Při vstupu do Nové Chmelnice se sedmou večerní to nejdřív vypadalo na koncert, jehož svědky bude poloprázdný sál, což se pak nakonec nenaplnilo a na norské ENSLAVED později dorazilo něco přes dvě stovky lidí. Koncert hlavní kapely bych označil jako velmi dobrý, a i zde musím předem napsat, že to v průběhu první skladby rozhodně nevypadalo. Epicky rozmáchlá suita „Storm Son“ vlastně odnesla celé to desetiminutové ustalování zvuku a kapela se sama v průběhu ní teprve hledala. Jenže tihle Norové jsou natolik zkušeným a sehraným tělesem, že Více

Němečtí HELLOWEEN se již před rokem rozhodli zahladit letité rány a realizovat, spolu se dvěma svými někdejšími a stále opěvovanými spoluhráči z éry Strážce, velkolepé reunionové turné pod visačkou „Pumpkins United“. Zdali však po odježdění akce oba vzývaní borci – Kai Hansen a Michael Kiske budou i nadále působit v dosahu HELLOWEEN, tedy kapely, ze které kdysi vydatně pomáhali udělat opravdu velkou věc a zároveň která je uvedla na světovou scénu, není dosud jisté. Spíše se tak dnes jedná o jednorázovou akci, v průběhu které se Více

Takže v neděli na otočku Brno, okolo poledne tam a v průběhu noci na pondělí zas přes 300 km vlakem zpátky, člověk by nevěřil, jak jsou dnes podobné noční spoje plné, ale co jednoho nezabije ..., ostatně asi to znáte, i když to o tom nezabití/ posílení zjevně vždycky neplatí. V centru Moravské metropole se motám jako holub na báni a ptám se na klub Sono, přičemž severní směr klubu znám zhruba z mapy. Chlapík odpoví: To musíte na Čéskou, a pak šalinou dvanáctkou a nebo čtverkou na Veveří a po nějakých třech kilometrách bude ten klub vlevo. Když si t Více

SICK OF IT ALL (dále pak jen SOIA) jsou mojí naprostou srdcovkou. Kapelou do nepohody, která ryzí energií spolehlivě rozmělňuje jakékoliv pochmurné myšlenky kvasící v mozkových komorách. Antidepresivum dostupné bez lékařského předpisu. Už tomu bude skoro dvacet let, co jsem tyhle newyorské sympaťáky zaregistroval poprvé. Tehdy vlastně náhodou, to když po chladném industriálním setu Švédů MESHUGGAH, zahřívali publikum pro titány SLAYER. Naposledy tomu bylo někdy před třinácti lety, potom co jsem se utrhl od postýlky své řvoucí novorozené dcer Více

Znovu jsem se přesvědčil, že SATYRICON dnes stále platí za velmi silný koncertní band a navíc v rámci norské scény stojící pouze za sebe a to s nezaměnitelným, léty vybroušeným projevem, jenž si není možné s kýmkoliv jiným splést. Tuhle kapelu prostě můžete jen milovat a nebo nenávidět, i když to druhé se dnes zřejmě týká už jen ortodoxních „blackers“ nepřipouštějících jinou cestu, než tu, kterou samotní SATYRICON definovali před více než dvaceti lety albovým milníkem „Nemesis Divina“ a záhy navždy opustili, toužíc po další evoluci směrem k p Více

Sobota se nakonec vyvrbila jako docela zajímavý (vystupující kapely) a příjemný (počasí, pohoda, pokec nad pivem) den a to jsem se zpočátku těšil snad pouze na americké PRONG. Počasí už bylo tak nějak akorát, rozhodně nedocházelo k přeháňkám a teplota také nerostla přes optimálních dvaadvacet stupňů, takže vlastně ideální podmínky. Pořadatelé skvěle zareagovali na vznik bahna z předchozího dne a tak návštěvník na něco podobného v sobotu už nenatrefil. Do areálu jsem přišel akorát na čas, kdy svůj program zahajovali dánští nestoři zpěvnějšíh Více

Můj páteční program hodně ovlivnilo špatné počasí, kdy ten den všechny miniaturní průtrže mračen pokračovaly v hodinových intervalech, takže prostě nebylo kam spěchat. Věděl jsem jen, že první kapelou, kterou chci zaručeně vidět a kterou nesmím za žádných okolností vynechat, jsou arizonští nestoři riffového thrashe SACRED REICH. Z mého pohledu šlo tak o úplně nejslabší den festu, kdy bylo k vidění sice několik obstojných setů, ale favorité celkově příliš nedominovali, takže vlastně onu výše zmíněnou americkou čtveřici osobně považ Více

Čtvrteční program pro mne odstartovali až vitální američtí thrashmetalisté HAVOK, neboť rekordní vedro ve východočeském regionu (a dost možná nejen tam) způsobilo, že jsem dal po dvou letech přednost před vystoupeními mnoha poledních a lehce popoledních kapel návštěvě městského nekrytého bazénu (což vás asi nemusí zajímat) a zpětně můžu říct, že to bylo hodně ku prospěchu věci, neboť hlavní večerní program byl přeplněn mnohými lákadly. Sice mě trochu mrzí obětování vystoupení INSANIE, ale vše si doufám vynahradím na jejich chystaném podzimním turné, kd Více

Letošní 22.ročník festivalu Brutal Assault je za námi a můžu akci souhrnně označit za velmi úspěšnou, a to myslím, jak ve směru k pořadatelům, jejichž práce doznala skokového vývoje správným směrem, tak i ve směru k návštěvníkům, kteří, ačkoliv v rekordním počtu, zažili čtyři dny prosté závažnějších dramaturgických a organizačních nedostatků. A přitom ta pavučina služeb a možností byla podstatně zahuštěnější než kdykoliv dříve. Chápu to tedy celé tak, že organizátoři, ve snaze posílit pozici akce na evropské mapě, pořádně šlápli do Více

Vplout do epicentra metalového vulkánu v druhé polovině akce vyžaduje připravenost, a vlastně i pevné nervy, rychlou schopnost aklimatizace a neochvějnou chuť po tvrdé muzice spojující tisíce fans napříč mnoha generacemi i společenskými skupinami. U nás zjevně největší metalový festival Masters Of Rock, který se každoročně koná ve vizovickém areálu likérky Rudolfa Jelínka, platí za onen tepající babylon, kde je možné býti svědkem lecčeho podivuhodného. Ostatně v pět hodin večer v průběhu třetího dne konání už je na mnohých návštěvnících znát Více