrál v podstatě všechny koncerty k minulé desce, Marka (BRUTALLY DECEASED, SOMNIATE) jsem ohledně vokálů oslovil v momentě, kdy jsem věděl, že se rozpadá sestava z „Denouncing the Holy Throne“, bubeníka jsme museli zaplatit a s Tomášem Ledvinou jsme se o nahrání basy na nový Heaving bavili nějaké dva/tři roky před samotnou realizací.

Jak jste si Martym podělili kytarové party? Jinak řečeno, co jsi mu nechal?:-)

Budeš se divit, ale měl toho docela dost. Řekl bych, že tak 70 procent kytarových linek na „Darkness of God“ nahrával Marty. V případě kvality nahrávky musí jít ego stranou, nahrávali jsme v základu čtyři kytary a bylo nutné, aby kytarové linky byly nahrané co nejlépe a nejpřesněji, tzn. ideálně z jedné ruky. Speciálně v těch dost technických pasážích, kde je nejvíc slyšet rozdíl v technice, úhozu a timingu, nahrával Marty všechny čtyři kytary. A k tomu kytarová sóla – pochopitelně.

Pominu-li fantastický výkon Giulia Galatiho, musím vystřihnout poklonu také baskytaře Tomáše Ledviny. Jak se takový muzikant na domácí scéně shání. Měl jsi nějaké reference….?

Žádné reference – s Tomášem Ledvinou jsme se potkali v práci. Na takového člověka prostě musíš mít štěstí. Z poslechu jeho vlastních projektů (CANDY MEATWORKS, ZARACHA) by tě asi stěží napadlo, že by mohl mít něco společného s death metalem, ale opak je pravdou. Tomáš se poměrně dobře orientuje v death metalových klasikách 90. let a vinou nešťastných náhod teď přišel o DEATH TO ALL na Basinu, na které se hodně těšil, což je až příliš nefér karmický trest. Tak třeba si s nimi někdy v budoucnu na nějakém fesťáku zahrajeme.

Tahle otázka by měla padnout. Proč skvělý Marek a ne skvělý Žlababa? Potřeboval jsi jen jiný styl zpěvu, nebo byl vytížen, příp. šlo o jiný důvod?

Otázku chápu, ale zrovna v tomto se opravdu nechci moc pitvat. Nehledej za tím žádné osobní neshody a podobné ptákoviny, ale některé věci by myslím měly zůstat v kabině.

Počítáš se sestavou z novinky i v koncertním modu? Už máš vytipovaného bubeníka?:-) Asi to bude muset pojmout trochu jinak….

S koncerty do budoucna počítáme. Otázka je, kdy se k nim dostaneme. Po dvouleté pauze teď chce hrát a túrovat každý, takže je spousta klubů zabookovaných na rok dopředu (po celý Evropě). Něco je v řešení, rozhodně nečekej, že v případě bubeníka slevíme jenom abychom hráli. To, co je na desce, musí být důstojně zahrané i na koncertech, jinak nemá smysl cokoliv okolo hraní řešit.

Jak s tím vším souvisí vznik ALTARS ABLAZE. Jaký je vlastně jejich vztah k HEAVING EARTH a ambice? Potřeboval jsi vyvážit progresivitu vkládanou uplynulá léta do HEAVING EARTH? Na co se v této souvislosti můžeme těšit?

Vznik ALTARS ABLAZE souvisí s faktem, že se po x letech vrátil do ČR Michal „Sepp“ Kusák a chtěli jsme spolu něco dělat. Mně nedávalo smysl skládat podobně náročnou hudbu jako HEAVING EARTH, Sepp za ty roky v zahraničí hodně zblackovatěl, takže z toho vyšla přímočařejší death/blacková rychta a všichni jsme spokojený. Kromě mého skladatelského rukopisu, který tam možná někdo uslyší, asi žádné jiné paralely nehledej. Prostě jsme dali dohromady kapelu z lidí co známe a lidsky spolu vycházíme.

