Progresivní metalová hudba má nesčetné množství podob a odstínů, ale takovou, jakou na svém novém počinu „Black Medium Current“ předvádějí norští blouznivci DØDHEIMSGARD, jsem snad ještě nikdy nikde neslyšel. Kapela samozřejmě vychází z blackmetalového podhoubí pozdních devadesátých let, je však vzdálena jakémukoliv náznaku ortodoxie či klišovitosti a zkrátka si dělá, co jí zrovna napadne. Seveřané nebojácně zkoumají stále nové a nové hudební prostory a nabízejí svá filosofická a duchovní dobrodružství skrze emotivně zaangažované, nálado Více

Až do roku 2000 byla skupina DEAD KENNEDYS mrtvá. Ale v tomto roce soud rozhodl ve prospěch bývalých tří spoluhráčů Jella (podrobně popsáno v profilu DEAD KENNEDYS) a ti ihned rozjeli koncertní činnost DEAD KENNEDYS s novým zpěvákem. V té době měl Jello oproti své bývalé kapele již řadu hudebních zářezů za sebou. Mohlo by se zdát, že jeho osoba ani jeho politické názory už nemohou nikoho zajímat. Ale start nových DEAD KENNEDYS bylo jistě pro nejednoho fanouška nové výbušné téma a všichni čekali, jak na tuto pro něho velmi nepříjemno Více

Nejsem velký fanoušek těch opravdu hodně drsných poloh metalu, mám rád spíš evropskou melodickou linku, než tu americkou založenou na punku a hardcore. Opatrný vztah mám i k blackmetalu, kde jsem si musel dlouho zvykat na jednobarevné štěkavé vokály, i na to, že je u některých interpretů v monotónní zvukové kouli těžké rozeznat jeden nástroj od druhého… což je ale pro tradiční blackmetalisty naopak cool a ta opravdová „známka punku“…Mám ale rád i dobrý growl, tak sahám často po melo-deathu a opatrně postupně zkouším i ty více melodičtější formy blacku. Občas Více

Dobře poslouchatelné a vesměs přímočaré písničky, silný pěvecký projev zpěvačky, české texty, šikovné aranže a instrumentace s čím dál větším příklonem k modernějšímu rockovému fundamentu, to jsou indicie, které v posledním roce charakterizují tvorbu pražských JAMARON. Tahle parta je známá rovněž tím, že jí tvoří trojice sourozenců Dostálových (zpěvačka Marie a kytaristé Ondřej a Jakub), kromě nich také ještě bicman Václav Hejda, který se připojil před pěti lety. Na podzim dovršili deset let existen Více

Zdáli se nezničitelní. Neúnavná kapela, která každé dva roky vydávala kvalitní desku s kvalitními písněmi a pak se rozjela na turné. Dvaapadesát let, třiadvacet desek (+ dvě další coby bokovka HARD RAIN), ani jedna z těch desek slabá a některé vyloženě excelentní.Občas se u některých kapel používá přídomek „nedoceněná“, ale opravdu si teď nevybavuju skupinu, kde by to platilo víc (opravte mě). Charakteristický zvuk, vynikající zpěvák s nezaměnitelným hlasem, výborné písně se silnými melodiemi, konzistentní diskografie, ale… MAGNUM nikdy nedosáhli slávy a oblíb Více

Důležitou událostí pro aktuální podobu fungování SAXON se stala především loňská změna na postu kytaristy, teprve druhá za celou pětačtyřicetiletou historii těchto veteránů NWOBHM. Paul Quinn se totiž vzhledem k narůstajícím zdravotním obtížím rozhodl odejít do důchodu a na jeho místo naskočil Brian Tatler, vůdčí představitel a skladatelský tahoun stylově i generačně spřízněných DIAMOND HEAD, tedy současník SAXON a muzikant pohybující se na britské Hard N´Heavy scéně již od konce sedmdesátých let. Ta obměna totiž nemohla dopadnout logičtěj Více

Jello Biafra se mi ztratil z očí po rozpadu DEAD KENNEDYS v roce 1986. To jsem byl na gymplu a zdroje informací o hudbě byly prakticky nulové. Novinky jsme čerpali jen z tajně dovezených hudebních časopisů ze zahraničí a od prodejců kazet na tajných burzách. A pak přišel konec roku 1989 a s ním se konečně Československo otevřelo světu, tedy i přívalu hudby. To už jsem byl na VŠ a začal jsem intenzivně poslouchat novou hudební stanici RÁDIO 1. Měli výbornou dramaturgii, kdy vysílali dvouhodinové bloky alternativní hudby podle žánrů a k Více

Už od letního předskakování francouzské veličině GOJIRA na jejich evropském turné jsem o těchto Angličanech věděl. Za názvem URNE se skrývá trojice ostrovních pořízků, kteří posluchačům servírují nikoliv šťavnatý steak, jak by se mohlo patrně leckomu při pohledu na frontmanův hipsterský plnovous zdát, ale ne úplně marný vzorek valivého a hutného sludge, který se však, bohudík, neutápí v monolitičnosti. Trio je naopak schopno rozevřít své výrazové nůžky do poměrně solidní šíře a nelze o nich tak říci, že jde o vyhraněné stylaře. Do svých spíše Více

Po více než dvaceti letech přichází Peter Gabriel se studiovým albem autorských písní - umělecky ambiciózním, dokonale vyzrálým, neprvoplánovým, zkrátka odhalujícím jeho aktuální rozpoložení. Snad nikdo jiný z hudebních velikánů historie rocku nepřispěl vloni s takto uceleným a aktuálně znějícím art-pop/rockem. Deska, o které jsem si nemyslel, že podobnou Gabriel ještě někdy složí, tak odhaluje více chytlavosti, než by se dalo předpokládat. Svou roli v tom zřejmě hraje muzikantovo přirozené vyrovnávání se s postupujícím věkem. N Více

Před čtrnácti lety, kdy starší verze téhle mé recenze vyšla na webu Metalopolis, jsem tvrdil, že jde o nejlepší album, na jakém kdy zpíval Steve „Zetro“ Souza. Dost možná je to pravda ještě nyní, byť si myslím, že nejnovější materiál této desce slušně zatápí a je obstojnou konkurencí. Zatímco druhá deska „Pleasures Of the Flesh“ zastihla EXODUS ve fázi mírného zaváhání a dá se říci i hledání nové formy po odchodu křiklounského Paula Baloffa, na počátku roku 1989 už byl pilíř z Bay Area plně stabilizován a při síle. Někdejší frontman kapely LEGAC Více