Poslech novinky mi přináší stejné uspokojení jako poslech vážné hudby? Posloucháš ji? A pokud ano, můžeš prozradit svá oblíbená díla?

To je dané tím, že mě v rámci skladby oslovuje (převážně moderní) klasická hudba podstatně víc než písničková forma. Snažím se s jednotlivými motivy/riffy pracovat a rozvíjet je, hledat logická vyústění, ale samozřejmě formu a hloubku nemůžeš srovnávat s klasickými díly – to je dané i instrumentací. Z klasiky mě momentálně baví např. Galina Ustvolskaya, Miloslav Kabeláč nebo Carl Vine. Mimochodem současnou vážnou hudbu považuji za v současnosti vůbec nejvíc přehlížený žánr, přitom vzniká spousta zajímavých věcí (Souhlas, svým způsobem je to až tragédie. pozn. Pekárek).

Jak jsi spokojen s dosavadními reakcemi na nové album a co bude dál?

Všechny dosavadní recenze jsou dobré, některé hodně dobré, takže bych řekl, že jdeme po správné cestě – ne, že by v tomto směru několik „stěrů“ mělo šanci cokoliv změnit. Podle nějakých indicií se snad i dobře prodává, chystáme i merch. S koncerty je to trochu nejasné – nejde jenom o bubeníka, ale i o současný totálně přeplněný kalendář, kdy chce hrát a jezdit tour každý. Vzhledem k situaci vylučuji jakékoliv hraní víkendových lokálních akcí, za to fakt nikomu letenky platit nebudu. A last but not least – nějaké nápady, kostry skladeb, už mám připravené, ale dřív než s nástupem podzimu a ochlazení se k tomu vracet nehodlám. Léto je dobré strávit v přírodě, u vody, na fesťákách, ne se zavřenej doma potit u kytary.

Mohl bys na závěr několika slovy žánrového insidera okomentovat pár známějších death metalových nahrávek?

MORBID ANGEL – Formulas Fatal to the Flesh

Nahrávka, kterou ne úplně každý zkousnul. Po vytříbené produkci a přehledné struktuře skladeb na „Domination“ přišla větší divokost a chaos, díky čemu pro mě osobně má „Formulas…“ nezaměnitelnou atmosféru. Nedoceněná deska.

HATE ETERNAL – Fury & Flames

Tady bych řekl, že je to v rámci tvorby HATE ETERNAL takový standard, slušná deska, ale King of All Kings je jinde, stejně tak jejich poslední deska.

GORGUTS – Obscura

Revoluční nahrávka, vykašlání se na „posluchačskou přístupnost“ a otevření vesmíru pro veškerý současný avantgarde death a black metal. Je zajímavý, jak se Steve Hurdle a Luc Lemay byli během roku schopný úplně přepnout. Dnes už si tohle album poslechnu zřídka. Upřímně, místo hodiny by vzhledem k posluchačský náročnosti stačilo 45 minut a nic by se nestalo.

CANNIBAL CORPSE – Bloodthirst

Zcela upřímně, jedna z posledních nahrávek CC, co jsem ještě jako posluchač vnímal, asi nejlepší nahrávka s Fisherem, ale nepatřím mezi skalní fanoušky CANNIBAL CORPSE. Starý desky s Barnesem jsou každopádně fajn.

KRABATHOR – Orthodox

No teda. KRABATHORU jsme měli tu čest předskakovat s BRUTALLY DECEASED na jejich reunion tour, ale tady dvakrát nezaperlím. V roce 1998 jsem poslouchal věci jako SUFFOCATION, BROKEN HOPE apod. a vyšly pecky jako CRYPTOPSY – „Whisper Supremacy“ nebo DYING FETUS – „Killing on Adrenaline“, takže KRABATHOR u mě bez nároku, je mi líto.

12.07.2022	Diskuse (13)	Pekárek hackl@volny.cz